Kosovo proti Stracherovi

Nový rakouský vicekancléř a vůdce nacionalistické strany Svobodných Heinz-Christian Stracher způsobil vážný mezinárodní zmatek, protože těsně před státní návštěvou Bělehradu uvedl pro srbské noviny „Politika“ v pochybnost nezávislost Republiky Kosovo, obývané z 90 procent Albánci.

Rakouský spolkový ministr „pro úředníky a sport“ to udělal, přestože jeho země před deseti lety na základě mezinárodního práva uznala demokratické Kosovo, které muselo být v roce 1999 zachráněno akcí NATO před genocidou bývalého srbského diktátora Slobodana Miloševiče.

Europolitik Bernd Posselt, také mluvčí sudetoněmecké etnické skupiny a předseda Panevropské unie Německa, nyní požaduje rezignaci Strachera, protože se pokusil podkopat tuto „svobodnou a nezávislou evropskou zemi, která strašně trpěla apartheidem srbského režimu a brutálním masovým vyhánením“. Lidé jako Stracher jsou „trojské koně Putina v Evropské unii, protože Moskva zkouší všechno, aby zvrátila nezávislost Kosova".

Jako Kosovský zpravodaj frakce ELS (Evropské lidové (křesťanskodemokratické) strany) v Evropském parlamentu byl Posselt jedním z průkopníků uznání nezávislosti Kosova, jehož desáté výročí bylo 17. února slaveno v hlavním městě Prištině. Posselt byl minulý víkend na pozvání jeho vlády mezi zvláštními hosty na tomto ceremoniálu.

Jeho poznámky vyvolaly v rakouském a mezinárodním tisku důkladnou diskusi o ruských a srbských pletkách Strachera, lídra jeho politické frakce v Rakouské národní radě, Johanna Gudenuse, a celkově Svobodné straně Rakouska. Několik médií zdůraznilo, že Svobodná strana uzavřela dohodu o partnerství s Putinovou stranou „Náš dům Rusko“ a poslala od Kremlu vybrané volební pozorovatele na podvodné referendum na Krym. Mají intenzivní kontakty v takzvané Republice Srbské v Bosně a Hercegovině a v Srbsku , a i se skupinou lidí, která byla úzce spojena se svrženým a zesnulým v průběhu řízení před Tribunálem pro válečné zločiny v Haagu, Slobodanem Miloševičem.

Bernd Posselt, Sudetendeutsche Zeitung, 2.3.2018, str. 2

Pro České národní listy kráceně a volně přeložil P. Rejf