České národní listy :: Mráz nepřichází z Východu, ale z Bruselu.

V Praze udělili ceny odpůrcům mainstreamu

Názory

15:29 12.06.2019Získat krátkou URL

Vladimír Franta

Ve Slovenském domě v Praze proběhlo dne 11. června 2019 udělování Krameriovy ceny za nezávislou žurnalistiku. Součástí článku je video.

Mezi vyznamenanými byl například Václav Dvořák, režisér filmu Uloupené Kosovo, scenáristka Eva Kantůrková či někdejší moderátorka TV Nova Martina Kociánová. Přítomny byly však i další VIP osobnosti: bývalý ministr kultury Vítězslav Jandák či psychiatr MUDr. Jan Cimický

Udílení Krameriovy ceny nezávislým žurnalistům moderoval bývalý policejní prezident Stanislav Novotný, který byl spolu s Radomírem Pekárkem, Tomášem Kňourkem a Jaroslavem Pleslem členem vyhodnocovací komise, která rozhodovala o přidělení ocenění. Během akce zněly písně Pepy Nose.

„Občas se bavím připomínáním nepříjemných věcí nepříjemným lidem…“ (Václav Dvořák, režisér)

„Stalo se mi, že se mi přihodil vlastní názor…“ (Martina Kociánová)

„Nemusím se vás tu bát pozdravit – v tomto undergroundovém prostředí – vážené dámy a vážení pánové, aniž bych byl osočen z genderově nevyváženého pozdravu. Jsem rád, že jsem mezi lidmi, kteří nevěří, že když se podaří vymazat Rusko, zavládne světový mír.“ (Boris Koróni)

Před obdržením ceny byl každý vyznamenaný představen publiku svým tzv. „laudátorem“ čili chvalořečníkem, který měl laureáta uvést a vyzdvihnout jeho přínos. Vlastní vyjádření, poděkování či komentáře vyznamenaných přinášíme ve videu.

Reportáž z udílení Krameriovy ceny nezávislým novinářům

Lidé v Praze se loučili se spisovatelem Jiřím Stránským

Emotivní loučení se spisovatelem Stránským. Zněla slova o zahnívajícím politickém žabinci

Nový europoslanec MUDr. Ivan David hovořil o režisérovi Dvořákovi. Na začátku trochu zavtipkoval, že máme v historii různé „Dvořáky“ a že i s tímto jménem (Václav) Dvořák se lze uplatnit. David se zná s Dvořákem již 10 let. Mají blízké názory na stav společnosti. David prozradil, že poté, co založil web Nová republika, se Václav Dvořák stal jedním z jeho redaktorů/editorů, čímž přispěl k rozšíření čtenářské obce portálu. Podle Davida má nyní Nová republika desetitisíce čtenářů. David sumarizoval, že Václav Dvořák je prostředním ze tří synů (tak jako i David), že chodili na stejnou základní školu (i gymnázium), bydleli kousek od sebe a měli „konflikty“ se stejnou ředitelkou. Zaznělo také to, že je režisér ženatý a má dva dospělé syny.

David zdůraznil: „Václav vede zapsané spolky Nezávislá média a Přátelé Srbů na Kosovu. Dnes se spolupodílí na webu Nová republika…“ K samotnému Dvořákovi bylo ještě poznamenáno, že krátce studoval na VŠCHT a že v roce 68 „lítal po stávkových výborech“. Dvořák je absolventem FAMU, přičemž jeho oborem je scenáristika a realizace dokumentu. Na svém kontě má za svou práci různá filmová ocenění. Dlouhá léta působil na volné noze a realizoval autorské filmy pro Krátký film Praha (monotematické filmy). Jeho dokumentární cesty vedly i do pralesů či na Galapágy, spolupracoval s ČST. V časech revoluce vedl vysílání Občanského fóra (OF). K tomu sám Dvořák dle Davida říká: „Rychle jsem vystřízlivěl, jako svědek formování nové vládnoucí elity.“ V devadesátých letech Dvořák provozoval reklamní agenturu, přičemž okruh inzerentů byl široký. Práce v reklamce mu však k srdci nepřirostla. Roku 2008 vznikl film Uloupené Kosovo, jednou promítán ČT.

Dalšího oceněného Pavla Chrastinu, zakladatele Olympicu, uvedl „chrastinolog“ a redaktor z Neviditelného psa Jiří Wagner, ten v úvodu vzpomněl, že Chrastina píše pro Neviditelného psa již pět let a že si jej „čtenáři oblíbili, protože píše kvalitní texty“. Bylo řečeno, že Chrastina s Petrem Jandou napsali řadu hitů, viz Dej mi víc své lásky; Želva; Pták rosomák… Wagner ve výčtu dále říká, že Chrastina pracoval v Československé televizi, později emigroval do Austrálie, dále do USA. Roku 1994 se opět repatrioval do ČR. „Od té doby tady žije, vegetuje, píše a hraje,“ říká Jiří Wagner a hned apeluje na články Chrastiny, které „stojí za přečtení“. Chrastina poté obdržel Krameriovu cenu nezávislých médií za internetovou publicistiku.

Marina Kociánová si odnesla cenu za pořad Kupředu do minulosti. Přítomní si připomněli, že tato moderátorka a redaktorka byla vyštvána z Českého rozhlasu. Stanislav Novotný upřesnil, že kvůli Kociánové se před budovou ČRo dokonce pořádala demonstrace, za její zachování v Rozhlasu. Kupředu do minulosti získal podobu webu (v rámci Svobodné univerzum). Kociánovou představil diplomat Jaromír Novotný. Novotný neopatrně prozradil, že se Kociánová narodila v Ostravě roku 1971. Na to opáčila laureátka: „Tak přesně tohle jste zjišťovat nemusel.“ Vše bylo řečeno v uvolněném duchu a s úsměvem. Kociánová vystudovala obor Historie a muzeologie. Absolvovala prací Pečetě opavských Přemyslovců ve 14. století. Poté pracovala v televizích (NOVA, Prima, Z1, ČT2) jako hlasatelka zpráv. Později získala role v muzikálech. Kociánová je totiž také zpěvačkou, spolupracující s řadou hudebních i filharmonických těles, je veřejně činnou osobou.

Šéfa Svobodného vysílače a předsedu Nezávislých médií na Slovensku Borise Koróniho představil Petr Žantovský. Žantovský stručně vyjádřil vděčnost, že mu je dáno spolupracovat s Korónim, který je za svou činnost na Slovensku srdečně milován i nenáviděn. Jelikož spolupracují, do téhož postavení se dostal i Žantovský. Koroni zažertoval, že kdo má dlouhé proslovy, tak přestárne. Koróni obdržel cenu za prohlubování československé novinářské spolupráce.

Za ekonomku Markétu Šichtařovou cenu převzal její manžel Vladimír Pikora. Šichtařová je matkou šesti dětí, poslední se narodilo před týdnem. Stanislav Novotný pověděl, že Šichtařová píše lidovým jazykem o ekonomii. Nedozvídáme se jen o „lombardních sazbách či Down Jonesovém indexu…“ Laudátory Šichtařové byli Miroslav Ševčík a její manžel Vladimír. Šichtařová absolvovala Národohospodářskou fakultu Vysoké školy ekonomické. Ševčík vypíchl, že Šichtařová s manželem píší v autorské koprodukci a používají „zdravý selský rozum“. Z jejich práce prý vyplývá, že dnes „mráz nepřichází z Východu, ale přinejmenším pro ekonomy nyní mráz přichází z Bruselu…“

Ševčík připomněl několik děl z produkce manželů, například Všechno je jinak aneb Co nám neřekli o důchodech, euru a budoucnosti. Ševčík velice chválil práci Šichtařové a naopak odsoudil řadu mainstreamových novinářů, kteří prý „nevědí nic“. Vladimír Pikora nakonec sumarizoval, že je dnes čas (úspěšných) žen. Jednou takovou je Markéta Šichtařová. Zároveň vyvrátil fámy mainstreamu, že Šichtařová se bude politicky angažovat ve straně Václava Klause ml. „Trikolora“. Údajně nebude: „Markéta není ochotna vstoupit do žádné strany. Je ochotná pomoci…“ Šichtařová v zastoupení si odnesla cenu za mimořádný přínos v oblasti ekonomické publicistiky.

Stanislav Novotný vyznamenal také ukrajinského novináře, více ve videu. Dále si cenu převzala legenda – Eva Kantůrková. Kantůrkové byla udělena za celoživotní dílo. Jejím chvalořečníkem byl Karel Milička, historik a teoretik literatury i Jan Cimický. O Kantůrkové, zrozené ve znamení Býka, se na udílení cen řeklo, že je jako útočící býk, v pozitivním smyslu slova. Kantůrková jako býk „dokáže strhnout ostatní svým snažením a zapálením, nápady… Ani s přibývajícím věkem se to nemůže změnit“. Kantůrková byla mluvčím Charty 77, na čas byla i uvězněna. Její krédo bylo posíleno všemi peripetiemi života. O Kantůrkové rovněž řekli, že „znalost dějin vlastní země považuje za základní kámen obecné vzdělanosti“. Kantůrková vstoupila do nové doby po sametové revoluci, „aniž by si pošpinila srdce nenávistí“. Kantůrková je zkrátka autorka a publicistka, která dokázala „spojit generace dokonce ideových protivníků“. I za to si odnesla cenu. Kantůrková je také více než spjata s Akademií literatury české, s institucí, která „bez předpojatosti oceňuje kvality spisovatelských kolegů“.

MUDr. Cimický přišel na akci pokřtít společnou knihu Evy Kantůrkové a Michaela Žantovského. Cimický použil citát prof. Vondráčka: „Upřímnost, byť subjektivního, ale pravdivého pohledu na věc, rozšiřuje spektrum pohledu a přináší v mnoha případech pocit spoluúčasti. Taková je kniha Kantůrkové a Žantovského…“