Bylo to zřejmě v roce 2015, kdy nám B. Sobotka, tehdejší předseda vlády ČR, napsal o ušlechtilém rozhodnutí "sudetoněmeckého landsmanšaftu" novelizovat stanovy a vypustit z něj právo na vlast a na odškodnění.  Ve svém svatém zanícení premiér ze všeho toho udělal hotovou věc, jako kdyby stanovy byly již novelizovány a nejednalo se pouze o úmysl skupiny, v jejímž čela stál B. Posselt.  Když jsme ho na tento nedostatek upozornili, napsal nám, že do listopadu (?) bude vše perfektní. A nebylo.

Soudy se táhly. Příslušný německý rejstříkový soud původně novelu stanov SL odmítl registrovat. A tak delší dobu platily stanovy v původním znění. Někdy v roce 2018 posseltovci dosáhli úspěchu. Je pravdou, že od té doby se přímo  nezmiňují o náhradě škod či o restitucích, i když o nich Posselt mluvil ještě koncem roku 2015 ve Vídni na jednání rakouského SL. 

Ale jak je to s vlastí landsmanů? Podle výše uvedené citace z projevu B. Posselta mají hned dvě vlasti, bavorskou a českou. Obě dvě hodlají aktivně spolutvořit. Položme si otázku, jaké mezinárodněprávní normy je opravňují mluvit o dvou vlastech? Spojenci v Postupimi rozhodli o přesídlení německého obyvatelstva z Československa do Německa. To se mělo stát jejich vlastí. Jestliže označují Bavorsko za svou vlast, je to správné. Pokud mluví o české vlasti, tak opět si sami nadělili právo na ni, ač z mezinárodněprávního hlediska žádné takové právo nikdy v poválečné době neměli a ani dosud nemají a nikdy nebudou mít. Tolik asi ve stručnosti.

Uvedeným tématům se budeme věnovat v potřebném rozsahu později.

J. Kovář