Meruňková revoluce v Arménii začínala jako prozápadní a skončila jako proruská

Geopolitický zázrak

Dmitrij Stěšin, Viktor Gusejev

Podle oficiální verze provedli meruňkovou revoluci v Arménii chudí. Vystoupili masově. Na náměstí republiky bylo 150 tisíc lidí, přičemž v Arménii žije 3 miliony obyvatel. Ti sesadili prezidenta Sargsjana. Takovéto davy policie nerozhání, připojuje se k nim. V zemi byly 2. května, poté co v parlamentu protlačili Pašiňjana do premiérského křesla, úplně zablokovány silnice. Mnohdy se policie připojovala k povstalcům.

Revoluce mění politický systém, životní styl, ekonomický model státu. Jenže v Arménii ponechali všechny tyto změny na později. Spolu s chudobou, korupcí, monopoly…

Jerevanský politolog Chalaťjan řekl, že Arménii začali destabilizovat z ospalých území a z periferie. Lidé uvěřili Pašiňjanovi, ač jeho program připomínal kavkazský přípitek: „Za všechno dobré, proti špatnému.“ Ovšem byly takové i požadavky lidí: „Proč Arméni všude ve světě žijí lépe než ve své domovině?“

Je to zajímavá otázka. Odjede se 10 km od Jerevanu a je vidět něco jiného. Uzavřené kavárny z doby Sovětského svazu, obchůdky, trhy a autoservisy a toto trvá přes 50 let. Tam lze pochopit význam toho, co se děje. Lidé se snaží přežít v zemi, v níž nefunguje ekonomika a nikdo nemá peníze. Nedostávají se peníze na sociální programy, jsou opuštěné domy kultury, zpustošené kotelny, kina. Pětipatrové domy, v nichž jsou všeho všudy dva nebo tři obyvatelné byty. Tkadlena se svěří, že má otce, který pracuje v Rusku a živí ji, vidí jej jednou za rok. Zdejší mzda 10 tisíc, převedená na rubly, neumožní vyžít ani na arménském venkově. Babka má v bytě jen jednu lampičku, aby ušetřila. Penze jí stačí akorát na to, aby večer zapnula na 30 minut vytápění. Ohřívat se plynem nemá smysl, malá nádobka na kávu vzkypí na plotně až za 20 minut, a to přesto, že do Arménie jde kvalitní ruský plyn. Jenže jej jacísi „dobří“ lidé „ředí“, ale tarify se neustále zvyšují. Tato fantasmagorie trvá již 3 desetiletí a žádné signály zlepšení od vlády nepřicházejí. Zdá se, že třetina Arménie „si zvykla“ žít pod hranicí chudoby za 2 dolary na den, jako ten osel, kterého Cikán téměř odnaučil jíst.

Nakonec vláda úplně ztratila podporu lidí, jejich slibům lidé přestali naslouchat. O Pašiňjanovi říkají, že nemá zkušenost s vedením. Ale ti, co byli před ním, zkušenost měli! A jaký je výsledek. Na tuto řečnickou otázku si Chalaťjan sám odpovídá. Nakonec má Rusko spojeneckou zemi s rozpadlým hospodářstvím, která po obrovských sociálních bouřích stojí na rozcestí.

Nyní utíkají z Arménie navždy

Dosud nevidím na arménském majdanu žádnou rusofobii. Řekl jsem o tom řediteli arménské pobočky Institutu zemí SNS Markarovovi.

Souhlasil. Odvrácená část protestů je zde vnitřní. Prvek „proti“ byl namířen na problémy samotné Arménie, na vládu. Navenek se jako mantra opakovalo: „V arménské politice můžeme změnit vše kromě geografie.“ Poloha Arménie, zastrčené mezi nejpřátelštější sousedy, byla a bude vážnou brzdou pro kteréhokoliv místního politika.

Táži se dál: Vím kde se může vzít v těchto bouřích protiruský a prozápadní vektor. Rusko se přátelí s Arménií téměř 30 let ….

Podívejme se na problém pod jiným  úhlem. První vlna postsovětské emigrace přišla po velkém zemětřesení ve Spitaku v roce 1988, potom přišla válka v Karabachu a rozpad Sovětského svazu, zahraniční blokáda a propad ekonomiky. Lidé začali odjíždět čistě proto, aby přežili. Dnes se arménská pracovní emigrace změnila. Dříve byla sezonní, lidé žili doma i v Rusku. Dnes odjíždějí celé rodiny, lidé co ztratili víru v budoucnost. Kam ještě mohou odjíždět?

Na Západ k diaspoře

Nikoliv. Půjdou tam, kde je přijmou. Kde nemusejí žádat o status běžence nebo žít ilegálně.

Co je může udržet v Arménii? S čím mohou revoluční reformátoři počítat?

Zde je na prvním  místě těžební průmysl – měď, molybden, hliník – čisté zdroje. Není to nejlepší varianta. Nakupuje to Evropa. Je zde zlato a drahé kameny, ale veškerá produkce jde do Ruska. Další bod růstu je servis a turismus. Včera jsem v Jerevanu vedl konferenci, jenže se nekonala – podle turistické kanceláře zrušila polovina hostů své cesty kvůli neprůjezdným silnicím k letišti, blokovaným shromážděnými davy.

A zemědělství?

To představuje jen 12 % HDP, je to sezónní záležitost s vysokým rizikem. Arménie může poskytnout už jen slušně pracující bankovní systém. Výrobu energie zajišťují ruské investice. Co se dá dělat v zemi s takovou strukturou ekonomiky? A s takovým geografickým umístěním s částečnou blokádou a politickou nestabilitou, s vnitřními monopoly napojenými na politiku. To všechno vytváří ekonomiku, která je vázána pouze na místní oligarchy.

Co může udělat Pašiňjan?

Otevřít systém. Udělat jej dostupný pro investice a srozumitelný. Nebude věřit řečem investorů, uvěří zákonům a konkrétním vstřícným krokům. To všechno zde už bylo v roce 1988, nacionalisté v Jerevanu tvrdili, že je Arménie bohatá země, že se bude prodávat koňak a minerálka a bude se žít dobře. Nakonec prodali továrnu na koňak za 5 milionů dolarů Francouzům, a to bylo vše.

Podle Markarova bojovaly i minulé vlády s ukrutnou silou s korupcí. Dokonce jezdily každý rok skládat účty do Evropy, ale toho se korupce nebojí.

Co bude s naší vojenskou základnou v Gjurmi? Je to poslední předmostí Ruska v Zakavkazí. Z Gruzie a Ázerbájdžánu jsme dávno odešli.

Do skončení dohody mezi Moskvou a Jerevanem, tj. do roku 2044, nic. Možná se zrevidují podmínky nájmu. Ale Arménie si nemůže dovolit diktovat nějaké podmínky. Pokud Rusko odejde, potom  zůstane Arménie osamocená proti silnému a bohatému Ázerbájdžánu. Ten si přeje jakýmkoliv způsobem navrátit Karabach, který si Arménie v devadesátých letech vybojovala. Válka je téměř nevyhnutelná. Ázerbájdžán bude zřejmě podpořen Tureckem, etnicky sesterskou zemí, hraničící s Arménií právě tam, kde je ruská základna.

Závěr

Agent Pašiňjan

Hovoří Armjan Bošan, jeden z nejuznávanějších geopolitiků v Jerevanu: To, co se tu děje, nemůže být prozápadním převratem, protože naše vláda už byla nejprozápadnější v celé historii země. Právě ona na Nový rok, aby nebyl zbytečný rozruch, přijala dokumenty pro juvenilní justici, stanovila privilegia pro společenství LBGT a dohodu o rozpočtové pomoci EU. A hlavně dohodu o asociaci s EU, která má politický význam. Víte, že Arménie už podepsala dohodu o uzavření jaderné elektrárny? Nyní již nebudeme elektřinu prodávat, ale nakupovat…

Na konci rozhovoru předložil Bošan výtisk s názvy fondů a s částkami, které v Jerevanu dostali z Evropy. Jen Helsinské občanské shromáždění a Helsinský občanský výbor dostaly v chudičké Arménii 1 milion dolarů.

Opravdu Pašiňjan s vládou ve svých rukou tuto hru rozbije?

Za prvé jsou vztahy mezi Arménií a Ruskem dávno na úrovni rodinných vazeb a nevládní organizace je nemohou přemoci, přeformovat. Pašiňjan jako politik dlouho vystupoval se západními postoji, ale nyní je mění na proruské. Ukazuje se jako pragmatik. Nevylučuji, že byl vždycky s Ruskem, jednoduše „projevoval pružnost“.

Existence proruských hesel je fakt, který v této „sametové“ revoluci upevňujeme. Mimochodem, víte proč váš Serďjukov nesedí? Spiklenecká  verze: Protože Západ by Rusku neumožnil reformovat armádu. Muselo se učinit klaunské krytí – jmenování ministrem obrany bývalého daňového kontrolora a ředitele obchodu s nábytkem?

Tady lze vidět stejné analogie. Věřím, že Rusko udělalo z dřívějších barevných revolucí v republikách SNS správné závěry … a celkově se naučilo jim čelit, anebo je dokonce převracet ve svůj prospěch. Jako v judu.

Slavnostní mítink k volbě Pašiňjana předsedou vlády, který měl trvat až do půlnoci, už večer skomíral. Jako kdyby se napětí, které celý měsíc sílilo, najednou uvolnilo. Město ztichlo. Moskevské reportéry Stěšina a Gusejeva vezl na letiště známý podnikatel, nadšený pašiňjanovec. Jel pomalu, aby se mohl vypovídat:

Můj syn studuje v Praze, je v penzionu. Neuvěřitelné – tam jsou všichni nevěřící! Věřícím se vysmívají! Už v osmé třídě vědí, kdo je to gay a kdo lesba. Existují jen tři země, které musejí držet spolu: Rusko, Bělorusko a Arménie.  To je všechno. Tak to bylo a tak to bude! Přísahám! Nedáme se!

Od řidiče šla ohromná energie. V této chvíli jsme pevně věřili, jako nikdy: ano, budeme spolu! A věříme v to i po návratu do Moskvy. Nepodveďte nás, bratři Arméni.

V Arménii žijí celkem 3 miliony etnických Arménů. Podle Dmitrije Poluchina je jich v zahraničí o hodně víc:

Rusko: 1,2 až 3 miliony, USA: 484 tisíc až 2 miliony, Francie: 250 tisíc až 700 tisíc, Gruzie: 248 tisíc, Írán: 200 tisíc a Sýrie: 190 tisíc.

Převzato z Kp.ru

outsidermedia.cz