Je P Bělobrádek poučitelný?

V nedávném rozhovoru pro Právo pan Bělobrádek navrhl řešit problémy při sestavování nové vlády tak, aby v ní nebyli předsedové politických stran a hnutí. Dále dodal: „Jde ale o to, že on (A. Babiš, poznámka ČNL) chce být premiérem za každou cenu. Tomu rozumím, ale bez toho se jednání jen tak nerozeběhnou.“

Pro pana P. Bělobrádka, jak vyplývá z uvedeného, je předseda jedné strany, podobně jako jakékoliv druhé, stejně významný při sestavování vlády. A je proto zaměnitelný jakýmkoliv jiným stranickým funkcionářem. A dále tvrdí tento pán: „My i soc. demokraté jsme říkali, že jsme ochotni s ANO do vlády jít. Ale s trestně stíhaným to prostě nejde. Přitom je to situace, kterou známe – fungovaly vlády i bez koaličního předsedy, fungovala vláda i bez Babiše. Jde ale o to, že on chce být premiérem za každou cenu. Tomu rozumím, ale bez toho se jednání jen tak nerozeběhnou.“(Bělobrádek: Mně vězení nehrozí, alem nabízím vládu bez šéfů, Právo, 1.2.18, str.2)

Ale toto pojetí pana P. Bělobrádka je z hlediska ústavního práva zřejmě zásadně mylné. Pan profesor Jičínský, známý a obecně uznávaný odborník na ústavní právo, nám říká zcela něco jiného. „ To, že je premiérem trestně stíhaná osoba, je samozřejmě nežádoucí a negativní fenomén, ale zároveň bych připomněl, že premiérem nemůže být kdokoliv z politické strany. Premiérem by měl být lídr strany… Takže za současné situace považuji za přirozené, že ANO trvá na tom, aby premiérem byl jmenován Babiš." (Jičínský: ČSSD nemá sílu klást Babišovi ultimáta“,Právo 1.2.18, str.1)

Tak jak to vlastně je? Samozřejmě jednoznačně se kloníme ke stanovisku pana profesora JUDr. Zdeňka Jičínského, DrSc. Možná, že u pana P. Bělobrádka nejde ano tolik o nepoučitelnost, ale o maximální snahu jednáním za vnucovaných podmínek, snad celým slavným Demokratickým blokem, jehož prorokem se stává pan prof. P: Fiala, změnit dodatečně výsledky parlamentních voleb a těm, včetně KDU, kteří jsou dnes zaslouženě, z rozhodnutí voličů, na periférii politického života, dát šanci se dostat oknem nebo zadními dvířky opět do vlády, když to nešlo a nejde hlavními dveřmi. My však říkáme: „Pán Bůh s námi a zlé pryč!“

Zřejmě nějaké poučení ze své neúspěšné politické činnosti pan Bělobrádek vzal. Projevem této skutečnosti asi také je, že míní se ucházet o post senátora. Je nám sice divné, že v sousedním Bavorsku před lety Senát zrušili s tím, že Bavorsko na něj nemá. Musí šetřit. A že toto rozhodnutí prosazovala a prosadila CSU, sesterská strana, jak říká pan Bělobrádek, KDU. Možná, že pan Bělobrádek se chce stát senátorem, aby pak mohl navrhnout jeho zrušení ze stejného důvodu, který rozhodoval v Bavorsku. V takovém případě přejeme panu Bělobrádkovi hodně zdaru.

Domníváme se, že politickou cestu by měl pan Bělobrádek opustit. Co v ní má dělat člověk, který se sám prohlásil za sudetského Čecha, člověk, který rozšiřuje území "politických Sudet" o Šumavu a město Brno a který na naši otázku, zda by mohl územně vymezit ČR, abychom věděli, co z ní zbylo, když z ní tak štědře rozdává, dosud neodpověděl, ač byl nejednou tázán.

J. Skalský