Mír?

31. srpna 1917

Rakousko vidí se v koncích, proto zahraniční ministr hr. Czernin v           dubnu a nyní opět podal císaři Karlovi a Vilémovi rozklad, v němž uvádí, že vojenská potence Rakouska je ta tam a nejpozději na podzim musí býti válka skončena.

Prostřednictvím něm. poslance Erzbergera se dověděla o tom dohoda, a dne 30. srpna na to poslal mnichovský nuncius arcib. Eugen Pacelli kancléři Michaelisovi tento list: „V. E., je mi k veliké cti, poslat V. E. přiložený opis telegramu, odevzdaného J. E. p. vyslancem J. V. krále anglického u papeže, Jeho Eminenci p. kardinálu, státnímu tajemníkovi. Francouzská vláda připojuje se k výkladům, v telegramu tom obsaženým. Jeho Eminence velice si přeje, by pokračovati mohl v námahách pro brzký, spravedlivý a trvalý mír, k jehož přijetí osvědčila císařská vláda ochotnou pohotovost. (Je míněna známá „mírová resoluce říšského sněmu německého.). Proto mně uložil Jeho Eminence, bych upozornil V. E. zvláště na odstavec první, který týká se Belgie a vymohl: 1. určitý projev o zámyslech císařské vlády v příčině naprosté neodvislosti Belgie a náhradě škod válkou tam způsobených,  2. stejně určité podání záruk politické, hospodářské a vojenské neodvislosti, Německem žádaných. Jeho Eminence míní, že bude-li tento projev uspokojivým, že stane se velký krok na cestě dalšího jednání mírového. Velkobritský vyslanec skutečně již vyrozuměl svoji královskou vládu, že papež odpoví ke sdělením, obsaženým v připomenutém telegramu, jakmile se mu dostane mnou odpověď císařské vlády.

Mně samu budiž dovoleno, vysloviti pevné přesvědčení, že V. E., při jehož vstupu na nejvyšší místo byl učiněn velevážený návrh papežův za příznivé shody událostí a jenž osvědčil jste v příčině tohoto díla mírového smýšlení ochotné, by dobyla si nesmrtelných zásluh o vlast a celé lidstvo, kdyby se dobrý postup jednání mírového usnadnil smírnou odpovědí.“ Anglie, Francie a papež chtěli mír za jediné, pro Německo zcela snadno splnitelné a výhodné podmínky. Německo mír nechtělo přede dvěma roky, jako ho nechtělo před pěti lety a nechalo tuto příležitost nepovšimnutou. Když byl hr. Bernstorff, velvyslanec v Americe, vrátil se do Berlína, usiloval o slyšení u Viléma, aby podal zprávu o Wilsonově mírumilovnosti a ochotě k jednání, ale nebyl k císaři celé tři - čtyři neděle připuštěn. Následník německý jest již válkou omrzen a na žádost Czerninovu chtěl působiti na císaře Viléma, aby války zanechal a podnět dohody přijal.

Karel Habsburk uvolil se k vlastním ústupkům a psal následníkovi by jej upevnil a podpořil. tento list: „Můj ministr zahraničních záležitostí sdělil mi rozmluvu, kterou s tebou měl. Všechny tvoje výroky mně srdečně potěšily, poněvadž obrazí se v nich zevrubně moje názory o situaci. Přese všechny nadlidské výkony našich vojsk vyžaduje situace v zázemí naprostého skončení války ještě před zimou.

To platí pro Německo stejně jako pro nás.

Turecko zůstane ve válce jenom krátce a s nimi ztratíme také Bulharsko. Potom zůstáváme sami dva. Z jara (1918) zasáhne Amerika a dohoda bude posílena. Mám ostatně určité příznaky, že bychom získati mohli Francii, kdyby Německo se odhodlalo k určitým obětem územním. Získáme-li pak Francii, budeme vítězi a Nemecko může nabýti vydatné náhrady jinde. Nechci však, aby přinášelo oběti samo. Chci nésti hlavní jejich část a prohlásil jsem tvému otci, že jsem ochoten za předchozích podmínek resignovati nejen na celé Polsko (ruské a pruské), nýbrž také celou Halič postoupiti Polsku a tento stát (polský) přičleniti k Německu. Německo by takto získalo na východě, za co by na západě postoupilo část území svého.

Roku 1015 nabízeli jsme, ke prosbám Německa, v zájmu našeho spolku nevěrné Itálii Tridentsko, bychom zabránili válce s ní. Dnes je Německo ve stejné situaci, ale mnohem nadějnější. Ty, jako dědic císařské koruny německé, jsi oprávněn položití důtklivé slovo na váhy, a vím, že tvůj otec toto stanovisko v příčině tvé součinnosti plně sdílí. Proto prosím, abys v této osudné Chvíli pro Německo a Rakousko-Uhersko uvážil celkovou situaci a spojil svoje námahy s mými, by válka byla skončena rychle a čestně. Setrvá-li však Německo na svém stanovisku zamítavém a zničí-li mír přijatelný, stane se situace pro Rakousko-Uhersko velmi kritickou,“

Odpověď německého následníka byla sepsána tonem vlídným, však obsahovala toliko všeobecné fráse; bylo z ní vidno, že se německým generálům podařilo, udusiti jeho snahy v zárodcích. Když Czernin po nějaké době potkal Ludendorffa v Berlíně, byla tato domněnka potvrzena slovy: „Co jste to udělal s naším následníkem? Celý se scvrkl, ale naduli jsme jej opět.“ Hra byla vždy tatáž. V Německu ke konci války rozhodovala vůle jen jedna. Vůle Ludendorffova.

Wilson odpověděl papeži na mírovou notu hlavně „Mír musí spočívali na právech národů, ne na právech vlád, na právech národů ať velkých či malých, slabých či mocných, na jich rovném právu, na svobodě a bezpečnosti samosprávy a na účasti, spravedlivými podmínkami odůvodněné, při hospodářských možnostech, které svět skýtá, počítaje v to přirozeně německý národ, jestliže uzná rovnoprávnost a nebude bažiti po panství - - - Věříme, že nesnesitelné bezpráví, které se událo ve válce, běsivou brutální mocí německé vlády musí dojiti zadostiučinění, avšak nikoli na útraty svrchovanosti některého národa, nýbrž spíše k uhájení svrchovanosti jak slabých tak silných národů. Poškození jakožto trest, rozdělení říší a vytýčení sobeckých zásad hospodářského vyloučení pokládáme za neúčelné, za horší než neužitečné a za žádnou vhodnou základnu nějakého míru, především trvalého míru. Tento musí spočívati na spravedlnosti, rovnosti a společných právech lidstva. Nemůžeme slovo nynějších vládců Německa vzíti jako záruku něčeho, co má býti trvalým, nebude-li podporováno silným, průkazným projevem vůle a úmyslu německého národa samého, aby tak ostatní národové světa byli oprávněni je přijmouti. Bez takových záruk nemůže žádný národ činili se závislým na tajných vyrovnacích smlouvách, na dohodě o odzbrojení, na smlouvách, aby byly postaveny smírčí soudy na místo násilí, na úpravách území a na obnově malých národností, kdyby takové smlouvy byly ujednány s německou vládou. Musíme vyčkati několik nových důkazů úmyslů velkých národů ústředních mocností.“  Turecko odpovědělo papeži příznivě.

Anglická sociální demokracie žádá, aby náhrady na obnovu byly hrazeny ze společného fondu, který složí všichni válčící. Národové v Elsasko-Lotrinsku, Polsku, zemích balkánských, Arménsku, Indii, Alžírsku, Irsku atd., mají míti možnost, hlasováním lidu voliti si vlády sami. Dále žádá anglická socialistická strana, aby Mezopotamie byla vrácena Turecku a německé kolonie Německu.

Výňatky z knihy

F. P. Vožický: Kronika světové války 1914-19 , str. 406-408