Kapitalistický chrám zkázy

Dne 16. března 2014 přinesly internetové Britské listy první zprávu o údajně překvapivé studii Amerického úřadu pro letectví a vesmír známého pod zkratkou NASA. Na studii vypracované Goddardovým střediskem kosmických letů - specializovanou pobočkou tohoto úřadu, však nebyl překvapivý ani tak její šokující závěr jako okolnost, že k němu dospěla americká oficiální státní instituce, která navíc podobnou problematiku nemá ve své pracovní náplni.

Onen závěr spočívá v tvrzení, že současná »průmyslová civilizace« směřuje ke svému »neodvratnému rozkladu« a »v příštích několika desetiletích by se mohla rozložit úplně«. A to především »v důsledku neudržitelného vyčerpávání přírodních zdrojů a stále nerovnoměrnějšího přerozdělování bohatství«.

Pro naše maločeské poměry je příznačné, že tak závažná tvrzení o budoucnosti i celou studii vysoce prestižní americké instituce obklopila hradba mlčení režimních společenskovědních pracovišť i mediálního mainstreamu. Ten byl plně vytížený falšováním minulosti, ale děsil se otázky, čeho se dočkáme už za pár let. Jedinou výjimkou se stal celostránkový článek známého popularizátora vědy Alexandra Petrželky NASA: Tahle civilizace spěje k svému konci, který dne 10. dubna 2014 zveřejnilo Právo. Rovněž bez odezvy.

Ale vstoupila snad zemská civilizace zároveň s příchodem věku průmyslu, s jeho velkolepou technikou a vědou, do jakéhosi chrámu své vlastní zkázy? Podle autorů studie zřejmě ano a mnohé tomu skutečně nasvědčuje. Pouze s jedním upřesněním: jde o kapitalistickou, v podstatě západní civilizaci.

Žádná jiná nikdy neplundrovala přírodní zdroje tak nestoudně jako svým konzumním modelem ta nynější - euroatlantická. Kapitalismus nechce ani nemůže s tímto plundrováním přestat. Přišel by o zisky, tj. o smysl své existence. V honbě za mamonem je naopak schopen vydrancovat i jejich poslední zbytky, bez ohledu na katastrofické následky, které tím způsobí.

Živelný vývoj této civilizace provází i živelný růst počtu obyvatel naší planety. Z 1,6 miliardy lidí v roce 1900 se jejich počet vyhoupl na dnešních 7,5 miliardy a záhy po roce 2050 to má být podle výhledu OSN nejméně deset miliard. Co když se při pokračování dosavadního trendu tento počet do konce našeho století zdvojnásobí? Vezmeme-li v úvahu pokroky medicíny a prodlužování lidského věku, jak dlouho snesou využitelné zdroje naší planety (nemluvě již o devastaci přírody, vymírání druhů, globálním oteplování atd.) zátěž spotřeby tak obrovských mas lidí, když ještě Indie a Čína s jejich dnešními více než 2,5 miliardami obyvatel hodlají podstatně zvýšit jejich životní úroveň, tj. především materiální spotřebu? V rámci kapitalismu, zejména jeho »neregulované« ekonomiky, jde o neřešitelný problém.

Zdroje klesají, spotřeba roste

Je zřejmé, že rozpor mezi tenčícími se zdroji naší planety a stoupající spotřebou neustále rostoucí masy lidí se bude rychle vyostřoval. Povede k válkám (nejen o ropu, ale i o sladkou vodu, ornou půdu atd.). Pokud ho nezačne včas řešit jiný systém, může s sebou kapitalismus strhnout do propasti nebytí zemskou civilizaci jako celek. Zmíněný rozpor však vládne jen v první lodi kapitalistického chrámu zkázy.

Jeho druhé chrámové lodi vévodí drastické rozdělení společnosti vyvolávané vykořisťováním chudých bohatými. Žádná jiná civilizace než kapitalistická nikdy mezi nimi nevytvářela tak obludnou propast. Vždyť pouhé jedno procento světové populace, tvořené nejbohatšími lidmi, má podle nevládní organizace Oxfan větší majetek než její devětadevadesátiprocentní »zbytek«. Majetek osmi největších boháčů se pak rovná majetku 3,5 miliardy lidí, tj. chudší poloviny obyvatelstva celé planety. Jde o rozpor, který možná už zanedlouho začne řešit a nakonec i vyřeší onen »zbytek«.

Oproti zmíněnému, takřka pohřebnímu závěru studie NASA, si však mocenské elity Západu ještě koncem minulého století představovaly budoucnost světa úplně jinak. Po vítězství ve studené válce, na němž měly lví podíl Spojené státy, upadly zejména jejich elity do euforie triumfalismu .

Američany přesvědčené o své výjimečnosti a věřící ve spasitelské poslání Spojených států zavedla až k sebeklamu, že nastal ten správný čas k uplatnění jejich víry, tj. k nastolení pověstného Pax Američana na celém světě. Jinak řečeno americké světovlády.

Triumfalismus Západu zasáhl rovněž tamější společenské vědy, v nichž se zabydlila pavědecká teorie »konce dějin«. Ty měly být nadále jen věčnou a neměnnou existencí neoliberálního kapitalismu. Elity lidem namlouvaly, že se v něm budou mít tak dobře, že lépe by se mít už ani nemohli.

Jen stěží bychom hledali vhodnější doklad primitivismu západního, zejména amerického společenskovědního myšlení,

ignorujícího mj. klíčovou úlohu rozporů jako hybných sil každé změny, zvratu i každého vývoje. Razantní projev jejich síly nenechal na sebe dlouho čekat

V případě ohrožení civilizace (tj. kapitalismu) »nezvratným rozkladem« nešlo o žádný převratný objev mudrců z NASA. 2e to s kapitalismem vypadá bledě a dokonce se bortí, bylo zřejmé již v průběhu prací na jejich studii. Rozpory tohoto systému se začaly znovu vyostřovat dávno před jejich zahájením. Již v osmdesátých letech minulého století hrozily vyústěním do Velké hospodářské krize.

Rozpad socialistické soustavy v Evropě ji jen oddálil. Tím ničivěji ze svého amerického epicentra (v němž původně propukla jako finanční krize) zasáhla globální kapitalismus v roce 2008. Byla to jeho nejhlubší krize od Velké krize třicátých let minulého století, často označovaná za světovou.

Krize Západu je všeobecná

Vynikající česká ekonomka docentka Ilona Švihlíková však prohlásila, že to není přesné. »Přesněji, jde o krizi Západu. Problémy mají nejvysílenější země, protože jejich model formováni hospodářské politiky narazil na své meze a ukázal se v mnoha ohledech jako kontraproduktivní,« řekla v úvodu své besedy, kterou 6. března 2014 uspořádala v Olomouci Masarykova demokratická akademie.

Krize, v níž se nacházíme, není podle I. Švihlíkové zdaleka jen ekonomická. »Kromě ní zažíváme i krizi sociální, politickou i nedůvěru v tradiční politické struktury. ..Jetu i krize ekologická. .. Jetu i problém geopolitický, tedy mezinárodních vztahů, kdy se přeskupuje poměr sil, což je vždy docela závažné. Západ je na ústupu a vynořují se nové mocnosti... Každá z krizí by sama o sobě nám jako lidstvu dala zabrat,« řekla autorka výtečné knihy Globalizace a krize na zmíněné besedě v Olomouci.

Klíčová hospodářská složka, představující jádro tohoto souběhu krizí Západu, nevyřešila řadu problémů, které krize v ekonomice obvykle řeší. Mimo jiné i proto, že západní mocensko-ekonomické elity z ní spatřovaly východisko v podpoře selhávajících struktur, zejména bank. Tyji však nafukováním finančních bublin virtuálním kapitálem vlastně pomáhaly rozpoutávat.

Finanční oligarchové z těchto bublin prostřednictvím nejrůznějších finančních derivátů (později označovaných za »toxická aktiva«), ždímali vskutku ohromující a navíc okamžité zisky. Po splasknutí těchto bublin během uvedené krize zůstaly v systému jen ohromující nesplatitelné a stále rostoucí dluhy vlád, firem i obyvatelstva. Dosáhly astronomických rozměrů a rostou i nadále.

Místo toho, aby stále ještě doznívající krize z roku 2008 alespoň dočasně obnovila relativní rovnováhu kapitalistické ekonomiky, tak zakládá ještě těžší havárii neoliberální globalizace, rovněž zdaleka nejen hospodářskou. Osobně se domnívám, že nová

Velká krize je již na spadnutí a propukne během příštích 2-3 let.

Nová krize neoliberální kapitalistické ekonomiky tedy vyvolá ještě hrozivější zauzlení souběhu dalších krizí, než krize nedávná. Neschopné mocenské elity Západu, zejména evropské, ztrácející legitimitu, ho nerozpletou. V Evropě bezradně stojí před migrační krizí a nejsou schopny řešit ani krizi samotné EU, ohrožované rozpadem. Americkému prezidentovi Donaldu Trampovi, odhodlanému mj. prosadit reindustrializaci Spojených států i obnovu normálních vztahů s Ruskem a spolu s ním řešení některých globálních problémů, hází tamější establishment klacky pod nohy. Jde jen o příklady důsledků prohnilé pasivní demokracie, znemožňující účast prostých lidí v reálné politice. Stejně působí také u nás.

Soudobý kapitalismus narazil nejen na své neoliberálně-ekonomické, ale i nepřekročitelné systémové meze. Stal se v nich vlastně uzavřeným systémem, který nemá kam expandovat. Již proto se musí zhroutit.

Je známo, že v každém uzavřeném dynamickém systému nezadržitelně stoupá entropie (neurčitost, projevující se selháváním jeho stávajících vazeb a chaosem), až ho přemění v singularitu. Ta pak svým zákonitým kolapsem (v tomto případě civilizačním) extrémně urychlí průběh sociálního času a otevře vstup do kvalitativně odlišného systému.

To jsou důvody, které mne vedou k závěru, že nová krize řádově urychlí onen »neodvratný rozklad« průmyslové, tj. kapitalistické civilizace, který předvídá studie NASA, že ho přemění v lavinu. Zároveň to jsou důvody, proč se západní politici jako čert kříže bojí vize budoucnosti.

Soudobý kapitalismus jíž ztratil rozvojový potenciál, neboť narazil na systémové meze svého vývoje. Dílo zkázy tohoto systému, uzavřeného v oněch mezích, pak završí jeho neřešitelné, neustále se vyostřují rozpory. Proto je kolaps kapitalismu neodvratný a tento systém ho na rozdíl od některých starých civilizací nepřežije, ale zhroutí se či padne, aby ho v globálním měřítku vystřídal systém zásadně odlišný. Zmíněnému objektivně podmíněném vývoji nezabrání ani nejnovější ideologie a politika velkokapitálu - multikulturalismus a řízené migrační krize.

Odvrátit válku!

Je však možné, že umírající kapitalismus se ve smrtelné křeči pokusí tento proces zvrátit válkou, která by v jaderné podobě zbytky lidstva, co po ní zůstanou, vrtila o stovky let zpět. To je třetí, nejhorší loď kapitalistického chrámu zkázy.

Proto všechny revoluční, pokrokové a demokratické síly musí zvolit takový postup, který odvrátí válku a zároveň využije pád kapitalismu k zformování nového systému, schopného řešit jeho nejhorší problémy a rozpory - sociální, ekonomické, politické, ekologické i demografické - v globálním měřítku.

Již první podoba nového systému musí odstranit základní příčinu veškerého zla kapitalismu - soukromé vlastnictví základních výrobních prostředků a nahradit ho různými formami společenského vlastnictví. Později by tyto formy měly nabývat stále rozvinutějších socialistických podob a postupně vstupovat na vyšší vývojové úrovně při cestě lidstva do civilizační dálavy.

Zásadní zvrat je již v dohlednu. Až nastane, potom nejen za měsíce, ale i týdny a dny dojde ke změnám a událostem, které se mamě prosazovaly po celá desetiletí. Jsme na tento zvrat připraveni?

Nakonec dodávám, že studie NASA se zabývá i teorií civilizačních kolapsů, které se podle ní v relativně pravidelných cyklech opakují Ani v tomto případě však mudrci z NASA nepřišli jako první s něčím zásadně novým. Předstihli je naši čeští vědci.

Jaroslav Kučera, Haló noviny, 30.4.2018, str. 5