Konflikt Trumpových slov a činů

P.C.Roberts

Poněkud opožděně pogratuloval prezident Trump prezidentu Putinovi k jeho přesvědčivému znovuzvolení do úřadu a znovu prohlásil, že on dává přednost spolupráci s Ruskem. Jak vážně ovšem asi svá  slova mínil, když hned po nich jmenoval do funkce poradce Národní bezpečnosti Johna Boltona, nejfanatičtějšího válečného štváče, který se ve Washingtonu vyskytuje. To nedává smysl.

Bolton se tak stal už třetím poradcem Národní bezpečnosti v průběhu posledních 14 měsíců a pro něj by spolupráce s Ruskem mohla vypadat jedině tak, že by se toto přeměnilo na americký loutkový stát, jakými už jsou Britanie, Francie, Německo, Kanada, Austrálie, Japonsko a zbytek podobných států dalších. Řečeno jinak: přijměte hegemonii Washingtonu, nebo vás zbombardujeme do doby kamenné.

Rusko, tak zoufale očekávající náznak naděje, riskuje, že propadne sebeklamu, jestliže se spolehne na Trumpova slova a současně do svého úsudku nezahrne i Boltonovu novou funkci. Žádný americký prezident, který by totiž chtěl spolupracovat s Ruskem, by Boltona coby svého poradce pro otázky národní bezpečnosti nejmenoval.

Neustávající příval falešných domněnek a obvinění proti Rusku, stejně jako démonizování Putina, vrcholící v britských školách, kde se děti učí, že „toxický Putin se chystá otrávit Západ“, naznačují že konflikt s Ruskem byl do západní agendy zařazen ještě před Boltonovým jmenováním.

A nyní, když Putin oznámil existenci nových ruských zbraňových systémů, které USA zařazují až do druhé vojenské kategorie, zvedají se v USA hlasy, že je třeba na Rusko udeřit dřív, než tyto své superzbraně stačí rozmísit do palebných postavení.

Rusko by tedy udělalo dobře, kdyby neuvěřilo nerealistické naději na mír a přátelská slova z úst prezidenta Trumpa.

Překlad: Lubomír Man