Levice v Evropě ztratila důvěru voličů

1.3.2018 VSa

Pokračující propad podpory středolevice souvisí se ztrátou důvěry voličů a také s tématy migrace a národní identity.

Tony Barber píše, že sociální demokraté jsou opovrhováni kvůli tomu, že se dostatečně nehlásí k národní identitě.

Utrpení středolevicových stran v Evropě nebere konce. Blíží se italské volby, budou se konat již 4. března. Partito democratico, i když má za sebou kus práce z doby, kdy byla u moci, zřejmě skončí až za Berlusconiho pravicovou koalicí a za nekonvenčním Hnutím pěti hvězd. Reformovat trh práce, stabilizovat banky a vrátit stagnující ekonomiku k růstu je dobré, ale očividně to není vzorec na vítězství.

A ve stejný den se dozvíme, zda německá sociální demokracie podpořila návrh vedení strany ke vstupu do další velké koalice s kancléřkou Merkelovou. Výběr, kterému německá SPD čelí, rozdělená a chycená ve spirále poklesu, je agonizující. Strana je prokleta, když se spojí s CDU, je prokleta, když to neudělá. Odmítnutí velké koalice může vyvolat nové volby. V aktuálním průzkumu má SPD rekordně nízkou podporu, jen 15,5 %, až za Alternativou pro Německo, která je extrémní pravicovou silou. Je možné, že v předčasných volbách by AfD sociální demokracii porazila. Takovýto výsledek v evropské nejsilnější a nejstabilnější demokracii, píše Barber, by byl zemětřesením pro evropskou integraci. Ale i když SPD půjde do koalice s CDU, pak riskuje další poškození své identity a značky.

Trvalý pokles středolevice

V celé Evropě jsou to anti-establishmentová hnutí, často radikální pravice, která berou sociální demokracii voliče. A jejich vzestup tlačí středolevici a středopravici do koalic. A všude takové koalice končí tím, že poškozují strany levého středu za jejich sdílenou odpovědnost za přísnou politiku v oblasti ekonomické, fiskální a sociální, která vede k tomu, že se jim vzdalují jejich jádroví voliči.

Evropský politický establishment v roce 2017 odolal útoku nacionálně populistických stran. Ale tento úspěch zakrývá jiný trend: trvající kolaps středolevice. Francouzská socialistická strana, holandská strana práce a čeští sociální demokraté utrpěli katastrofální volební porážky. Stejné je to i u SPD, která dosáhla s 20,5% nejhoršího výsledku od založení republiky v roce 1949. A výhled na příští dva roky není lepší.

V Belgii budou volby v květnu 2019. Korupční skandály ubírají na popularitě kdysi dominantním frankofonním socialistům Valonie. Nizozemsky hovořící soudruzi ve Flandrách chtějí svůj propad zvrátit tím, že se zbaví svých starých lídrů. Levicové strany budou v dubnových volbách poraženy v Maďarsku a dle průzkumů i v Polsku v roce 2019.

Je příliš snadné připisovat to jen podkopání vlády práva a politické konkurenci za Orbána a za Kaczynského. Maďarská levice je roztříštěná a táhne se s ní image nekompetentnosti za vlády před rokem 2010. V Polsku, kde levicové strany v roce 2015 nezískaly jediné křeslo, je konzervativně nacionalistická Právo a spravedlnost populární, protože jasně podporuje levicovou sociální politiku, především štědré příspěvky na děti.

Tento příklad ukazuje, že pokles organizované sociální demokracie neznamená, že sociální a ekonomické politiky, které jsou běžně spojovány se sociální demokracii, ztratily na atraktivitě.

Naopak, miliony voličů chtějí stát blahobytu, který je ochrání, a rozčilují se nad prekérní prací, sociální nerovností a nezkrocenou globalizací. Problém je v tom, že mnoho voličů sociální demokracii – středolevici prostě nevěří. V první dekádě století příliš mnoho sociálních demokratů tolerovalo nejhorší excesy finančního kapitalismu a pak se spojilo s pravicí, aby společnost, především ti dole zaplatili účet za záchranu.

Voliči a národní identita

Voliči také pohrdají levicí za to, že se nehlásí k národní identitě, není na ni pyšná a nemá odvahu postavit se čelem k problémům, které vyplývají z imigrace. Progresivní internacionalistický pohled sociální demokracie je dobrý a správný, píše Barber. Ale pokud stará levice nebude řešit obavy voliče z kulturních hodnot a všudypřítomné ekonomické nejistoty, tím rychleji si bude kopat svůj hrob. Možná ten nejneobvyklejší experiment obnovy levicového středu se děje v Dánsku, u jejich sociálních demokratů. Mette Frederiksen, která vede stranu od roku 2015, kombinuje přísný postoj k uprchlíkům a imigrantům s kritikou „chorého kapitalismu“ a s obhajobou státu blahobytu.

Sociální demokraté tak jdou nekonvenčně směrem k území, kde je anti-imigrantská populistická dánská Lidová strana. Do určité míry je krize stran levicového středu součástí všeobecné krize zastupitelské demokracie v Evropě, ale to je jen malá, nedůležitá útěcha.

Ani SPD, evropská nejváženější sociální demokracie, nemá věčné právo na existenci. Pokud budoucí historici nedojdou k závěru, že se sociální demokracie na počátku 21. století vyčerpala, pak nyní je čas, aby levice dodala odpovědi na otázky, kterým se tak dlouho vyhýbala.

http://casopisargument.cz/2018/03/01/levice-v-evrope-ztratila-duveru-volicu/