Cesty k politické moci jsou různé a ne každý má na to, aby vyhrál volby a to ještě se suverénní převahou. Není ale třeba zoufat, pokud je na to dost vlivu a prostředků, lze přece zmanipulovat podstatnou část veřejného mínění. Metody na to jsou. Jsou na to odborníci a jsou na to i technilogické prostředky. Lze to ale poznat, že s námi někdo manipuluje? Samozřejmě ano. Ale je třeba mít oči a uši otevřené a používat vlastní hlavu, vlastní úsudek. Jak to tedy ti manipulátoři dělají?

1) Ikona nepřítele.

Může to být rasa, společenská vrstva, skupina intrikánů nebo vybraný politik či několik politiků. Pak je třeba je obvinit. Z čehokoliv, mohou posloužit skutečná fakta ale ta bývají dost těžko dostupná a někdy i vyloženě nedostatkové zboží. Nevadí. Obvinění se dají vykonstruovat, použijí se tendenční novinové články a případně nějaké drby. Hodí se i dokument, jehož průkaznost je přinejmenším sporná, hlavně že je čím zamávat. No a protože se každé, i evidentně nelogické oznámení musí prošetřit, je cauza na světě. Také neškodí když se v karikatuře zdůrazní nějaká vada na kráse. Nos, nadváha, pleš, nadměrné pocení, tvar lebky nebo občasné uklouznutí v řeči. Že se třeba nějaké slovo řekne v nesprávném tvaru a pak se toho patřičně využije. Skutečný stav pak už nikoho nezajímá.

2) Oslovení mládeže.

Pokud nejde o problémy, hýbající celou společností a dotýkající se rodin nebo samotné podstaty existence národa a státu, je jasné že na veřejná shromáždění mnoho lidí nepřijde. Jen ti zainteresovaní, kteří se o propíraný problém zajímají. Schopný manipulátor se tedy obrátí na mládež. Mladí lidé mají sklon rebelovat. To samozřejmě i v tom dobrém slova smyslu. Nemají dosud rodiny, většinou je ani netíží vážné existenční problémy. Mají elán a mají čas. Nemají moc zkušeností a většinou se příliš neorientují v politice, která nebývá v popředí jejich zájmu.

Mládež je tedy pro manipulátora ta správná cílová skupina pro vytváření davu.

3) moderování veřejných shromáždění

Dostanou – li manipulátoři na shromáždění prvních pár set lidí, mají z velké části vyhráno. Ne sice ještě politické vítězství ale mají už dav, připravený přijmout jejich hesla. Samozřejmě že svolavatelé nemohou vystupovat přímo jako politici bažící po moci, mnozí z nich mohou mít máslo na hlavě už z minulosti a teď ještě není vhodný čas, aby se to propíralo. V popředí musí stát vhodně zvolené, ochotné figury, které se nebudou zbytečně vyptávat a veřejný zájem o jejich osoby a pozornost médií jim dostatečně zalichotí. Musí být mladí, výřeční a působit dojmem korupcí nedotčených idealistů. Na shromáždění nesmí chybět hudební produkce. Protestsongy, kde se opakují pojmy jako svoboda, právo a pravda, spolu s rytmickou hudbou a melodií emotivně působí na dav a je-li text v dostatečně všeobecné rovině, lze ho pužít prakticky kdykoli a kdekoli. Mezi řečníky převládají mediálně známé tváře. Řeční herci, zpěváci, sportovci, občas nějaký politik. Těm vybraným se tleská, nežádoucí není problém vypískat. Nevyskytují se národohospodáři, sociologové, filozofové, právní experti, předáci odborů a profesních skupin. K dispozici jsou předem připravené cedulky a transparenty, k podpisu se nabízí petice, na jejichž přečtení není čas. Hlavní je rchle podepsat a uvolnit místo dalšímu. Novinkou jsou transparenty v angličtině, zřejmě pro zahraniční dopisovatele a možná i proto aby zahraniční přátelé mohli lépe kontrolovat duch demonstrací z domova přímo na obrazovkách. V projevech převládají emoční výstupy a nebo všeobecné teze, bez konkrétního vztahu k proklamovaným tématům. Mezi tím se opakují obvinění, která jsou zrovna aktuální v mediích. Účastníkům, jejichž podstatnou částí je mládež, se zdůrazňuje, že právě na nich nejvíce záleží, oni jsou tou nadějí a oni jsou ti kteří právě rozhodují o budoucnosti. To se krásně poslouchá po mentorování a vychovávání od rodičů a pedagogů. Je příjemné mít pocit, že tvořím dějiny a přitom v davu za nic neodpovídat. Velice nebezpečnou a odpornou manipulací je pak zneužívání dětí. Není to tak dlouho, co na jednom takovém shromáždění řečnila v doprovodu svých spolužaček dvanáctiletí školačka. Osobně jsem si při tom vzpomněl na otřesný příběh Pavlíka Morozova.

4) vliv médií

Mít na své straně alespoň část médií je nesmírně důležitou součástí každé manipulace. Spřátelené redakce informují o shromážděních, navyšují počty účastníků a uveřejňují takové videozáznamy a fotografie, které vzbuzují dojem masové účasti. O věci se referuje jako o ušlechtilém záměru a očerňují se protivníci. Velkou roli hrají zavádějící titulky. Někdy se může smysl titulku výrazně lišit od obsahu článku. Je totiž mnoho lidí, kteří čtou titulky a vlastní článek buď jen přelétnou očima nebo ho vůbec vynechají. Obvyklým trikem bývá nálepkování protivníka. Jeho voliči a příznivci jsou většinou starší, z venkova a vyučení nebo se základním vzděláním. Odpůrci protivníka jsou označeni jako mladí, vysokoškolsky vzdělaní nebo alespoň studující a samozřejmě z měst. Je to s podivem ale i na tuto, notně otřepanou frázi ještě mnoho lidí slyší. Specifickým způsobem je pak chování moderátorů při debatách ve studiu. Zde je naprosto zřejmé, komu se v redakci přeje a koho chtějí nachytat. Zkušení diskutéři se ale jen tak nedají a tak moderátorům debat způsobují horké chvilky, které si zkušený divák rád vychutná. Dále je tady používaná terminologie. V současné době se jako manipulativní pojmy hodně vyskytují termíny jako – anektovaný Krym, proruští separatisté, národně – obrozenecké resentimenty, xenofobové, pravicoví extrémisté. Ovšemže problematické pojmy najdeme i na druhé straně barikády. To jsou pojmy jako třeba neomarxisté, levicoví aktivisté a podobně, samozřejmě v případech kdy tito aktivisté nemají nic společného s klasickou levicí a pojem neomarxisté už v běžně uváděných souvislostech vyznívá naprosto nesmyslně.

Je samozřejmé, že manipulace lidí neprobíhá vždy do detailu stejně podle přesného návodu. Vždycky ale obsahuje poměrně výrazné prvky, podle kterých ji lze rozpoznat. Najdeme ji v nejrůznějších podobách v historii. Ve starším období hlavně v církevní praxi , v té nepříliš dávné v politickém zápolení a boji o moc jistěže nejen tam, třeba I v nemravných obchodních praktikách. Setkáváme se s ní pochopitelně i dnes. V posledních týdnech dokonce velmi často. Je tedy docela dobré si uvědomit jak poznat kdy s námi někdo manipuluje a pak se začít ptát. Kdo je ten, kdo ke mě mluví? V čím zájmu hovoří? Kdo je v pozadí a komu slouží? Jaké jsou mezinárodní souvislosti? Kdo to financuje? A jakmile se začneme ptát a hledat odpovědi, jsme na nejlepší cestě k tomu, jak se nenechat zblbnout. Pardon, zmanipulovat.

Jiří Pondělíček

Národní socialisté