10. 8. 2019
PRAVDA O VODĚ Patří voda státu, lidem, nebo soukromníkům, a kdo si na ní pomyslně „mastí kapsy“? Mohla by být voda levnější, pokud by zisky z její distribuce neplynuly do zahraničí? Zakladatel Nadačního fondu Pravda o vodě Radek Novotný v prvním dílu série rozhovorů věnovaných české vodě odkrývá, co a kdy se v souvislosti s ní privatizovalo a kdo z politiků byl zrovna u toho.
Dlouhodobě poukazujete na problematiku toho, že zisky z distribuce vody v ČR si prostřednictvím uzavřených pro stát nevýhodných smluv „zprivatizovaly“ zahraniční korporace. Jak a co se vlastně ve vodovodní distribuční síti „privatizovalo“?
Voda je pro stát tím, čím je krev pro člověka. Pokud stát rezignuje na správu strategického odvětví vodárenství, jako službu lidem, tak se monopol vody stane zdrojem dolování zisků, protože jediným cílem soukromých firem je dostat co nejvíce peněz od lidí na své účty v zahraničí a monopol je k tomu fantastická příležitost.
Konkrétně v případě ČR k tomu docházelo jak?
Prokázali jsme, že nejen v ČR k tomu došlo protiprávně, přes korupci, manipulace, podvody a kolaboraci řady politiků a vodařů s nájezdníky nebo přímo s koncerny. V zahraničí již sedí „politici“ ve vězení. V ČR zatím řada z nich ve vrcholných funkcích koncernů, jejich dceřiných společností nebo v trafikách, které vznikly z vytunelovaných městských vodáren. Dokázali jsme soudcům, že koncern dokonce zcela v rozporu s hospodářskou soutěží protiprávně některé městské vodárny skrytě ovládl. Pak si do ní dosadil vlastní lidi a ti zevnitř vodárny připravili pro koncern smlouvy, kterými byla městská vodárna doslova vykuchána. Dá se dokázat, že si koncern vlastně sám se sebou uzavřel provozní smlouvy na 30 let. „Realizoval“ to tak, že i si „koupil“ předem hlasování starostů a pak to jeho představenstvo nemravně na valné hromadě navrhlo schválit.
O tom, co se dělo a děje, informuji vrcholové politiky od roku 2002. Nic nedělají, proto jsem sebe, svou rodinu a městské vodárny začal bránit přes soudy a pracuji pro projekt PRAVDA O VODĚ.
V ČR existují i rozumní politici, a proto se nám podařilo v řadě regionů odrazit nájezd organizované skupiny greenmailerů a odhalit i kolaboraci některých politiků nebo vodařů. Voda zůstala v rukou měst, cena vody je zde výrazně nižší než u sousedů, kde je koncern, a regiony realizovaly obrovské investice díky dotacím z EU. Kroměříž, Přerov, Náchod, Pardubice…
• Více na webu Pravdaovode.cz ZDE a ZDE
Tam, kde zrádci správu vody vyvedli do rukou koncernů, jsem se obrátil na soudy a pracuji na vrácení zájmů lidí do správy vody, na odsunu koncernů od české vody i na vyvození odpovědnosti darebáků.
Aby měl čtenář představu, kolik zhruba peněz v tom každoročně létá? Kolik bývá vyvedeno do zahraničí?
Odvětví vodárenství má roční obrat cca 35 miliard korun. Hodnota provozované infrastruktury, kterou teče voda, a mají ji v rukou koncerny, i když ji na papíře vlastní města nebo městské vodárny, je, v dnešních cenách pořízení, v řádu stovek miliard korun.
Přes výplatu zisků, tzn. z dividend z vodného a stočného, které platí lidé, odchází každoročně 1,6-2,6 miliard korun. Ty se od lidí vyberou, ale skončí v cizině, místo aby sloužily k obnově infrastruktury, k řešení sucha, ztrát v potrubí a k čistotě vody.
Další miliardy odházejí do ciziny výplatou nerozdělených zisků, ážiových a rezervních fondů z koncerny ovládnutých vodáren. Koncerny si navíc také z těchto vodáren vyplácejí miliardy ze snížení základních kapitálů. Vodárny stále více zadlužují.
Můžete to ilustrovat konkrétním příkladem?
Příkladem jsou Severomoravské vodovody a kanalizace (SmVak). Vytloukají klín klínem. Původní dluh 3 miliard v podobě emise dluhopisů přefinancovali pětimiliardovým dluhem. Základní kapitál SmVak je nyní již pouhá cca 1. miliarda. Většina z 3 miliard skončila v daňovém ráji, 5 miliard se použilo na zaplacení dluhu a zbytek odtekl do Španělska. Vše platí lidé na severu Moravy v ceně vodného a stočného, kteří ve Španělsku neodeberou ani kapku.
• Příklad společnosti Veolia v Hradci Králové
Další stovky milionů korun platí každoročně lidé protiprávně koncernům jako protiprávně zaúčtované náklady některými koncerny do ceny vody. Kontrola přitom odhalí jen malou část a řada věcí se nekontroluje.
• Zisky z vody za rok 2017
O jak velký podíl vody v ČR, z kterého se zisky „privatizovaly“, se jedná? Omezuje se to na velká města nebo jsou v tom i vesnice?
To je dobrá otázka. V médiích totiž někteří „hadi v oblecích“ prezentují, že se vlastně nic neděje, že města a obce mají ve vlastnictví 90 procent infrastruktury. To je pravda, ale manipulátoři, lidem cíleně neříkají celou pravdu.
A ta je, že z těch 90 procent mají cca 60 procent fakticky v rukou koncerny, protože jim je často protiprávně „na věčné časy a nikdy jinak“ pronajali kolaborující anebo podvedení zastupitelé.
Na co se koncerny zaměřily?
Koncerny si vyzobly z pohledu toku a zisků ty nejlukrativnější regiony, kde je na malém prostoru spoustu odběratelů. Praha, Brno, Ostrava, Kladno, Olomouc, Sokolov nebo krajské vodárny Severomoravské vodovody a kanalizace, a.s (šp. Aqualia), Severočeské vodovody a kanalizace, a.s.(fr. Veolia ) a Vodovody a kanalizace Jižní Čechy, a.s. (původně Anglian water, dnes rak. ČEVAK).
V řadě regionů se mi naštěstí podařilo rozumné politiky varovat, informovat a manipulace narazily na pravdu a selský rozum a voda je dál spravována městskými vodárnami v zájmu lidi jako služba: Kroměříž, Pardubice, Náchod, Slovácko, Přerov…
Mohl byste z těch firem, které si zisky z vody v ČR „privatizovaly“, jmenovat? O které společnosti hlavně jde?
Pozor! Zisky z vody „neprivatizovaly“ koncerny, ale politici. Jakýkoliv koncern mohl chtít cokoliv, ale aby to dostal, museli mu jít na ruku politici a Ministerstvo zemědělství. Je to jako s prostitucí. Slečna vám sebe nabízí a její cíl je dostat vaše peníze do své kapsy. Pokud nesouhlasíte, tak nedostane ani korunu. Zisky z vody by nikdy žádný koncern neovládl, dokud mu zevnitř vodáren neotevřeli dveře Trojské koně, což jsou darebáci, kteří skrytě jednají v zájmu koncernů, manipulují se zastupiteli a podvádějí akcionáře, které uvádějí v omyl.
Pravomocný rozsudek v kauze VaK Zlín dokládá chování „trojských koňů“. Navíc i to, že nejde o privatizaci, ale o tunel, který byl realizován protiprávně a obcházením zákonů ČR:
„Cílem společnosti JV, Zlínské vodárenské, tedy koncernu Veolia nebylo získat akcie VaK do vlastnictví, ale tuto společnost ovládnout a ponechat si její provozní část a to i za cenu postupu in frudem legis – obcházení zákona.
Jednání JV, ČS a města Zlín je jednáním nedovoleným nemůže tedy požívat právní ochrany. I když zákon nestanoví sankci za takové jednání, je nutno dovodit, že touto sankcí musí být opak toho, čeho chtěly uvedené subjekty svým nedovoleným jednáním dosáhnout, tj. účastnit se (i skrytě) valných hromad VaK Zlín a prosadit provozní model.“
• Kolik lidí předalo vodu cizincům ZDE,
• Rozsudek ke kauze voda ve Zlíně ZDE
Kdy k tomuto procesu začalo docházet? Za vlády levice, či pravice? V jakých letech?
Ten proces začal skrytě probíhat již po roce 1993, kdy stát převedl bezúplatně na obce a města majetek cca 13 krajských státních vodárenských podniků a vzniklo cca 50 okresních vodáren v majetku měst a obcí.
Pak koncerny začaly vyvážet zastupitele z regionů na zájezdy do ciziny. Např. na tenisový turnaj, resp. na prohlídku čistírny odpadních vod. Tam se ukázalo, kdo je s nimi ochotný kooperovat. Pak už to byla jen otázka času.
Příklad Olomouce. Sídlo Veolie bylo zapsáno do sídla městské vodárny VHS Olomouc již v roce 1997. Valná hromada přitom schválila Smlouvy s Veolií až v prosinci roku 2001 a to protiprávním způsobem, kdy se hlasovalo o stejném bodu dvakrát a zástupce FNM hlasoval v rozporu se svým pověřením.
Jaká tam byla časová souslednost?
V období 1993-1996 koncerny testovaly, jak jsou jím politici ochotní jít na ruku a jak stát efektivně hájí zájmy občanů. Když zjistily, že někteří politici jsou ochotni zprivatizovat i vlastní matku, a stát či vlády ČR jsou při obraně vody a lidí impotentní, tak se do toho po roce 1996 opřely.
Postupně ovládly největší vodárny SčVaK, OVak, polovinu BVK, SmVak a PVK, Vodárnu Plzeň a Vodovody a kanalizace Jižní Čechy, 1. JVS atd.
Po roce 2001 spustili nájezdníci kobercový greenmailingový nájezd na městské vodárny v tzv. projektu Čechy a Morava. Šlo o organizovaný protiprávní komplot, jehož cílem bylo v rozporu se zákony ČR městské vodárny protiprávně ovládnout a poté je zevnitř vykuchat. Na 20-30 let mezi lidi a vodu instalovat soukromý penězovod, kterým stamiliónové zisky potečou do zahraničí, bez ohledu na to, že v odvětví scházejí peníze na investice, řešení sucha či kvality vody.
Informoval jsem vrcholné i místní politiky opakovaně již od roku 2002, ale mnozí z nich v tom jeli a jedou s nájezdníky. Proto jsem začal bránit sebe, svou rodinu a vodárny přes soudy. Opakovaně jsem uspěl u Ústavního soudu. Poté mi daly za pravdu Krajský soud v Brně, Vrchní soud v Olomouci a Nejvyšší soud v Brně. Potvrdily nemravnost greenmailingového nájezdu a i protiprávní jednání místních politiků a vodařů s nájezdníky.
Které z politických stran byly u toho?
Na tomto procesu se podílela levice i pravice. V letech 1995-2005 ovládaly města nezávisle na tom, kdo byl u moci, velké koalice ODS-ČSSD. Pokud jim někdo chyběl do počtu, tak si přibrali někoho z KDU-ČSL nebo z nějaké místní „strany“. Ukázkový příklad je Zlín – kde v tom komplotu jely ODS, ČSSD i KDU-ČSL a s nimi vedení městské vodárny Zlín, které dnes sedí na vysokých postech a orgánech Veolie.
• Rozsudek ke kauze Zlín, příklady tzv. greenmailingu ze zahraničí
O kolik by voda pro koncového uživatele byla levnější, pokud by k této „privatizaci“ nedošlo? Lze použít nějakou analogii s cenou vody v místě, kde korporace nedosáhly svého?
Byla by levnější o ziskovou marži koncernu, kterou platíme a posíláme do zahraničí, o náklady na trafikanty v slupkách, které vznikly z vytunelovaných městských vodáren, a o neoprávněně kalkulované náklady do ceny vody, které koncerny lidem účtují do ceny vody a spoléhají na to, že se na to nepřijde.
Například na severní Moravě z každých lidmi zaplacených 100 Kč ve vodném a stočném skončí cca 40 Kč jako zisk koncernu ve Španělsku, a k tomu v nákladech lidé zaplatí 5 miliard korun, které bude muset SmVak zaplatit za vydané dluhopisy.
Obecně lze říct, že cena vody by mohla klesnout o 20 až 40 %, nebo by neklesla, ale nemusela by zdražovat a peníze vybrané od lidí by se použily na obnovu a rozvoj trubek, na kvalitu vody a na řešení sucha.
Zisky z vody jsou tedy „privatizovány“, ale náklady na infrastrukturu zůstaly na bedrech veřejných rozpočtů?
Přesně, došlo k „privatizaci“ zisků z vody – a k zestátnění nákladů na infrastrukturu. Pohádka „Jak Trautenberk prodával vodu“ vysvětluje, co se stalo. Krakonoš postavil hráz (ze svého). Pak Trautenberk k hrázi postavil Kubu, Anče a hajného a chtěl, aby lidem prodávali vodu, a on kasíroval z vody zisky. Kuba, Anče a hajnej to odmítli. Politici v reálném světě ne.
Z městské vodárny je prodána provozní část (cca 5 procent z hodnoty původní městské vodárny). To, co generuje zisky, je z městské vodárny často protiprávně prodáno, pronajato a bezúplatně vyvedeno do rukou koncernu, který si nakonec od vodárny pronajme i trubky.
Vodárna tím získala jen minimum financí, ale přišla o monopolní postavení a jediné zisky generující podnikání. Veškeré know-how, portfolio klientů, management, zaměstnanci školení v oboru, to je často bezúplatně vyvedeno do rukou soukromé firmy. Městská vodárna přišla bez náhrady o právo inkasovat zisk z vodného a stočného.
To vše za babku nebo zdarma získá koncern.
To zní poměrně záludně...
Infrastrukturu městské vodárny si koncern chytře „jen“ pronajal (95 procent majetku městské vodárny, do kterého musí investovat vlastník, dál zůstal městské vodárně a ta do ní musí dál investovat), ale právo inkasovat zisk z vodného a stočného, kde voda proteče touto infrastrukturou, přešlo ze 100 % na soukromý subjekt.
„Hadi v oblecích“ a „Trojské koně“ toto prezentují jako vstup strategického investora do vodárny. Ale do vodárny žádný investor nikdy nevstoupil. Z městské vodárny vznikne formální slupka, zcela závislá na soukromé firmě. Často to je jen trafika pro politiky, s jedním nebo pár zaměstnanci. I účetnictví ji vede koncern.
A politici?
„Politici“ berou odměny, pokud udržují nemravný systém v chodu. Pokud se odváží něco šetřit, jsou exkomunikováni.
Máte nějaký příklad takové „exkomunikace“?
Konkrétní příklad je odvolání předsedy dozorčí rady VaK Zlín, který upozornil akcionáře a statutární město na protiprávní stav ve vodárně (dnes pravomocně potvrzený). Darebáci z vedení města Zlín, kteří protiprávní stav kryli a kryjí, ho z dozorčí rady okamžitě odvolali a dosadili místo něho loutku. Když jsem se jeho nástupce zeptal, jaká je aktuální cena vodného a stočného ve Zlíně, tak to nevěděl. Jak tento pán hájí zájmy lidí, je předem jasné. Protiprávní stav ve VaK Zlín spolu se svými kamarády přikryl.
„Díky“ smlouvám často rovněž jde i o dotace z EU, protože EU odmítá dotovat systém, ze kterého soukromé firmy odčerpávají miliardové zisky.
• Jak to bylo ve Zlíně na odkazu ZDE
Vracejí korporace nějakou část výnosů, zisků zpět do vodovodní infrastruktury? Jsou k tomuto povinovány smlouvami, aby určitá část zisků byla věnována investicím do vodovodní soustavy a technického zázemí?
Koncern platí vodárně za trubky nájem vesměs ve výši odpisů, ale ten ihned započte lidem do ceny vody, takže nájem ve skutečnosti platí městské vodárně lidé. Tyto odpisy lidé platili vodárně i předtím, než se mezi vodárnu a lidi dostal koncern, a to napřímo. Někdy dokonce koncern neplatí městům za trubky vůbec nic a vesele léta inkasuje od lidí zisky.
Nájem odvozený od hodnoty již realizované investice městské vodárny (odpisy) znamená, že koncern/lidé postupně splácí původní investici městské vodárny, ale tato investice mezitím léta generuje zisky pouze koncernu.
Pokud vám za 50 let někdo vrátí investici, kterou jste vložil do postavení domu, a navíc v něm bydlí, pak jste blázen, že jste na něco takového přistoupil. Ve vodárenství je to zcela běžné a řada politiků se tomu ani nediví, natož aby toto chtěla napravit.
Jak je možné, že se na to přistoupilo?
„Trojské koně“ prezentují lidem nájem placený koncerny falešně jako investice koncernu. Jde o cílenou lež. Nájem není zisk městské vodárny a nejde ani o investici koncernu do infrastruktury. Nájem je výnos vodárny a ta ho v lepším případě použije na pokrytí režijních nákladů a část reinvestuje. Pokud investuje a nové investice následně spravuje koncern, pak je to pro koncern geniální.
Veřejný sektor platí koncernům investice, na kterých koncerny dolují zisky; někteří „politici“ tomu říkají vstup strategického investora, já tomu říkám systém dobývání renty.
• Více na webu Pravdaovode.cz ZDE a ZDE
Na základě jakých faktorů tedy dochází ke zvyšování ceny vodného a stočného?
Zde je to prosté. Vše nakonec vždy zaplatí lidé v ceně vody nebo z daní. Vždy musí zaplatit provozní náklady na dodávku vody - opravy, spotřeba materiálu, energie, mzdy, odměny členům orgánů, poplatky za odběr povrchové a podzemní vody apod..
V případě soukromých firem toto lidé zaplatí také – a navíc zaplatí zisky koncernů. Jejich hlavní priorita je vyinkasovat co nejvyšší zisk a ten poslat do zahraničí, zcela mimo vodárenské odvětví a mimo ČR. Navíc lidé zaplatí také odměny trafikantů v městské vodárně za to, že udržují v chodu často nemravný a protiprávně zavedený systém.
• Více o ceně vody ZDE
Jaká je situace v zahraničí? Je odprodej zisků z vody do zahraničních rukou v zemích bývalého východního bloku obvyklou věcí, či nikoliv?
Jak kde. Poláci toto nedopustili. Rusové taktéž. I z Ukrajiny se koncerny stáhly, protože jejich cíl i přes vábení rozumní politici prokoukli.
Slovensko je na tom podobně jako ČR. Nekalé praktiky politiků popisuje spis Slovenské informační služby v korupční kauze Gorila a především stejnojmenná kniha T. Nicholsona.
V Rumunsku byl francouzský koncern obviněn z korupce. Bukurešť: Celková zjištěná hodnota úplatků činila 55 mil. rumunských lei, tj. 310 mil. korun.
• Ke kauze Gorila více ZDE, Ke kauze údajné korupce Veolie v Rumunsku ZDE
Jednou z firem, které podniká s vodou v ČR, je francouzský koncern Veolia. Zeptám se tedy, jak je to se zisky z distribuce vody ve Francii. Odcházejí také do soukromých rukou?
O praktikách koncernů a o tom, jak města ve Francii, včetně Paříže, vyhánějí koncerny od vody a vodu spravují, velmi přesně informuje francouzský dokument „Jak korporace bohatnou na vodě“.
Měl by ho vidět každý občan a politik v ČR. Všichni by pochopili, proč je třeba odsunout koncerny od české vody a vrátit zájmy lidí do správy vody. Pokud to neuděláme, tak se nedoplatíme a v podstatě přijdeme o svobodu. Stát, který nemá v rukou vodu a vše zásadní co souvisí, není svobodný stát. Je vazalem toho, kdo to v rukou má.
Francouzský dokument o korporacích, které bohatnou na vodě:
Ve Francii to pochopili a 72 velkých francouzských měst koncerny od vody odsunulo. Já a nyní Nadační fond PRAVDA O VODĚ děláme léta vše pro to, aby náprava v zájmu lidí, měst a státu byla realizována také v ČR a aby lidé i politici chápali, proč je třeba ji realizovat. Nečekáme, až politici začnou něco dělat. Sami bereme své životy do svých rukou a jdeme pro nápravu přes soudy a investigativní projekt PRAVDA O VODĚ.
Dává nám za pravdu i nezisková organizace Public Citizen. Ta praktiky Veolie popsala v jejím korporátním profilu na www.wateractivist.org. Na straně 3-4 profilu je přímo kapitola Corruption:
„Je dobře známo, že společnost používá úplatky k získání smlouvy o vodě. Opravdu se zdá, že korupce je součástí jejich podnikové kultury. V polovině roku 1996 bylo pět z 13 ředitelů v představenstvu Vivendi / Generale desSpolečnost Eaux byla vyšetřováno z důvodu korupce (většinou ve spojení s jejich pracovními místy s jinými společnostmi). Často je velmi obtížné získat dostatečné důkazy a najít soudní systémy ochotné spolupracovat na stíhání. Některé z nejvýznamnějších nedávných odsouzení za podplácení úředníků Vivendi a jejich mnoha dceřiných společností a přidružené společnosti jsou uvedeny níže. Všechna přesvědčivé údaje byly získány v USA a v Evropě.“
• Korporátní profil společnosti Veolie na webu Pravdaovode.cz ZDE
• Více o nadačním fondu Pravda o vodě ZDE
MAPA KORUPCE NEBO JEN VODÁRNY V ČESKÉ REPUBLICE?
STÁT, KTERÝ NEMÁ V RUKOU VODU A VŠE ZÁSADNÍ, CO SE VODY TÝKÁ, NENÍ SVOBODNÝ STÁT. JE VAZALEM TOHO, KDO TO V RUKOU MÁ
Veřejný sektor nemá správu vody ve svých rukou ve více než 1/2 republiky, z pohledu tržeb z vodného a stočného je to téměř 70%
Hadi v oblecích a Hadi na radnicích
Mnozí "politici" a vodaři původně z městských vodáren léta sedí v orgánech dceřinných firem koncernů. Jiní sedí ve vykuchaných městských vodárnách a udržují v chodu nemravný systém nastavený ve prospěch cizinců.
"Politici rozprodali" vodárny za milióny
A tím připravili města o miliardy i o kontrolu nad správou vody. Proč? Protože byli podvedeni některými svými kolegy, kteří plnily role Trojských koňů, někteří z nich byli uplaceni a většina byla zmanipulována a podvedena.
Jak korporace bohatnou na vodě?
Zkorumpuj, ovládni, rozděl, vykuchej, panuj a inkasuj - zákony neřeš
Kolik politiků a kdo vlastně dostal zisky z vody a hospodaření s ní do rukou cizinců?
Ujišťuji vás, že za tím, že hospodaření s vodou je v rukou cizincům ve více než 1/2 České republiky není horda místních politiků. Jednak by je koncernoví naháněči nezaplatili a především mezi politiky jsou rozumní a slušní lidé, kteří by pro podobné motivace neměli pochopení a naháněčům by hrozilo prozrazení, vyšetřování a tresty. Dle mé 15 leté zkušenosti za celým procesem stálo ve skutečnost max. 3 až 5 něčím a někým motivovaných místních „politiků“, kteří začali skrytě jednat v zájmu koncernů.
Naháněči koncernů pracovali max. s 3-5 místními politiky z 2-3 velkých měst, kteří nejčastěji seděli na radnici statutárního města a současně ve vedení městské vodárny. Těm jejich kolegové v zastupitelstvech věřili a brali je jako vodárenské autority, právě protože seděli, jak ve vedení měst, tak ve vedení městské vodárny. Kdo jiný než tito lidé měl informace, na základě kterých mohli zastupitelé o vodě a vodárně rozhodovat?
Zastupitelé ovšem nevěděli o tom, že tito „lídři“ jsou v roli Trojských koňů. Nevěděli, že cílem jejich jednání bylo dostat do tohoto monopolního postavení zahraniční koncern a to nejlépe za podmínek, kdy městům zůstanou trubky (tudíž do nich budou muset dál investovat) a koncern ovládne veškeré peněžní toky z vody a především legislativou garantované právo inkasovat zisk z vodného a stočného.
Z pohledu koncernů byl údajný příchod „strategických investorů“ vymyšlen geniálně
Došlo k oddělení neoddělitelného – nákladů od zisku, resp. studny od prodeje vody. Náklady na vykopání studny zůstaly na obcích a jejich vodárnách a peněžní toky a zisky z vody přešly do rukou koncernů.
1. To nejdražší a nezbytné k prodeji vody – vodárenskou infrastrukturu – financuje dál veřejný sektor z rozpočtů měst a lidé v ceně vody.
2. Občané si myslí, že to, co za vodu zaplatí, to skončí v obnově trubek. Vždyť přece vše mají v rukou městské vodárny a starostové. Existuje obrovská iluze, že tito starostové vše kontrolují, řídí a nastavují tak, aby tekla čistá voda.
3. OMYL! Není to pravda.
4. Dokonce to bylo vymyšleno tak, že pokud fígl s oddělením zisků od nákladů neprokoukne Evropská komise, pak koncern bude realizovat zisky z investic do trubek (přes dotace), budou skončit v soukromých rukou. Dokonalé, koncerny si sáhnou i na profit z dotací.
„Lidé“ na radnicích skrytě pracující pro koncerny nebo různé naháněče koncernů, zmanipulovali nejprve zastupitele 2-3 velkých měst. Když tato města souhlasila s tím, že voda přejde do rukou koncernu, pak již bylo snadné přesvědčit, namotivovat nebo zlomit starosty malých měst a obcí. Naslibovali jim často hory doly:
• zvýšení základního kapitálu vodárny investorem
• příchod strategického investora, který vše zafinancuje
• dotace z EU
• inflační růst cen
• investování cizinců místo obcí
• přednostní investování v obcích
• starostům místa v orgánech vodárny
• a další …
Informovaní věděli, že sliby jsou falešné
Informované věděli, že to nebude splněno, protože znali obsah smluv s koncernem arealitu v jiných regionech, kde obdobné smlouvy uzavřeli. To, aby tyto informace měli, znali realitu a nemohli následně lživě tvrdit, že byli o(H)loupeni, jsem zajistil. Vždy jsem zastupitelům měst a obcí, kde se snahy o(H)loupit zastupitele objevily, poslal rozbor toho a důkaz, jaké skutečné dopady uzavření smluv nese:
1. Ceny vody vlastně nikdy nekopíruje inflační růst roste vysoko na dní.
2. Zisky z vody končí v rukou koncernů,
3. Regiony přichází po uzavření smluv o dotace z EU.
„Smlouvy“ tvořily často „právníci“, kteří věděli, že nic z toho, co se zastupitelům slibuje, ve smlouvách není vymahatelně zaneseno ani garantováno. Dokonce znali i negativní výsledky vodáren, kde koncerny již působily. Když města s největším podílem ve vodárně šla naháněčům koncernů na ruku, pak se do „přesvědčování“ menších obcí zapojilo dokonce i vedení vodárny (to poté přešlo do pozice zaměstnanců koncernu) a někdy i samotný koncern. To, že se s hospodařením s vodou na koncern bezúplatně vyvádí i právo inkasovat zisky z vody, to samozřejmě Hadi na radnicích zastupitelům neřekli ani nezdůrazňovali.
Tam, kde byl odpor obcí proti předání vody koncernům větší, přišly na řadu korupční praktiky, zastrašování, kšeftování s pozicemi na kandidátkách stran apod. Naslibovali obcím např. přednostní investice a jejich provedení a financování podmínili hlasováním starostů pro smlouvy mezi vodárnou a koncernem. Zastupitelé často vůbec nevěděli, že slíbené investice – úplaty za hlasování PRO smlouvy s koncernem – zaplatí v ceně vody lidé, protože koncern a vedení vodárny, tyto např. k hlasování motivující „investice“ zahrne lidem do ceny vodného a stočného.
Formální valné hromady vodáren a předem koupené hlasování vybraných měst a obcí
http://pravdaovode.cz/novinky/wp-content/uploads/2016/11/zisk-zlin-04-2015.png
Valná hromada, na které se schvalovaly pochybné smlouvy mezi vodárnou a koncernem, byla již jen formalitou. Zmanipulovaní, finančně motivovaní nebo podvedení starostové vše odsouhlasili často za symbolickou či hanebnou cenu.
Pokud se na valné hromadě někdo trval na doložení toho, co vedení vodárny tvrdí zastupitelům, starostům a akcionářům a požadoval doložit a vysvětlit, kde jsou ve smlouvách ošetřeny veřejně dávané sliby, pak představenstvo vodárny začalo mlžit, zapírat nebo předkládalo lživé materiály. Případně odmítlo odpovědět.
Příkladem je společnost Vodovody a kanalizace Zlín, kdy koncern zaplatil za ovládnutí monopolu vody na 30 let vodárně Zlín pouhých 83 mil. Kč. Je to částka, kterou inkasuje řadu let za jeden rok v zisku z vodného a stočného.
Nemravnost a protiprávnost
O nemravnosti a protiprávnosti tohoto jednání svědčí již nejen názor můj, ale i stanoviska a rozhodnutí soudců, kteří mé závěry potvrdili a navíc podobné praktiky prohlásili za nezákonné a neplatné. Právě proto jsem se na soudy obrátil.
“Rozhodnutí valné hromady, jako výsledek tohoto pokoutného procesu, soud považuje za mimořádně nemravné (viz ustanovení § 31 občanského zákoníku a ustanovení §1 odst. 2 obchodního zákoníku). Názor soudce Krajského soudu v Brně
Pravomocný názor soudců Vrchního soudu v Olomouci:
Celé usnesení si můžete ZDARMA stáhnout ZDE
Koncern platí vodárně za trubky nájem, ale ten hned započte do ceny vody, takže nájem ve skutečnosti platí městské vodárně lidé
Nájem není zisk městské vodárny a nejde ani o investici koncernu do infrastruktury
Trojské koně a anti-politici presentují nájem placený koncerny falešně jako investice koncernu. Jde o cílenou lež a manipulaci.
Nájem je výnos okresní vodárny a ta ho v lepším případě použije na pokrytí režijních nákladů a část možní i investuje, ne koncern.
Pokud ho investuje a investici dál spravuje koncern, je to pro koncern geniální systém odborně nazývaný dobývání renty. Veřejný sektor platí koncernům investice na kterých koncerny poté dolují zisky.
Výnosy okresní vodárny v lepším případě pokryje na pokrytí nákladů a co zbude sama investuje, ne koncern. Pokud ho investuje a investici dál spravuje koncern, je to geniální systém odborně nazývaný dobývání renty.
Navíc výše nájmu je odvozena od toho, co předtím vodárna sama investovala (odpisy). Aby v budoucnu vůbec nějaký nájem dostala, musí nájem znovu investovat a protože již nemá prostředky k provozování této investice, tak ji okamžitě "pronajme" koncernu.
Za 30-50 let dostanou ve splátkách investici zpět! a koncern na ní 20-30 let tvoří stamiliónové zisky, které posílá do zahraničí. Geniální ... !
Pozor! Jsou regiony, kde koncerny městům dokonce nehradí žádný nájem a trubky vesele užívají a inkasují zisky z vodného a stočného.
Co lidé neví?
Veřejný sektor financuje investice a cizinci inkasují zisky.
a) Nájem odvozený od odpisů je položka, kterou městské vodárny měly před zavedením provozních smluv s koncerny plně k dispozici, jen pod položkou odpisy.
b) Nájem je součástí ceny vody, takže ho ve skutečnosti hradí občané. Přes koncern jen proteče.
c) Nájem je ve výši historických pořizovacích cen, logicky proto nestačí ani na prostou reprodukci. Proto musí obnovu trubek často financovat i města ze svých rozpočtů (další naše peníze).
Nájem majetku vodárny nebo měst v hodnotě stamiliónů, generující miliónové zisky za pouhé tisíce ročně!
Řada města pronajímá koncernům infrastrukturu za nájmy, které negenerují ani návratnost vložených prostředků. Postaví nové čistírny odpadních vod např. za 130 mil Kč, kdy část investice pokryjí dokonce z dotace od státu (naše daně). Poté si ČOV pronajme koncern za 5.000Kč/rok. Okresní vodárna přitom za stejnou ČOV platila městu 5.500.000 Kč/rok!
Stát to ví, města to ví a nic proti tomu nedělají a lidé na to léta doplácí. Koncern inkasuje zisky.
PRAVDA A FAKTA O VODĚ! CO JE TO DOBÝVÁNÍ RENTY A CO TO PRO NÁS A STÁT ZNAMENÁ?
Radek Novotný Říjen 20, 2017
Co je to Dobývání renty?
Dobývání renty je zneužití státního systému k obohacení se jedinců na úkor státu a občanů. Nastává rezignací státu/samospráv na správu strategických odvětví původně spravovaných státem/samosprávou jako veřejná služby. Tato „dobrovolná“ rezignace vede k správě strategických odvětví v soukromém zájmu a jeho jediným cílem je inkaso zisku.
Dobyvatelé renty nerespektují historické paradigma dané smyslem veřejné služby. Své postavení zneužívají k obohacení, k mocenským a represivním účelům. Což postupně vede k zavedení různých parazitních modelů, znamenajících privatizaci zisků/výnosů a zestátnění ztrát/nákladů.
Rezignace státu/samospráv na přímé rozhodování v těchto odvětvích znamená „dobrovolnou“ sebevraždu. Minimalizuje jejich vliv v rozhodujících odvětvích, přináší ztrátu přímé kontroly a vlastní autonomie. Jde o past, kdy se společenský řád přes ovládnutí pro stát strategických odvětví mění v rafinovanou formu novodobé kolonizace.
Dochází k devastaci demokracie a k morálnímu rozkladu společnosti, protože tento systém stojí na manipulacích, korupci a její „dobrovolnost“ zajišťují ti, kteří mají zájem státu a samospráv bránit.
Systém Dobývání renty stojí na rozdělní městských/státních společností a oddělení neoddělitelného, tj. majetku od peněžních toků a zisků. Vlastnictví a provozování.
V rukou Dobyvatelů renty končí výhradně provozování, tedy to, co vydělává a v rukou samospráv / státu dál zůstává vše, do čeho se musí investovat – majetek.
Jak to funguje?
Dobře pro bohaté! Bohatí více bohatnou a na široké vrstvy se o to více přenáší daňové a cenové břemeno. Výnos bohatých nestojí jen na zisku, který tvoří podnikáním. Stojí na rentě, kterou inkasují díky tomu, že se jim podařilo na straně financování investic, bez kterých není možné realizovat „jejich podnikání“ zapojit veřejné rozpočty.
Chudí financují bohatým investice, pak jim musí zaplatí za původně veřejnou službu všechny náklad a navíc zisk, které do té doby u veřejné služby nebyl prioritou. Zisky skončí v zahraničí, nejlépe v daňových rájích, na místo v investicích a obnově daného odvětví! Rezignace státu/samospráv na strategické odvětví je totiž rafinovaně provedena pouze v části ovládnutí peněžních toků a zisků, ale ne v části financování investic (ty jsou např. u síťových monopolů v podstatě nevratné).
Zavedením různých parazitních modelů – provozní, servisní a poradenský – získávají Dobyvatelé rent veřejný zdroj financování investic, které potřebují pro vlastní podnikání. Bez vlastní infrastruktury (např. nemocnice a její vybavení) by Dobyvatel renty musel sám investice financovat a jeho výnos by zdaleka nebyl tak „uspokojivý“. Odvětví, kde je nutné financovat investice s návratností 50-70 let je pro soukromé subjekty, která mají vlastníkům generovat každoročně 20-30 % zisku, samozřejmě nezajímavá, pokud mu stát /samosprávy ty investice nezaplatí.
Stát/samosprávy „zhasnou“ v odvětvích, kde předtím šlo výhradně o veřejné služby, kde vysoký zisk nebyl prioritou a jeho výplata, byla záměrně potlačena, aby se peníze vybrané od lidí reinvestovaly zpět v odvětví. Nyní se z původně veřejné služby z toho stává podnikání za účelem tvorby zisku.
Jak se systém Dobývání renty zavádí?
Samo se nic nezavede! Systém renty se zavádí přes neznalost, nezájem, korupci a manipulace. Nepřipravení, neznalí a různě motivovaní politici na nejvyšších místech, (např. kauza Gorila na Slovensku), umožní soukromým Dobyvatelům renty „podnikat“ v odvětvích, kde neexistuje konkurence a bez nichž nejsou občané ani firmy schopni existovat.
V první fázi jde o oslabení a následně o postupnou eliminaci moci státu a samospráv.Stát se stává neschopný řešit chod a rozvoj strategických odvětví. Vlády i samosprávy ztrácí kontrolu i vliv.
K Dobývání renty dochází prosazením změn systému, díky čemuž vznikne prostor k zneužití veřejných služeb a se prosadí systém odklánění toků financí od daňových poplatníků a spotřebitelů na soukromé účty. Toto často „parazitní podnikání“ stojí na záměrně chybně nastaveném systému a záměrně chybných opatření hospodářské politiky – je na úkor státu a občanů.
Stát „zhasne“ a uvolní zisky generující se z veřejné služby v přirozeném monopolu soukromým subjektům, jejichž priority jsou zisk a moc, nikoliv veřejný zájem. Vědomý záměr politické reprezentace, umožní nastavit systém tak, aby Hadi v oblecích na obou stranách uzavřeli smlouvy umožňující dlouhodobě stát, města a občany, doslova dojit. Dobyvatel renty vydělává na těch, kteří nemají jinou možnost než zaplatit (plyn, teplo, nemocnice, voda…), lidé se tak stávají jeho rukojmí.
Které odvětví jsou ohrožena nejvíce?
Všechny přirozené monopoly. Správa přirozeného monopolu jako veřejné služby, vede reinvestovaná zdrojů inkasovaných od lidí zpět od obnovy odvětví a ne k miliardám na účtech Dobyvatelů renty v daňových rájích. Proto jsou nájezdy ohroženy všechny pro stát strategické monopoly a to nejen z pohledu ekonomiky, ale i z pohledu bezpečnosti, ekologie nebo sociálního smíru – odpadové hospodářství, teplo, vodárenství, plyn, zdravotnictví, technické služby, různé registry. Novinkou je snaha zavést dobývání renty do skladování vyhořelého jaderného paliva.
Na rozdíl od tržního získávání zisku je dobývání renty prakticky bez jakéhokoliv podnikatelského rizika. Občané jsou z podstaty nebo ze zákona povinni financovat chod firmy Dobyvatele renty. Ten má garantován jak pokrytí nákladů, tak i zisk. Současný vývoj ukazuje nemravnost systému. Pro samozvané Dobyvatele renty jsou příznačné neúměrně vysoké příjmy, dosahované na úkor lidí a budoucnosti společnosti a zcela neadekvátně k tomu co jejich způsob „podnikání“ poskytuje druhým a společnosti jako celku. Na rozdíl od veřejného sektoru mají:
• Propracovaný systém sofistikované činnosti „právníků“, kteří protiprávní cíl maskují do na první pohled legálních kroků – systém step by step.
• Obchodní vztahy s politiky a politickými stranami a v zahraničí odzkoušený systém korupce a manipulace.
• Možnost dlouhodobého trvání a samofinancování systému právnických a fyzických osob.
• Propracované know-how greenmailingu.
• Schopnost měnit legislativu a tvořit zákony „na zakázku“.
Nefunkční stát a demokracie, vše pro soukromý zisk
Domníváš se snad, kapitalisto, že pokud platíš daně, živíš státního parazita?
Ani náhodou.
Pokud platíš…, tak čím dál víc vracíš.“
Ilona Švihlíková, Miroslav Tejkl, Kapitalismus, socialismus a budoucnost str. 301
Dobývání renty přenáší moc ze státu do rukou NELEGITIMNÍCH subjektů. Legitimní fungování státu je nahrazeno mocí a rozhodováním oligarchů a finančních skupin, které nemají zákonem stanovenou moc, ale evidentně tuto moc v zákulisí převzali a reálně ovlivňují a nastavují pro sebe pravidla hry. Cílem je získat ekonomické výhody prostřednictvím ovlivnění rozhodnutí státu, vlády a komunálních politiků. Na tomto s nájezdníky spolupracují politici, členové orgánů daných společností a dokonce i zástupci justice a policie. Vše pro soukromý zisk. Korupce, která toto provází, se odehrává na rozhraní veřejného a soukromého sektoru a je všeobsažná – neobsahuje jen klasické peníze v obálce. Je zde:
• kupčení s pozicemi na kandidátce a financování politických stran a kampaní.
• nabídka přednostního investování v regionu v daném oboru, pozic v orgánech měst
• pracovní místa pro rodinné příslušníky a „prdelné“ v orgánech firem
• …
Jaké je legitimita zisku soukromých společností?
Soukromé společnosti pro tvorbu zisku využívají veřejné rozpočty, různé dotace, podpory a veřejné zakázky a navíc často „podnikají“ v monopolním odvětví! A jejich prioritou je ZISK. Jde o zombie-zisk neboli Dobývání renty. Soukromé společnosti toto inkasují jen díky investicím – financím veřejných rozpočtů. Jde o zisk, který vzniká z veřejných rozpočtů, ale zpět do veřejných rozpočtů nebo veřejných služeb se nevrací.
Dobyvatele renty nerespektují pravidla, zákony, ani morálku. Stát a jeho reprezentaci chápou jako loutky. Složky, které mají systém chránit, přímo nebo nepřímo ovládají. Díky penězům a kontaktům mají informace ve správný čas, což jim umožňuje zhatit obranné kroky, které je ohrožují. Složky, které mají systém a občany chránit – pluralitní demokracie, policie a justice, bezpečnostní služby – Dobyvatelé renty je buď přímo financují nebo v nich mají kontakty. Dobyvatelé rent, resp. pro ně pracující subjety, vytváří trvalý motivěční a zastrašovací tlak, který má různou podobu:
• Úplatky a protislužby – financování politické kariéry, trafiky v orgánech společností.
• Přednostního investování v obci a účelová finanční plnění. Otevíraní dveří, zaměstnávání členů rodiny.
• Gangsterské praktiky v podobě zapalování aut, fyzických útoků. Vydírání, zastrašování, křivá obvinění, žaloby.
• Mediální kampaně, haterské články, pomluvy, špinění u médií.
Zásadní je lidský faktor. Zavádění tohoto systému řídí často lidé, které R. Hare a P. Babiak označují za Hady v oblecích. Osoby inteligentní, schopné, ale psychopatické. Což jim vůči slušným lidem, pokud se dostanou do mocenských pozic, přináší do doby odhalení zásadní výhodou.
Je rozdíl mezi korupcí a dobýváním renty?
Dobývání renty je v jistém smyslu systém legalizované korupce. U obyčejné korupce dochází, k zneužití veřejného postavení nebo úřadu k obohacení. Z veřejné služby se stává kšeft, díky zlodějně, která se dá odhalit, protože jde o přímé porušení zákonů. Na podobném principu, spočívá Dobývání renty, ale je zde rozdíl:
• Vše je důkladně organizováno, vysoce sofistikované, každý krok a každé jednání má svůj čas a smysl.
• Kroky jsou plánované právníky, kteří dohlíží na co největší „legalizaci“ a provádí je organizovaná skupina.
• Aby nebylo vidět, o co jde, tak se vše dělá:
◦ Po etapách a s doložkami utajení informací, bez možnosti informace ověřit a konzultovat.
◦ Ne na valných hromadách, a v zastupitelstvích, ale v zákulisí, na aktivech, schůzkách. Tudíž bez právní váhy, odpovědnosti, vymahatelnosti a doložitelnosti.
◦ Bez možností mít v rukou data a informace a ty konzultovat a vystavět konfrontaci.
• Platí se léta závratné sumy za mediální masáž (PR), která 20 let vytváří v ČR falešné povědomí o tom, co se skutečně děje. Lidé si myslí, že politici řeší vstup strategického investora do městské/okresní firmy. To přitom nikdy nestalo a nenastane. Fakticky je okresní firma vykostěn a vše co vydělává je vyvedeno do soukromých rukou.
• Občané se stávají rukojmí a sponzory soukromých firem pod falešnými, ale účelnými pohrůžkami:
◦ Prožijete své stáří v bídě.
◦ Nebudeme mít na investice do obnovy trubek nebo cena vody poroste a tady je někdo kdo garantuje růst ceny na 30 let o inflaci.
◦ My nemáme know-how oni ano.
Co na Dobývání renty říká stát?
Místo toho, aby stát systém očistil od rentiérů a překupníků, chce rentiéry regulovat! Což je nesmysl, protože stát je vždy o krok pozadu a navíc Dobyvatelé renty mají ve strukturách státu lidi, přes které si umí ošetřit, aby regulační kroky nesměřovaly k nápravě systému, ale jen k byrokratické, tudíž bezzubé „kontrole faktur“.
Stát evidentně ví, že k Dobývání renty dochází, ale nechápe (přesnějí chápat nechce), že problém je ve špatně nastaveném systému ne v tom, že někdo manipuluje s fakturami.
Dokazuje to Úřadu vlády České republiky v Analýzy odlivu zisku:
Důsledky pro českou ekonomiku a návrhy opatření, r. 2016
„Vzhledem k výraznému odlivu ze sektorů síťového charakteru (telekomunikace, energetika, rozvod vody, ale i finančnictví a maloobchod) je možné, a ve střednědobé perspektivě patrně nutné, přistoupit k efektivnější regulaci těchto sektorů, který by dokázal předejít efektu dolování renty (rent seeking) z důvodu oligopolizace či monopolizace těchto odvětví. Role existujících regulačních úřadů a nové efektivnější legislativy jsou v tomto ohledu klíčové.“ Strana 6
Špatně nastavený systémový, ale nelze napravit jeho „efektivnější regulací“.
Snaha o vysokou míru „regulace“ je typická pro systémy, které ztratily sebeobranné mechanizmy. Sebevětší snaha o regulaci špatně nastaveného systému znamená jen další plýtvání veřejnými zdroji. Skutečná regulace je dávno paralyzována samotným systémem. Nápravu může zjednat jen změna systému a historie dokládá, že systémová změna následovala vždy po rozložení původních struktur, nikoli jejich regulací.
Jak „funguje“ regulace špatně nastaveného systému? Fikce regulace.
Jak může stát zabránit Dobývání renty?
V první řadě je hlavním úkolem převzít zpět kontrolu nad strategickými podniky a to nejen nad infrastrukturou, ale nad celým hospodařením daného odvětví. Na prvním místě stojí vodárenské odvětví, protože za tři dny bez vody již žádná společnost žádné politické či jiné problémy neřeší. Protože neexistuje.
Má-li systém fungovat v zájmu státu a jeho občanů, tzn. s nedrancovaným rozpočtem, díky čemuž stát na nic nemá peníze a bez nápravy je nikdy mít nebude, je potřeba, aby lidé vládnoucí státu napravili systém, tzn. vrátili zpět toky financí z monopolů a veřejných služeb a tyto toky poté propojili tak, aby tvořily zdroj, který bude zhodnocovat co nejvíce stát/ samosprávy a tím sám sebe krmil – a ne, aby bylo zdrojem dobývání renty několika jedinců.
Není možné dál akceptovat stav, aby soukromé subjekty s pomocí politiků nastavili na desítky let systém, který stojí na drancování veřejných rozpočtů a peněženek lidí, kdy přes pochybně, nemravně a často protiprávně uzavřené smlouvy, inkasují soukromé subjekty rentu na úkor lidí a občané a města toto nesou na svých bedrech, přitom infrastruktury ve strategickém odvětví je čím dál více pod-investovaná.
Nelíbí se vám, že jste vy a vaše rodina zneužíváni?
Nejdůležitější je veřejné mínění, což anti-politikům likviduje prostor pro manipulace a udržování systému Dobývání renty v chodu. Politici se bojí jen veřejného mínění = voleb.
Takže bránit se může každý. Začněte u sebe.Tím, že tento článek čtete, jste již vlastně začali. Protože o tom co se děje přemýšlíte. Dle vlastních priorit, názorů a možností máte příležitost pomoct tvorbou vlastního názoru a poté tvorbou veřejného mínění. Můžete pomoct s otevřeností, informovaností, dostupností dat, analýzy, srovnání a možností zapojit se. Můžete se tím podílet na veřejné kontrole i pomoct nápravě.
Chápu, že se nebudete obracet na soudy a podávat žaloby, ale můžete podpořit lidi, kteří toto dělají, kteří se již do obrany ČR pustili, protože bez rozsudků nelze Dobývání renty z veřejných služeb zastavit a nelze obnovit státní, obecní a komunitního vlastnictví a tím vrátit monopoly do pozice veřejné služby.
Co můžete dělat?
• Mít a šířit informace a tím tvořit veřejné mínění – média a soc. sítě : Osobním informovanost a sdílení a šířením informací – FB, e-mail, osobně
• Pomoct bránit lidi a stát se přes soudy: Odhalování protiprávnosti provozních-servisních systémů přes soudy
• Čistit politiku přes volby: Likvidace kolaborujících politiků a stran – Volby komunální, poslanecké i senátní
• Zapojit se do občanské angažovanosti nebo ji podpořit: Dohled a kontrola, spolky, účast na zastupitelstvech, petice
• Zvýšit prestiž lidí a sdružení, které za stát bojují: Jsou akce, které hodnotí celospolečenský přínos lidí a projektů: novinářská cena, osobnost , cena za odvahu
Doporučená literatura:
• Státní pomoc, nebo dobývání renty? str. 9 Glossary of Political Ekonomy Terms
• Jak jsme se stali kolonií, str. 154 Ilona Švihlíková
• Mac Millanův slovník moderní ekonomie
• Analýza odlivu zisku: Důsledky pro českou ekonomiku a návrhy opatření, Úřad vlády České republiky, 2016
• Kapitalismus, Socialismus a budoucnost, str. 105 Ilona Švihlíková a Miroslav Tejkl
• Dobývání renty, Jan Keller
• Dobývání renty jako specifický případ korupce, Ilona Švihlíková, Britské listy
