PhDr. Stanislav Balík

První pokus o zřízení Protektorátní vlády v naší republice byla vláda Petra Nečase. Jistě není náhodné, že předseda vlády byl zároveň předsedou ODS. Jednalo se o měkkou variantu vlády v Kyjevě po Oranžové revoluci. Paroubek byl u nás zlikvidován publikováním Kubiceho zprávy těsně před volbami. Nečasova vláda se rozhodla urychlil proces proměny naší země v německý Protektorát. Pochopitelně v sametové variantě Čtvrté německé říše, která díky mediální masáži našich sdělovacích prostředků dokáže zmanipulovat velkou část naší společnosti. Tehdy těsně před volbami se proti Paroubkovi vedla totální mediální válka, jejímž jediným cílem byla instalace připravené Protektorátní vlády pod vedením Petra Nečase. Předseda vlády nenechal své chlebodárce na pochybách, že dokáže sloužit věrně svým sponzorům. Stopa stejně jako v případě Petra Fialy vede do Německa. Přesněji do Bavorska, které sponzoruje Sudetoněmecký landsmanšaft a zároveň má své léno v Čechách, ze kterého chce mít svůj Protektorát.

Premiér Nečas jako vůbec první premiér, který vystoupil v bavorském parlamentu, kde se sešel se svým „bavorským protějškem“ . Pro premiéry svrchovaných států, tedy i pro předsedu české vlády je jediným partnerem spolková vláda v Berlíně a spolková kancléřka, nikoliv vláda či parlament jakékoliv spolkové země.

Premiér Nečas degradoval českou republiku na úroveň jedné ze spolkových zemí, která se však ocitla díky domácím kolaborantům a zrádcům opět v roli Protektorátu spolkové země Bavorsko. Nejvíce pro tento status udělal ministr zahraničí Schwarzenberg, který se stal šedou eminencí prezidenta Havla a inspirací pro Nečase, Petříčka a Petra Fialu. Naše degradace na spolkový stát druhé kategorie byla dlouhodobě připravována a v současné době se začíná naplňovat ve všech svých důsledcích. Jde o pokračování více než tisíciletého loupežného a krvavého německého Drang nach Osten, tentokrát zcela jinými způsoby a metodami, a to za pomoci kolaborantů.

Litujeme, že poválečným vyháněním, jakož i nuceným vysídlením sudetských Němců z tehdejšího Československa, vyvlastňováním a odnímáním občanství bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd nevinným lidem, a to i s ohledem na kolektivní charakter přisuzování viny.“ ?!? Opravdu toto je premiér ČR se znalostí českých dějin, historických procesů Evropy ve 20. století? O projevení stejné lítosti nad historickou rolí sudetských Němců v československém pohraničí, o jejich podílu na nacistických zvěrstev u nás i jinde, jak je obvyklé, o vyhnání Čechů z pohraničí v r. 1938 pan Nečas, zřejmě aby byl vůbec přijat, lítost nad uvedeným ani neprojevil, přičemž jedno souvisí s druhým.

Ministr zahraničí pan Petříček navázal na pana premiéra Nečase v tom, že svého partnera nevidí v Berlíně, ale Mnichově. Bavorsko dostává absolutní prioritu v naší zahraniční politice. Už i formálně naši čelní politici dávají najevo své lokajství vůči Bavorsku. Vystoupení velvyslance Tomáše Podivínského na sudetské akci povýšilo landsmašaft na partnera české vlády. Dlouhodobé úsilí začíná přinášet své ovoce. Je třeba se seznámit s projevem pana velvyslance.

Vážený pane premiére Södere, vážený pane Posselte, vážené dámy a pánové, krajané, milí sousedé a přátelé.

Děkuji za letošní pozvání na vaše setkání, které jsem opětovně rád přijal.

Budiž mi, s pohledem do společné mírové a kooperativní, přátelské sousedské budoucnosti, dovoleno krátké připomenutí těžké cesty, kterou jsme částečně společně a částečně odděleně ušli.

Nelze jinak než začít s nejbolestivější zkušeností dějin, druhou světovou válkou, která způsobila také dlouhotrvající následek v rozštěpení a rozdělení mezi lidmi a národy, v rozdělení Evropy a světa. Na dlouhá desetiletí vytvořila tato válka mezi námi hluboké příkopy, které byly dále prohlubovány také systematicky podporovaným a často masově organizovaným nepřátelstvím mezi lidmi a zeměmi. Teprve po sametové revoluci – pádu Berlínské zdi, před 30 lety – vznikla historicky vůbec první možnost, začít s procesem překonávání těchto následků jak horké tak později i studené války, který byl s jistotou na obou stranách náročný a mnohdy též osobně značně bolestivý.

Překonání tohoto odcizení a nepřátelství těchto „dvou rozličných světů“ vyžadovalo na obou stranách pomalu se ztrácející železné opony nejen mnoho odvahy a síly, nýbrž též mnoho tolerance, sebezapření a daleký, velmi daleký pohled vpřed. Toto vyžadovalo též konfrontovat vlastní, více či méně pokřivené sny, přání a očekávání s nově vzniklou realitou – a nezbytně je korigovat, což v mnoha případech a na obou stranách bylo možná to úplně nejtěžší.

Díky Bohu se během porevoluční doby mohli stále více a více prosazovat ti, kteří tuto novou situaci neuchopili jako bitevní pole minulých časů, nýbrž jako společnou šanci utvářet pozitivní budoucnost. Ti, kteří na obou stranách uměli odložit a překonat četné předsudky, nedůvěru, obavy a reminiscence a také jednostranně viděné se opět otevírající dějinné jizvy. Díky Bohu uměli tito moudří, světa zkušení, otevření a kooperativní lidé přesvědčit o této své správné cestě i ostatní a také je vzít s sebou na tuto cestu. Za všechny takové si zde dovolím jmenovitě uvést bývalého bavorského premiéra Horsta Seehofera a bývalého českého premiéra Petra Nečase, kteří učinili s odvahou a odpovědností ty veřejně nejviditelnější kroky, stejně tak jako dnešní premiéry Marcuse Södera a Andreje Babiše, kteří jsou připraveni tento trend vzájemného porozumění a sbližování dále rozvíjet.

Tak mohly být vystavěny mosty přes hluboká údolí nedůvěry, následovala stále častější setkání komunálních a regionálních politiků, obchodníků, lidí z kulturní sféry a mnoha, mnoha obyčejných lidí. Následovalo otevření Sudetoněmecké kanceláře a zastoupení Svobodného státu Bavorsko v Praze, a především jsme si byli krok za krokem stále blíž, naše společné sousedství a narůstající přátelství začala být principiálně formována a nesena lidmi, což považuji, vážení přátelé, za zcela nejdůležitější!

Tuto cestu od nedůvěry a nepřátelství k partnerství a přátelství, plnou rozličných ostrých kamenů úrazu, jsme ušli společně, a zvládli jsme ji mistrovsky, dokonce bych řekl příkladně. Na tento společný výkon můžeme být právem nejen hrdi, nýbrž tento výkon může být příkladem i ostatním. Zde mám na mysli především aktuální situaci v Evropě, jež je nyní silně poznamenána erozí důvěry a podepřena pojmy jako brexit, krize, radikalismus nebo terorismus. Dnes je však zapotřebí odvahy, angažovanosti a mnoho síly, také reálně pozitivní myšlení, žádné jednostranné ohlížení se do minulosti, nýbrž společně dopředu, s komunikací na roveň očí – přesně to, co jsme společně dělali v poslední dobu právě zde. Podle mého pevného přesvědčení je zde udělaný společný výkon jednoznačným příkladem pro Evropu dneška a především pro společnou evropskou budoucnost!

V tomto do budoucna orientovaném smyslu ještě jednou děkuji za pozvání a možnost sdělit vám toto první oficiální dobré poselství českého velvyslance, jsem skálopevného přesvědčení, že je před námi dobrá budoucnost, na kterou se těším. Děkuji.

Pan ministr zahraničí prostřednictvím svého velvyslance navázal na pana premiéra Nečase. Strategické cíle se realizují postupně. Pan Hamáček a pan Petříček by zřejmě rádi zůstali v nové vládě Petra Fialy, která by už nikoho nenechala na pochybách o tom, že by u nás vznikla skutečně Protektorátní vláda. Po podzimním Majdanu by měl vzniknout nový režim tak, jako vznikl na Ukrajině v roce 2014. Jednalo se o státní převrat, při kterém byl svržen prezident Janukovyč. Musíme se naučit věci nazývat pravým jménem. Všichni vlastenci v naší zemi se musí spojit proti připravovanému Majdanu!