EU. Nové vůdcovství a neokoloniální choutky

Rozhovor Haló novin s Petrem Schnurem (PS) , historikem, sociálním psychologem a publicistou z Hannoveru

RJ: Před nedávnem jsme se bavili na téma syrské občanské války, další - nepřímo související - témata bych rád probral dnes. Navažme rolí Ruské federace nejen v Sýrii. Rusové totiž s letitým a zdánlivě stále nekončícím konfliktem pohnuli. Na rozdíl od tzv. mezinárodní koalice v čele s USA nebojovali proti teroristům jen na oko... Zejména Saúdská Arábie a její nohsledi evidentně prosazovali při boji s teroristy spíš zájmy sunnitských skupin než syrského lidu jako celku. Souhlasíte?

PS: Ano, pohnuli. Samozřejmě hájí v Sýrii i vlastní strategické zájmy; jednak ve vlastním regionu, ve kterém jsou sami konfrontováni s militantním islamismem, a samozřejmě ve Středomoří, které Rusové nechtějí přenechat absolutní kontrole USA a NATO.

Vzhledem k americké zahraniční politice po rozpadu Východního bloku, euroatlantické expanzi v Africe, na Blízkém východě a ve východní Evropě, která od 90. let systematicky bere Ruskou federaci do kleští, je to pochopitelné... Pro postoj naší české politiky by mělo být rozhodující to, že hájení vlastních zájmů Moskvou plně koresponduje se zájmy Evropy, a tedy i ČR, zatímco americké války ji tlačí na pokraj katastrofy. Jenže Evropa již není Evropou, ale EUropou a ta se nachází plně ve vleku americké politiky. Navíc v ní dominují staronové ambice Německa na kontinentální vůdcovství a neokoloniální choutky Francie a Anglie, což v plné míře bylo patrné na příkladech tzv. arabského jara, podporou Muslimských bratrstev a otevřenou vojenskou agresí proti Libyi a Sýrii. Pro Francii, a dvojnásobně to platí o nynějším prezidentu Macronovi, nepředstavuje »Evropa« alias EU nic jiného než jakousi novou cizineckou eurolegii, která bude spolufinancovat francouzské dobyvačné války a posílat do nich vojáky. No a ČR s její politickou koalicí »slušných a ochotných« je jakýmsi unylým pěšákem v tomto dění. Namísto pravdy a lásky pak pomáhá po světě roznášet války a chaos.

Světlou výjimkou jsou dva poslední prezidenti, Klaus a Zeman, a konsenzus zahraniční politiky v otázce diplomatických vztahů se Syrskou arabskou republikou, včetně tehdejšího ministra zahraničí Schwarzenberga.

O tom, proti komu USA a jejich spojenci v Sýrii bojují, jsme se bavili minule (viz www.halonoviny.cz/articles/view/47045412  - pozn. red.). Rozhodně to nejsou teroristi, alespoň ne ti, kteří jsou ještě nějak »mezinárodnímu společenství« alias NATO užiteční, ale tak jako v případě Libye bojují proti režimu, který je přinejmenším v otázce nábožensko-kulturní tolerance evropským hodnotám daleko bližší než salafističtí »rebelové«.

V této souvislosti mi dovolte následující poznámku. Ve vaší otázce oponuji slovu »spíše«. Saúdové, Katar a další golfští »garanti« demokracie v arabském světě na syrský lid totálně kašlou stejně jako na něj kašle Západ. Demokracie, kulturní, náboženská a nedej bože politická pluralita jsou ultrakonzervativním wahábistům nejen naprosto cizí, ale tyto hodnoty jsou vnímány přímo jako zlo.

Nic nedokazuje zřetelněji propad, ba degeneraci euroatlantické civilizace víc, než právě její »angažmá« v Libyi a Sýrii, v celém »Arabském jaru«.

RJ: Ještě jsou tam samozřejmě zásadní ropné a další nerostné důvody... A role USA se v této věci také nezměnila - ani po volbách a rošádě v Bílém domě. Trump se soustředí právě na posílení přátelských obchodních vazeb se sunnitskými státy a zejména tradičním největším arabským spojencem v oblasti - Saúdskou Arábií. Nejde mj. o jakýsi návrat k vazbám rodiny Bushů, kteří celá desetiletí čile obchodovali mj. s rodinou bin Ládinů?

PS: Zda se jedná o návrat k saúdskoarabským vazbám rodiny Bushů, nedokážu posoudit, momentálně to nepovažuji ani za rozhodující. Problém je v tom, že my hovoříme o Trumpovi, Obamovi nebo Bushovi, jako by oni exkluzivně řídili stát. Jsem stále více přesvědčen, že opak je pravdou. USA jsou formálně stát s republikánsko-demokratickou ústavou, reálně jsou ovšem její mechanismy eklatantním způsoben vytunelované neoficiálními mocenskými strukturami. Tedy těmi, před kterými americký národ varoval ke konci svého úřadu již prezident Eisenhower. Tehdy je nazval vojensko-průmyslovým komplexem, dnes je můžeme třeba nazývat válečnickými globalisty, obecně se etablovalo označení »hloubkový/skrytý stát« (deep state). V podstatě jde o to, co není produkt fantazie a spikleneckých teorií, ale empiricky doložený fakt - o vliv paralelních mocenských struktur mimo demokratickou legitimaci, které se díky svému politickému vlivu fakticky vymykají kontrole právního státu. V jednom okamžiku pravdy to v jednom televizním pořadu před bezmála osmi lety popsal - světe, div se! - bavorský ministerský předseda Seehofer takto: »Ti, co rozhodují, nejsou voleni, a ti, co jsou voleni, nerozhodují.« Kennedy chtěl rozhodovat a všichni víme, jak to dopadlo... Problém je tedy v tom, že dokud tyto reálné společenské struktury a jejich vliv na stát se jednoduše přelepí politicky korektní nálepkou »spiklenecká teorie« a »paranoia«, budeme se pohybovat v jakémsi imaginárním kruhu.

RJ: To jistě máte pravdu, ale na druhou stranu ten deep state není problém jen USA, spíš celé planety...

PS: Ano, souhlasím, někde více, jinde méně, v USA evidentně totálně. Hovoříme o zemi, která si s naprostou samozřejmostí dělala a dělá nárok o světě rozhodovat, a která se v tomto nároku nyní cítí být ohrožena. Každopádně se shodneme, že tzv. golfské monarchie byly a jsou spojenci USA, Velké Británie a Francie s dalekosáhlými finančními, ekonomickými a vojenskými vazbami; strategickými partnery při destabilizaci, resp. svrhnutí nepohodlných sekulárních režimů. Zároveň si musíme uvědomit, že právě mezi »přáteli« panuje tvrdý boj o vliv. V praxi to znamená, že americké zaváhání v Saúdské Arábii by okamžitě využily k posílení vlastních pozic třeba Francie nebo Německo, které se o to snaží kromě jiného masivními dodávkami zbraní. Nezapomeňme tedy, že ono »přátelství« znamená vliv a vliv kontrolu.

RJ: Vy se netajíte jistými sympatiemi či alespoň shovívavostí k Trumpovi. Tvrdíte, že Obama za sebou nezanechal nic kromě krve a slz. To byl podle vás tento nositel Nobelovy ceny míru skutečně krvežíznivějším elementem v Bílém domě než například jeho předchůdce George Bush ml.?

PS: Politiky posuzuji především podle dostupných faktů, nikoliv podle mainstreamového P.R. Rovněž poměřuji slova a sliby činy, a ty mluví zcela jasnou řečí. Obama je skutečný fenomén, který by zasloužil opravdu hlubší, empirickou analýzu. Na tomto prostoru aspoň stručně:

V předvolebním boji se prezentoval - nebo byl prezentován - jako jakási inkarnace Martina Luthera Kinga a JFK. Velká část národa a zejména zahraničí mu to spolkly i s chlupama, už jen z předpokladu, že Afroameričan musí být přece dobrý, poctivý a pravdomluvný. Prostě tito voliči a zahraniční příznivci jaksi automaticky spojili barvu pleti se »slušností«, tedy s takřka absolutním pozitivem. Automatismus negativního postoje bílých rasistů byl jednoduše obrácen naruby bez toho, že by se hlouběji reflektoval posun ve složení mocenské elity. K ní dnes mají přístup nejen puritánští Anglosasové, ale vítaní jsou právě příslušníci z jiných etnických a náboženských skupin. Podmínkou není barva pleti, ale souznění nebo přinejmenším oportunismus vůči cílům a metodám globalistů. Právě v kontextu jejich politické strategie jsou inteligentní a charizmatičtí »vůdci« typu Obamy vítáni.

Pro mne, a myslím, že právě to by nás a Evropu mělo zajímat nejvíce, byla prioritní zahraničněpolitická orientace kandidátů Trumpa a Clintonové. Zatímco se Hillary prezentovala jako garantka kontinuity americké politiky od Bushe seniora přes manžela Billa a Bushe juniora až po Obamu, Trump propagoval jiné tóny, a sice již dávno před jeho kandidaturou. Jak vůči Rusku, tak ohledně nekonečných amerických intervencí a válek. Jeho postoje v těchto otázkách prostě podle mého názoru nebyly zaměřené na konfrontaci, ale k jejímu snížení a ke spolupráci tam, kde je vedena zdravým rozumem - ve skutečném, nikoliv farizejském boji proti terorismu.

Nevím, zda byl Obama od samého počátku krvežíznivé eso globalistické frakce americké politiky, nebo jestli se jednalo o v podstatě tragický případ zmoudřelého Dona Quijota. Již bezprostředně po jeho zvolení jsem chladil různé euforie a doporučoval vrhnout pohled na to, kdo bude vést ministerstvo zahraničí a na štáb tzv. poradců, o kterých zlé jazyky tvrdí, že se spíše než o rádce jedná o pitbuly mající za úkol dohlédnout na prezidenta, aby se nakonec opravdu nevymknul z americké tradice »co prezident, to minimálně jedna válka«. Faktem zůstává, že za jeho prezidentování vedly USA více válek, provedly více vojenských intervencí a svrhly více bomb než během úřadování jeho předchůdců. Tedy po Kennedym a Kingovi ani stopa...

RJ: No nevím, Clintonovu Jugoslávii a Bushův Afghánistán a Irák bez souhlasu Rady bezpečnosti OSN asi jen tak někdo nepřekoná. Doufejme, že ani Trump... Ale přece jen, Obama se podílel na další vlně denuklearizace, je za ním i podpis mírové jaderné dohody s Íránem, uvědomuje si důležitost společného postupu světového společenství v boji proti změnám klimatu/globálnímu oteplování (coby mj. nejzávažnějším elementům/hybatelům nové migrační vlny, kdy na světě máme aktuálně už 258 milionů migrantů), postaral se i o oteplení ve vztazích s Kubou, včetně propuštění hrdinů z tzv. Miami5. Jediné, co nestihl, resp. nebylo mu umožněno stihnout, bylo uzavření Guantánama. Trump dělá naopak vše v přímém rozporu se svým předchůdcem a jemu natruc. Tak jako to činil Klaus v našich malých českých podmínkách...

PS: Denuklearizace na straně jedné, nová studená válka s Ruskem a propagace amerického vůdcovství ve světě na straně druhé, a sice prostřednictvím jak vojenské, tak ekonomické dominance. O vojenské jsme již mluvili, tu hospodářskou měly zaručit dohody volného obchodu TPP a TTIP, stačí si přečíst jeho proslovy o stavu národa. Jak to jde dohromady? Proto stále a opět opakuji: Byl to od něj a jeho »vlivných příznivců« švindl od samého počátku, nebo podlehl zákulisnímu tlaku?

RJ: No Obama tu propagaci amerického vůdcovství ve světě a snahy o vojenskou a ekonomickou dominanci jen zdědil a Trump - navzdory rušení vámi zmiňovaných »dohod« o volném obchodu - v tomtéž také rozhodně neustupuje?!

PS: Zde je otázkou, do jaké míry jde o jeho iniciativu, nebo jestli musí reagovat na »výstřely« vlastní administrativy tak, aby nebyl rovnou označen za Putinova trola. Každý veřejný výstup třeba takového ministra zahraničí určitým směrem prezidenta váže a předurčuje jeho rozhodnutí. Připomínám právě dvojici Obama-Clintonová zcela evidentně v libyjské kauze.

Jinak, problém klimatu je podle mého názoru daleko složitější, než nám ho prezentuje politický a mediální mainstream, a zcela přesahuje rámec našeho rozhovoru.

Co se Íránu a Kuby týče, samozřejmě neznám Obamovu skutečnou motivaci. Mohl to být prostý rozum a uznání realit, v případě Íránu mohlo jít o skutečnou snahu zabránit nebezpečné eskalaci zejména vzhledem k izraelskému postoji, který by mohl USA vtáhnout do nové války.

A Kuba? Tam mi to připadá jako jakýsi plán B. Kuba nepadla po zlém, nepoložily ji ani vojenská intervence ani sankce, a je tedy možné, že šlo o pokus prorazit tam »po dobrém«. Připomínám postup, který aplikovaly západní státy například vůči Kaddáfímu a Libyi. To samé jsme mohli pozorovat v přístupu k Sýrii a Asadovi. Po sankcích lichotky a poklepávání po ramenou, zatímco se v zákulisí již brousil nůž. Náhoda? Kdyby Obama touto cestou nešel, věřil bych v jeho upřímný úmysl ohledně Kuby, takto s tím mám, mírně řečeno, velké potíže.

RJ: Jistě, ani já si nedělám iluze o Obamově nezištnosti, nicméně lepší něco než nic, ne? V domácí politice jsme svědky Trumpova hysterického boje proti Obamacare či prosazování daňové reformy, která jde na ruku velkým firmám a obecně nejbohatším »elitám«, no a co se zahraničně-politických konsekvencí týče, tak i když pro něj Putin stále má až pozoruhodnou slabost, Trump mu oplácí návratem k mentalitě studené války - když Rusko a Čínu označil za bezpečnostní hrozbu pro USA, resp. »americkou moc a zájmy ve světě«. Vám tenhle návrat »řešení« mezinárodně politických souvislostí z pozice síly, onoho zase si hraní na samozvaného světového četníka, přijde normální?

PS: Nezlobte se, ale já od samého počátku pozoruji hysterický boj globalistické frakce proti Trumpovi. Neproběhl zatím jediný týden bez toho, že by proti němu nebyl veden útok. Média se spoléhají na to, že neustálé opakování lží, polopravd, citátů vytržených z kontextu a vytahování osobních skluzů, ať již skutečných nebo údajných, prostě lidem vtluče do hlavy rovnítko Trump = čertovo kvítko. Tyto zákulisní machinace onoho »státu ve státě« ohrožují demokracii, nikoliv Trump. Bez okolků prohlašuji, že pro mne jako Evropana nemají prioritu Obama nebo Trumpcare, ale propojení klíčové bezpečnostní instituce jako FBI s politickým směrem, který se nachází na permanentní válečné stezce. A i evropský mediální mainstream nedělal nic jiného, než přisluhoval Clintonové a pomáhal rozšiřovat ty největší nesmysly.

Abychom si rozuměli: Trumpa neznám, nikdy dříve jsem se o něj nezajímal a nedělám si naprosto iluze o tom, že by byl zářným příkladem altruismu. Kdo se v reálně existující kapitalistické džungli stane a udrží miliardářem, nemůže být moderním Františkem z Assisi. Ale opakuji: Mne jako Čecha a Evropana především zajímá to, zda nás Amerika (ne)dotlačí do válečného konfliktu s Ruskem, jestli konečně přestanou barevné revoluce, jarní převraty a vojenské intervence po celém světě, které devastují země a destabilizují celé regiony včetně milionových migračních proudů se všemi konsekvencemi.

No a Rusko a Čína? Trump je ve zmiňovaném projevu o stavu národa označil jako rivaly, což je poněkud něco jiného než nepřítel. Tuto změkčenou formu považuji za jakýsi kompromis mezi vlastní pozicí z dřívějška, alespoň co se Ruska týče, a povinnou daní na globalistické válečníky.

Osobně jsem přesvědčený, že je Trump vystaven permanentnímu tlaku globalistů, kteří mají své lidi v zaběhnuté administrativě, na ministerstvech a v jednotlivých rezortech státu. Trump samozřejmě není žádný anděl, ale jeho politický plán byl - a myslím, že stále ještě je – jiný, než jaký mají architekti projektu Nového amerického století. Jeho 'America first', jak to vnímám, znamená sílu zevnitř, kdežto globalisté chtějí americké prvenství zajistit vojenskou silou navenek. Jeho pozice je velmi komplikovaná, sílu a vliv bushovsko-clintonovské frakce a jejího mocenského pozadí nemůže ignorovat.

RJ: Vaše spojování republikánského klanu Bushů a demokratického Clintonů je vcelku pozoruhodné, řekl bych, že na Bushovy nejen (ne)vědomostní, ale i politické »minely« navazuje spíš Trump. Stačí číst si jeho tweety (už to samo o sobě je v jeho postavení zcela nevhodné) - jež bývají plné nejen hysterie, ale někdy se dotýkají až nenávisti, ba rasismu. V tomto případě těžko můžeme podezírat prezidentovi nenakloněná »globalistická« masmédia z toho, že by je psala za něj... A nejsou to ona, kdo se po většinu času nechová jako hlava největší světové mocnosti, kdo si úřad prezidenta plete spíš s další vlastní televizní show. Není tedy spíš než bagatelizovat a omlouvat často neomluvitelné lepší hledat nejen pro USA nějakou novou - třetí cestu? Ať už v rámci Demokratické strany (nějakého nového Sanderse), nebo zcela mimo tento duální systém?

PS: Nespojuji rodinné klany, ale kontinuitu politiky, o to zde jde. Obama se vymykal z etnického i sociálního rámce tradiční politické elity východního pobřeží. To měl společné právě s Kennedym, který neměl anglosaské, ale irské kořeny (připomínám, že Irové platili pro puritánské Anglosasy hned po indiánech za chátru), nebyl protestant, ale katolík, kteří při dělbě o moc nebyli považováni za rovnoprávné...

Posun u Obamy byla skutečně ona barva pleti. Absolvent univerzity Obama měl samozřejmě kultivované vystupování a charisma, což se v době masových a sociálních médií, kdy v popředí nestojí politický obsah, ale ta show, rovná výhře v loterii. Trump není žádný intelektuál a veřejně řekne nahlas leccos, co si »slušní« politici jen myslí! Nic tedy neomlouvám, jen to dávám do hlubšího kontextu a upozorňuji na manipulativní roli tzv. vůdčích médií. Stačí, aby přešlapy jednoho nafoukla a donekonečna opakovala, zatímco u jejich kandidáta se podobné věci prostě přehlížejí. Nejde jen o Trumpa v Americe, ale i o jiné nepohodlné politiky v Evropě a ve světě.

Co se Demokratické strany týče, tak ta bohužel ve válečném štvaní předběhla republikány, a Sanders je trpěný exot, který tuto stranu ani v nejmenším nereprezentuje. Tím nemyslím prosté voliče, ale ty, kteří v ní disponují penězi a zákulisním vlivem prostřednictvím nesčetných nadací a myšlenkových fabrik. Uvidíme, co se tam stane příště.

Roman Janouch (RJ), http://www.halonoviny.cz/articles/view/47220859

Přišlo e-poštou