Dvojí metr pana kardinála

Nedávno stál svět na pokraji velké války. Báli jsme se, aby neohrozila lidstvo. Sýrii Západ hrozil. Tamní patriarcháty vydaly prohlášení proti válce. Podpořily i syrský režim. A co odeznělo od nás? Od katolické církve, od „našich“ politických křesťanů?

Nevíme o ničem, co by stálo za řeč. Zabývají se již dlouho prezidentem Zemanem a premiérem Babišem. Na srdci jim leží česká vláda. Jak rádi by se dostali k politickému kormidlu, aby mohli nás řídit. Jaké však mají k tomu předpoklady? Ve volbách dostali od voličů velký výprask. Měli by být na politickém ošklivci. Zpytovat své svědomí a poučit se z hrubých chyb, co udělali. A v neposlední řadě by se měli veřejně odříci dřívější germanofilní politiky. Nic z toho neudělali.

Jsou politickými trpaslíky i nadále, buď horko těžko se dostali do parlamentu nebo získali o něco více než 5 % hlasů. Nepoučitelně setrvávají na svém. To všechno pan kardinál Duka ví, přesto o těchto skutečnostech mlčí on i jiní preláti. Kolik z nich v terénu pomáhalo například kádeuákům při volbách bez ohledu na to, co chyb napáchali?

Ale nyní panu kardinálovi jde o pana prezidenta a komunistou stranu. Myslím, že nehezky se o ně otřel. Snáze bychom jeho slova vzali na vědomí, kdybychom věděli něco o jeho konkrétní kritice počínání politických křesťanů.

Pokud jde o pana prezidenta Zeman, ten zachránil naši reputaci prohlášeními o válce v Sýrii, o pošlapání mezinárodního práva. Z jeho slov jsme měli velkou radost. Na rozdíl od prohlášení ministra zahraničních věcí, pana M. Stropnického, který byl „solidární“ nikoliv s objektivní pravdou, ale se „spojenci“, kteří napadli vojensky Sýrii. To zase bylo k pláči.

A komunisté? Ti měli již dávno ohlášený sjezd. A dávno byla i sjednána návštěva pana prezidenta na něm. Dříve, než bylo jednáno o převozu ostatků kardinála Berana do vlasti a vešla tato informace do veřejnosti. Komunisté, ať již jsou takoví, či makoví, jsou legální politickou stranou. Z hlediska ústavnosti stejnou jako jsou ostatní politické strany. Popírat tento fakt znamená narušovat náš stranicko-politický systém i princip demokracie. Je to tak, ať se to komu líbí, či nelíbí.

Na dvojí metr jsme již zvyklí. Zamrzelo nás, že kardinál Duka jej také užívá a dokonce ve chvíli, kdy by měl být objektivní, či ještě lépe, kdy by měl mluvit o věcech, které se k obřadu vztahovaly. Vyčinit panu prezidentu mohl jindy, taktéž komunistům.

Snad ještě jednu vzpomínku. V r. 1948, po zvolení K. Gottwalda prezidentem republiky, sloužil arcibiskup Josef Beran na jeho počest slavnostní Te Deum.

Víme o kardinálu Dukovi, že patří ke slušným lidem. Přesto nás toto vybočení mrzí. Ještě hůře však neseme, že je členem Sdružení Ackermann-Gemeinde, jehož předsedou je Daniel Herman. A právě tato skutečnost nás vede k otázce, zda pan kardinál také vytkl ministru Hermanovi jeho ostudná slova pronesená na sjezdu „sudetoněmeckého landsmanšaftu“ na adresu českého národa? Nic o tom nám není známo. Zrovna tak pan kardinál nereagoval ani na sudetofilní projevy pana P. Bělobrádka a K. Schwarzenberga. Dvojí metr pana kardinála, jak jsme přesvědčeni, je smutnou skutečností.
J. Kovář