Dvakrát měř a jednou řež!
Západní politici, a my s nimi se solidarity(?), to děláme nejen obráceně. My dokonce ani neměříme, ale jen řežeme. Na nedávná poučení jako bychom zapomněli. Cožpak našim politickým elévům a snad dokonce ani zkušeným matadorům již nic neříká zkušenost z Iráku, Libye, Sýrie a dalších států? S. Husajn má zbraně hromadného ničení, vykřikovali tehdy známí politici do celého světa, a může je vůči Západu použít. Již již k tomu může dojít. A tak do Iráku západní koalice vrazila jako buldozér. A dodnes žádné zbraně hromadného ničení tam nenašla, ač všichni víme, jak přičinlivě se o to snažila. Ale vezmi chlup na dlani, když tam není. Že to stálo životy statisíce lidí a zničení infrastruktury státu, to jako by nikoho dnes již ani nezajímalo. A poučení pro budoucnost? Snad jen to, že neustále opakovaná lež, ať již je fantasmagorická jakkoliv, se pro značnou část lidí stane snad až pravdou. Tedy i v budoucnosti se dá podobně postupovat.
A nyní, jak jsme přesvědčeni, se podobné hrátky, díky předchozím „zkušenostem“ konají kolem plynu novičok. Rusové údajně zavraždili v Anglii dva Rusy, tvrdí angličtí politici a státníci. Důkazy zatím nepředkládají žádné. Jen stále tvrději útočí na Rusko. A některé další státy se k tomuto „bohulibému“ tažení připojují. Dokonce snad i my.
Jediným rozumným v celé této „aféře“, která se rozlézá jako rakovina i u nás, se ukázal prezident M. Zeman, který BIS uložil zjistit, zda novičok byl u nás vyvíjen a skladován. Podobně a ještě mnohem gruntovněji si však měli počínat již od samého počátku i Angličané. Pokud se chtěli dopátrat pravdy, měli ke spolupráci v šetření přizvat i Rusy. Nikoliv je jen odkázat na politický ošklivec. Dnes bychom asi všichni věděli více.
Jde však skutečně v prvé řadě o to zjistit, kdo zavraždil oběti? Nebo se hledá ona známá hůl, aby „pes“ mohl být bit? Myslíme si, že prvoplánově jde o to, jak nabít, pokud možno alespoň částečně důvěryhodně, Rusko a navíc ho pošpinit, jak se jen dá.
S tím bychom neměli mít nic společného. Sami jsme dostali v průběhu časů několik takových odsouzeníhodných výprasků, takže bychom jakékoliv bezpráví, již po delší dobu činěné Rusku, měli jednoznačně odsoudit a ne plácat něco o nějaké solidaritě. Rusové nejsou naši nepřátelé, ale naopak. Proto bychom měli ukázat alespoň trochu odvahy a odmítnout jakoukoliv účast na trestní akci proti Rusku, která je podložená zatím jen pouhými slovy, nikoliv však potřebnými důkazy. A pokud „naši“ představitelé tak stateční nejsou, měli by alespoň mlčet.
J. Kovář