Fronta se blíží i ze západu

Do průběhu událostí (koncem dubna a začátkem května 1945) se snažili v této době zasahovat i západní spojenci, kteří začali projevovat zcela mimořádný zájem o naše osvobození. Především W. Churchill vyvíjel v tomto směru mimořádnou iniciativu. Podle jeho tehdejších slov osvobození Prahy, třeba i dočasné, a co největšího území západního Československa americkými vojsky může zcela změnit poválečnou situaci v Československu a mít velký vliv i na poměry v sousedních zemích.

Jaké byly možnosti uskutečnit tyto plány? Ve směru k československým hranicím postupovala od západu 3. americká armáda pod velením generála G. S. Pattona. Ta dosáhla již 18. dubna 1945 u Aše československých hranic, nepostupovala však dále, protože její hlavní úsilí bylo usměrněno do Bavorska a Rakouska. Vrchní velitel spojeneckých sil generál D. Eisenhower se totiž obával, že Němci budou svůj poslední a největší odpor organizovat v tzv. alpské pevnosti, a proto považoval za prvořadý úkol této oblasti se co nejrychleji zmocnit. Teprve v prvních květnových dnech, po splnění tohoto úkolu, si americká vojska zajistila horské hraniční přechody do Čech. Zcela mimořádný význam v této souvislosti mělo stanovení linie, na které by se sovětská a západní vojska setkala. Podle původního dohovoru mezi anglo-americkým a sovětským velením z druhé poloviny dubna to měla být v Německu řeka Labe a Mulda, dále pak čára našich pohraničních hor a v Rakousku řeka Enns. Dne 30. dubna však na návrh generála D. Eisenhowera byla odsouhlasena změna, a sice, že na našem území mohou americká vojska postoupit až na čáru Karlovy Vary, Plzeň, České Budějovice, jestliže to umožní výhodná situace.

A tak 5. května ráno mezi 8. a 10. hodinou zahájila 3. americká armáda postup do Československa. Přitom se setkávala jen s nepatrným odporem německých vojsk a naopak s neobyčejně aktivní podporou našeho lidu, který se sám zvedal proti německým okupantům. Např. největší západočeské město Plzeň bylo osvobozeno americkými vojsky 6. května v situaci, kdy zde již úspěšně probíhalo lidové povstání. Těsně před zahájením tohoto útoku, 4. května, generál D. Eisenhower, zřejmě pod anglickým tlakem, požádal sovětské velení, aby americká vojska mohla pokračovat v útoku až na čáru řek Vltavy a Labe. S tím však sovětské velení už nesouhlasilo, a to především proto, že v případě amerického postupu až na čáru těchto řek by nemohla být vůbec provedena, nebo by byla vážně narušena již připravená pražská operace Sovětské armády, jejíž hlavní úder od Drážďan na Prahu byl právě veden územím na západ od těchto řek a na úspěchu tohoto úderného uskupení závisel úspěch celé operace.

Proto ještě téhož dne generál A. 1. Antonov, náčelník generálního štábu Sovětské armády, zaslal generálu Eisenhowerovi odpověď, v níž ho žádal, aby spojenecká vojska nepostupovala v Československu dále na východ od původně stanovené linie, tj. Karlovy Vary, Plzeň, České Budějovice, protože by došlo k nebezpečnému smíchání sovětských a amerických vojsk. Zároveň oznámil, že sovětské vrchní velení, ve snaze vyjít vstříc přáním generála Eisenhowera, již zastavilo útok svých vojsk na dolním toku Labe ve směru na důležité přístavy Lubeck a Hamburk. Generál Eisenhower to plně respektoval a protože nechtěl dopustit v posledních dnech války jakýkoli incident se sovětskými vojsky, vydal rozkaz, aby americká armáda nepřekračovala linii Karlovy Vary, Plzeň, České Budějovice. To mu mnozí západní činitelé měli velmi za zlé, protože prý dal přednost vojenským důvodům před politickými.

Doc. PhDr. Václav Melichar, DrSc. - Nezapomenutelný květen 1945, str. 277-279

z knihy – Cesta ke svobodě, kolektiv autorů, Orego, 2005, ISBN 80-86741-35-4