Květy zla bídy duchovní a materiální ve světě

Krásná slova o řešení problémů světa posloucháme již asi století. Nejen sociální doktrína církve, ale i nejrůznější „rozvojové“ plány OSN nás přivádějí až k úžasu, jak vše se rychle zlepší a lidem bude dobře.  V současnosti však ani těch optimistických vidění budoucnosti se jaksi nedostává. Z médií se na nás naopak řinou informace o nutnosti zbrojit a zbrojit, aby nás ruský nepřítel, jak straší, nesmetl s povrchu zemského. I premiér Babiš, jak kde kdo v západním světě, slibuje, že dáme na armádu více peněz. Válečná psychóza se šíří, neustále musíme něčemu vzdorovat.

Média hlavního proudu nás dokonce stále silněji varují před Rusy. Ovlivňují volby snad na celém světě, tráví lidi tam či onde a jsou stále agresivnější. Chystají válku.  Z politiků se přemnozí, nejen z těch našich,  stále rozhodněji staví proti válečnému úsilí Ruska.  Snad všichni opomíjejí, nelze věřit, že by byli až tak velkými ignoranty, že náklady na zbrojení RF jsou jen zlomkem vojenských nákladů USA, že vojáků, tanků i letadel, válečných lodí  má Západ několikanásobně více než Rusko. A když si uvědomíme síť amerických základen kolem Ruska i Číny, její početnost, pak již stále silněji pochybujeme o pravdivosti tvrzení o válkychtivosti Ruska. Za takovýchto podmínek by války pro něj mohla skončit zničujícím způsobem. I západní politici však již ví, že válka, na níž se připravují, může se rychle změnit ve světovou a jadernou. Vítězů v ní nebude. Budou jen poražení. Jejím důsledkem dokonce může být zánik života na naší krásné planetě Zemi.

Takže dost již válek! Mluvme o míru, o rozvoji! Co udělat, aby lidem na zemi se vedlo dobře? Začít by bylo dobré asi tím, že všechny válkychtivce, kteří mohou lidstvo doslova uzbrojit  a následně i zničit,  bychom postavili mimo zákon. Příprava na válku, především na tu jadernou, je přece jedním z největších zločinů. Současně je nutné obnovit panství práva v jednotlivých státech a autoritu mezinárodního práva na celém světě. O otázkách války a míru nemohou a nesmí rozhodovat jednotlivé mocnosti, ale pouze Rada bezpečnosti OSN.

Kde jsou ti tzv. političtí křesťané u nás v republice? Co dělá KDU, TOP 09, STAN  a ODS? Od nich bychom měli očekávat protiválečné a mírové aktivity, kroky vedoucí ke zlidštění života obyčejných lidí. Ale ve skutečnosti činí opak. Vedou žabomyší politiku bez náznaků vlastenectví, sociálnosti. Kde jsou jejich slova o křesťanských hodnotách, kde je jejich křesťanská praxe? Nevidíme je. Z jejich aktivit čiší malost, nemohoucnost a farizejství, které  jsou bez zítřku, poněvadž celkově směřují k nicotnosti. Přesto však jsme dále přesvědčení, že křesťanskosociální politika je jednou z možných alternativ naší budoucnosti. Vyžaduje však jiné hlasatele.

J. Kovář