Máme již dost přepisování dějin!

Každý rok se v tzv. sudetoněmeckém tisku objeví celá řada článků o „právu sudetských Němců“ na sebeurčení nejen v době po první válce a následně pak také o desítkách obětí českého teroru počátkem roku 1919.

Tak jak to bylo ve skutečnosti? Ano, prezident Wilson skutečně usiloval, aby národy, které neměly dosud svůj stát, žily v rámci Rakouska-Uherska, mohly rozhodnout o své budoucnosti v rámci svého práva na sebeurčení. To učinily. Tak vzniklo např. Československo a Jugoslávie.

Tzv. sudetští Němci byli nikoliv národem, ale národnostní menšinou. Proto neměli právo na sebeurčení. Po vzniku ČSR mohli jej opustit a přestěhovat se do Rakouska či Německa. I s penězi utrženými za prodej nemovitostí. Neučili tak. Pozdější zákon upravoval tuto problematiku pozbývání státního občanství a poskytoval možnost volby (opce) občanství - v případu oblasti bývalého Rakouska-Uherska to bylo možné do lhůty jednoho roku, v případě Německé říše do dvou let od nabytí účinnosti zákona. Údaje o tom, kolik Němců v ČR optovalo pro Rakousko či Německo, neznáme. Šlo však zřejmě jen o nepatrný zlomek z celkového počtu.

Landsmanům asi chybí obyčejný selský rozum. Šlo snad v první světové válce o to, aby nakonec poražené Německo bylo územně zvětšeno o části vzniklého Československa, které patřilo k vítězným spojeneckým státům, a Rakouska, aby tzv. sudetští Němci, kteří litě bojovali za Rakousko-Uhersko, se stali z národnostní menšiny samostatným národem, jenž by měl sám rozhodnout o svém osudu na úkor ČSR, jehož část historického sídelního území si chtěli přivlastnit a odtrhnout od republiky? Pokud takovéto představy se honí v hlavách landsmanů a dokonce jsou někteří z nich přesvědčeni o jejich správnosti, pak sami sobě škodí.

Ano, v březnu 1919 zahynulo několik desítek lidí. Řekněme jen krátce, že demonstrace sudetů se někde zvrhly. Z jejich řad zazněly první výstřely. Československé ozbrojené složky odpovídaly. A tak zcela zbytečně došlo k lidským obětem. Mezi mrtvými byli i Češi. Připomínat si to však se dost dobře nehodí do „historického krámu“. Škoda každého života, který při těchto srážkách vyhasl.

Mezi obvyklá tvrzení landsmanů patří bájení o tom, jak jsme je vyhnali v r. 1945 a kolik set tisíc z nich připravili o život. „Samotní sudetští Němci byli v roce 1945 vyhoštěni ze své staleté vlasti a dokonce se to neobešlo bez stovek tisíc mrtvých - konečného řešení po česku!“ (Z článku „Kultura připomínání“). Takové a podobné výroky jsou nepravdivé, protičeské. Česko-německá komise historiků mluví v těchto souvislostech asi o 15 až 30 tisíci mrtvých, z nichž více než 5000 bylo sebevrahů. A. Hitler, Goebbels a jeho manželka, která sama zavraždila před svou smrtí vlastní děti, dali svým soukmenovcům „pěkný příklad“.

Ale zabývat se touto a podobnými otázkami považujeme za kontraproduktivní. Stačí si uvědomit, že Němci, mezi kterými byli i tzv. sudetští, vyhnali ze života 360 tisíc našich spoluobčanů. V případě vítězství ve válce měli v plánu likvidovat český národ a naše území osídlit Němci. Byl to plán, který schválil sám A. Hitler. Mezi těmi, kteří takovýto postup schvalovali a jej plánovali, vynikal i K.H. Frank, jeden z představitelů znacizovaných henleinovců. Nacistický státní terorismus měl však ještě mnohem širší rozměry. Na východě mělo dojít v průběhu času, jak předpokládal Generalplan Ost, k vyvraždění více než 30 milionů Slovanů, další miliony z nich měly být vyhnány někam až za Ural, aby východní území mohla být poněmčena.

A ještě jedna věcná poznámka. Kolikrát od představitelů „sudetoněmeckého landsmanšaftu“ slyšíme o tom, jak sudeti hrdinně bojovali snad na všech frontách druhé světové války za novou Evropu, v níž by panským národem byli Němci a ostatní jejich otroky? Kolikrát slyšíme od nich že za „Vůdce a vlast“ padlo téměř 200 tisíc „sudetských Němců“?

To všechno, a ještě i další, by si měli být vědomi Němci, ti či oni, kteří o vyvražďování téměř pravidelně mluví. Dějiny je usvědčují z činů, které můžeme charakterizovat jako genocidu, a to nejen Židů, ale i Slovanů. Připomeňme si, že Rusů, Ukrajinců a Bělorusů zahynulo v boji s Němci pravděpodobně kolem 20 milionů (celkové ztráty Sovětského svazu v druhé světové válce dosahují téměř 27 milionů padlých, zavražděných), Poláků zahynulo přes 6 milionů, Jihoslovanů kolem 1,5 milionů, Čechoslováků na 360 tisíc. Nebýt nacistické agrese, tito lidé mohli žít!

J. Kovář