Hamáčku, Zaorálku, Sobotko, Štěchu, Chovanče! Chcete pomoci své straně? Odejděte!

Ponechte si své poslanecké úřady, které vám jako výsledek voleb ještě spadly k nohám, ale už se dál nespojujte se svou stranou, nevystupujte dál jejím jménem, oddělte se od ní, protože jedině tak ji můžete spasit. Cožpak jste nepochopili, že jste se stali tvářemi bankrotu, který v dějinách vaší strany nemá obdoby? Že v každém, kdo se na vás podívá, vzbudíte na ten fantastický krach a neúspěch vzpomínku – a že tedy ten bankrot osobně představujete a že jste s ním už doživotně spojeni, byť se teď možná budete pokoušet z tohoto kruhu se vyvléct povídám o tom, že kdyby bylo na vás, dělaly by se věci jinak atd?

Jenže to „jinak“ od vás nikdy nikdo neslyšel, roky v teplých a výnosných místečkách jste zpanštěli a byli jste ve svém odklonu od skutečně levicové politiky tak jednotní, že jste se stali nerozeznatelnými dokonce i od TOP09? Cožpak lid nenazval Zaorálka oranžovým Schwarzenbergem? Copak se tento ministr při příležitosti své účasti na výročí fašistického převratu na Ukrajině kdy v Kyjevě někoho zeptal, jak to bylo se zmasakrováním téměř padesátky ruských či proruských lidí v Oděsse, či jestli se ten zločin vůbec vyšetřuje? Cožpak Sobotka necestoval až do Vyškova, aby zde americké vojenské koloně vyjádřil náš vděk za to, že si pro přesun k ruské hranici vybrala trasu – jaká to pocta -  vedoucí přes naše území? Cožpak Chovanec nevytvořil na svém ministerstvu útvar na potírání ruské propagandy, jak byl tento v prvních dnech své existence nazván, aniž by si dělal nejmenší starost s propagandou stokrát toxičtější a vtíravější, přicházející k nám z druhé strany? A kam byl odložen předvolební slib, že strana prosadí zdanění církevních restitucí? Že s lidovci ve vládě bylo něco takového nemyslitelné? Měli jste do ní přibrat někoho jiného, výběr minimálně ze dvou dalších stran zde byl a prezident vás aspoň na jednu z nich upozorňoval.

Podobných otázek je samozřejmě možno klást stovky a všechny nám radí jediné: Vyberte do rozhodujících stranických funkcí lidi nové, poctivé a morálně čisté, kterých se odér poslední fatální porážky, neúspěchu a chybných rozhodnutí nedotkl.

To je pro stranu jediná reálná naděje. Žádná jiná není.

Lubomír Man