Křesťanská solidarita zůstává důležitá
Ministr kultury a. D. Daniel Herman diskutoval v Berlíně
Již v pondělí, po českých prezidentských volbách, měla Katolická akademie v Berlíně analýzu události, a zhodnocení se ujal nedávno z úřadu uvolněný český ministr kultury, Daniel Herman, německý korespondent Českého rozhlasu, Pavel Polák, a moderátorka Evropské akademie Berlín, Anneke Hudalla, která získala doktorát v roce 2001 na téma „Evropská politika České republiky".
Akademický večer byl nazván „V napětí mezi Východem a Západem? Místo České republiky v Evropě“‚ a byl do značné míry spolupořádán komunitou Akermann-Gemeinde. Úvodní slovo pronesl Matthias Dörr, její spolkový ředitel, za účasti českého velvyslance v Německu, Tomáše Podivínského. Dörr uvedl účastníky diskuse a čekal na zajímavé detaily od Pavla Poláka: Ten se stal korespondentem neobvyklým způsobem, jen pomalu se blížil k německému hlavnímu městu - sbíral na silnici od sasko-české hranice do Berlína každodenní příběhy mimo velkou politiku.
Úvodní slova Daniela Hermana, který pochází z Českých Budějovic a má v rodině německo-židovské a „buržoazní“ předky. Již brzy poznal vraždění Židů za nacistické okupace, vyhnání sudetských Němců a pronásledování ze strany komunistů, které poznamenaly historii jeho země. Prošel dějiny dech beroucí rychlostí, od postavení první kaple v r. 790 n.l., v moravské Modré a další, zejména křesťanské události, do data 17. listopadu 1989, do začátku sametové revoluce.
Poukázal na svatořečení Anežky České, dne 12. listopadu 1989, po kterém by měly, podle středověké legendy, následovat „dobré časy pro Čechy“. To bylo uskutečněno odchodem komunistů od moci. Čechy, Morava a Slezsko vždy byly mostem v Evropě. To znamená, že místo v Evropě, které patří České republice, bylo skutečně sporné při její expanzi, ale je důležité. Žertem řekl, že „Střední Evropa je místo, kde na mostě stojí sochy svatého Jana Nepomuckého.“
Poté začala diskuse o prezidentských volbách, které dosadily Miloše Zemana a způsobily současnou politickou situaci. Herman se snažil vysvětlit rozhodnutí malé většiny. Zeman byl svými voliči prostě viděn jako „muž z nás, pro nás, pro obyčejné lidi.“ Proto nejspíš získal většinu, proti bývalému předsedovi Akademie věd, Jiřímu Drahošovi, který působil možná trochu rezervovaně.
Pavel Polák kritizoval rozhodnutí volit prezidenta přímo, bez toho, aby mu byly poskytnuty skutečné pravomoci. Anneke Hudalla poukázala na stálé pokusy Zemana, nedodržovat ústavu, nebo dokonce jednat protiústavně, při jeho oficiálních povinnostech. Volba Andreje Babiše, nového premiéra, který ještě nemá parlamentní většinu, je dalším ovocem populistických hnutí, řekl Herman. Spolupracoval s ním za čtyři léta koaliční vlády. Ještě před volbami Babiš často přizval lidi v hospůdkách za kumpány a zaplatil účet. To bylo jasně populistické. Něco podobného jeho strana, křesťansko-demokratická KDU-ČSL, nikdy neplánovala ani nevykonávala. Polák zdůraznil, že, přes všechna obvinění z korupce, byli Babiš a jeho ANO zvoleni, což lze vysvětlit pouze tím, že staré strany již nemají žádné jisté spojení s mocí. V posledních letech se objevilo mnoho hnutí, většinou krátkodobých, které měly volební úspěchy.
Pak se diskuse obrátila k otázce, do jaké míry Česká republika následuje Polsko a Maďarsko. To oba diskutující opatrně popřeli. Herman se odvolal na parlamentní tradici. Již po roce 1860 se v habsburské monarchii objevoval parlamentarismus, k němuž se jako první přihlásila Československá republika. A Pražské jaro je s ním také spojeno. Takže současná struktura není ojedinělým případem, ale má určité zakotvení. Herman řekl: „Máme hlubokou demokratickou tradici."
Polák rovněž připomněl „české duše“, které přesně neví, kam patří. Jestli na východ nebo na západ. Postřehl, že reflex, být podřízeným v habsburské monarchii, byl přenesen na Brusel, kde se cítí stejně malí a bezvýznamní. Herman odpověděl, že za téměř 50 let různého přeškolování, národně socialistického, nacionalistického, komunistického, jsou někteří zmateni. Pak bědoval nad fragmentací politiky. Vzhledem k tomu, že křesťanské konzervativní strany jako KDU-ČSL, konzervativně-liberální jako ODS a TOP 09, strana starostů STAN, byly v podstatě velmi blízké, ale netvoří spolu silnou stranu.
K rozdrobení podle konfesního zaměření, jak se zmínila Hudalla, Herman odpověděl, že mezi různými denominacemi nejsou ve vzájemném pochopení žádné problémy. Ať už byli katolíci, protestanti, nebo židovské víry, všichni byli na stejné koleji.
Pokud jde o uprchlické kvóty EU, Polák zmínil, že dvanáct přijatých uprchlíků je velmi přesvědčivé číslo. Herman ale poukázal na 300.000 lidí z východu, kteří přišli do České republiky kvůli konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem. „Nikdo o tom nehovoří, někteří z nich mají i rodinné vazby a především jazykovou příbuznost, aby se integrovali bez problémů."
Syrští nebo severoafričtí uprchlíci naproti tomu nechtěli jít do České republiky. Křesťanská solidarita je důležitým základem pro intenzivní diskusi v KDU-ČSL, i když není vedena volební kampaň. Polák se pokusil o srovnání se Saskem. Tam, kde nedochází k žádnému kontaktu s jinak barevnými, nebo jinak věřícími, jsou bariéry obzvláště velké.
Jak mohou vidět Němci bavorsko-české vztahy, které dlouho trpěly kvůli sudetoněmecké otázce a dnes jsou mnohem lepší, po uvolnění na české straně? Daniel Herman zdůraznil, že všechny strany, které dosud vládly, považují Německo za nejdůležitějšího partnera. Sudetoněmecký problém zůstává neustálým úkolem, protože tu v mnoha myslích vládne komunistická propaganda. Ta se odkazuje na „pátou kolonu sudetoněmeckého landsmanšaftu v české politice“ - i když občas i jako na agenty Mossadu či Vatikánu. Ale s tím se musí žít ..
Ulrich Miksch, Sudetendeutsche Zeitung, 9.2.2018, str. 1, 2
Pro České národní listy kráceně a volně přeložil P. Rejf