KSČM? KOLAPS NEBO UŽ AGONIE? (3)

Zjistili jsme, že po partajních sekretariátech a na sítích kolují informace o kandidátech, které téměř nikdo nezná. Asi zbytečně. Všichni víme, že musíme volit hlavně podle toho, jak jsme dotyčného navrhovaného poznali z jeho práce a ne, podle toho, co si o něm přečteme. Nic moc neřeší ani představení kandidátů na sjezdu, na které mají kromě V. Filipa všichni ostatní málo času. Ale ani schopnost hezky veřejně promluvit by neměla být hlavním kritériem. Pamatuji jen jeden případ v KSČM, kdy představení kandidáta bylo tak přesvědčivé, že vedlo k jeho zvolení. Bylo to v roce 1990 vystoupení Jiřího Svobody na sjezdu v Olomouci, který zde formuloval své záměry a zvažované způsoby práce tak, že naprosto deklasoval dalších pět kandidátů a sjezd ho s nadšením zvolil.

Tak se podívejme aspoň na pozitivně i negativně známé „firmy".

Pan Filip si nejspíše dokáže své zvolení opět zajistit. Má to už odzkoušené a o účelovém výběru delegátů na sjezd si nedělejme iluze. V případě nezvolení by v krátké době po něm neštěkl ani pes a to nemůže samolibý a domýšlivý (nevím na co) pán dopustit. Historicky se sice může vzpomínat i na kolaboranty (s režimem) a zrádce (komunistických ideálů) jeho druhu, ale s nechutí a málokdo. Pravděpodobně služebně nejstarší poslanec Parlamentu (od roku 1990) trvale dokazuje, že staví své zájmy, případně potřebných kamarádů nad zájmy kolektivní, což je už popírání základního komunistického principu tedy můžeme říci, že antikomunismus. Z některých ohlasů jsem zaznamenal i domněnky o snížené příčetnosti pana Filipa. Těm úvahám se nedivím. Třeba jeho vystupování proti ideologii o tom svědčí. Je zřejmé, že vůbec nechápe, co ideologie vlastně je. Rozhodně to není jeho konkurent Josef Skála, kterého nemá rád. Není to ani nostalgické vzpomínání, ze kterého viní některé členy KSČM. Vzpomínat na světlé a hezké okamžiky svého života je přirozené a lidské, žádná nostalgie. Ideologie, jak já ji na rozdíl od pana Filipa chápu třeba já, je způsob myšlení opírající se o zákonitosti, ale vedoucí ke stanoveným cílům – tedy rozhodně směrem dopředu. Žádné návraty. Ale také žádné zakonzervování v ukořistěných pozicích a parazitování na „firmě" KSČM, dokud to jde, pane Filipe! Volba Filipa by znamenala pokračování již zřetelně nastartovaného pohřebního procesu mimo veškerou pochybnost.

Soudruh Stanislav Grospič. Inteligentní, schopný člověk. Má za sebou i slušnou práci. Co mu chybí je jen více odvahy a průbojnosti. Po tom, čím vším musel projít, se jisté bojácnosti nedivím, ale dobře to určitě není.

Kateřina Konečná je totéž, co Filip, možná ještě i o něco horší volba, jen v mladším a pohlednějším vydání. Je to také názorný příklad (nikoliv první), jak je možno normálního mladého člověka a původně komunistu úplně deformovat, nevím, jestli podle úsloví o ohýbání stromku. Vzpomínám na první setkání v devadesátých letech, Kateřině bylo 21, nebyla ještě členkou KSČM a přijela na táborovou základnu Pionýra do Mařenic na setkání mladých komunistů, které jsme tam od pátku do neděle pořádali. Všichni kluci z ní byli celí pryč. Sympatická dívka a jak to měla v důsledku výchovy své komunistické babičky srovnané v hlavě!

Uplynulo nějakých 20 let. Babička už pravděpodobně nežije. To sice nevím, ale myslím si, že některá vyjádření své vnučky by ani nemohla přežít. Pokud nežije, jistě se musí často „obracet v hrobě". Elán a zápal se ztratil v pragmatické politice, které představitelem je i pan Filip. Za našich mladých let se tomu neříkalo pragmatismus, ale vyčuranost. Nesmyslů, kterých je autorkou, by byla dlouhá řada. Jednou z posledních „perel" je sdělení, že by KSČM řídila z Bruselu.

Když jsem zjistil, že kandidátem na předsedu je také pan Luzar, řekl jsem si: Co se stalo na té severní Moravě. Znám odtud několik poctivých komunistů, bylo to tam vždycky dobré a zcela nechápu, jak mohou navrhovat do funkcí lidi, jako je Konečná nebo Luzar, který je dokonce dnes i poslancem. Vzpomenu, že v jisté době byl místopředsedou ÚV. Z pozice své funkce šéfoval vnitrostranické komisi. Tehdy se tomu dost lidí divilo, že Luzara, kterého mnozí nesnášeli, nacpali do funkce místopředsedy. Do komise jsem jezdil nerad. Protože všechny úpravy stanov, které se projednávaly, směřovaly k posilování moci centra, k likvidaci vnitrostranické demokracie a omezování práv členů. Kromě toho pan Luzar nevykazoval téměř žádné schopnosti a viditelně měl i mezery ve znalosti stanov. Opravdu velmi špatná volba kamkoliv.

Soudruh Josef Skála je ze známých a reálně volitelných kandidátů zřetelně jediný, který ví, co je komunistická strana a jak by se měla chovat počínaje vedením až po posledního člena. Myslím, že v případě zvolení by se kolem něj mohl seskupit a jistě by se seskupil skutečně pracující tým, který by mohl dostat KSČM ze současného a stále postupujícího „srabu" a mohl by připravit omlazení vedení strany, jak se o tom v rozhovoru pro PL vyjádřil Jaromír Kohlíček.

Volba Josefa Skály by mohla přivést nové členy a mohli by se vrátit mnozí poctiví komunisté, kteří KSČM opustili, když vyhodnotili stav KSČM jako bezvýchodný nebo byli z KSČM vypuzeni.

To ke kandidátům na předsedu. 1. Místopředseda? Petr Šimůnek je pro mě celkem jasná volba. Znám ho od roku 1990. Byl prvním předsedou KSM. Je to schopný, nápaditý a pracovitý komunista.

A ostatní místopředsedové?

Dost dobře nechápu, kdo navrhl třeba Dolejše, kterého jeho domovská obvodní organizace nezvolila ani delegátem sjezdu. Je to nevhodný kandidát spolu zodpovědný za volební debakly. Zopakuji jen, že za nevhodné kandidáty dále rozhodně považuji ještě Luzara, Konečnou, Markovou, která jako stínová ministryně zdravotnictví byla jen předmětem vtipů a úhlavní kamarádku pana Filipa Miloslavu Vostrou. Rovněž bezcharakterní odpad společnosti udávající členku své strany pracovnímu úřadu a podporující krajskou partajní zrůdu – pan Mackovík, jako kandidát na místopředsedu, je snad jen velmi špatným vtipem pro milovníky černého humoru. Když pominu lidi, jejichž schopnosti neznám, vychází mi kromě Josefa Skály nejlépe Jaromír Kohlíček. Za celá dlouhá léta, když vynechám nezapomenutelnou Lídu Brynychovou a Marii Nedvědovou (vedením KSČM vypuzenou z Parlamentu i z KSČM) je to snad jediný poslanec, který ve vztahu k našemu regionu se neodtrhl od členů KSČM a od svých voličů, se kterým se pravidelně setkáváme na všech možných veřejných i stranických akcích.

Zbývají orgány ze zákona nutné – revizní a rozhodčí komise. Pro běžnou praxi a práci v současné KSČM téměř zbytečné, nereagující na podněty a neřešící nic z potřebného. Z jednotlivých kandidátů bych se distancoval zejména od bezcharakterního kariéristy Levého, který je schopen vám kdykoli podrazit nohy, aby se na vás o pět minut později přátelsky culil a zval vás na pivo.

Zcela upřímně držím palce všem poctivým a upřímným komunistům v KSČM a přeju KSČM úspěch. Opravdu velmi nerad bych jim po sjezdu v Nymburku vyslovoval upřímnou a hlubokou soustrast.

V Mimoni dne 18. 4. 2018, Miroslav Starý, komunista podmínečně mimo KSČM

http://severoceskapravda.cz/index.php/radime/1696-ks%C4%8Dm-kolaps-nebo-u%C5%BE-agonie-3