Interpelace proti persekuci

F.P. Vožický : Kronika světové války 1914-19 - XXXVI.

15. – 22. června 1917

Výživa. Truchlivé obrázky. Bledé, strhané děti klekají přede dveřmi bytů a beze slova spínají k hospodyním ruce. Mají hlad! Kdo zodpoví toto utrpení nevinných? - U nás je neslýchaná nouze o maso, v Německu je našeho masa, vajec, mouky, brambor atd. dostatek. - Kilogram lesních jahod stojí 8 kor. — Panuje zhoubné sucho, obilí jest spáleno - špatné vyhlídky na příští žně a vyživu. Konservy, které stávaly 1 kor., stojí nejméně 6 kor. Za porci husy žádá se v lepších restauracích 8 kor., příkrm, zelí a brambor k 2 kor. zvláště.

Čeští poslanci interpelovali vládu pro chikanování českého studentstva. - Český svaz podal interpelaci o chikanách českého národa, která obsahuje přes 400 stran. Posl. Kramář, Rašín, Klo fáč, Choc, Buříval, Vojna, Netolický nejsou propuštěni, úpí v žalářích. - Posl. Stříbrný líčil v parlamentě, jak bylo zacházeno na počátku války s internovanými, kteří byli na anonymní udání politicky podezřelí; starci, ženy, dívky odváděni v okovech. Týrání zatčených, nedostatečně stravovaných bylo všedním zjevem, byli ve skupinách spoutáni, ponejvíce ve znečištěných dobytčích vozech dopravováni. Na cestě do tábora internovaných byli tito lidé ztýráni a jeden transport třiačtyřiceti internovaných byl na silnici oddělením honvédů usmrcen. (Bouřlivé projevy rozhořčení na lavicích českých.) Řečník pojednává potom zevrubně o poměrech v táboře internovaných u Št. Hradce. První transport byl převzat vojáky ze Št. Hradce, jichž setník se vyslovil bezcitným způsobem o internovaných. Jednotliví internovaní byli hned, když vagony opouštěli, do krve zbiti a ztýráni. První tři dny tábořili internovaní pod širým nebem. Na kousku pole byly zaraženy čtyři kůly a nikdo nesměl vystoupiti z prostoru vymezeného. Ženy, dívky a muži spali mezi sebou. Teprve čtvrtého dne předvedeni internovaní do hangarů, kde však zase spali na holé zemi. Po pěti dnech přinesena sláma, byla však v bídném stavu. Vykázaný prostor objevil se ke spaní těsným; prádlo nebylo lze převlékati, ježto nikdo žádného neměl, a také nikdo neměl peněz. Rečník uvádí další podrobnosti o poměrech v táboře internovanýcíh v Talerhofu. Případy smrti zaviněny strážními orgány. Právě inteligentní lidé, na příklad duchovní, potom i ženy donucovány k nejnižším pracím a při tom k práci poháněni ranami. Když se počet internovaných tak zvýšil, že v hangárech nebylo místa, muselo mnoho lidí spáti ve stanech při 15 až 20 stupních zimy. Úmrtnosti mezi mladými dívkami za špatných zdravotních poměrů stále přibývalo. Teprve koncem listopadu 1914 byly na zakročení jistého štábního lékaře vystaveny nové baráky. Šatstvo do těchto baráků přestěhovaných, bylo desinfikováno, při čemž před desinfekcí internovaní, mezi nimi také ženy a dívky, museli se venku do naha svléci   a takto často i hodinu státi, než zase obdrželi své šaty. V prosinci 1914 dostoupil počet internovaných pěti tisíc. Že při velkém počtu internovaných a nedostatku zdravotních opatření epidemické nemoci, také skvrnitý tyfus mnoho obětí si vyžádaly, jest pochopitelno. Nemocní a rekonvalescenti byli teprve od února 1915 od zdravých isolováni. Epidemiím jedině v Talerhofu podlehlo 1.200 lidí, pohřbeno bylo 2.000 lidí. Na doklad přednesených událostí může uvésti výpovědi více než sedmdesáti hodnověrných, akademicky vzdělaných svědků, jichž seznam říšské radě předloží. Líčení těchto příšerných; hrůz, jež censura nepropustila, vyvolalo bouři ve sněmovně. Posl. Krajtochvíl v bezmezném rozčilení rve si vlasy a tak dlouho křičí, až omdlévá.

Výňatky z knihy

F. P. Vožický: Kronika světové války 1914-19 , str. 376-377

Vlastním nákladem vydal F. P. Vožický na Král. Vinohradech, čp. 623. Hálkova 35.

Vychází 4krát ročně. – Tiskem Obchodní knihtiskárny „Merkur“ v Praze

ROČNÍK III. 1919 , belletrie , číslo 6