25.4.2019 VSa Trendy

Zájmy Francie a Německa se od sebe stále více vzdalují. Pro EU to nevěstí nic dobrého.

Wolfgang Münchau, komentátor Financial Times, se domnívá, že zájmy obou zemí i jejich lídrů se od sebe vzdalují.

Evropské radě dominoval před Velikonocemi Brexit, jak jinak, ale zároveň byly viditelné rozpory mezi Francií a Německem, píše Münchau.

Nejvýznamnější znamení rozkolu byl Macronův odpor vůči dlouhému období „odkladu“ Brexitu. Macron odmítal ustoupit, což Němce zjevně zaskočilo. A zástupci Angely Merkelové dávali najevo své značné rozčilení. Münchau si klade otázku: Jak se vůbec mohl Emmanuel Macron opovážit?

Německo si jaksi neuvědomuje, že Macron kancléřce nic nedluží. Jeho návrhy de facto odbourala, nějaký malý rozpočet eurozóny je teď ohrožen Nizozemskem. Když se Macron ujal funkce, obklopil se řadou lidí, kteří měli silné vazby na Německo. Martin Schulz (bývalý předseda německé sociální demokracie) by byl pro Macrona dobrý partner, myslí si Münchau. Jenže po neúspěchu sociální demokracie musel odejít. A Německo se vrací ke svým politickým standardům a trvalo přitom určitou dobu, než si to ve Francii uvědomili.

Esej AKK, neboli Annegret Kramp-Karrenbauerové, která se má stát následnicí Merkelové, Francii doslova šokoval. Například vyzvala k tomu, aby se Francie vzdala stálého místa v Radě bezpečnosti OSN, nebo aby obě země dohromady postavily letadlovou loď. Nedává to žádný smysl, tvrdí Münchau. Navíc také vyzvala Francii, aby se vzdala sídla Evropského parlamentu ve Štrasburku. AKK je orientována na domácí politiku, Evropa ji moc nezajímá. Pro Francii není šokem Merkelová, ale to, co asi přijde po ní.

Francie a Německo mají velmi silné bilaterální vztahy, které se vztahují ke Konrádu Adenauerovi a k Charlesi de Gaulleovi. Nová smlouva z Cách tuto důležitost podtrhla. Přesto si Münchau myslí, že tento vztah směřuje do krize.

Například v oblasti dohody mezi USA a EU. Když bude Trump tlačit na zavedení cel na automobily, pak se Německo lekne a začne prosazovat dohodu o volném obchodu. Zahrnutí zemědělských produktů by pro Francii bylo smrtící, takže by protestovala. Zde jsou zájmy obou zemí zcela rozporné.

Další úrovní konfliktu se může stát osoba Manfreda Webera, který si říká o funkci předsedy Evropské komise. Je výběrem středopravicových konzervativních sil, kde se pohybuje i Viktor Orbán.

Vše může fatálně rozbořit další krize v eurozóně, píše dál Münchau. Jen ECB zachránila eurozónu před rozpadem. Ale nyní je její prostor, když jsou úrokové sazby stále -0,4 %, hodně omezen. MMF potvrdil, že nebezpečná vazba mezi bankami a státy přetrvává. Vznik bankovní unie v eurozóně na tom nic nezměnil.

Přitom krize v eurozóně nemusí být žádná vzdálená hrozba, myslí si Münchau. Stačí synchronizovaný pokles světových ekonomik. Francie nese větší rizika než Německo, když jde o Itálii. Eurozóna zoufale potřebuje stabilizující nástroje, tedy unii kapitálových trhů a společný dluhový instrument plus změnu fiskálních pravidel, která by podpořila růst. Jenže obojí je v Německu tabu.

Macron (nebo jeho nástupce) bude muset Německo konfrontovat s tím, že buď bude reforma, nebo se eurozóna rozpadne.

Francie a Německo možná obecně chápou principy evropské politické unie, ale v těch zásadních bodech se neshodnou. Nyní nastává epocha, kdy se zájmy těchto dvou zemí a jejich lídrů stále více vzdalují. Pro EU to budou těžké časy, uzavírá Münchau.

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.