Exministr Herman zatvrzele šíří nepravdy o Karlu I.

Pan Mgr.Daniel Herman, exministr kultury, jako pravý Ackermann opět "orá s veřejností". A to v Parlamentních listech z 27.4.2018, kde zveřejnil panygeriku na posledního rakouského císaře a uherského krále Karla I. Ano, už zde zachycujeme zásadní nepravdu, která znemožňuje pokládat pana Mgr.Hermana za způsobilého vykládat naši nedávnou historii. Copak to pan Herman zase tvrdí? Tvrdí, že Karel I. byl "poslední český král". A to je historická nepravda.

Poslední český král byl samozřejmě Ferdinand Dobrotivý. Ten splnil nařízení císaře Františka I. o tom, že v Čechách se má uchovati korunovace. Následně toto nesplnil proradný František Josef I. a to dokonce dvakrát. Proto již roku 1915 zahraniční Český komitét mohl kritizovat Habsburgy-Lotringy za nesplnění slavnostních slibů Koruně České. Proto nebyli legionáři vlastizrádci, protože přísaha usurpátoru trůnu neplatila. Proto byl František Josef I. císařem a králem jen pro Rakušany, Uhry a nikoli pro Čechy, Dalmaty atd. Proto jej odsoudil francouzský historik Ernes Denis, přítel čekého národa, jako proradného panovníka!I z hlediska tzv. monarchistického legitimismu platí jen řádná korunovace, a ani František Josef I., ani Karel I. tuto korunovaci pro Čechy nikdy nesplnili. Tudíž nebyli pro Korunu Českou řádnými panovníky, nýbrž tzv. uchvatiteli trůnu země. Pouhý dědičný princip tu nestačil.

Pan Mgr.Herman dále pláče nad skvělým panovníkem,který byl ochoten federalizovat říši, ale nebylo mu to dopřáno. Jakže? Proč se tedy ponížil ve Spa před Němci a pokračoval v imperialistické válce? Pan Herman dále tvrdí, jak to byl laskavý panovník, že nastolil amnestii "českých velezrádců" (míněn Rašín,Kramář,Červinka a spol.odsouzení k smrti za Franiška Josefa I.). To sice je pravda,ale tato amnestie přišla až po smrti Františka Josefa I. roku 1916. Co se dálo do té doby, na tom Karel I. jako nástupník trůnu nic nezměnil - a ani se o to nesnažil. TGM správně pravil, že Habsburkové se "chovali jako Tataři" když dali popravit za války na 60 tisíc Čechů, Rusínů a dalších příslušníků porobených národů. Nejhůře se choval arcivévoda Fridrich Těšínský jako velitel armády. Pozdní amnestie a sliby federalizace přicházely až po vítězných atacích Dohody a po notách tehdejšího "soudce světa" presidenta U.S.A.Wilsona. A ještě i tehdy, když habsburské říši teklo do bot, mluvil ministr Czernin ohavně o "bídném Masarykovi"!

Pravdou je, že Karel I. nebyl agresor, nebyl krvechtivý, a byl značně kulturní a lidsky ušlechtilý představitel vládnoucí dynastie. Politicky byl ovšem slaboch pod vlivem svého Mefistofela - manželky Zity Bourbonsko-Parmské. S ní se nechal korunovat v Budapešti na uherského, nikoli na českého krále! S absolvoval dva dobrodružné vpády do Uher, aby nastolil vládu monarchie v poražených Uhrách - a se zlou se potázal. Britové jej nakonec internovali a nastal tragicky konec nejen jeho vlády, ale i jeho života. V jednom případě Karel I. dokonce dosáhl i technického historického primátu, ke kterému jej přemluvila dobrodružná Zita. Na druhý převrat do Uher jako první panovník na světě letěl letounem Junkers J 13...Jinak se tam totiž ze švýcarského asylu nemohl dostat. Měl zakázáno cestovat Rakouskem...

Karel I. se přes své ušlechtilé záměry nechal vléci záhubnou politikou austrohungarské nobility a Vatikánu, k níž ho neustále hecovala jeho ambicíózní manželka císarovna Zita. Ta osnovala s Vatikánem a některými Bavory a Uhry nastolení tzv. Bavorsko-rakousko-uherského království. Proti těmto plánům se ovšem postavili především Uhři s regentem Horthym a Bethlenem v čele, a dva restaurační pokusy Zity a Karla I. zmařili i vojensky. A Vatikán samozřejmě excísaře po jeho porážce nechal na holičkách.

Tvrzení pana Hermana o tom, jak Slované podporovali na frontě boj Habsburků, je naprosto kontroverzní - už jen vznik srbských, ruských a italských legií tomu odporuje. Ano, řada vojáků slovanských i neslovanských národností byla přinucena bojovat za zájmy panské třídy říše, ale vzpoury, dezerce a nakonec vznik dobrovolnických legií v řadách Dohody svědčí o jasném opaku. Habsburská říše dozrála ve svém zahnívání tak daleko, že ani plány Karla I. a Lammersova kabinetu na záchranu federalizací neměly reálný základ. Dokonce i Rakušané sami se v hladových letech konce války bouřili a chtěli zásadní politicko mocenskou změnu. Národy rakousko-uherské monarchie se postupně odpoutávaly od myšlenek zachování říše a spěly ke svým národním státům. Jedni z prvních byli i rakouští Němci a Uhři, ne jen Čechové, Jihoslované,Rumuni,Poláci,Rusíni nebo Italové. Proto mohl poslanec sněmu Staněk říci na vídeňském nádraží Karlu I. na jeho žádost o zachování monarchie jen to pověstné: "Veličenstvo, je pozdě!"

Pozdě je i pro pana Hermana a jeho oslavnou tirádu na Karla I., Zvláště pozdě je to o 100.výročí naší republiky. Té republiky, která pod vedením TGM, Beneše a Štefánika učinila z poddaných zaniklé říše svéprávné občany. Pan Herman může stokrát litovat ušlechtilého Karla I. i jeho zmařené záměry. Historie však nezná kdyby. Říše i s Habsburgy-Lotringy padla, a pokusy o její obnovování po stu letech jsou nejen nemožné, ale i tragikomické. Nakonec jen tolik - i dnešní Eurounie v mnohém připomíná zahnívání zaniklé rakousko-uherské monarchie! A to netrvá oněch třista let.

Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno

autor je předseda Historicko dokumentační komise ČSBS Boskovice