Na 70. sjezdu v Řezně předal B. Posselt slavnostně Karlovu cenu „sudetoněmeckého landsmanšaftu“ paní Charlottě Knoblochové, funkcionářce židovských organizací na světové i německé úrovni. Nová nositelka si toto ocenění jistě zasloužila, zvláště pak když si uvědomíme, že to byli právě evropští Židé, které nacisté téměř vyhubili. Židovských obětí hitlerovské říše bylo na pět až šest milionů.

S tímto krokem landsmanů nelze nijak polemizovat. Naopak můžeme konstatovat, že byl zcela na místě. Ovšem nejde jen o německou minulost, ale i přítomnost. A s tou je to již horší. Ve SRN se začínají projevovat určité protižidovské „nálady“. Dokonce jeden současný vládní činitel „nedoporučil“ Židům, aby nosili na veřejnosti jarmulky. Pravděpodobně uvedené negativní skutečnosti souvisí s migrační vlnou, která se před nedávnou dobou přelila přes Německo.

Myslíme si však, že vedle Židů by si zasloužili pozornost i Slované. Kolem 30 milionů z nich se stalo oběťmi v druhé světové válce. I jejich osudy měly být těžké. Značná část Poláků, Ukrajinců, Bělorusu a Rusů, a nezapomeňme i Čechů, měla být podle německých plánů vyhlazena, část vyhnána z jejich domovů. Pouze některé z nich mělo potkat „štěstí germanizace“. Tak si Němci chtěli zajistit nový životní prostor, kde by slovanského obyvatelstva bylo jen tolik, kolik by jich bylo zapotřebí pro služby německému "panskému národu“. Vyvraždění Slovanů mělo následovat po genocidě Židů.

Německo však bylo ve válce poraženo. Váleční zločinci zčásti odsouzeni, někteří i popraveni. „Velkolepé“ plány na vybudování nové Evropy, v níž by vládli Němci, vzali za své. Z minulosti je však třeba vyvodit plné poučení, nikoliv jen částečně! Na genocidu Židů bychom měli vzpomínat stejně tak jako na vyvražďování Slovanů. Již delší dobu se mluví o zavedení památného dne slovanských obětí německé říše. Slováci před nedávnou dobou navrhli, aby tímto dnem se stal 22. červen, den vpádu německých armád do Sovětského svazu. Kdy však tento dobrý záměr se stane skutečností?

Je zde jedna z více překážek. Němci, zvláště pak ti tak zvaní sudetští, si dobu druhé světové války neradi připomínají. Pokud se o ní zmíní, pak jde o několika slovní úlitbu, po níž následuje výčet zločinů, jichž se zvláště pak Slované dopustili na nevinných Němcích. O Rusku sudeti mluví ještě dnes jako o říši zla a o Putinovi hnedle jako prvním světovém čertu. Extrémisté levicoví i praví jsou podle sudetů Rusy podporováni. Můžeme shrnout. Pakliže landsmani vidí dobře německý dluh vůči Židům, pak nic takového nepociťují především vůči Rusům, ale také ve vztahu k Polákům a Čechům. Dočkáme se toho, že sudeti budou měřit všem stejným spravedlnostním metrem a že přestanou účelově vykládat dějiny a dělat z nich služku svých zájmů? 

J. Skalský