Jaký kus cesty zbývá

Existují krajané, kteří ještě mohou dobře pamatovat Letnice 1950: v bavorsko-švábském městečku Kempten uspořádala etnická skupina, rozptýlená do všech stran, poprvé velký Sudetoněmecký den (ST). Na svátek Letnic hlásí zázrak přeshraničního porozumění, „Duch dává život“. Více než sedm desetiletí po vyhnání přichází na ST ještě tisíce. Jejich zpráva je: etnická skupina je naživu. To je také jako zázrak. Protože žádná komunita nebyla ušetřena generačních konfliktů. Díky bohu, landsmanšaftu se doposud, byť s obtížemi, podařilo udržet rovnováhu mezi starými a mladými. To by mělo zůstat. Problémy se nezměnily. I když probíhá rozhovor mezi „sudetskými“ Němci a Čechy na nižší, komunální úrovni, občasné malé kroky směřují vpřed. Ale „na vrcholu", na národní úrovni, stagnuje dialog kvůli rovnováze zájmů. Po novém pražském myšlení není (stále) žádná stopa. Také v roce 2008, na ST v Norimberku, zůstal požadovaná „evropeizace sudetoněmecké otázky" stále na cestě před námi. Přinejmenším „Evropa", nebo spíše Evropská unie, s ní pohnula jen trochu. EU se „bezvýhradně neotevřela sudetoněmecké věci, jak si to někteří přáli před deseti lety. Zůstala nečinná“. „Pražské jaro" před 50 lety vyvolalo jisté naděje na novou spolupráci mezi Čechy a Němci. Ale pozitivní hlasy v české společnosti byly příliš slabé, reformní jaro následující po ledové zimě, brzy zmlklo. Z té doby je třeba připomenout několik aktérů, kteří opatrně uvedli pečlivé reflexe o tragédii zbavení práv a vyhnání Němců. Politické a morální otázky byly v pražských intelektuálních kruzích diskutovány a také přišla řeč na brutální odloučení od Němců. Bylo to jen dvě desetiletí od doby, kdy k tomu došlo. Znovu vznikla naděje, když byl v pozdním podzimu roku 1989 svržen komunistický režim. A opět se mluvilo o jakési politicko-morální změně. Realita se ukázala být prozaičtější. Brzy převládly materiální a spotřebitelské zájmy, vše ostatní jim podléhalo. A trvající střídání vládních konstelací, rozpadající se politická scéna, s důsledkem favorizování starých způsobů myšlení. Nacionalisté a komunisté zůstávali politicky významní, bylo třeba je brát v úvahu. To se v dnešní době neliší. Je čas na nové pražské jaro. Není to nepřiměřené přání po Letnicích 2018.

Gernot Facius , Sudetenpost, 3.5.2018, s. 1

Pro České národní listy kráceně a volně přeložil P. Rejf