Nahnilá panevropská vejce
(Výňatky z článku – silně kráceno)
7.3. 2018 , Karel Sýs
Pod sluncem se neděje nic nového; co bylo včera, bude i zítra, historie se opakuje a kdo se nepoučí z frašky, prožije ji jako tragédii. Nebo naopak?
Dnes učitelé straší už i prvňáčky bolševismem. Agitaci si nemusí pracně vymýšlet, výstižněji než Hitler to beztak nevyjádří. Samozřejmě s výhradou, že vypustí „Židy“:
Ani Evropská unie není třeskutá novinka.
Puzení ke sjednocení kontinentu má jako všecko lidské konání rozmanité či
dokonce protichůdné důvody i cíle. Když odhlédneme od dnešní EU, zatím nejblíže
byl svaření Evropy do jednoho kusu Adolf Hitler. Nebylo to tak dávno, jak se
zdá. Vůbec neuškodí, když se na projekt, který měl učinit Třetí říši
sjednotitelkou a neomezenou vládkyní Starého světa, podíváme. Sjednocení se
mělo dát ohněm a mečem. Projekt se uskutečnil jen zčásti a jen na několik let.
Pozdější sjednotitelé sáhli k jemnějším nástrojům. Ba možno říci, že o
nich začali přemýšlet už v době, kdy se Třetí říše sunula volným pádem
k zániku. Chuť na Čtvrtou říši však rozhodně ani Německo, ani jeho bývalé
soupeře neopustila. Naopak, s jídlem roste chuť.
Vraťme se do protektorátních Čech, nikoli Léta Páně 2018, nýbrž 1944:
Národní politika 21. července horovala: „Buďme všichni Prozřetelnosti vděčni. Ta rozhodla, aby Vůdce své dílo dokončil s úspěchem. Zejména i my Češi. Vždyť i nás národní osud závidí v první řadě na vítězství Říše v jejím boji proti mocnostem temna na západě i východě, hlavně pak na porážce bolševismu.“
Nacistický předseda gdaňského senátu Hermann Rauschning zaznamenal slova předního ideologa „krve a půdy“ Darrého z léta 1932:
„Německo, jak tu dnes je, není biologickou jednotkou. Německo jí bude teprve tehdy, až bude Evropou. Bez moci nad Evropou musíme zakrnět. Německo je Evropa.
Potřebujeme Evropu a její kolonie. Německo je vždycky jen počátek. Žádná evropská země není již celkem. Pro nás je to Evropa. Kdo ji vyhraje, vtiskne pečeť příštímu věku. My jsem povoláni. Nepodaří-li se nám to, zanikneme, jako zajdou všechny národy Evropy.
Železné jádro, ústřední velký stát uprostřed; Čechy, Morava, Rakousko jako jeho integrální součásti; potom věnec malých a středních nesamostatných státních útvarů; to je kostra německé veleříše. Baltské státy, střední, na nejužší etnografické hranice ořezané a od východního moře odříznuté Polsko, větší Maďarsko, Srbsko a Chorvatsko rozložené ve své součásti, zmenšené Rumunsko, Ukrajina sestavená z několika samostatných složek, jihoruské, kavkazské státy: to je budoucí spolková říše, která by dala Německu základ jeho moci. Na severovýchodě pilíř Finsko, na jihovýchodě pilíř Gruzie. Vše však jednotně udržováno společnou armádou, společným hospodářstvím i měnou, společnou zahraniční politikou.
Hitler vývody věrného palatina rozvedl:
„Jen jedno, moji stoupenci, musíte mít stále před očima. Nebudeme nikdy dělat velkou politiku bez pevného, ocelově tvrdého jádra moci uprostřed. Jádro osmdesáti nebo sta milionů soustředěně sídlících Němců! K tomu jádru náleží Rakousko. To je samozřejmost. Náleží však k němu také Čechy a Morava a náleží k němu západní oblasti Polska až k jistým strategickým hranicím. Náleží k němu však také baltské státy, které měly po staletí tenkou hořejší vrstvu německou. Ve všech těchto oblastech bydlí dnes převážně cizí národní kmeny. A bude naší povinností, chceme-li založit svou veleříši pro věčné časy, tyto kmeny odstranit…
Čechy přesadíme na Sibiř nebo do oblastí volyňských, vykážeme jim rezerváty v nových spolkových státech. Češi musí pryč ze střední Evropy. Dokud tam budou, budou vždy ohniskem husitsko-bolševického rozkladu.
Kdo bude v budoucnosti vykonávat namáhavou a špinavou práci, již bude vždycky zapotřebí v každé národní společnosti, spočívající na práci? Má snad být ponechána některá část našeho německého lidu pro takové otrocké služby? Řešení je v tom, že přikážeme k této otrocké službě cizí evropské kmeny, Poláky, Čechy, Židy, Italy a tak dále.“
Dnes není nutno stěhovat Čechy ani méněcennější národy hned na Sibiř, zvláště když zatím není volná. Postačí, když budou zručně a hlavně lacino montovat.
Ale nechme Vůdce dokončit myšlenku:
„Nejde tu o to, vytvořit zde takovou pokojnou Panevropu v malém, s dobrým strýcem Německem uprostřed, který by svým studujícím synovcům příjemně krátil dobu studií. Nebudeme krmit ve velkém své vlastní dědice. Nýbrž jednou provždy je nutno pro germánskou Evropu vytvořit věčně platné politické a biologické základy. Moji stoupenci, my v prvé řadě nemyslíme hospodářsky. Potřebujeme samozřejmě pšenici, olej a rudu těchto zemí. Nač myslíme, to je zbudovat své panství na věčné časy a tak je zakotvit, aby bylo zabezpečeno na tisíciletí…
I my budeme důslední a širokým masám poskytneme dobrodiní analfabetismu…“
Konečně přijde Hitlerův náčrt Evropské unie:
„Doprostřed postavím ocelové jádro velikého Německa, ukutého v nerozbornou jednotu. Rakousko, Čechy a Morava, polský západ. Blok sta milionů, nezničitelný, bez trhliny a bez cizích národností. Pevný základ našeho panství. Pak východní spolek. Polsko, baltské státy, Ukrajina, Povolží, Gruzie. Ovšem spolek, ale nikoli rovnoprávný partner, rozumějte dobře, spolek pomocných národů, bez armády, bez vlastní politiky, bez vlastního hospodářství. A nepomýšlím na to, že bych měl činit nějaké ústupky na základě citovém. Dejme tomu obnovit Maďarsko. Nečiním žádného rozdílu mezi přáteli a protivníky. Doba malých států minula. Také na západě. Západní spolek. Holandsko, Flandry, severní Fransko. Severní spolek. Dánsko, Švédsko, Norsko…
Celý článek: