Kdy, a jak Putin udeří
Jan Campbell
Název příspěvku přebírám z množství dotazů, které dostávám od čtenářů a známých ve spojení se sankcemi, šikanováním ruských sportovců MOV (mezinárodním olympijským výborem) a po té, co se objevila Kremelská zpráva a omluva prezidenta Putina sportovcům.
Ve své podstatě uvedená témata tvoří jedno celé: Vyvolat rozkol v ruské společnosti, dovolující změnu vládnutí Kremlu. Upevnit negativní obraz Ruska v západních státech a vytvořit podmínky pro rozpad Ruska, dovolující efektivní přípravu USA na střetnutí s ČLR.
V tomto kontextu dnešní vyjádření MZV ČLR sděluje, že Kremelská zpráva nebude mít žádný vliv na vztahy ČLR a RF. Kdo sleduje trochu pozorněji a pravidelně vývoj vztahů uvnitř trojky ČLR – RF – USA ví, že: 1) USA již prohrály hospodářskou válku s ČLR a mají potíže přiznat porážku doma i ve světě. 2) USA nemají více času než jednu pětiletku, během které mohou tvrdit, že jsou vojenskou velmoci primus inter pares. Tj. první mezi rovnými: ČLR (hospodářsky a demograficky) a RF (vojensky a co se týče přírodních zdrojů). 3) Žádné střetnutí, nebo boj, se nedá vyhrát obranou. Proto se nabízí dotaz, Kdy, a jak Putin udeří.
V době prezidentské volební kampaně v Rusku, prezident Putin s pravděpodobností hraničící s jistotou, neudeří. Symetricky, ani asymetricky. Vyloučit se ale nedá nic, protože provokace se budou až do výsledku voleb stupňovat. Proč? Komunikace mezi USA a RF se již prakticky redukovala na rozhovory pánů Volkera a Surkova, oficiálně ohledně Donbasu a Ukrajiny. Zákon o ukrajinském Antikorupčním soudu pod kontrolou USA a EU neznamená nic jiného, než že čas ukrajinských oligarchů se rychle blíží svému konci. Zbytky Ukrajiny si rozeberou americké a západoevropské společnosti. Protože je Ukrajina pro Rusko důležitější než KLDR, dodávky zbraní z USA a provokace ukrajinské armády budou pokračovat.
Na druhé straně mince je vidět, že část americké generality ví, že s Ruskem není potřeba se přátelit, ale jít s ním do přímého konfliktu je nezodpovědné. Skutečnost, že většina generality a členů amerického kongresu je přesvědčena, že válku vyhrává strana se silnějším hospodářstvím, představuje riziko, které nelze podceňovat. Proč? Nevědomost neomlouvá. Stačí si připomenout Peloponéskou válku (431 př. n. l. až 404 př. n. l.), vlasteneckou válku 1812 а Velkou vlasteneckou válku, která začala 22. června 1941 přepadením SSSR Německem, a skončila německou kapitulací.
Kremelská zpráva se svým zveřejněným seznamem 210 občanů RF, z nichž je 96 ruských miliardářů, provokuje otázky: Co je to za seznam, a o jakou mnohaměsíční analytickou práci se může jednat, když zveřejněná část se skládá z veřejně dostupných dat a informací? Je na bíle dni, že seznam a včerejší reakce MZV ČLR indikují přiznání porážky USA v hospodářském boji s ČLR. Proč seznam neuvádí sankce, připouští je a současně má neveřejnou část? Ve své podstatě takovéto dělení seznamu připomíná stín Hamleta. Ten má být horší než sám Hamlet. To znamená, neveřejná část má strašit, udržovat nejistotu a napětí ve vztahu USA – RF – EU.
Omluvě prezidenta Putina vůči sportovcům nerozumím. Neznám kontext, ve kterém se omluva odehrála. Dovedu asi ale představit, že jedním z důvodů omluvy je posílit bojového ducha sportovců, kteří se rozhodli jet na olympiádu a současně si neuvědomují geopolitický kontext, roli sportu v něm, a funkci USA kontrolovaných institucí, včetně WADA a MOV. Případné medaile z Pchjongčchangu se nechají po návratu zhodnotit politicky, propagandisticky, ale i jako argument proti případnému útoku FIFA a těm, kteří chtějí bojkot, nebo dokonce odstranění mistrovství světa ve fotbalu z Ruské federace.
Z uvedených skutečností, charakteru moci a přijímání rozhodnutí člověkem typu prezidenta Putina vyplývá, že k úderu ještě není čas. Proč? Záměna importu není dlouho ukončena. Ukrajinský Antikorupční soud pod kontrolou USA a EU ukáže ruským oligarchům, co je čeká, a co je nemine při změně režimu. Kremelský seznam, je tak stává nechtěnou pomocí USA v nacionalizaci nezodpovědné ruské oligarchie. Čas vojenského prvenství USA ve světě se krátí. Nedostatek času podporuje růst agresivity, zviditelnění chyb strategie a taktiky. V neposlední řadě dovoluje protistraně lepší výběr místa, času a způsobu protiútoku. Putin tohle všechno, a mnohé jiné, ví. K tomu mnohému jinému patří i dvě skutečnosti: Jednou přijaté rozhodnutí typem člověka, jakým je Putin, bude tvrdě realizováno. Střet, včetně války, vyhrává schopnost mobilizovat národ a vůle národa vyhrát. Historie mluví za sebe.
Kdy přijde čas k úderu? V případě Ukrajiny, když by mělo dojít k udušení Donbasu. Úder nebude představovat osvobození Ukrajiny, ale zajištění pozice, ze které se nechá klidně pozorovat jak EU a USA pomáhají k rozkvětu Ukrajiny, nebo z ní zbylé části. V případě realizace sankcí týkajících se osob uvedených ve veřejné a neveřejné části Kremelské zprávy nevylučuji, že prezident Putin poodhalí veřejnosti více, než bude Američanům příjemné. K tomu více se řadí tři ruské závody, které vlastní otec současného amerického velvyslance v RF, Jon Huntsmana. Proti otci a vedení společností mohou být uvedeny sankce. Mohou se objevit komplexní korupční vazby amerických podnikatelů v Rusku s americkými politiky. Nebo pokus o vytěsnění USA ze strategicky důležitého Afgánistánu. Do třetice uvádím jako příklad ponechání výkonu trestu zástupcům lidu. Po té co si dovolili Poláci zmlátit několik ruských dětí v Polsku, přišla ruská reakce v Rusku. Ne vlády, ale lidu. Od té doby není ani slova o násilí proti ruským občanům v Polsku. Podobně tomu může být i v jiných případech.
Kremelská zpráva dovoluje prezidentu Putinovi si potvrdit identifikaci dalších potenciálních zrádců v jeho blízkém okolí a jejich monitorování. Dovoluje se lépe připravit na nevylučitelný rozkol ve vedení s následným vnitřním bojem, případným dvorním převratem, nebo dokonce odstraněním od moci. Jaký by nebyl konečný výsledek současných procesů, včetně těch, které může Kremelská zpráva podpořit, EU šťastná nebude. Občanská válka v Rusku by zcela jistě urychlila rozpad EU. Sjednocení ruských elit a nacionalizovaných oligarchů a jejich společný návrat k Rusku a jeho problémům, představuje podobné nebezpečí pro EU. Stížnosti se proto mohou adresovat do zámoří. Souhlasu netřeba.
1.2.2018
http://vasevec.parlamentnilisty.cz/komentare/jan-campbell-kdy-jak-putin-uderi