Landsmani smítko v očích svých bližních vidí, ale břevno v oku svém nikoli
Sami nechtějí nic slyšet o dohodách spojenců v Postupimi, ani o Pařížské reparační dohodě, jednají v rozporu s nimi, ale na druhé straně viní kdekoho ze všeho toho, co sami spáchali

…V úvodníku tiskového orgánu Svazu vyhnanců "Deutscher Ostdienst" (DOD) předseda SV, Dr. Ing. Bernd Fabritius, Transylvánský Sas, zpočátku připomíná poněkud nešikovně „strukturu minulosti“, jejíž „jed působí dodnes“, ale pak je konkrétnější:
„Protiprávní dekrety, jejichž výsledkem byly miliony Němců na více než sedm desetiletí vyhnány ze svého domova, okradeny o své majetky, internovány, deportovány nebo dokonce "beztrestně zavražděny", již dnes nemohou být právně účinné. Ale dokonce i jejich formální přežití a právní platnost, která pokračuje, udržuje myšlení, jež bylo spojeno s výše zmíněnou nespravedlností. Fabritius se pak stává ještě jasnějším: formální zrušení těchto dekretů by nebylo jen důležitým krokem k porozumění s německými vyhnanci… Jaká pravda! Předsednictvo Svazu vyhnanců vysílá jasný signál směrem k bývalým vyhánějícím zemím na východě. A to v době kdy německá vláda, strany a, řekněme, zástupci organizací vyhnanců, považují problém za nepříjemný a chtějí ho co nejvíce potlačit. Tento postoj může být srozumitelný, protože některé státy, které se po roce 1989/90 staly demokratickými na východě, se staly součástí společných hodnot Evropské unie, aniž by se jasně distancovaly od rasistických a protimezinárodněprávních dekretů. „Některé státy, které se po roce 1989/90 staly demokratickými na východě, se staly součástí společných hodnot Evropské unie, aniž by se jasně distancovaly od rasistických a protimezinárodněprávních dekretů“ uvádí Gernot Facius v článku „Jed, který působí“, publikovaném v Sudetenpost, 8.2.2018, str. 2.

Jen nevíme, o jakých protiprávních dekretech pan B. Fabritius píše. S jistotou však naopak víme, na rozdíl od autora výše uvedených řádků, že německé obyvatelstvo bylo z Polska, Československa a Rakouska přesídleno na základě rozhodnutí vítězných spojenců v Postupimi. Spojenci toto své rozhodnutí diplomatickou cestou sdělili příslušným ústavním činitelům uvedených států, kteří pak též diplomatickou cestou vyjádřili s tímto spojeneckým rozhodnutím svůj souhlas.

Vlastní přesídlení německého obyvatelstva probíhalo podle pokynů Spojenecké kontrolní rady, která určila i harmonogram přesídlení, kdy a kolik Němců bude přesídleno do americké či sovětské zóny, jaké vybavení musí mít každý Němec, který je přesídlován. Za způsob provedení odsunu jsme obdrželi velké uznání od představitelů USA a SSSR v Německu.

Stěžuje si tedy pan B. Fabritius na USA, Velkou Británii a Sovětský svaz, že vydali rozhodnutí o přesídlení německého obyvatelstva, které bylo protiprávní? Pokud ano, jistě ví, kam se má obrátit. Takovéto věci, jako je porušení mezinárodního práva, mají být řešeny mezi stěžovatelem a stranou, jež vydala protiprávní rozhodnutí. Pokud nedojdou obě strany k nějakému společnému závěru, měla by se těmito otázkami zabývat Rada bezpečnosti OSN, případně příslušný mezinárodní soud. Vykřikovat nějaké nepodložené věci v novinách neposlouží k řešení celého problému, pokud se o problém skutečně jedná a nikoliv jen o obyčejnou novinářskou kachnu.

My, na rozdíl od pana B. Fabritia, jsme přesvědčeni, že německé obyvatelstvo bylo právem přesídleno do Německa. Mluvit o nějakém vyhnání je scestné a v rozporu s mezinárodním právem.

Rovněž pan B. Fabritius nemá pravdu, když tvrdí, že německé obyvatelstvo bylo okradeno. Kdyby pan Fabritius si dal tu práci a nahlédl do zápisu o jednání již Krymské konference, poté i Postupimské konference a též i prostudoval Pařížskou nepařížskou reparační dohodu, pak by tam našel skutečnosti, jež jsou v plném rozporu s jeho tvrzeními. Např. by se dočetl, že spojenci rozhodli o tom, že Německo bude muset zaplatit reparace spojeneckým státům, jímž způsobilo ve válce škody. Jednou z forem reparací mělo být i práce německého obyvatelstva. Rovněž bylo stanoveno, že majetek přesídlovaného německého obyvatelstva bude konfiskován. V Pařížské reparační smlouvě se mlouví též o tom, že takový majetek nebude muset Československo odepisovat ze svého reparačního účtu.

Pan B. Fabritius, ač právník, počíná si jako zcela obyčejný propagandista. Aby se mezinárodních smluv zbavil, prohlásí je prostě zcela jednoduše, na základě svého vlastního rozhodnutí, za rasistické a protimezinárodněprávní dekrety“. Tento svůj protiprávní postup považuje za souladný s mezinárodním právem.

Ale i tak má problém. Jaký? Jeden z principů mezinárodního práva říká, že agresor je povinen nahradit svým obětem škody, které jim vznikly v důsledku agrese. Pokud si zachoval pan dr. Fatius soudnost, pak nemůžeme pochybovat, že dozná, že Němci byli agresoři, kdežto Poláci, Češi a Slováci byli jejich oběťmi. A pak jsou věci jasné. Německo způsobilo svým barbarským vedením války státům, které okupovalo, obrovské materiální škody. O nich jednala Pařížská reparační dohoda. Československo bylo jejím signatářem. Nástupnickým státem hitlerovského Německa je SRN. A proto je její povinností reparace zaplatit.

Takže kdo zde jedná protiprávně? Vítězní spojenci, mezi něž patří jak Polsko, tak i Československo, nebo pan dr. B. Fabritius a Spolková republika Německo? Samozřejmě, že je to pan dr. Fabritius a SRN! My máme na ně jednu otázku. Kdy nám zaplatíte reparace? Dosud jsme dostali od Vás pouhých 0,4 % z celkové dlužné částky. Když tak vznešeně mluvíte o evropských hodnotách, vážení pánové, tak jistotně k nim patří i povinnost zlodějů a ničitelů nahradit to, co ukradli, a u nás kradli asi 6 roků nepřetržitě, a co zničili. Všichni víme, že v poslední den války ještě ničili u nás Prahu a zabíjeli její obyvatele.

Kdy už konečně přestanete se svými pohádkami, kterým stejně již sami ani moc nevěříte, a podíváte se historické pravdě do očí? Stále mluvíte o tom, že předpokladem smíření je pravda, od níž se však stále více vzdalujete. Sedněte si konečně k mezinárodním dohodám, které i jménem poraženého Německa, jež nemělo tehdy svou vládu, uzavíraly USA, Anglie a Sovětský svaz, prostudujte si je a snažte se konečně říkat pravdu. Jinak jakékoliv jednání kohokoliv z ČR s vámi nemá žádnou cenu. Lži jsou pískem, na němž nelze dál stavět.
J. Kovář.

Změnilo se něco od doby, co žezlo prezidenta SV převzal od dr. E. Stainbachové dr. B. Fabritius? Zdá se, že tón tzv. Svazu vyhnanců není již tak ostře konfrontační. Posun k lepšímu tedy zřejmě je, nikoliv však velký.