Křesťanský sociál

Březen, duben 2018,

ročník XXVII.

T. G. Masaryk: Pravá demokracie bude nejen politická, nýbrž také hospodářská a sociální

 

…Úsilí o hospodářskou a sociální spravedlnost není válkou zeslabeno, je spíše zesíleno. To dosvědčuje již sám vznik nových republik a demokracií.

 

…Na tomto stadiu vývoje demokracie spěje k odstranění bídy a velikých protiv bohatství; demokracie ani v oboru hospodářském nesmí být nivelizací, nýbrž kvalifikací.

 

Takzvaný kapitalismus není tolik pochybný svou výrobou, jako tím, že lidé nevyrábějící a dokonce nepracující mohou si nezaslouženě osvojovat výtěžky poctivé výsilné práce…

 

Nejsem proti socializaci – socializaci, nikoli pouhé postátnění nebo státní dozor – v některých oborech; jsem pro socializaci železnic a komunikačních prostředků vůbec, vodních sil, uhlí atd.;

 

socializaci si představuji postupnou, vývojovou, připravenou vzděláním dělnictva a lidí, řídících výrobu a výměnu. K tomu je třeba přesného finančního hospodářství státu a přísnější a věcnější kontroly celého finančnictví, zejména také bank.

 

Ale především se musí dobudovat zahájené sociální zákonodárství – najmě zdokonalení a sjednocení sociálního pojištění a zvláště také pojištění proti nezaměstnanosti.

 

Naším speciálním úkolem je provedení reformy pozemkové; byl to již před válkou požadavek všech stran. Ukázal jsem, jak je podobna naše země pruskému východu. Velikou příčinou latifundií u nás byla protireformační konfiskace, vedená zištnými Habsburky a cizáckou šlechtou. Naše země je bohatá - tím větší úkol naší demokracie v oboru hospodářském a sociálním.

 

Druhý veliký úkol specificky náš je, starat se pomocí státu, obci a všech institucí t. zv. humánních o fyzické a duševní zdraví národa, že v republice ihned zřízeno nejen ministerstvo sociální péče, nýbrž i ministerstvo zdravotnictví, je jistě důkazem, že představitelé lidu národní potřebu dobře postřehli…“

TGM, Světová revoluce, str.538-540

 

Edvard Beneš o demokracii

 

„… Po vítězství třetího stavu (měšťanstva) během XIX. století a po vytvoření a upevnění národních kultur a národních států v Evropě, hlásí se tudíž v každém státě a národě evropském o podíl na moci a nové lepší existenci stav čtvrtý: dělník, rolník, malý a střední pracovník rukou i ducha. Stává se to jednou ze základních politických otázek celé evropské společnosti ke konci XIX. století a na začátku XX. století.

 

Otázka ta je pak zdůrazněna ještě více v nových formách světovou válkou z let 1914-1918 a postavena na první místo velikou ruskou revolucí. A po válce se opět  v nových formách důrazně klade ve státech diktátorských. Ty se sice staví s největší rozhodností proti všem formám politické demokracie, ale právě za cenu zvláštního zdůraznění problémů sociálních.

 

V tomto smyslu prožívá měšťanská evropská společnost poválečná svůj nový existenční boj obrovských rozměrů právě dnes. Je to boj o zachování jednak demokracie politické proti totalitním diktaturám pravým, je to však také boj o řešení sociálních problémů v duchu a se zachováním demokracie i vzhledem k diktatuře komunistické. Po mém soudu je to boj o přerod staré, ryze politické demokracie měšťanské v nové formy a stadia vyšší a zároveň hlubší a dokonalejší demokracie politické, sociální a hospodářské, jíž bych nazval demokracii humanitní.

Edvard Beneš, Demokracie dnes a zítra, str.24

 

Demokracií XXI. století je demokracie humanitní

 

V současnosti se od ní však stále více vzdalujeme. Kdy tento negativní proces zastavíme, je jednou ze základních otázek současnosti. Abychom byli úspěšní, je nutné učinit postupně několik zvlášť významných kroků.

 

Jak vidíme jejich souslednost? Především považujeme za zcela správné, i když z hlediska ústavněprávního za značně opožděné, že ústavní orgány začínají, tentokrát však s větší vážností než tomu bylo v minulosti, věnovat svou pozornost institutu celostátního referenda.  Jde zřejmě o výraz přesvědčení, že k dalšímu tolik potřebnému rozvoji demokracie zastupitelské mohou přispět značným způsobem i některé instituty demokracie přímé. Bez jejich ústavního zakotvení, bez jejich užití v praxi by mohlo dojít nejen ke stagnaci zastupitelské demokracie, ale případně též k její degeneraci, deformacím. Již v současnosti nejsme s celkovým jejím stavem spokojeni, spíše značně zneklidněni.

Abychom dosáhli na ústavní zákon o referendu v nějaké uspokojující době, bude třeba vynaložit mnoho úsilí. Tento ústavní zákon zřejmě narazí na odpor, viditelný či skrytý, celé řady poslanců, kteří v dnešních verbálních cvičení se k němu hlásí, třeba i s nadšením.

 

Jakmile by předmětný ústavní zákon byl přijat, některé zvlášť významné společenské záležitosti, mohou jít již jen kolem nich, aniž by potřebovaly jejich souhlas. Bude-li mít celostátní referendum imperativní charakter, což je nutné, pak rozhodnutí učiněné svrchovaným lidem v referendu, nebudou moci měnit. Jim zbude jen vzít ho na svědomí, případně výsledky referenda vyhlásit.

 

Pakliže u Poslanecké sněmovny P ČR lze v jejím současném složení  předpokládat přijetí předmětného  zákona, u Senátu můžeme očekávat spíše odpor. Již v dřívější době jsme se setkali s názorem, že Senát je zbytečnou institucí, která poskytuje zabezpečovací posty pro některé politiky, zpravidla ty méně úspěšné. Vzhledem k tomu, že provoz Senátu vyžaduje ročně vysokou finanční částku, řada politiků je přesvědčena, že by bylo nejlépe Senát zrušit.  Toto stanovisko již dlouhodobě zastáváme i my.

 

V referendu má lid  právo rozhodovat přímo svými hlasy o všech nejdůležitějších otázkách, týkajících se republiky. Nikoliv Senát sám by měl rozhodnout o svém zániku, ale lid v referendu. Samozřejmě lid musí mít právo rozhodovat i o setrvání či opuštění EU, či NATO. Zvláště když o vstupu do EU jsme rozhodli v referendu, je plně pochopitelné, že bychom nyní, kdy EU je zcela jiná než v době, kdy jsme do ní vstupovali, měli o setrvání či o výstupu z EU rozhodnout rovněž v referendu.  Ani NATO by se nemělo vyhnout referendu.                                                         J. Kovář

 

ČR a senát

 

Bavorsko, na níž naši sudetomilové hledí jako na zemi zaslíbenou,  má jednokomorový sněm (Landtag). „Až do prosince 1999, existovala i druhá komora, senát, jehož členové byli vybráni společenskými a ekonomickými skupinami v Bavorsku, která byla referendem v roce 1998 zrušena.“  (Wikipedie)


Jedním z důvodů, zřejmě hlavních, byl argument, že Bavorsko si nemůže dovolit mít druhou komoru - Senát. Návrh na zrušení Senátu počítal s tím, že Bavorsko ročně ušetří značnou sumu.


Ovšem tytéž i další důvody již dávno mluví i u nás pro zrušení senátu. Pro KDU a TOP 09 je Bavorsko zvlášť přitažlivou zemí SRN. Bavorskou CSU vydávají kádeuáci dokonce za svou sesterskou politickou stranu. I proto by měli mít větší pochopení pro zrušení senátu. Zatím  však tomu tak zřejmě není.

 

Podíváme-li se na předmětný problém, můžeme zjistit, že u nás již v době krátce po ústavním  zakotvení senátu, tedy  po roce 1992, mnozí ústavní činitelé silně pochybovali o důvodnosti zřízení druhé komory. Tato stanoviska  ne u nemnohých přetrvávají dodnes. Ovšem některé reakce na úvahy v tomto směru byly silně vyhrocené. Viděly v podobných snahách snad téměř záludný útok na naše celé ústavní zřízení.

Ale my se domníváme, že úsilí o zrušení senátu je zcela legitimní a zákonné. Ústava ČR, která zřizovala senát, byla přijata Českou národní radou 16. prosince 1992. Jestliže ústava takto vznikla, nemůže být problém, aby bylo některé její ustanovení i obdobným způsobem změněno, případně i referendem. Tento demokratický institut i samotná naše ústava předpokládala. Je jen ostudou řady politických činitelů, že ani po 25 letech celostátní referendum nemáme zcela jednoznačně ústavně zakotvené. A proto všechny úvahy a činnosti směřující ke zrušení Senátu nemohou být v rozporu s ústavou. Jen pouze některé politické síly, které mají zájem na udržení senátu, usilují o odsouzení takových snah. Celospolečenský zájem je však mnohem vyšší než zmíněné úsilí.


Co tedy brání u nás, abychom senát zrušili? Celostátní referendům o něm může rozhodnout. Takové  tvrzení, že senát by sám svým hlasováním měl rozhodnout o vlastním zrušením, je až do nebe volající nesmysl. Kdy kapři a kde si vypustili sami svůj rybník? Žádný takový příklad neexistuje.


Tedy nezapomeňme při běžných politických aktivitách na to, že senát bychom měli zrušit. O jeho další existenci mohou rozhodnout jedině občané v celostátním referendu, v žádném případě však nikoliv sami senátoři. Nyní jde o to, abychom konečně institut celostátního referenda učinili ústavním institutem. Bude to nelehká práce. Jednou už konečně musíme dosáhnout toho, aby o nejdůležitějších společenských otázkách rozhodoval lid přímo, v referendu. Je ostudou pro nás všechny, že se dosud tak nestalo.


Dovedeme i pochopit, že politické strany potřebují místa v senátě, aby tam mohli umístit některé své zasloužilé politiky. Tento zájem je však až druhotný a v žádném případě nemůže převážit nad zájmem celospolečenským, vyjádřeným výsledkem referenda.                                                                                                     J. Skalský

 

Eurošmejdi mají vítr z referenda

 

Političtí byrokrati balí pravdu do slupek lží tak dokonale, že se z nich pravda k lidem nedostane...

Před sedmnácti léty se nás politici ptali, prostřednictvím všelidového referenda, zda chceme vstoupit do EU a náš souhlas získali, po masivní mediální masáži, až na druhý pokus. Dnes nám ale toto přirozené občanské právo většina politiků odepírá.

 

Ptáte se proč?

Že prý nejsme Švýcaři a že Češi s referendem neumí zacházet, protože u nás není demokracie na švýcarské úrovni. Tak to se tedy politickým eurohujerům opravdu povedlo. Jestli je něco nedemokratického na referendu, tak je to jeho potlačování, vážení politici. Dostali jste ve volbách naše hlasy proto, abyste demokracii chránili a budovali ji a ne, že nám budete diktovat a nařizovat co si máme myslet a říkat národu, že není dostatečně gramotný na to, aby poznal, co je pro Čecha dobré a co ne. EU je dnes jiná, než ta, do které jsme před sedmnácti léty vstupovali, neboť sliby o ekonomickém srovnávání rozdílu mezi bohatším západem a chudším východem se nekonají a naopak je zřejmé, že západ se zmocnil těch ekonomických oblastí, přes které, za pomoci globálního establishmentu a byrokratické mašinérie, intenzivně vysává naší zem. Záměr vytvořit dvourychlostní Evropu je jasným důkazem o neserióznosti a zcela jiném cíli, než který byl proklamovaným společným evropským projektem. Oni nám od samého počátku lhali!!!

 

Lži o přibližování

Před deseti lety jsme dosáhli sedmdesáti procent německého HDP na hlavu. A nyní jsme na 72 procentech. Rozdíl jsme dokázali stáhnout jen o dvě procenta. Když porovnáme mzdy a vydělíme je kurzem, tak se dostaneme jen na třicet procent. A s kupní silou to je obdobné, dostali jsme se jen na 53 procent Německa. Pokud to takhle půjde dál, tak s českými platy kupní sílu Německa doženeme nejdříve za 117 let. A o tohle jim ve skutečnosti šlo. Udělat si z naší země, tedy z nás Čechů, levnou námezdní pracovní sílu tak, aby na ně zbyla vyšší přidaná hodnota. Pro západ se naše země stala kolonií nebo chcete-li, novodobým protektorátem.

 

Devalvace koruny pro posílení eura

Tři roky drtila Česká národní banka hodnotu koruny intervencemi, za které utratila dva bilióny korun a vytvořila ztrátu 243 miliard korun. K tomuto číslu přidejme zisk z předchozího roku, tedy 46 miliard a máme skutečnou ztrátu ve výši téměř 290 miliard. ČNB tvrdí, že se tak dělo na podporu exportu. Houbeles leda. Jednalo se o přímou podporu stagnujícího eura. ČNB je odpovědná za to, že kupní síla naší měny dosahuje pouhých 53 % Německa a naše mzdy dosahují 30% Německa. Výše ztráty ČNB se rovná posílení cizí měny, tedy eura. Netuším, kde představitelé ČNB berou tu drzost prezentovat intervence jako akt prospěšný pro naši zemi, když čísla mluví zcela jasně proti. Největší podíl na vývozu z ČR má německý koncern Volkswagen, který vlastní Škodovku. ČNB vyšla vstříc nadnárodním korporacím (vývozcům) na úkor občanů, kterým razantně znehodnotila jejich vlastní měnu. Nevolení představitelé ČNB říkají, že se o naši měnovou politiku starají s odbornou péčí s tím, že jim Ústava neukládá vytvářet zisk. Dělají z nás úplné pitomce a nebo jimi jsou sami? Podle jejich závěrů je třeba budovat prosperitu naší země vytvářením ztráty hodnoty naší koruny a budováním zisku zahraničních spekulantů.

Angličané to pochopili

Občané Velké Británie si zvolili osvobození od globálního vládnutí, globálních obchodních dohod a globálního pojetí migrace, které zničilo jejich suverenitu a zničilo a zřejmě i zničí mnoho dalších národů. Zkorumpovaná politická garnitura, která je hybnou silou radikální globalizace s cílem získání převahy a vlády nad pracujícími lidmi, používá lidmi vytvořený kapitál proti nim. Tyto finanční prostředky jsou neomezené a politické nástroje taktéž. Jejich mediální vliv je totální a hloubka nemorálnosti je neohraničená. Toto jsou slova prezidenta Spojených států amerických.

Se vší pravděpodobností bude Brexit spouštěčem kolapsu Eurozóny, protože EU je na Británii závislá. Řeči o tom, jak na to Británie doplatí, jsou jen zoufalé výkřiky prohraného boje evropských byrokratů, kteří mají především strach o svoje koryta.
Pokud tak silná země, jako je Spojené království s 63 milióny obyvatel, z EU odchází, protože zjistila, že toto seskupení není tím, co proklamuje, nemá tak malá země jako je ČR šanci prosadit jakkoli své zájmy. Vždy budeme hrát druhé, třetí, a možná i čtvrté housle, neboť jsme Lisabonskou smlouvou omezili naši suverenitu a umožnili jim nás přehlasovat a vnutit nám pro nás nevýhodná a nesmyslná pravidla, např. kvóty pro rozdělování imigrantů, Dublin IV. Eurohujeři obhajují naše setrvání v Evropské unii nesmyslným argumentem, kdy nás straší "nedozírnými následky", pokud z Unie vystoupíme. Údajně jsme čistými příjemci a dostáváme z Unie o 55 miliard víc, než sem dáváme. O tomhle nás média přesvědčují dnes a denně.
Ale ono to je jinak. Nikde nejsou započítány ztráty vzniklé tím, že Česká republika nevybírá celní poplatky za zboží k nám dovezené ze zemí mimo Unii, ty si nechává Unie pro sebe.  

Podívejme se na další strohá čísla, která říkají, jak je to s naší výhodou členství v EU:
Z Bruselu máme možnost získat na další období 550 miliard Kč. Tyto peníze jsou rozpočtovány na 8 let.

• Do Bruselu posíláme ročně přímo asi 40 miliard. Tzn. 8 x 40 = 320 miliard.
• V dividendách jde na západ cca 260 miliard ročně. Nazpět asi 20 miliard.
• Tudíž na západ jde ročně cca 240 miliard

• Za 8 let to je 8 x 240 = 1 920 miliard.

• Tzn., že z České republiky odchází 1920 + 320 = 2 240 miliard !!!!!! Tzn., že do České republiky přichází (z EU ) 550 miliard. Přehled dalších nákladů, které naše země nese na svých bedrech:

• 6 miliard zaplacených cel v cenách zboží.

• 19 miliard – náklady na kofinancování evropských projektů.
• 10 miliard na úředníky EU oficiálně. (Skutečně cenu obsluhy nikdo nezná nebo zná, ale tají!)

• 46 miliard na plán EU - do r. 2020, aby 40 % absolventů střední školy mělo vysokoškolský diplom.

• 10 miliard na biopaliva.

• 40 miliard na dotování solární a větrné elektřiny.

• 4 miliardy na posílení elektrické sítě.

 

Dalším velkým problémem jsou tolik vyzvedávané, ale přesto nesmyslné, dotace. Ty mnohdy zcela míjí potřebný cíl, neboť jsou tvořeny byrokraty, kteří netuší, která bije. Důkazem je např. Čapí hnízdo, které nakonec OLAF doporučil vyřadit z Evropského dotačního programu. Dále nerovnoměrné dotace do zemědělství, kde do německého jdou řádově větší finance, než do českého, a tím pádem poklesla například výroba vepřového v ČR o 90%. Proč? Protože jsme i s naší třetinovou mzdou, v porovnání s německými masivními dotacemi do zemědělství, cenově nekonkurenceschopní. Celá řada dalších Evropských dotačních programů je cílena na oblasti, které nepřináší prosperitu ČR, ale naopak ČR svojí podstatou silně zatěžují. Jsou to zejména tzv. měkké programy. Podstata dotací je založena na principu křivení ekonomiky tím, že se prosperujícím firmám peníze vezmou a dají se těm, které tyto peníze na svůj rozvoj nejsou schopné vygenerovat. Brusel devastuje naše hospodářství mimo jiné i tím, že náš rozpočet má již 80 procent mandatorních výdajů, které vláda musí hradit, ať chce nebo ne. Neboť mezi ně patří i naše tučné příspěvky do Unie.

Jen s dvaceti procenty našeho rozpočtu může vláda nakládat podle svého rozhodnutí, u projektů a programů, které by měly být v našem „nejlepším zájmu“. A z těch musí ČR zaplatit až polovinu nákladů na dotované projekty, aniž by rozhodovala o tom, které to budou. O tom definitivně rozhoduje jenom Brusel. Dá se ještě vůbec hovořit o suverenitě našeho národa? Když tedy započítáme tyto náklady, jsme již dávno daleko většími plátci než příjemci, i když jsme donekonečna přesvědčováni o opaku.

Diskuze a dialog není veden na základě pravdivých argumentů, ale na základě domněnek a vlivu neseriózních informací proevropsky ovládaného mainstreamu.
Používá se takzvaná argumentace klackem.

 

Na scénu přichází dokonce i výhružky. Jestli nebudete poslouchat, tak vám dáme pokuty a sankce a ono vás to přejde. Hlavní argumentační nástroj se posouvá do roviny msty, a to i přes skutečnost, že případné uvalení sankcí by poškodilo obě strany. Politika se zcela oddělila od ekonomiky. Euro je tikající časovaná bomba, která jednoho dne zničí skomírající europrojekt, jelikož se stává nefunkčním. Sen o evropském superstátu bude pohřben pod sutí jednotné měny, kterou političtí eurošmejdi zneužili a zradili tak původní ušlechtilé principy ve prospěch ekonomicky silnějších zemí a nadnárodních korporací, operujících v rámci EU.
Eurokraté svým jednáním demonstrují svoji skandální nekompetentnost, a ještě si k tomu tleskají.

 

Je velmi pravděpodobné, že v budoucnu přijde další krize, která otřese evropskými základy a je zcela nemožné, aby další krizi euro přežilo. Záchranný mechanizmus eurozóny, pakt stability, nedodržuje celá řada států a nic se neděje. Nikomu to nevadí. Ale když ČR odmítne přijímat ekonomické imigranty odněkud z Afriky, je zle. Zadluženost eurozóny se vyšplhala na 10 biliónů korun. Byly vydány čtyři biliony eur v dluhopisech EU.

 

Evropská centrální banka smrtelně ohrožuje systém tím, že zachraňuje bankrotující státy, které porušily směrnice, pravidla i smlouvy. Pakt stability a růstu selhal. Tržní disciplína je kvůli intervencím ECB pryč, takže se vytratil tržní mechanizmus ze strany trhu či politiky. Všechny tyto skutečnosti se stanou pohromou pro měnovou unii. Evropský stabilizační mechanizmus způsobí, že chudší státy s podstatně nižšími příjmy budou muset dotovat státy, ve kterých si lidé žijí lépe. Jen proto, aby si udrželi svoji životní úroveň na úkor těch, kteří se chovali zodpovědně.
Centralizované ovládání bank funguje ve prospěch koho? Zemí, které mají 5-10 miliónů obyvatel, nebo těch, co mají osmdesát miliónů obyvatel? Vzájemná solidarita vůči menším zemím v rámci EU je falešná přetvářka, kterou kartel moci a elitářsko-klientelistické sítě se svojí touhou po ekonomické a politické nadřazenosti nejsou schopni, ale ani ochotni, nikdy naplnit.

 

Problém (euro)“socializmu“ je, že vám nakonec dojdou peníze jiných.
Problém EU je postaven na stejných základech a s narůstajícím dluhem se blíží zánik skutečné demokracie na úrovní národního státu. Vše se podřizuje potřebám silnějšího. A my se skloněnou hlavou hrajeme vedlejší podřízenou roli. Češi si zaslouží, aby si vládli sami a aby nám nikdo zvenčí nediktoval. Diktátu si český národ užil v minulosti dost.

 

Evropská komise se vzdala snahy prosazovat smysluplným způsobem pravidla.Tento morální hazard je ohromující a pro společnost zcela zničující. Euro se ocitá na pokraji kolapsu. Devatenáct zemí, které převzaly evropskou měnu, čelí gigantickému dluhu. Největší německá banka Deutsche Bank čelí krizi obrovských rozměrů ve formě nesplacených úvěrů. ECB by měla zveřejnit skutečný stav ekonomiky, aby lidé viděli, kam až sahá dluhová past.

Role elit:

Elity nejsou schopny definovat podstatu negativního fungování společenských procesů, které způsobují opakované a stále se vracející finanční krize.
Společenská smlouva opírající se o tisíce (pro obyčejné lidi nesrozumitelných) zákonů, vyhlášek a norem je porušována takzvanou elitou národa, na kterou se snáší jedna negativní kauza za druhou.Evropské právo nestydatě obchází článek 123 Smlouvy o Evropské unii. Ten říká, že centrální banky nemohou nijak sanovat zadlužené veřejné rozpočty. Přesto Evropská centrální banka provádí masivní nákup vládních dluhopisů. A proč to dělá? No proto, aby se celý předlužený systém nezhroutil.

 

Lžou nám ráno, v poledne a večer, lžou a zase lžou.

Nefunkční a neetické finanční nástroje, které používá EU, ale bohužel mnohdy i samotné státy, jsou jako drogy, které nakonec za pomoci armády byrokratů způsobí jejich uživateli strmý pád. Dnes už málokdo ví, že před EU existovalo EHS – Evropské hospodářské společenství, které umožňovalo vzájemný obchod v rámci Evropy. Byl to systém spolupráce mezi svrchovanými zeměmi v rozhodovacích obchodních procesech, kde nebyl prostor na jakýkoli demokratický deficit, jaký zažíváme dnes a denně v EU. Maličké Švýcarsko není členem EU ani Evropského hospodářského prostoru (EHP) a nijak mu to nebrání v přístupu na jednotný evropský trh, neboť vše má vyřešeno pomocí bilaterálních smluv.
Za pomoci Lisabonské smlouvy bylo podstatné množství zásadních vládních funkcí přeneseno z působnosti orgánů členských států do Bruselu, a ten se stal byrokratickou mocností rozhodující o právech a povinnostech jednotlivců i celých národů. Projekt EU je stupidní nesmysl s cílem ovládat 28 svrchovaných národů jedním. Velkoněmeckou říší dvě.

 

Hledači pravdy byli vytlačeni proradnou ideologií. Filosofie miluje konkurenci, ale ideologie ji nesnáší a má patent na rozum, ať už je fašistická, komunistická nebo třeba ta bruselskoněmecká. Ideologie vedly k tomu, že hledači pravdy museli většinou odejít do exilu. A to se neděje jenom teď, stalo se to i v dávné minulosti Komenskému nebo Husovi, který říkal: „Hledej pravdu, miluj pravdu, braň pravdu až do smrti.“ Každý, kdo přemýšlel a hledal, byl pro každou ideologii nebezpečný. Tak to bylo, je a bude. Příznivci ideologií mají pravdu již hotovou, a to jednou provždy.
Jednou přichází z Berlína, poté z Kremlu nebo z Washingtonu. Nyní přichází z Bruselu a je jen otázkou času, kdy se nejlidnatější země planety, např. Čína nebo Indie, také přihlásí o slovo. Různé ideologie mezi sebou navzájem soupeří a každá si nasazuje spasitelskou tvář. Problém lidstva je, že jim mnohdy uvěří, a tím ztratí svoji svobodu. Je celá řada ideologií a nejnebezpečnější je obchodní, ta totiž nezná bratra. Naše země má v této oblasti dost smůlu, protože do čela naší vlády se dostal člověk, který o sobě říká, že není politik ale obchodník. A přesně tak se i chová.

Současná politická diskuze neprobíhá v duchu nalezení pravdy, ale tak, aby protivníka zesměšnili a udělali z něj hlupáka. Pokud někdo přinese myšlenku, která se odchyluje od mainstreamového názoru, tak je v tu chvíli zatlačen do kouta, označen za xenofoba, populistu nebo je dehonestován různými podobnými nálepkami. Je třeba vrátit všem pojmům jejich pravý význam. Nedopustit pokřivení pravdy, svobody a potlačení přímé demokracie, která lidem náleží. Je alarmující, že naše země, bezmála po třiceti letech totalitního režimu, se mílovými kroky přibližuje ke stejnému stavu. Opět zde máme „eurosajuz“, který se snaží z abnormality udělat normalitu a nepřirozené věci vydávat za přirozené. Nositelé jiných názorů, než těch oficiálně proklamovaných, jsou přihlouplým byrokratickým establišmentem označeni za nacionalisty, populisty, xenofoby, zpátečníky nebo dokonce za pomatence. Moudří lidé, kteří s obavou poukazují na hrozbu rozvrácení evropských hodnot nelegálním vpádem mnohdy negramotných ekonomických migrantů, jsou veřejně dehonestováni vítači islámu, již ani netuší, která bije.

 

Favorizovat nelegální a zákeřnou masovou migraci a neučinit potřebná opatření k ochraně evropských (respektive národních) hranic, to je, vážení, zločin evropských potentátů, kteří se řídí zřejmě jinými cíli, než ochranou vydobyté evropské prosperity.
Výhody, které Evropě naše islamistům otevřená náruč přinesla, jsou lidské teroristické bomby, stanné právo, betonové zátarasy, zvýšený nárůst násilné kriminality, po zuby ozbrojené hlídky na náměstích, stovky mrtvých, strach a obavy o vlastní životy.

 

Cílem EU, tedy západu, není nastolení demokratických pravidel a nezajímá je ani pravice nebo levice, jediné, co je zajímá je byznys (obchod). Dnes se opět, jako již mnohokrát v minulosti, hlásí o slovo vojenská mašinérie, která touží po spotřebě vojenského, ve skladech ležícího, arzenálu a politici opět utrácí miliardy, aby posílili ekonomickou sílu korporací vyrábějících zbraně na zabíjení nás, lidí. To jsou ty páky, které hýbou světem. A čím jsou ekonomicky silnější, tím je jejich vliv výraznější.
Českou republiku se snaží eurohujeři udržet v EU stůj co stůj, přestože se stále tvrdí, že na nás prodělávají a peníze od nich tečou k nám. Já se na rozdíl od nich domnívám, že kdybychom nebyli v EU, tak se máme jako prasata v žitě. Stačí si vzít příklad od Švýcarů.

 

A ty skutečné zloděje, kteří nám od rána do večera lžou, stále volíme do politických funkcí, aby nás mohli ještě lépe okrádat i zákonně, přes legislativu, kterou si sami pro tyto účely vytvoří. Naučili jsme se čekat, až to za nás někdo udělá a my se s ním svezeme. Ale tak to bohužel nefunguje. Čím více se zvyšuje nespokojenost Čechů s EU a sílí hlasy po vystoupení, tím více slyšíme, jak nám EU pomohla, jak nutně potřebujeme její dotace, jak náš národ doplatí na to, že opustí EU. A tak moudré probruselské hlavy přicházejí s pokusy, jak zvrátit negativní přístup Čechů k EU s plánovanými otázkami v případném referendu typu: Chcete zachovat Schengen? Chcete, aby firmy, kde pracujete, mohly vyvážet do Evropy? Chcete, aby vaše děti mohly studovat v Evropě? Chcete, aby EU nadále podporovala infrastrukturní projekty?

A zase straší a vyhrožují, místo toho, aby přišli se seriózním rovnocenným řešením svéprávného sdružení států, ve kterém by i ten nejmenší, pokud by se cítil jakkoli ohrožen, mohl mít právo veta. Zásadní otázka zní: Co získáme, pokud se rozhodneme v takto nevýhodném a vazalském postavení setrvat bez zásadních změn i nadále? Očekávat, že se EU sama přemění, je zcela nereálné, neboť se nic nezměnilo, ani když Britové řekli „dost“.

Každého, kdo se postaví a řekne, jsem hrdý Rakušan, Čech, Maďar, Slovák, Polák, je již dnes označen eurohujery za protievropský živel a Brusel hledá nástroje, jak těmto nežádoucím jevům zamezit. Evropan je ten správný mišmaš, šmrncnutý čokoládou a svázaný evropskou zákonnou směrnicí o ochraně osobních údajů GDPR, aby pro jistotu nikdo nevěděl, kdo je, co je, odkud je a co tu hledá. I takováto nařízení nám Velký bratr z Bruselu naordinoval, a pokud z EU zavčas nevypadneme, bude ještě hůř.                                                                Petr Havlíček, 26. únor 2018  

http://czechfreepress.cz/…/eurosmejdi-maji-vitr-z-referenda…

 

Ing. Andrej Babiš

předseda vlády České republiky

 

V Praze dne 29. ledna 2018

Čj.: 2069/2018-POU

 

Vážená paní předsedkyně,

 

děkuji za Váš dopis ze dne 15. ledna 2018 a za Váš zájem o česko-německou problematiku. Ujišťuji Vás, že naše vláda rozhodně nehodlá vést se Sudetoněmeckým krajanským sdružením žádná jednání a považuje právní a majetkové otázky související s druhou světovou válkou a poválečnými událostmi za uzavřené.

Opíráme se o Česko-německou deklaraci o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji z roku 1997, ve které jsme se společně shodli, že nebudeme zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti.

Ohledně změny stanov Spolkového shromáždění Sudetoněmeckého krajanského sdružení z roku 2016 mohu konstatovat, že se jedná o vnitřní záležitost, která je zcela v kompetenci příslušných německých úřadů. Ministerstvo zahraničních věcí mne informovalo, že změny stanov dosud nenabyly platnosti. Termín projednání aktuální žaloby odpůrců u Zemského soudu v Mnichově je dne 13. března 2018.

V záležitosti zajištění bezpečnosti pana prezidenta Vám na základě vyjádření Ministerstva vnitra mohu sdělit, že Policie ČR si je plně vědoma možných rizik souvisejících s konáním druhého kola volby prezidenta ČR. Z tohoto důvodu byla na základě rozkazu policejního prezidenta přijata adekvátní bezpečnostní opatření směřující k zajištění klidného průběhu voleb i ochrany bezpečnosti chráněných osob. Právní řád v současnosti Policii ČR poskytuje dostatečný prostor pro zajištění ochrany života a zdraví chráněných osob a v tomto ohledu nespatřuje Police ČR žádné závažné nedostatky.

 

Ujišťuji Vás, že vláda ČR bude prosazovat aktivní a srozumitelnou zahraniční politiku jednoznačně zaměřenou na prosazování českých národních zájmů.

 

S pozdravem

A. Babiš

Vážená paní

PhDr. V. Vítová, Ph.D.

předsedkyně Českého mírového fóra

 

Dopis Právu 11.2.2018

Vážený pane šéfredaktore,

již  v lednu 2017 jsme si v Právu přečetli článek „Nové sudetské stanovy nakročily ke zklidnění" (Právo, 20. ledna 2017, str.7, pod značkou (nek)) Citují z uvedeného textu:

 „O změnu stanov se zasazoval čelný představitel Bernd Posselt, který to ovšem neměl jednoduché - úpravu prosadil až napodruhé.“

 

Tento článek říká, jak vyplývá z jeho textu, že stanovy tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) byly novelizovány. A to nebylo pravda a dokonce ani dodnes to pravda není. Stále platí stanovy SL v původním znění.

 

§3 stanov Sudetoněmeckého landsmanšaftu zní takto:

"a) zachovat přes tři miliony sudetských Němců, kteří byli po druhé světové válce vyhnáni ze své vlasti v Čechách, na Moravě a v sudetském Slezsku, a rozptýleni po celém světě, a jejich potomky, jako politické, kulturní a sociální společenství, a hájit jejich záležitosti ve vlasti jakož i na územích, kde nyní žijí;'

b) spolupůsobit za spravedlivé národní a státní uspořádání, ve kterém budou celosvětově zažehnána vyhánění, vraždy národa nebo ,etnické čistky' a diskriminace, a kde bude zaručeno zejména právo na vlast, práva národních skupin a právo na sebeurčení pro všechny národy resp. národní skupiny;

c) prosazovat právní nárok na vlast, její znovuzískání a s tím spojené právo národní skupiny na sebeurčení;

d) hájit právo na navrácení resp. plnohodnotnou náhradu nebo odškodnění za zkonfiskovaný majetek sudetských Němců;

e) pečovat o krajany hospodářsky a sociálně;

f) pečovat o kulturní a myšlenkové dědictví vlasti jako součást německé a evropské kultury, toto podporovat a dále rozvíjet;

g) přispívat k porozumění mezi národy v Evropě na základě pravdy a práva, zejména k nastolení partnerských vztahů mezi Němci a Čechy".

 

Jak z německého tisku, tak i z informací, které jsme nedávno získali od předsedy vlády ČR, pana Ing. A. Babiše, jasně vyplývá, že stanovy platí v původním, výše uvedeném, znění.

 

Jistě i Vám je tato skutečnost známá. Považujeme tedy za nadbytečné citovat dále naše informační zdroje.

 

Již více než rok Vás opakovaně upozorňujeme, že jste otiskli, slušně řečeno, nepravdivou informaci. Nic jiného si nepřejeme, než abyste konečně ji opravili a napsali pravdu.  Již delší dobu na to čekáme.

 

Děkujeme, že konečně se dočteme v Právu pravdu o stanovách SL.

Ing.  Pavel Rejf, CSc.

 

A přečtěte si odpověď, co nám z Práva napsali:

Praha, 14.2.2018

Vážený pane Rejfe,

děkujeme vám za váš zájem o naše informace a za to, že jste čtenářem Práva. K vaši připomínce ohledně článku z 20. ledna 2017 bych rád sdělil následující:

 

Podaná informace je správná, Bernd Posselt skutečně změnu stanov prosadil, a to na druhý pokus. Po prvním rozhodnutí z roku 2015 sice zrušil změnu stanov soud, a to kvůli tomu, že vedení SL nedalo dostatek prostoru pro vypořádání všech připomínek. Vedení SL pak změnu navrhlo znova a po diskusi ji Spolkové shromáždění SL opět v únoru 2016 schválilo.

 

Z vámi citovaných sedmi odstavců byly dva vypuštěny - odstavce c) a d), které se týkají práva na domovinu resp. práva na navrácení majetku nebo o kompenzaci.

 

Aktuální znění celé zmíněné pasáže stanov uvádím níže (v originále). Můžete si jej přečíst také na internetových stránkách SL:

http://www.sudeten.de/cms/?Die_Sudetendeutsche_Landsmannschaft:Ziele

 

S pozdravem

         Jaroslav Zbožínek

zahraniční redakce, Právo

 

V této souvislosti znovu citujeme z dopisu, který vlasteneckým organizacím napsal dne 29.1.2018 pan Ing. A. Babiš, předseda vlády ČR, „Ohledně změny stanov Spolkového shromáždění Sudetoněmeckého krajanského sdružení z roku 2016 mohu konstatovat, že se jedná o vnitřní záležitost, která je zcela v kompetenci příslušných německých úřadů. Ministerstvo zahraničních věcí mne informovalo, že změny stanov dosud nenabyly platnosti. Termín projednání aktuální žaloby odpůrců u Zemského soudu v Mnichově je dne 13. března 2018.“

 

Podobnou informaci jsme měli od MZV ČR ještě z doby, kdy ministrem zahraničních věcí byl pan dr. L. Zaorálek.

 

Pro Právo, jak je vidět z následujícího, není důležité, co tvrdí MZV ČR nebo dokonce předseda vlády ČR, ale to, co má tzv. sudetoněmecký landsmanšaft vyvěšeno na svém webu. To je pro Právo a jeho přední činitele rozhodující. Pro nás samozřejmě platí to, co nám napsal pan premiér A. Babiš a co tvrdí naše MZV.

 

Již v prvním dopisu, který jsme adresovali Právu, jsme se tázali, zda příslušný německý rejstříkový soud registroval novelizaci stanov „sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL)“? V podstatě jsme se dozvěděli, že si uvedené můžeme zjistit sami. Jsme přesvědčeni, že již tehdy měli příslušní vedoucí činitelé Práva vědět, jak se věci mají a po pravdě měli o jejich průběhu čtenáře Práva informovat, tedy opravit své původní tvrzení. Neudělali to dodnes, ač od té doby uplynul více než rok.

 

Pokud by v Právu chtěli jednat solidně, zjistili by si, zda skutečně rejstříkový soud zaregistroval novelizaci stanov. Rychle by mohli zjistit, že nikoliv. Tuto skutečnost, jak jsme přesvědčeni, mělo Právo sledovat od samého počátku. Poněvadž právní důsledky novelizace stanov nenastanou pouhým schválením Spolkového shromáždění SL, ale až registrací novely rejstříkovým soudem.  Tato skutečnost je obecně známou.

Spory o novelizaci stanov SL již probíhají delší dobu. Proběhlo několik soudních jednání. Další jednání má proběhnout u Zemského soudu v Mnichově, jak jsme uvedli, 13.3.2018. –red.

 

Proč nevzpomínáme i na vyvražďování slovanského obyvatelstva?

Němci v průběhu druhé světové války postupně vyvraždili přibližně 6 milionů Židů a značný počet Rómů. Je samozřejmé, že ve všech civilizovaných státech vzpomínají lidé s úctou a se slzami v očích  na tyto oběti německého nacistického režimu.

 

Skutečností však také je, že Němci od počátku druhé světové války, začali masově vyvražďovat i slovanské obyvatelstvo, zejména Poláky, Ukrajince, Bělorusy, Rusy, Jihoslovany i také Čechoslováky.  Po vítězné válce měl být jejich osud zpečetěn. Měli být zlikvidování a jen část slovanské populace měla být přeměněna na otroky, kteří by pracovali pro své německé pány. Menší části z nich mělo být poskytnuto „dobrodiní“ germanizace.

 

Když se pokusíme alespoň přibližně určit, kolik Slovanů Němci zmasakrovali, dojdeme k vysokému číslu. Sověti udávají, že počet zavražděných občanů Sovětského svazu, včetně těch, kteří padli v boji, činil až 27 milionů. Samozřejmě ne všichni byli Slovany, jen větší část z nich.

 

Pokusíme-li se odhadnout, kolik z obětí bylo slovanských, můžeme se přiblížit k číslu 20 milionů. Počet padlých a zavražděných Poláků činil asi 6 milionů, Jihoslovanů kolem 1,5 milionu, Čechoslováků zahynulo celkem na 360 tisíc. Takto jsme se dostali k číslu přibližně 27 milionů slovanských obětí. Část z nich však byla Židy. V každém případě však tito byli i plnoprávnými občany toho či onoho slovanského státu.

 

Když nikdo nemůže beztrestně zlehčovat oběti Židů a Rómů, nikomu by nemělo být také dovoleno, aby zlehčoval utrpení a oběti Slovanů. Těch zahynulo v druhé světové válce nejvíce.

 

Fakta jsou jednoznačná. Slovanské oběti Němců by měly být proto stejně chráněny jako oběti Židů a Rómů. Za současné situace, vezmeme-li v úvahu výše uvedené, se přít, zda tábor v Letech, kde trpěli Rómové, měl charakter koncentračního tábora nebo šlo o tábor trestně pracovní a vyvozovat z této dosavadní diskuse nějaké závěry, třeba hlasování o odvolání Tomia Okamury z funkce místopředsedy Poslanecké sněmovny P ČR, je v celkovém tématickém kontextu předčasné.

 

Podívejme se nejprve na celkovou problematiku komplexně, historicky i právně, učiňme potřebné legislativní kroky, zrovnoprávněme všechny oběti, a teprve poté můžeme spravedlivě vyvozovat ty, či ony závěry. V současnosti je to předčasné.

 

Lovcům hlavy Tomia Okamury, jde zřejmě nejen o něj samotného. Hra je složitější. Pokud by se jim podařil odstřel tohoto politika i za pomoci  poslanců za hnutí ANO, pak jednu z možností, které ANO má při sestavování vlády, by si samo uzavřelo. A bylo by odkázáno více na ČSSD a malé politické strany, tvořících dnešní tzv.  Demokratický blok. Jejich význam by značně vzrostl. Jejich požadavky by se mohly stát ještě důraznější. Proto je v základním zájmu hnutí ANO, aby si nechalo dveře i nadále široce otevřené, aby mělo možnost volby.  Lze předpokládat, že  poslanci z hnutí ANO, pochopí, oč se hraje v první řadě. A podle toho, jak vše v Poslanecké sněmovně dopadlo, můžeme říci, že to pochopili.                 J. Skalský

 

Kdo vlastně destruuje politickou kulturu v ČR?

„14:10 - Předseda poslanců KDU-ČSL Jan Bartošek navrhl do programu, aby Sněmovna řešila odvolání Tomia Okamury z funkce místopředsedy Sněmovny. „Sesbíral jsem podpisy 86 poslanců,“ oznámil Bartošek na plénu.

 

14:32 - Poslanci nebudou jednat o odvolání místopředsedy Sněmovny Tomia Okamury. Pro zařazení bodu na program schůze dolní komory hlasovalo jen 70 poslanců, potřeba jich bylo 86.

 

14:38 - Předseda lidoveckých poslanců Bartošek se pustil do poslanců hnutí ANO kvůli tomu, že podpořili Okamuru v čele Sněmovny. „V mnoha ohledech se chováte stejně jako komunisti, destruujete politickou kulturu v ČR,“ vyčetl jim.“

www.novinky.cz

 

Měl pravdu poslanec J. Bartošek, že sesbíral podpisy 86 poslanců, aby mohl být do programu jednání zařazen bod o odvolání Tomia Okamury, nebo pravdu vyjádřili poslanci svým hlasováním? Pokud pan poslanec neměl oněch 86 podpisů poslanců, proč potom ukazoval na poslance ANO, že destruují politickou kulturu v ČR? Ostatně my si myslíme, že pan poslanec Bartošek by mohl najít ty, kteří jsou na štíru s politickou kulturou i v KDU. Nebo je tam nehledá?                                    -red.

 

Ohrožení Ruskem? Ať hovoří fakta!

Jaroslav Loudil, 25. 2. 2018

 

Státy NATO a EU neustále straší  -"ruskou hrozbou" . Rusko prý usilovně zbrojí, Rusko se nás chystá napadnout, naše jednotky jsou slabší a málo vycvičené, ...atd, atd.  Je však dobré  znát realitu. Proti Rusku stojí vojenský blok tvořený : USA, Kanadou, Japonskem a evropskými členy NATO. Jaký byl loni poměr velikosti ekonomik těchto soupeřů ?? Nominální HDP západního protiruského BLOKU byl asi 43 bilionů dolarů, Rusko mělo HDP  jen 1,5 bil. USD a bylo na 12 místě na světě, až třeba za Indií, Itálií nebo Jižní Koreou. 

 

Ekonomika NATO a Japonska je dnes  28krát větší jak HDP Ruska !! A jaký je poměr obyvatel ?? EU má 510 milionů, USA s Kanadou - 390  a Japonsko 126 , tedy více jak 1000 milionů ,Rusko má jen 146. BLOK Západu má 7krát více obyvatel  jak samo Rusko.  A jaký je poměr vojenských výdajů ??  NATO s Japonskem vydává přes 1000 miliard dolarů  ,Rusko jen 85 miliard, tedy  12krát méně !!

 

P.S.  Západ má 28krát větší ekonomiku, 7krát více obyvatel   a vydává na zbrojení 12krát více jak Rusko. Pokud bychom tedy měli uvěřit  oněm zoufalým nářkům o tom, jak nás všechny Rusko vojensky ohrožuje , nesměli bychom znát výše uvedená fakta. V jejich světle má ovšem pravdu Putin, když tvrdí, že RF ohrožuje stálé rozšiřování NATO na Východ  a že je Rusko pod tlakem. Má-li totiž někdo 28krát !!! větší ekonomiku jak soupeř a  má přitom stále silně naděláno  v gatích, pak lze celé to slavné NATO považovat jenom za bandu  novodobých šašků. A nebo nám tu naše propaganda parádně lže! Jiná možnost není.

https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_countries_by_GDP_(nominal)

novarepublika.cz

Otevřený dopis panu M. Zemanovi, prezidentu České republiky

    Praha 21. 2. 2018

Vážený pane prezidente,

 

tento rok bude rokem závažných rozhodnutí pro náš stát, a to s obrovskými dopady nejen pro jeho obyvatele, nýbrž i pro národ jako takový. Má být totiž projednána a podepsána smlouva Dublin IV. a následně i smlouva OSN tzv. Globální kompakt.

Naprosto převažující většina národa má oprávněné obavy o další existenci našeho státu, jazyka, kultury a způsobu života. Má obavy z plánované islamizace Evropské unie a tedy i ČR. Na rozdíl od zemí západní Evropy jsme však neměli nikdy žádné kolonie, vždy jsme žili jen ze své vlastní práce, ze které navíc spíše profitovali ještě i cizí. Nevidíme tedy sebemenší důvod k tomu, abychom k nám zvali masově migranty z jiných zemí.

Dle dostupných informací má být smlouva Dublin IV. projednávána na nejvyšší úrovni v červnu t.r.., přičemž tato smlouva mj.:

a/  omezí zodpovědnost prvních států za migranty a přenese ji na jiné státy EU, tedy i na ČR;

b/  k tomuto účelu zřizuje trvalý alokační mechanismus, který má fungovat permanentně a rozdělovat rovnoměrně migranty do všech členských zemí EU, a to i nad rámec dosud stanovených kvót, tedy i do ČR;

c/  umožní rozložit narůstající počty migrantů legálně rozdělovat mezi všechny členské země EU, včetně těch, které na hranicích Schengenu svá území nemají. Tito migranti budou tak přednostně přerozdělování do čtyř zemí (V4), které zatím přijaly nejméně migrantů. Jednou z přednostních destinací pro migranty se tak stane i ČR;

d/  obsahuje i tzv. reformu evropského azylového práva s tím, že cílem je zajistit ochranu migrantů již v regionu jejich původu. Migranti budou tak zlegalizováni ještě před odjezdem z domovské země. Jejich přepravu do Evropy budou zajišťovat neziskovky.

To znamená, že členské země (a tedy i ČR) budou muset přijímat trvale migranty, které jim bude přidělovat evropská agentura pro azyl nebo platit miliardové pokuty (EUR 250 tis./1 migranta v případě jejich odmítnutí).

Dále to znamená, že budeme muset předat evropské agentuře pro azyl a neziskovkám pravomoci k povolování pobytu migrantů na našem území. Tyto „instituce“ tak mají nahrazovat rozhodování vlád jednotlivých členských zemí EU.

Podle dalších navrhovaných smluvních dokumentů má dojít ke sjednocení sociální politiky a dávek v rámci EU s cílem zabránit dalšímu přesunu migrantů ze země, do níž byli přerozděleni. Měsíční příspěvek na 1 migranta přitom činí v Německu EUR 700,-, tj. cca 21.000 Kč. Dojde tak k obrovskému jednostrannému a ničím nezdůvodněnému zvýhodňováni migrantů oproti českým občanům a nejvíce seniorům, kteří si na důchod platili celý život. Rozdíly budou doslova propastné.

Na podzim r. 2018 má být v návaznosti na smlouvu Dublin IV. projednána na půdě OSN a následně i podepsána smlouva pod názvem Globální kompakt k migraci, a to mezi OSN a Evropskou komisí, která hodlá uzurpovat si právo podepsat tuto smlouvu za členské země EU jako akt společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU, a to i bez jejich souhlasu.

Podle této smlouvy:

a/ má vzniknout občanům třetích zemí právo na migraci a to z kategorie občanských práv;

b/ státy, které tuto smlouvu podepíší a ratifikují, by se tímto krokem měly vzdát úplné kontroly svých vlastních státních hranic. Organizování migrace by tak mělo přejít z rukou orgánů jednotlivých států na Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a na neziskovky;

c/ podpisem této smlouvy Evropskou komisí by se tato smlouva měla stát závaznou pro všechny členské země EU a její případné neplnění má být vymahatelné a sankcionovatelné Evropským soudním dvorem. 

Význam a dopady na další vývoj v jednotlivých zemích z titulu obou shora uvedených smluv si uvědomují představitelé některých zemí, a proto vyjádřili nesouhlas s takovým postupem na úrovni Výboru stálých zástupců – jedná se o Polsko a Maďarsko. Od smlouvy Globální kompakt již odstoupily USA, dále pak Dánsko a Švýcarsko. K nim se dle posledních zpráv přidalo i Maďarsko.

S ohledem na uvedené skutečnosti obracíme se tímto na Vás, vážený pane prezidente, jako na nejvyššího představitele našeho státu, s žádostí:

a/ ponechat si řešení shora uvedené agendy v plném rozsahu ve svých rukou;

b/ odmítnout podpis smlouvy Dublin IV.;

c/ vyjádřit zásadní nesouhlas s případným vytvářením finančního tlaku na ČR ze strany vedení EU v této souvislosti, a to včetně zvážení účinných protiopatření ze strany našeho státu;

d/ vyjádřit zásadní nesouhlas s tím, aby jakýkoliv orgán EU podepisoval za ČR Globální kompakt či jiný typ smlouvy a odstoupit od smlouvy Globální kompakt podobně, jak to již učinily shora uvedené země.

Nepochybujeme o tom, že tímto dopisem vyjadřujeme zájem většiny obyvatel našeho státu, a to i nad rámec Vašich voličů v nedávné prezidentské volbě, neboť jde nyní o vše. Schyluje se k recidivě Mnichovské smlouvy z r. 1938 (o nás bez nás) a je jistě v zájmu nás všech již poučených historií této recidivě a tím i nejhoršímu pro náš stát Vaším osobním zásahem a naší podporou zabránit.

 

S pozdravem

 

Ing. Jaroslav Tichý / Aliance národních sil, www.aliancens.cz

PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D. / Aliance národních sil a České mírové fórum

Petr Schnur, MA / České mírové fórum, www.ceskemiroveforum.com

Miroslav Starý / Aliance národních sil a Severočeská pravda, www.severoceskapravda.cz/

PhDr. Zdeněk Soukup / Platforma evropské civilizace, www.platformaec.cz

Ing. Karel Janko / Česká strana národně socialistická, www.csns2005.cz

Ing. Ivan Kratochvíl / Českoslovenští vojáci v záloze za mír, www.csvvz.cz

Ludvík Adámek / Občané 2011 – Spravedlnost pro lidi, www.obcane2011.eu

Ing. Marie Paukejová / Jihočeská růže, www.jihoceskaruze.estranky.cz

JUDr. Ogňan Tuleškov / České národní listy, www.ceskenarodnilisty.cz

Martin Marcikán / Svobodný vysílač, www.svobodny-vysilac.cz

JUDr. Karel Hais / Český ombudsman, www.ceskyombudsman.webgarden.cz

Zdeněk Chytra / Freedom for Europe / www.facebook.com/groups/wtoreality

PhDr. Ivan Müller, BA, MA, Ph.D. / historik, Votice

Ing. Jiří Oberreiter / ekonom zahraničního obchodu, Praha

Věra Jelínková / důchodkyně, Ostrava

Ludvík Smýkal, zeměměřič, Praha

MUDr. Silvie Kovářová / zubní lékařka, Plzeň

Ing. Pavel Nečas / podnikatel, Praha

Jindřich Vavruška / analytik, Praha

Ing. Jan Janíček / občan ČR

Jana Lorencová / novinářka

Stanislav Esner / profesionální řidič

Zdeněk Bálek / policista

 

Pithart? Protektorátní nástupce Moravce sprostě a lživě hanobí presidenta Beneše

 

Kpt. Žvanilkin českých politiků, nepřátel ČSR a české státnosti  otírá  svá nevymáchaná ústa o presidenta Budovatele, který dvakrát obnovil stát a zabránil občanským válkam. (Aktuálně,cz).

 

Pan Pithart, důstojný pokračovatel protektorátních lhářů Moravce, Lažnovského, Kožíška, Krychtálka, Vajtauera a dalších lžipisálků protektorátu, lže o roli našeho presidenta, pod jehož praporem bojovali západní i východní legie za svobodu ČSR a s jehož jménem umírali odbojáři na popravištích Reichu.

 

Pan Pithardt by měl zalézt do protektorátního kanálu, z něhož vylezl.

 

S Benešem je pravdou opak. Pana Havla bychom naopak neměli šetřit, byl to on, který nás zavedl do bažiny dnešní krize svým protektorátním jednáním od omluvy sudetům až po humanitární bomby a lokajství v NATO.

 

Voliči partaje, za kterou mluví stranický renegát dr. Pithart, by si měli uvědomit, jakého nepřítele československé a české státnosti dosazují opakovaně do parlamentu, kde neustále zrazuje české národní zájmy, pro které byl president Beneš prohlášen zákonem za zasloužilého o stát.

 

Bláboly a lžikvaky pana Pithardta o údajné roli dr. Beneše r.1938 jakoby vypadly z děl Moravce "O český zítřek",a ještě lépe z knihy "V úloze mouřenína". Jeho lhaní o roli dr. Beneše v roce 1948 naopak zamlčuje neschopnost ministrů v demisi, kteří sami přivodili neřiditelnou ústavní krizi, jež mohla vyústit v občanskou válku. O úloze politiků, kteří v dobách nejhorší krize jezdili na venkovské zabijačky, jako dr.Zenkl, Pithart sprostě mlčí. Vše končí hyenistickým napadáním těžce nemocného dr .Beneše a otíráním se dokonce i o Jana Masaryka! Hanba takovému postoji, nic jiného se nedá k věci říci. 

 

Mouřenínem jako Moravec se vskutku stal právě pan Pithardt a jeho společníci, nepřátele dr.Beneše, ČSR, dekretů, odsunu a všeho toho, co postavilo po okupaci nacistické hydry Čechy na nohy. On naopak chválí a vyzdvihuje vše, co Čechy potápí do kanálů dějin poroby a poddanství cizí moci. 

Nebýt Beneše a jeho národního odporu, Protektorát i Slovensko by patřily k poraženým státům Osy a dodnes by musely platit válečné reparace - ty reparace, které my jsme naopak nikdy neviděli od nástupníka poraženého Reichu. Pane Pitharte, přestaňte konečně lhát a žvanit o dr. Benešovi! Beneše mohou pomlouvat jen nepřátelé republiky a superlháři.

Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno I

Autor pozůstalý po legionáři, oběti gestapa a členech Obrany národa, obětí Osvětimi

 

Obete zneužívania, vrážd a znásilnenia sú cenou za vyhubenie národných identit -  úmyselnej politiky EÚ

Holandský europoslanec de Graaff tvrdo

Štrasburg 23. februára 2018  

 

Jaroslav Paška, poslanec NR SR za SNS, na svojom facebookovom profile uverejnil video s vyjadreniami holandského europoslanca na januárovej schôdzi Európskeho parlamentu v Štrasburgu, počas ktorej Marcel de Graaff obvinil komisiu s napomáhania islamizácie EÚ.

“Pán prezident, dovoľte mi uviesť scenár, ktorý nie je v bielej knihe pána Junckera. Ak bude EÚ pokračovať v súčasnom kurze, budúcnosť Európy bude islamská. To je cieľom islamského sveta a tiež cieľom elít EÚ. Je to zameranie otvorenej hraničnej politiky a cieľ tejto zločinnej masovej imigrácie.

Samozrejme, existujú obete zneužívania, vrážd a znásilnenia. To je cena, ktorú treba zaplatiť za vyhubenie národných identít. To je úmyselná politika Európskej únie.

Na ceste k európskemu kalifátu stojí len jedna prekážka a tou sú národne cítiaci občania, ktorí volia národné politické strany.

Európska únia vyhlásila tieto strany za svojich nepriateľov a najväčšiu hrozbu. V EÚ sa pravidlá zákona nevzťahujú na patriotov. Sú homo sacer (osoba, ktorá je vylúčená zo spoločnosti a môže byť kýmkoľvek usmrtená).

 Budúcnosťou Európy je kalifát, pokiaľ občania nepovstanú a nebudú si brániť svoju kultúru a identitu,” dodáva holandský europoslanec Marcel de Graaff na záver svojho prejavu.

hlavnespravy.sk

 

Hamáčku, Zaorálku, Sobotko, Štěchu, Chovanče! Chcete pomoci své straně? Odejděte!

 

Ponechte si své poslanecké úřady, které vám jako výsledek voleb ještě spadly k nohám, ale už se dál nespojujte se svou stranou, nevystupujte dál jejím jménem, oddělte se od ní, protože jedině tak ji můžete spasit. Cožpak jste nepochopili, že jste se stali tvářemi bankrotu, který v dějinách vaší strany nemá obdoby? Že v každém, kdo se na vás podívá, vzbudíte na ten fantastický krach a neúspěch vzpomínku – a že tedy ten bankrot osobně představujete a že jste s ním už doživotně spojeni, byť se teď možná budete pokoušet z tohoto kruhu se vyvléct povídám o tom, že kdyby bylo na vás, dělaly by se věci jinak atd?

 

Jenže to „jinak“ od vás nikdy nikdo neslyšel, roky v teplých a výnosných místečkách jste zpanštěli a byli jste ve svém odklonu od skutečně levicové politiky tak jednotní, že jste se stali nerozeznatelnými dokonce i od TOP09? Cožpak lid nenazval Zaorálka oranžovým Schwarzenbergem? Copak se tento ministr při příležitosti své účasti na výročí fašistického převratu na Ukrajině kdy v Kyjevě někoho zeptal, jak to bylo se zmasakrováním téměř padesátky ruských či proruských lidí v Oděsse, či jestli se ten zločin vůbec vyšetřuje? Cožpak Sobotka necestoval až do Vyškova, aby zde americké vojenské koloně vyjádřil náš vděk za to, že si pro přesun k ruské hranici vybrala trasu – jaká to pocta -  vedoucí přes naše území? Cožpak Chovanec nevytvořil na svém ministerstvu útvar na potírání ruské propagandy, jak byl tento v prvních dnech své existence nazván, aniž by si dělal nejmenší starost s propagandou stokrát toxičtější a vtíravější, přicházející k nám z druhé strany? A kam byl odložen předvolební slib, že strana prosadí zdanění církevních restitucí? Že s lidovci ve vládě bylo něco takového nemyslitelné? Měli jste do ní přibrat někoho jiného, výběr minimálně ze dvou dalších stran zde byl a prezident vás aspoň na jednu z nich upozorňoval.

 

Podobných otázek je samozřejmě možno klást stovky a všechny nám radí jediné: Vyberte do rozhodujících stranických funkcí lidi nové, poctivé a morálně čisté, kterých se odér poslední fatální porážky, neúspěchu a chybných rozhodnutí nedotkl.

To je pro stranu jediná reálná naděje. Žádná jiná není.                         Lubomír Man

 

Boje u Bachmače

 

Náš první mrtvý Josef Svoboda, slévač z Vysočan. Tak se jmenoval, a můj zápisník o něm říká, že padl 10. března 1918 u Bachmače v boji proti Němcům.
Suchý zápis doplňuje vzpomínka: Po příjezdu našeho vlaku z Pirjatina do Bachmače došly zprávy, že naše přezvědné oddíly, vyslané do Bachmače, narazily na německou přesilu a že ustupují. Jeden oddíl bojoval asi 12 kilometrů na západ od Bachmače podél železniční trati vedoucí z Kyjeva, druhý, silnější, bojoval asi 18 kilometru. od Bachmače podél gomelské trati vedoucí. z Bachmače na sever.
Velitel pluku vyslal náš prapor pod velením bratra poručíka Jindry na západní úsek. Nejeli jsme daleko. Asi po 10 kilometrech jsme museli zastavit, neboť německé granáty dopadaly už okolo vlaku. Zastavili jsme, několik krátkých rozkazů, a už se rozvinují naše rojnice po obou stranách trati. Moji kulometčíci vytahují z vlaku kulomety a schránky s náboji a už postupují za rotami.

 

Před námi úplně rovná krajina, rozdělená na dvě polovice přímou linkou železniční trati, mizící na obzoru. Vpravo od trati nám zakrývá výhled malá vesnička Peski, vzdálená asi půl' kilometru, vlevo od trati, ve vzdálenosti asi půl druhého kilometru, stojí osamocený dvorec s oplacenou zahradou. Zoraná pole jsou umrzlá na kost. Slunce však pozvolna roztápí zmrzlou oranici a tvoří vrstvu rozbředlého bláta, které nám později velmi ztěžovalo postup. Lepilo se na obuv, a když jsme při střelbě leželi na zemi, promáčelo nám všechnu výstroj. Poslední sledy sněhu byly jenom na zastíněných mezích, okolo křovin a v příkopech kolem železniční trati.
První náš postup byl velmi rychlý. Bylo slyšet střelbu z pušek a z kulometů, přerývanou výbuchy špatně mířených dělostřeleckých střel. Ztráty však jsme dosud neměli.

Teprve když jsme přišli do vesnice Pesek, objevili jsme prvního nepřítele. Bylá to předsunutá průzkumná hlídka, asi četa, která se nechala překvapit v osadě. Její osud byl brzo zpečetěn. A postupovalo se dál. Nepřátelská palba nám zatím nepůsobila ztráty, byla příliš vzdálená.

 

Za Peskami jsme zjistili posuny nepřítele. Bylo už zřetelně vidět' i kouř z pušek a z kulometů. Náhlé jsme byli překvapeni prudkou kulometnou palbou přímo do našeho boku. Bylá tak mohutná, že svědčila o několika kulometech. Viděli jsme dobře, v kterém směru odhazují dopadající střely kusy oranice a rozbředlé bláto.
Ulehl jsem za sněhovou závěj a dalekohledem jsem hledal zdroje této palby. Bylo nutno ji odstranit, jinak bychom nemohli vůbec postupovat. V několika okamžicích jsem zjistil podezřelý obláček dýmu u osamoceného dvorce. Volám na své kulometčíky, aby postavili kulomety a zahájili souboj s kulomety německými. Německé střely pleskaly okolo nás do bláta a zlověstně bzučely nad našimi hlavami.
Ohlédnu se, a vidím malého bratra Svobodu, polepeného blátem, jak namáhavě ke mně běží po kluzkých hroudách, s kulometem na rameni. Ukazuji mu už místo, kam má kulomet umístit - ale nedoběhl. Klesl, zasažen německou kulí, a kulomet mu přeletěl přes hlavu do bláta.

 

Vidím jeho zoufalý pohled za kulometem, jako by se chtěl omluvit. Jeho ruka se natahuje, aby vytáhla kulomet z bahna, ale klesá. Bratr Svoboda se pokouší vstát, na prsou mu však pláštěm prosakuje krev. Převrací se na levý bok a upře na mne bolestný pohled svých smutných očí. Běžím k němu, rozpínám mu plášť, blůzu, košili, ale veliký otvor v prsou od odražené německé střely říká, že mu není pomoci. A zatím, co se náš kulomet zuřivě rozštěkal, klesala víčka malého kulometčíka, aby se už nikdy neotevřela. Moji kulometčíci bojovali se zaťatými rty, se zoufalou odvahou. Vidím jasně kulomet, umístěný na náspu železniční trati, s rozžhavenou hlavní, z níž šlehají ohnivé jazyky do řad řídnoucích Němců. Mstili jsme svého prvního mrtvého. Němci měli toho dne veliké ztráty. Během noci se navagonovali a zmizeli. Průzkum ráno vyslaný nezjistil jediného nepřítele do hloubky 50 kilometrů na západ od Bachmače.                                                             Joset Dmitrij Studený

 

Pan Pithart páchá neodpustitelné o letech 1938 a 1948, nikoli president Beneš!

 

Pan Pithart neustále nepravdivě napadá odkaz presidenta Budovatele. Odkaz presidenta spoluzakladatele státu, odkaz dvojího zachránce republiky před občanskou válkou, odkaz presidenta bojovníka proti nacismu a protektorátu.

 

Pan Pithart využívá všech neznalostí mladší gererace o skutečné podstatě protektorátu. Pan Pithart zamlčuje řadu fakt o vzniku II. republiky a o vzniku protektorátu. President Beneš nebyl žádným agentem Moskvy. President Beneš se nedopustil tragického aktu roku 1943 podpesáním smlouvy s SSSR! Naopak. President Beneš tím zachránil československou státnost na další nejméně půlstoletí. Ví vůbec pan Pithart, že kdyby té smlouvy nebylo, Británie by nás nikdy neuznala jako obnovený stát? Británie reagovala uznáním právě jen a jen na smlouvu s SSSR, krátce poté. Ví vůbec pan Pithart, že v mocenské hře velmocí o poválečnou Evropu byly ještě v roce 1943 úvahy o obnovení podunajské monarchie a podobně. Ví pan Pithart, že Otto von Habsburk o toto usiloval v U.S.A.?

Spatřovat v povaze presidenta Budovatele mstivost je argument protektorátních pomlouvačů, kteří toto dokonce psali též o paní presidentové ("Blutwürdige Hana"!). Tak dalece se snižovat v pomlouvání pana presidenta Beneše je nízkost rovnající se moravcovské lži protektorátníků.

 

Celou krizi roku 1938 nezavinil pan president Beneš, nýbrž sudetoněmecká banda, kterou tak zarytě hájí různí páni Hermanové, Bělobrádkové, Vokřálové a jiní koryfejové landsmanů. Kdo jezdil do Londýna sprostě lhát Angličanům o sudetech? Pan president, anebo válečný zrádce Konrad Henlein-Dworzaczek? Pan Pithart valí mladým generacím do hlav lživé klíny nepravd a smyšlenek o pozici presidenta Beneše v roce 1938. Celá Evropa kromě SSSR tehdy vinila ČSR z krize  jako jakéhosi "míroškůdce a poškozovatele nebohých sudetů". Západní tisk počínaje Timesy a konče italskými fašistickými plátky se mohl přetrhnout v označování ČSR za "letadlovou loď bolševismu". Takzvaní clivedenci v Británii v čele s lady Astorovou jen vítali Henleina a mravokárně zvedali prst nad hroznou ČSR, utiskující tzv. Sudetoněmce. Runcimanova mise na Červeném Hrádku slyšela z úst tisíců sudetů řev :"Lieber Lord, befrei uns von der Tschechoslowakei!" Toto vše zapříčinil president Beneš? Nelžete, pane Pitharte! Co poté za protektorátu vyvalil Henlein ve vídeňském tisku? "Museli jsme se přetvařovat a zapírat svůj nacionální socialismus, ale svůj úkol jsme splnili". Toto bylo citováno jako důkaz zločinu sudetů i na Norimberském soudu, ale toto pan Pithart nechce slyšet a znát. President Beneš neutekl - šel do exilu bojovat, sestavil zahraniční vojsko, neutekl před německými bombami v Anglii, když mohl klidně vědecky pracovat v U.S.A.! Dal přednost Londýnu a bombám před asylem v zámoří. A nakonec dovedl československé legie až do Prahy. Presidentu Beneši se vyrovnal pozdější president Svoboda - dnes rovněž hanobený a napadaný - a přitom pravý osvoboditel republiky jako Beneš.

 

Koryfeji sudetů a panem Pithartem velebený president Havel, "humanitární bombardér", v tomto směru nesahá oběma ani po kotníky -a přesto je skoro třicet let adorován jako falešný fetiš, jako idol modloslužebníků. Takže není na místě se otírat jak o presidenta Beneše, tak o presidenta Zemana!

 

Nás pozůstalé po obětech a bojovnících proti nacismu pan Pithart hluboce uráží svými nejapnými lžemi o presidentu Beneši, kterému národ dal po osvobození přívlastek Budovatel, a kterému národní umělec Jaroslav Seifert věnoval báseň, kde říká "Vy jste nám dolíval víru z amplionů..." Co dělali příslušníci páně Pithartovy rodiny? - také bojovali proti nacismu? Pokud to tak je, jak to, že pan Pithart si dovoluje neustále hanobit našeho presidenta zachránce státu a velitele vojsk, která porazila německé fašisty spolu s Brity, U.S.A. a SSSR??

 

I proto nikdy nemůžeme volit ani jako politika ,tím spíše jako morální autoritu, pana Pitharta, jenž se potřísnil pomluvami presidenta Budovatele. Takové je naše stanovisko.

 

Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno I

Autor je pozůstalý po legionáři, oběti gestapa, příbuzný obětí Osvětimi a sekyrárny Pankrác

 

Německo odhaleno jako největší porušovatel pravidel EU

 

Německo je největší porušovatel pravidel Evropské unie, bylo odhaleno zrovna, když tento blok hrozí sankcemi Británii po Brexitu a Maďarsku za odmítání nucených migračních kvót.

 

Vláda Angely Merkel v současnosti čelí 74 řízením kvůli porušení pravidel opomenutím rychle a přiměřeně realizovat pravidla EU do německého práva, odhalují nová čísla přiznaná německým ministerstvem hospodářství

"Už nejsme ve třídě za vzor dávaný primus - jsme někde na dně třídy," řekl Handelsblatt politik strany Zelených Markus Tressel poté, co si jeho strana tato data od ministerstva vyžádala.

"Vláda si v zavádění směrnic EU do národního práva vede mizerně, zvláště v oblastech dopravy a životního prostředí," dodal pan Tressel.

Poslední dostupná čísla z EU z konce roku 2016 podporují tato čísla od ministerstva hospodářství, kdy Německo ukazují jako jednoho z nejhorších porušovatelů spolu se Španělskem, Belgií, Portugalskem, Řeckem a Francií v těsném závěsu za ním.

Mezi tím si Británie vede v plném a včasném zavádění regulací EU relativně dobře, kdy se řadí na 14 místo v seznamu, i když se připravuje tento blok opustit. Estonsko, Malta a Dánsko jsou ty nejvíce vyhovující.

Německá vláda a její ministr financí Wolfgang Schäuble prosluli tím, jak tlačili na potrestání Řecka za porušování pravidel během jeho ekonomické krize, což vedlo k tomu, že nad touto zemí v podstatě nuceně vládla nevolená vláda technokratů včetně byrokratů z EU.

EU rovněž v současnosti tlačí na potrestání Polska a Maďarska za odmítání přijmout tisíce migrantů podle systému migračních kvót tohoto bloku, které bylo protlačeny evropským parlamentem i přes opozici východních zemí.

EU opakovaně hrozila politickými a finančními "důsledky" pro členské státy za odmítání přijímat migranty, když je obviňuje, že tím zrazují "evropské hodnoty".

Rovněž pohrozila invokací Článku 7 proti Polsku, čímž by tuto zemi mohla zbavit privilegia hlasování, za realizaci justičních reforem.

A zrovna tento týden unikly z EU dokumenty ukazující, že tento blok provádí kroky k získání bezprecedentních pravomocí, aby mohl trestat Británii během tzv. 'přechodného období' Brexitu.

Blok chce mít možnost pro Británii neumožňovat jí lety, suspendovat přístup na jednotný trh a uvalovat obchodní tarify, bude-li to vnímat jako porušení pravidel během dvouletého období.

Zdroj: http://www.breitbart.com/london/2018/02/08/germany-revealed-as-biggest-eu-rule-breaker-as-bloc-moves-to-punish-right-wing-hungary-and-brexit-britain/

http://berossos.blog.cz/

 

Nemci ohlasujú veľkolepý návrat a chcú opäť zvýšiť svoj politický a vojenský vplyv v Európe a vo svete, čo neveští nič dobré!

Publikované 10.01. 2018 

 

Minister zahraničných vecí Nemecka Sigmar Gabriel sa vo svojom nedávnom veľkom rozhovore pre časopis Spiegel okrem iného vyjadril aj k súčasnej geopolitickej situácii vo svete, keď povedal, že EU sa musí radikálne osamostatniť a musí sa tak udiať pod vedením Nemecka.

 

Ako Gabriel doslova povedal: „Nemecko a EU v minulosti zaspali. Príliš sa spoliehali na USA a ďalšie krajiny, že za nich vždy všetko zariadia. Je preto čas, aby sa Nemecko chopilo opratov a začalo robiť veľkú politiku. Má byť zameraná predovšetkým proti Rusku a Číne, ale aj proti USA!… Vo svete plnom mäsožravcov majú vegetariáni ťažké časy! Nemecko sa už nemôže spoliehať na to, že Francúzi, Briti a predovšetkým Američania presadzujú naše záujmy vo svete. Dôvera, že USA poskytne Nemecku pomoc v prípade vojny, by nemala byť prehnaná.“

Ako Gabriel ďalej tvrdí: „Nemecko je ignorované celým svetom! Ale v skutočnosti majú Moskva, Peking a Washington jedno spoločné: Vôbec si nevážia EU. Pohŕdajú ňou. Autoritatívne vedené štáty majú srandu z EÚ, pretože jej členovia neumiestňovali svoje národné záujmy nad záujmy svetového spoločenstva. My Európania to ale nerobíme. A to je dôvod, prečo sa nám tieto autoritársky riadené štáty smejú. Európa neprináša dostatočne viditeľné a hmatateľné výstupy sily, techniky, politického a vojenského vplyvu. Preto musíme dokázať, že tí, ktorí sa na nás pozerajú s pohŕdaním, sa mýlia. My ako spoločenstvo demokratických a slobodných štátov máme ekonomický úspech a politický vplyv. Európa musí tiež vyvíjať projekciu moci! Zahraničná politika Nemecka a EU by nemala byť toľko orientovaná na hodnoty, ale záujmy!“

 

Z posledného rozhovoru s nemeckým ministrom zahraničia teda vyplýva, že Nemecko sa začína prebúdzať a chce zo svojej krajiny a aj EU vytvoriť niečo na spôsob USA, teda spolok, ktorý bude nielen obchodne, ale aj politicky, mocensky a vojensky silný, tj. ako povedal, chce z „vegetariána“ urobiť „mäsožravca“. A to neveští nič dobré. Najmä preto, že Nemci budú chcieť opäť ešte významnejšie ovládnuť Európu a jej národné štáty. Okrem toho, Gabriel opäť naznačil, že vplyv USA upadá a táto imperialistická krajina sa postupne dostáva do úzadia geopolitického diania. Už začiatkom decembra sa vyjadril podobne, keď povedal, že svetový poriadok sa mení, úloha USA ako svetového lídra postupne zaniká a Nemecko si musí vybudovať svoju vlastnú pozíciu! To má Gabriel samozrejme pravdu, pretože USA naozaj strácajú na svojom vplyve a hlavné centrum svetového diania sa pomaly, ale isto presúva z euroatlantického do euroázijského priestoru, ale budovanie vlastnej pozície v poňatí Nemecka vždy doposiaľ znamenalo len jedno – ovládnutie Európy a jej národných štátov.

 

Samotný fakt, že sa Nemecko prebúdza a oznamuje svoj veľkolepý návrat na svetovú scénu by nás mal teda urobiť ostražitejšími, a to hlavne preto, že jeho dve veľkolepé „prebudenia“ viedli k dvom svetovým vojnám. Je čas zvýšiť ostražitosť a začať si dávať vo svojich rozhodnutiach pozor. A to napriek faktu, že celé územie Nemecka je v podstate ešte aj dnes obsadené americkými základňami. Vplyv USA ale ustupuje a práve preto je potrebné myslieť na staré známe: Nikdy nehovor nikdy! Chúťky ovládnuť a zlikvidovať samostatné európske národy sú stále tu a či už ich budú nemeckí a západní politici a elitári realizovať z vrcholu „pyramídy“ alebo budú v tomto procese stále len americkými podriadenými je v podstate jedno. Cieľ je jasný a ciest k jeho dosiahnutiu je vždy niekoľko. Dôležité pre nás ako národné štáty je, aký dopustíme, aby bol konečný výsledok…

Martin Bago, Hlavnespravy.sk

 

http://www.spiegel.de/spiegel/sigmar-gabriel-im-interview-ueber-europas-schwaeche-a-1186208.html

https://slobodnyvyber.sk/komentar-moskva-peking-washigton-pohrdaju-europskou-uniou-nemci-chcu-zmenit/

http://www.infovojna.sk/article/svetova-dominancia-usa-konci

https://www.rt.com/news/411981-germany-gabriel-relationship-washington/

http://www.dw.com/en/sigmar-gabriel-to-survive-the-eu-must-become-more-assertive/a-41654557

http://www.sueddeutsche.de/politik/sigmar-gabriel-nicht-auf-entscheidungen-in-washington-warten-1.3777661

 

Němci znovu volají po vůdčí roli v Evropě a ve světě

 

I.

Počátkem června letošního roku vystoupil v Berlínském Institutu pro evropskou politiku Michael Roth, německý Staatsminister, náměstek ministra zahraničí SRN pro Evropu,  který  v části svého vystoupení, jež se jmenuje  „Je třeba nově definovat roli Německa v Evropě“,  zcela otevřeně, bez jakýchkoliv rozpaků mírně či více překvapeným Evropanům sděluje, že „jako největšímu členskému státu EU náleží Německu vůdčí role“.

Současně  bez jakéhokoliv upejpání se vypořádal s jedním z nejdůležitějších principů mezinárodního práva – se zásadou nevměšování se do vnitřních záležitostí jednoho státu druhým státům. Pro EU tento princip samovolně ruší. Pan státní ministr autoritativně prohlašuje: „…klasický princip nevměšování se do vnitřních záležitostí jiných zemí v EU výslovně neplatí...“ (Z článku „Konečně už to řekli nahlas“, www.klaus.cz/clanky, 8.6.2016)

 

Nové pohledy Německa na sebe, svou politiku, úlohu v Evropě a jiné státy (které v souvislosti s postupujícím procesem transformace  EU ve federaci se mají stát zeměmi) jsme pocítili na své vlastní kůži již i v dřívější době.  Že tzv. sudetoněmecký landsmanšaft (SL) sní celá desetiletí o přímých jednáním s českou vládou, mnozí z nás ví již dávno. Dlouho se to nedařilo. Až opakovaně v tomto smyslu u české vlády intervenoval Horst Seehofer, předseda bavorském zemské vlády. A když ani to nepomohlo, aby se ledy hnuly,  v r. 2012 při své několika hodinové  návštěvě Prahy zasáhla ve prospěch „sudetských Němců“ sama kancléřka A. Merkelová přímo při jednání s P. Nečasem, tehdejším předsedou vlády ČR. A věci se začaly odvíjet v souladu s uvedeným přáním SL Po několika měsících, v únoru 2013, se objevil český premiér v čele státní delegace v Mnichově. Promluvil před bavorským zemským sněmem, že sklidil i aplaus přítomných ve stoje. Doma ohlas jeho projevu byl samozřejmě opačný. 

 

O tom, co probíhalo na čs.-německé politické scéně za kulisami jsme se nedozvěděli z českých médií, žádný český invesigativní novinář nám tyto novinky nesdělil. Na sjezdu SL v r. 2012 o tomto zlomu  mluvil B. Posselt. „Já jsem velice vděčen, strašně šťasten, že spolková kancléřka před několika týdny při pouze čtyřhodinové návštěvě Prahy, kde se muselo především jednat o otázkách euro a měny, přesto vyslovila naše přání o přímých rozhovorech. Pofalla, ministr kancléřského úřadu, to v jednom dopisu, za který při této příležitosti děkuji, výrazně uvedl. Spolková kancléřka nám sdělila, že vidí nadějně, že v příštích letech  budou uskutečněny kroky směrem k dialogu. Za to děkuji spolkové kancléře, že v tomto poskytla podporu  bavorskému patronovi.“ (Z projevu B. Posselta na 63. sjezdu SL v r. 2012)

 

Že takovému jednání se říká vměšování se do vnitřních záležitostí druhého státu, je zbytečné zdůrazňovat. Ala jak jsme se nedávno dozvěděli, tento princip mezinárodního práva v zemích EU již výslovně neplatí. V tomto smyslu se vyjádřil pan M. Roth, náměstek ministra zahraničních věcí SRN. Tato praxe se zřejmě stává běžnou, aniž by „země“ EU proti tomu nějak protestovaly. Pokud ze státu se v rámci EU stane země, pak si vlastně ani nemá na co stěžovat. Země má jen fragmentární svrchovanost, do níž zahraniční záležitosti nepatří. My však mezi země patřit nechceme, kromě části elit. Usilujeme o uchování naší státnosti! Vůdčí roli Německa v Evropě nepodporujeme. Silné Německo bylo pro Evropu a svět vždy problémem.

 

II.

Evropa se vyvíjí zcela zvláštním způsobem. Milion migrantů v Německu mění  i jeho vnitřní  poměry. Politický boj mezi stoupenci migrace a jejími odpůrci probíhá však ve značné části Evropy. Jeho výsledek může změnit zaměření neješn jednotlivých států, ale i celkový charakter EU samé.

 

A v této bouřlivé situaci, kdy pod útoky teroristů teče krev a zhasínají lidské životy, se zamýšli B. Posselt, spolehlivý a osvědčený spojenec A. Merkelové a  evrofederalista, nad otázkami nejen česko-německých vztahů, ale i světové politiky.

 

Sledujme však nejdříve časové souslednosti některých událostí. Nejdříve M. Roth, náměstek ministra zahraničí SRN, někdy v červnu r. 2016, volá po vedoucí roli Německa v Evropě. Podle něj Německu jako nejsilnějšímu členskému státu EU vedoucí úloha přísluší.

 

Teprve poté po několika měsících vystoupil B. Posselt se svou tezí, že Evropa by měla převzít patří vedoucí roli ve světě. Jak to do sebe hezky zapadá. Nejdříve  Německo ústy jistě autoritativního činitele prohlásí, že mu, jako nejsilnějšímu státu EU, náleží vůdčí role v Evropě, a pak po několika měsících B. Posselt začne nezastřeně šilhat  po vedoucí roli Evropy ve světě. (Evropa by měla převzít vůdčí roli ve světě, myslí si Bernd Posselt, @PolakPavel @Radiozurnal1 lhttp://www.rozhlas.cz/radiozurnal/dvacetminut/_zprava/1676878)

 

Samozřejmě, že tyto imperiální plány Německa nepodporujeme. Němci by si sami měli uvědomit, že ve 20. století k ničemu dobrému nevedly. A to by měl vědět i B. Posselt.

 

III.

„…Znovusjednocené Německo chce narušit evropskou rovnováhu. Neboť národní scénář Němců nemá za cíl uspokojení demokratickým národním státem, ale vytvořením středoevropské velkoříše mezi Francií na západě a Ruskem na východě. Tak tomu vždy bylo a bude. Je to nutkavý sen Němců obnovit impérium Římské říše.

 

Program této mocenské politiky je jednoduchý a téměř stupidní. Jde o věčný trojskok: nejprve Evropa, pak svět a konečně válka.

Tento program stojí na nevykořenitelné představě o ohrožení, vyplývající ze zeměpisné polohy, a odtud objektivně odvozené nezbytnosti stát se přední evropskou velmocí…Co je překvapivé, je skutečnost, že německé zájmy zůstaly po léta a staletí stejné – jak politicky, tak geograficky. Neustále jde o jedno – stabilizace Německa v Evropě, ovládání Evropy, získání vlivu na východě, v Orientu, v Africe, na Dálném východě.

Německo je na cestě stát se světovou velmocí. Také Německá říše potřebovala 25 let, než v roce 1896 mohl císař Vilém prohlásit, že „ z Německa se stala světová velmoc“. Teprve poté začala konkurovat obávané a mocné Anglii.

Také nové Německo, až se stane světovou říší, vyzve svého posledního rivala, Ameriku, k měření sil. Dnes ještě Německo Ameriku potřebuje. Ruku v ruce obě mocnosti chtějí zničit ruské impérium – vzít ho do kleští. Amerika chce vládnout v Pacifiku a Němci Evropě.

K historii Německa však patří nespokojenost, touha po větší a větší moci, touha vládnout tak jako slepice vejci. Německo je zase zemí, kde „eros moci“ voní opět mužně…Jeden bývalý generál francouzského letectva řekl: „Helmut Kohl drží své Germány v šachu, stejně jako Bismarck v 19. století. Ale po něm převálcují Němci opět celou Evropu od Königsberku na východě až po poslední kout na Balkáně“.Němci se radují z každého rozšíření Evropské unie. Spatřují v něm zvětšení německé moci. Skandinávie a Rakousko jsou novými vazaly Německa.“

(Německo a příští válka, Wolfgang Michal, Berlín 1995)

Takže sám Němec o Německu prohlásil, že velké a silné Německo je nebezpečné pro okolní svět. Že následkem takovéhoto vývoje, může být válka. A to je to poslední, co si přejeme. Usilujeme o zachování míru, rozvoje, aby každý z nás, bez ohledu na národnost, rasu, mohl prožít lidsky důstojný život.                      J. Skalský

 

Migrácia je nebezpečná - musíme si zachovať svoju

kresťanskú kultúru

 Budapešť 15. februára 2018  

 

Maďarsko si musí zachovať svoju kresťanskú kultúru – v nej sa každý Maďar cíti ako doma, nezávisle na tom, či je nábožensky založený, alebo nie, nechal sa najnovšie počuť maďarský premiér Viktor Orbán. Povedal to v rozhovore pre štvrtkové vydanie regionálneho týždenníka Veszprémi 7 Nap.

 

K nedávnej správe OSN o migrácii predseda maďarskej vlády podotkol, že migráciu vníma ako sťahovanie národov. Zdôraznil, že po vyhláseniach na európskej scéne treba aj na fórach OSN povedať, že Maďarsko považuje migráciu za nebezpečnú. “Migráciu treba brzdiť, a nie podporovať,” konštatoval Orbán.

 

“Namiesto toho, aby sme posúvali veľké masy migrantov z jedného miesta na druhé, by sme mali sústrediť svoje sily na pomoc každému tam, kde sa narodil, aby každý mal šancu žiť dôstojný život vo svojej vlasti,” povedal maďarský ministerský predseda.                                                                                           Hlavnespravy.sk

 

Opět cítí Německo svou odpovědnost za Evropu?

O tom mluvil Martin Schulz, předseda německé sociální demokracie. Nevíme nic o tom, že by po Evropě se ozývaly hlasy, nebo dokonce celé sbory hlasů, prosící Německo, aby se ujalo v Evropě vedoucí úlohy. V Evropě je ještě dost a dost pamětníků, kteří si alespoň občas vzpomenou na to, jak Němci v době druhé světové války bojovali za „novou Evropu“ a jaké drastické důsledky to pro jejich národy mělo. V druhé světové válce Evropa, v důsledku německé agrese, ztratila desítky milionů lidí. Takže vzpomínky na novou Evropu v německém pojetí jsou více než neradostné, jsou stále ještě velmi bolestivé, jsou cítit dechem smrti, koncentráky a záplavou lidské krve.

Německo pro Evropu udělá hodně, když si samo zajistí pořádek na vlastním státním území. Jen si vzpomeňme, jak Merkelová otevřela migrantům dveře do Německa a jak nadutě prohlásila, že to Němci zvládnou. A nezvládli. Ani nemohli. Bylo to příliš velké sousto. CDU tento fakt dosud ani veřejně nepřiznala. A když Němci poznali, snad velká většina z nich, kromě skupiny politiků kolem A. Merkelové, že to není v lidských silách, aby se s tímto lidským proudem vyrovnali, tak začali šilhat po ostatních státech Evropské unie a snažili se jim tisíce a tisíce uprchlíků vnutit, nejen však z Německa, ale i z Řecka a Itálie.

 

A tady Němci, i orgány EU, které poslušně a „disciplinovaně následovaly Německo, začaly stále hlasitěji mluvit o kvótách, podle nichž by se měli migranti po Evropě rozdělovat. Bouře sílicího odporu pak následovala. Státy V4 se proti těmto plánům postavily. Ne náhodou, ne z nějakého pominutí smyslu, ale proto, že jejich občané, když viděli, co se v ostatních státech, kde je více migrantů, děje, odmítli ve své velké většině přijímat migranty. Tento odpor i v ČR byl mimořádně silný, že dokonce i v podstatě promigrantská sobotkovská vláda, složená z takových es jako byl Bělobrádek, Herman, Zaorálek a sám i B. Sobotka, musela nahlas říci, že v republice migranty nechceme. Toto odmítnutí nám znělo více či méně falešně. A tak strany, i když byly jen skrytě vítačské, dostaly ve volbách od občanů silný nářez a dostaly se na samý okraj politického spektra.

 

V Německu své dostaly strany vládní koalice. Ztratily spoustu voličských hlasů. Zatím Němci nemají dosud ani novou vládu. Pokud CDU se v jádru nezmění, a bude jen předstírat zmoudření, nová vládní koalice, opět ve staronovém složení, nebude mít dlouhého trvání. Nejvíc za vše budou biti sociální demokraté. Jejich zešulcovatění bude mít pro stranu těžké důsledky. V příštích volbách získají zřejmě ještě méně hlasů. Ale to sociální demokraté vědí. Něco podobného cítí i CDU a CSU. Výsledkem jejich nepoučené vlády bude nárůst pravice. Nebudeme mluvit o extremismu. Posílí zřejmě i krajní pravice. Staronová vláda svou politikou způsobí pnutí i v řadě evropských států. I tam takto dozrají podmínky pro pravici a její vládu. Jaký bude konečný výsledek toho německého spasitelství? Nelze zatím ani dohlédnout. Bude to však možná i tragické.

 

Na druhou stranu mohou získat nové hlasy i národně konzervativní vlastenecké strany. Útěk od federativní Evropy ke svobodnému společenství evropských národních států, svrchovaných a rovnoprávných, může se stát v těchto podmínkách skutečností. Ovšem za předpokladu, že ve velké většině Evropy budou mít vlastenecké strany převahu nad nahnědlými autoritářskými pravicovými stranami. Ale víme, jaký bude jejich skutečný poměr sil? Nevíme, Jen vyslovujeme zbožné přání. Dej, Bože!

J. Kovář

 

Vážení přátelé,

v době volební kampaně, od 1.1.do 27.1. 2018, jsme zaznamenali zvýšenou návštěvnost, která činila na našem FB kolem 4 tisíc hostí v průměru za den. Vystavovali jsme denně kolem 15 článků… Pokud jste dosud nám nezaslali svůj roční finanční příspěvek v doporučené výši, prosíme, učiňte tak v době co nejkratší. Rovněž tak uvítáme, budete-li nám i nadále zasílat další texty.  Jen za vzájemné spolupráce můžeme na sociálních sítí dosahovat ještě příznivější výsledky. –red.

aaa