Jsou k smíchu staří nebo mladí?
Možná jste také narazili na „sociálních“ sítích na vyjádření mladých na adresu starých. Pro názornost si můžeme vzpomenout na předvolební agitku typu „přemluv bábu a dědka“.
Většinou se jedná o urážlivá až velmi sprostá vyjádření některých mladých na adresu starších a starých. Asi ve smyslu, že staří to tady těm mladým tady kazí a proč, když už tu za chvíli nebudou. Často se tak děje za pomoci vybraných idiotů z „kulturní“ sféry, kteří se nedokážou prosadit jinými kvalitami a myslí si, že sprostotami to vylepší nebo zachrání.
Jako příslušník pomalu odcházejících generací (příroda je příroda), se na to dívám asi tak. Když jsme byli mladí, bylo obvyklé, že jsme se my i naši vrstevníci chovali ke starším slušně. To platilo především v rodinách. Ctili jsme životní moudrosti, zkušenosti starších a mnohé jsme také přebírali. Vztah mladých ke starším názorně odráží, do jaké míry si mladí váží všeho, co vykonali v průběhu věků pro ně – dnešní mladé - předcházející generace. Léta jsem se pohyboval a dosud pohybuji mezi mladšími a mladými. Když jsme někdy besedovali třeba o tom, jak si vybrat dobrého životního partnera, doporučoval jsem často, aby si mladí všímali, jak se jejich kandidát na vztah a manželství – chová ke svým rodičům. Chová-li se slušně a s úctou, je to jistá záruka jeho dobrých kvalit a spolehlivosti.
Doplním už snad jen tolik, že tehdejší naše školství, které nám mezinárodně záviděli mnozí a mnohé země, nás vybavilo slušným všeobecným vzděláním. Nabyté vědomosti a dále získávané zkušenosti nám v životě umožňovaly používání mozku k přemýšlení a k logickému hodnocení jevů i k jejich řazení do příslušných souvislostí.
Do jaké míry to platí dnes, se pokusím ukázat na průzkumu středoškolské mládeže spějící k maturitě. Otázky byly kladeny s ohledem na letošní „rok osmiček“, jak se dost často různě říká a používá. Odpovídali mladí lidé ve věku 17 – 18 let.
Otázka: Co vám říká rok 1918? Odpovědi:
To nevím…
Tak to si teďka nevzpomenu …
Nevím…
Začátek nebo konec druhý světový války?
Konec druhé světové války? …
Sametová revoluce …
1918? To je úplně dávno …
Co rok 1938? Odpovědi:
Začátek druhý světový války. …
Nevím. …
To nevím …
A rok 1948? Odpovědi:
Příchod komunistů do ČR…
Teďka mi to vypadlo z hlavy, vím, že to jsou ty významný roky…
Já si nevzpomenu …
Já fakt nevím …
Tři roky po válce. Co bylo tři roky po válce? …
Nevím…
A rok 1968?:
Odpovědi: To nevím. …
1968? Nebylo to něco s Ruskem? …
68? My jsme to ještě nebrali, ty nový dějiny, takže to si nevzpomenu.
Teď mi vyjmenujte 11 českých a československých prezidentů, jestli to zvládnete? Odpovědi: Miloš Zeman, Václav Klaus, Václav Havel, Tomáš Garyk Masaryk, dál si nepamatuju. …
Tak třeba Tomáš Garyk Masaryk, pak Havel, Klaus, další už bohužel nevím. …
Tomáš Garyk Masaryk, Edvard Beneš, Václav Havel a dál nevím…
Tak ten Václav Havel, ne? …
No já vím tak Garyka Masaryka třeba a dál nevím …
Dotazy byly vybrány z tématu – proč naše mládež tolik inklinuje k EU a nechápe problémy, které nám z toho vycházejí. Téma uzavřel příslušný referent tím, že mládež má děsivé neznalosti. Logicky z toho vyplývá, že pak může přijít kdokoli z EU nebo odjinud, kdokoliv, komu dají prodejná média prostor, vyprávět mladým nesmysly a oni to nejsou schopni pochopit, posoudit a věří tomu, co se jim předkládá.
My k tomu můžeme jen dodat, že přicházející nové generace přestávají být lidmi – tvory vybavenými myšlením a schopnými používat mozku a stávají se elektronicky dálkově ovládanými loutkami, zcela závislými na tom, co se jim prostřednictvím tabletů, „chytrých“ mobilů, facebooků a jiných technických vymožeností předkládá a podsouvá. Jsou ovládáni a manipulováni, aniž by si to uvědomovali ke škodě své země a svého národa až k jejich zničení.
Závěrečnou otázku, která by mohla logicky vyplynout z úvodu – zda jsou více k smíchu staří nebo mladí – nepokládám ani na ni neodpovídám. Na rozdíl od nevědomých mladých jsem nezaznamenal na sociálních sítích vyjádření staršího člověka, který by se (a dle způsobu uvažování mladých oprávněně) vysmíval mladým. Nedělám to také proto, že nás – staré - dříve učili, že neštěstím jiných se nemáme smát, ale máme postiženým, pokud možno pomáhat. Jiná věc potom také je, že my staří si uvědomujeme, že tady není vůbec nic k zasmání, ale jen a pouze k pláči.
Budou-li mít tito lidé možnost v budoucnu řídit naši společnost, k ničemu jinému, než ke katastrofě to nemůže vést. A to vůbec není k smíchu!
V Mimoni 10. 3. 2018, M. Starý
http://severoceskapravda.cz/index.php/nazory/1634-jsou-k-sm%C3%ADchu-sta%C5%99%C3%AD-nebo-mlad%C3%AD