Odkazem, který si od Cyrila a Metoděje můžeme vzít, je na křesťanských hodnotách postavená Evropa suverénních vlastí
Autor: Radim Fiala | Publikováno: 5.7.2019
Dědictví otců, zachovej nám Pane! 5. července si připomínáme Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Odkazem, který si od Cyrila a Metoděje můžeme vzít, je na křesťanských hodnotách postavená Evropa suverénních vlastí.
Oba světci krásně ukazují, že národní myšlenka i křesťanský evropský hodnotový univerzalismus nemusí být v rozporu, pokud jsou správně pochopeny. Oba dva světci jsou patrony Moravy, ale i Evropy. Oba stojí u kořenů české suverenity a státnosti, která začínala již na Velké Moravě. Oba světci jsou i mostem mezi Východem a Západem, protože přinesli liturgický slovanský jazyk staroslověnštinu i písmo (hlaholici) Slovanům a položili základ východní (řecko)katolické-liturgie a současně byli oba součástí univerzální křesťanské katolické církve.
Staroslověnštinu dodnes používají jako liturgický jazyk pro své nádherné obřady východní liturgie řeckokatolíci i ortodoxní. K cyrilometodějské tradici se hlásil i velký český panovník Karel IV., který nechal v Emauzském klášteře Na Slovanech v Praze sloužit slovanskou liturgii.
Na příkladu obou světců je důležité správně pochopit, co znamená vztah k Evropě a naší vlasti. Velká Morava i přemyslovský stát byly suverénní entity, které měly vlastní zákonodárství a vlastní panovníky. Zákony jim nevnucoval žádný Brusel. Ano, hlásili jsme se k evropským křesťanským hodnotám a k nim se hlásíme i nadále. Ale proto, abychom měli rádi Evropu – a my ji máme rádi – nepotřebujeme mít jednotný centrální evropský superstát, stejně jako ho nepotřebovali mít Cyril a Metoděj, sv. Václav, ostatní Přemyslovci či Karel IV.
Milujeme Evropu svobodných vlastí jako rozmanitou entitu, kterou spojují hodnoty evropské křesťanské civilizace, kultury a vzdělanosti, nikoli diktát byrokratů Bruselu. A to je pro nás právě i to, co si od Cyrila a Metoděje můžeme vzít – na křesťanských hodnotách postavenou Evropu suverénních vlastí.
Na závěr připomeňme jednu sloku písně, která se zpívá na tento svátek a která nám má stále co říci: „Jazykem rodným Boží chválu pěli, mateřskou řečí knihy svaté psali, získali láskou Kristu národ celý, život nám na vše věky zachovali. Nezhyne rod, jenž věřit neustane: Dědictví otců zachovej nám, Pane!“
Udělejme vše pro to, abychom dědictví otců zachovali pro nás i pro naše potomky.