Vždy jsem si myslel, a stále tak dosud předpokládám, že je to parlament ČR, především jeho Poslanecká sněmovna. Samozřejmě není tajemstvím, že se na tvorbě naší zahraniční politiky podílí vláda ČR, prezident ČR a též ministr zahraničních věcí. O tom, že by subjektem, který též stanovuje úkoly české politiky, byl nějaký zahraniční spolek bez jakékoliv zahraničněpolitické subjektivity, nic nevím. A tak jsem byl velmi překvapen, když při studiu projevu B. Posselta, který pronesl na 70. sjezdu tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) v Řezně dne 8.6.2019, jsem narazil na následující slova:

„Evropa potřebuje silný střed. Tímto silným středem jsme my v jižním Německu a na území bývalé dunajské monarchie, která byla malou Evropou, rozvrácenou před 100 lety pařížskými smlouvami. Toto společenství oživit moderní a demokratickou formou doby a učinit ji srdcem silné Evropy, je úkolem pro bavorskou a českou politiku i v neposlední řadě i pro sudetoněmeckou národnostní skupinu jako přirozený spojovací článek.“

Že bychom někdy měli křísit starou rakouskou monarchii, i když „moderní a demokratickou formou“, mne nikdy dosud nenapadlo. Na troskách této zkostnatělé říše vzniklo po první světové válce několik států. Velkou zásluhu na tom měly i známé body, stanovené americkým prezidentem, W. Wilsonem, jež umírající monarchie akceptovala. Vzniklo nejen Československo, ale také Polsko, Jugoslávie. A nyní, po 100 letech samostatného států, který naši legionáři pomohli vybojovat, bychom si měli znovu a tentokrát „zcela dobrovolně“ navléknou zemský chomout a stát se složkou jakéhosi složeného státu, který by měl být srdcem Evropy. Starý Bismarck se asi mýlil, když za srdce Evropy považoval nás, naše země. Pan Posselt to zřejmě ví lépe.

S čím však také nemůžeme souhlasit, je tvrzení, že „malá Evropa“ byla rozvrácená pařížskými smlouvami. Říše rakouská i pozdější rakousko-uherská se přežila. Svou národnostní politikou podkopala své vlastní základy. Slovanská většina v Rakousku nechtěla dále snášet německou nadvládu a probíhající germanizaci. Rakousko-Uhersko vážně onemocnělo, léky, které si samo ordinovalo, nezabíraly a říše chřadla do stavu nemohoucnosti. Smrt pro ni byla osvobozením.

Na 70. sjezdu SL tvořili Češi údajně 10% sjezdových účastníků. Při občerstvení seděli v „českém koutku“, jak to vyjádřil pan P. Bělobrádek, který již dříve sám sebe označil za „sudetského Čecha“. Nevíme, že by někdo z přítomných Čechů vyjádřil nesouhlas s výše uvedenými tvrzeními pana B. Posselta. A kdo mlčí, říkali již naši předkové, souhlasí. Pan P. Bělobrádek je poslancem. Čekali bychom od něj alespoň nějakou následnou nesouhlasnou reakci. Ani k této nešlo. Máme tedy předpokládat, že se ztotožnil s úkoly české politiky, jak o ní mluvil B. Posselt? Že tedy budeme společně s Bavorskem a sudety tvořit silné srdce Evropy. Ani o Bavorsku nevím, že by jeho ústavní orgány stanovily pro něj úkoly, o kterých mluvil B. Posselt.

Je-li tomu jinak, velmi rádi se necháme poučit. Bude nám stačit, když se dozvíme, který ústavní orgán ČR, Bavorska přijal předmětné rozhodnutí, kdy tak učinil a kdy toto rozhodnutí bylo v příslušné právní formě zveřejněno.

Dr. O. Tuleškov