(Rozhovor Haló novin s mjr. v. v. Stanislavem Balíkem, zakladatelem Masarykovsko-baťovské akademie)
Čím se zabývá Masarykovsko-baťovská akademie? Na webu ji představujete jako vzdělávací firmu.
Dovolte to vzít zeširoka: V roce 2017 jsem ze zdravotních důvodů odešel z armády. Byl jsem tehdy zaměstnán na Univerzitě obrany a došlo k tomu, že se sešlo několik důvodů. Do Brna na akademickou půdu jsem přišel na jaře roku 2016, bylo to na katedru leadershipu a já měl tehdy zcela jasnou představu o své práci. Ve Vyškově na Vojenské akademii jsem byl v čele skupiny humanitních předmětů od roku 1996. Natočil jsem stovky videí, které jsou volně přístupné nejen pro vojáky, ale pro všechny na YouTube pod heslem Stanislav Balík. Byla to témata bezpečnostní, politologická, ale především vojenské dějiny v tom nejširším smyslu slova. Pro akademickou půdu jsem začal připravovat přednášky o významných vojenských osobnostech v průběhu dějin.
Jsem pevně přesvědčen o tom, že dnešní vojáci, ale nejenom vojáci, potřebují skutečné osobnostní vzory. Tak jsem se to učil na studijních pobytech v Německu a USA. Byly tam zahraniční vzory, ale máme naše významné domácí vojenské osobnosti, které bohužel naši vojáci mnohdy neznají. Celá moje vojenská služba byla vlastně obrozenecká mise. Znalosti naší vojenské historie a tradic jsou katastrofální, a proto jsem dělal všechno pro to, aby se situace změnila. Psal jsem knížky (celkem jich je asi 15), točil videa, pořádal přednášky, jezdil na vědecké konference.
Myslím, že velice významným bodem zlomu byl pro mne rok 2013. Byl jsem tehdy Společností Ludvíka Svobody (SLS) pozván do Prahy na konferenci k 70. výročí Karpatsko-dukelské operace. Setkání s paní profesorkou Zoe Klusákovou Svobodovou bylo pro mě něco jako osvícení. Uvědomil jsem si, že musím udělat vše, aby celý náš národ znal pravdu o Ludvíku Svobodovi, a proto jsem napsal dvě knihy Ludvík Svoboda legionář a velitel a ta druhá - zatím nejrozsáhlejší dílo o našem národním hrdinovi - byl třísvazkový soubor Ludvík Svoboda - československý de Gaulle. Setkal jsem se s paní profesorkou několikrát a za nejdůležitější považuji setkání ve Svobodově rodišti Hroznatíně, kde jsem tehdy strávil celý den. Dostal jsem spoustu podnětů a archivních materiálů, a tak jsem se mohl pustit do díla. Musím uznat, že ze strany velení Vojenské akademie ve Vyškově jsem dostal absolutní podporu při obnově tradice našeho armádního generála a prezidenta republiky a při publikaci tohoto díla. Od té doby jsem začal dělat přednášky pro veřejnost. Takové jsou kořeny Masarykovsko-baťovské akademie.
Druhou stránkou mé vzdělávací činnosti byly komunikační a pedagogické kurzy, které jsem organizoval v rámci vzdělávacích aktivit na Vojenské akademii. Byly to všechno moduly na prezentační dovednosti, mediální komunikaci a vedení výuky. Těch modulů bylo spoustu a byly orientovány komunikačně jako situační učební tréninky. Alfou a omegou byl trénink před kamerou a vyhodnocení metodou zpětné vazby. Největší úspěch jsem slavil s mediálními kurzy. Vedl jsem speciální kurzy pro naše velitele, generály, tiskové mluvčí a další vedoucí funkcionáře MO a GŠ. Nejraději jsem měl kurzy pro slovenskou armádu. Mé kurzy byly tehdy vyhodnoceny jako nejlepší zahraniční kurzy pro slovenskou armádu. Jistě není náhodné, že bývalí absolventi se mi nedávno ozvali a chtěli po mně, aby má Masarykovsko-baťovská akademie školila slovenské vojáky.
Již dva roky dělám komunikační kurzy pro městské policie, starosty, armádu, hasiče a další složky. Druhou stránkou mé činnosti jsou přednášky pro knihovny, muzea, radnice, informační centra a další zájemce v tématech bezpečnostních a historických. Vše je pod společnou ideou druhého národního obrození, které je nezbytné, abychom si udrželi náš stát a jako národ přežili.
Proč jste si do názvu vybrali odkaz na TGM a také na podnikatele Tomáše Baťu?
Našeho prvního prezidenta považuji za svůj vzor a také za jediného skutečného státníka, kterého jsme měli v uplynulých 100 letech naší obnovené novodobé státnosti. Vystudoval jsem filozofii na fakultě univerzity, která dnes nese jméno našeho prvního prezidenta, a jsem na to neobyčejně hrdý. Začal jsem studovat v době, kdy univerzita nesla název Jana Evangelisty Purkyně, v listopadu 1989 jsem byl ve třetím ročníku. Jsem přesvědčen, že nový režim na našeho prvního prezidenta v žádném případě nenavázal. Klausovsko-havlistický režim navázal na tradici druhé republiky, Rakousko-Uherska a protektorátu. Naše státnost byla podlomena rozbitím společného státu a prolomením prezidentských dekretů restitucemi Václava Havla a Karla Schwarzenberga. To bylo na začátku restitučních nároků, a v současnosti došlo k restituci majetku rodiny Walderode, jak zajisté víte. Tímto justičním prolomením Benešových dekretů se již mílovými kroky blížíme k protektorátu...
Vidíte to tak černě?
Ano, tento precedens bude mít nedozírné následky pro obyvatele našeho pohraničí. Tato republika nebrání naše národní zájmy a bezpečnost našich obyvatel. Naše státnost je likvidována bez jediného výstřelu, stejně jako v roce 1938. Současné bezprecedentní útoky na naši státnost jsou dědictvím neblahého prezidentství Václava Havla. Václav Havel byl kolaborantský prezident, který se nejvíce zasloužil o prolomení Benešových dekretů a rozbití společného státu Čechů a Slováků. Jeho orwellovské »humanitární bombardování« je vrchol licoměrnosti, pokrytectví a amorálnosti. Jako Čech se stydím a chtěl bych se omluvit za tohoto prezidenta všem pozůstalým po obětech těchto masakrů. T. G. Masaryk by odsoudil takové jednání a bojoval by proti všem současným pohrobkům Václava Havla, kteří šíří zrůdnou ideologii multikulturalismu, jež má zničit evropské národy ve jménu nové civilizace postavené na totalitním islamismu. Masaryk by bojoval za náš národ a stát, a já chci jít v jeho šlépějích.
Druhou osobností, kterou má v názvu naše akademie, je Tomáš Baťa, který si vše vydobyl svou vlastní pílí a podnikatelským géniem a stal se tak průkopníkem všeho nového a tvůrčího v podnikatelském světě. Byl to vlastenec, který miloval svůj národ a dělal vše pro to, aby jeho firma dobývala svět. Firma Baťa tehdy válcovala zahraniční konkurenci a jeho filiálky vznikaly v celém světě. Všechno skončilo zánikem republiky. Musíme si uvědomit, že bez státu nejsme nic.
Proto nechápu protestující demonstranty, kteří jsou v roli užitečných idiotů a dělají vše tak, aby sudeťáci, domácí kolaboranti a zrádci v cizím žoldu zničili náš stát. V roce 1990 se vůdčí osobností naší transformace stal Václav Klaus, který rozhodně nebyl Aloisem Rašínem. Náš první ministr financí po vzniku republiky vytvořil nejpevnější měnu v Evropě a vytvořil podnikatelské prostředí, ve kterém české firmy byly posilovány, a Tomáš Baťa a další podnikatelé mohli tvůrčím způsobem expandovat a posilovat český kapitál. Jeho nostrifikace ukazovala na sílu našeho státu, který oslabil sílu rakouského a německého kapitálu.
Profesor Milan Zelený navrhoval, abychom tvůrčím způsobem navázali na Tomáše Baťu. Náš nejkvalitnější ekonom, který působil v USA, byl převálcován ješitným hlupákem. Během panování Václava Klause a jeho ODS došlo k největšímu rozkradení národního majetku v dějinách naší země. Odhaduje se, že jsme přišli o 5 bil. korun, ale já si myslím, že zničení všech průmyslových podniků, veškerého zemědělství, státu a vůbec veškerých výrobních a organizačních dovedností se nedá penězi vyjádřit. Václav Klaus zničil morálku. Nerozeznával čisté a špinavé peníze. Neuznával právní a sociální stát. Jediné, o čem mluvil, byl trh bez přívlastků, že veškerý státní majetek musí být rychle zprivatizován (rozkraden) a že stát je ten nejhorší hospodář a že jsme nejlepší na světě v provedení privatizace kuponovou metodou. Jeho hrdinou se stal Viktor Kožený, který mu pomohl rozjet celou kuponovou privatizaci, ve které nabízely jeho Harvardské fondy za tisíc korun deset tisíc korun. Za vidinou krátkodobého zisku jsme se jako národ stali žebráky.
Vzpomeňme, jak Klaus sliboval, že po utáhnutí opasku budeme mít v roce 2000 stejné platy, jako mají Němci. Po 30 letech máme třetinové výplaty a drtivá většina národního majetku je v zahraničních rukou, především v německých! Doporučuji si přečíst knížku paní docentky Švihlíkové Jak jsme se stali kolonií. Další velmi podnětnou knihou je od Solženicyna Rusko v troskách. Přemýšlím, že napíšu knihu v tomto duchu - Česko v troskách. Rusko bylo popisováno za Jelcina, ale díky Putinovi od roku 2000 budují svůj národní stát. My si svůj stát stále necháme rozvracet. Masarykovsko-baťovská akademie se snaží zvrátit tento neblahý vývoj v duchu našeho druhého národního obrození. Je nutno začít lidem říkat pravdu o tom, co se tu skutečně posledních 30 let odehrávalo.
Shrňte, prosím, v jakých oborech se vzdělávají vaši posluchači.
Našimi posluchači jsou lidé, kteří chodí na mé přednášky o tématech bezpečnostních, politologických a historických. Musím poctivě přiznat, že většina z nich jsou starší lidé. Střední generace je málo zastoupena a mladí téměř chybějí až na výjimku úplně. Tyto přednášky natáčíme a dáváme je na internet a já věřím, že se mnohem více lidí dozví informace, které se ve sdělovacích prostředcích a ve škole nedozvědí, protože úroveň našeho školství katastrofálně poklesla.
Tou druhou oblastí jsou komunikační kurzy šité na míru podle potřeb klientů a jsou to složky státní správy, městské policie, armády atd. V současné době připravujeme moduly pro starosty z pohraničí o situaci s prolomením tzv. Benešových dekretů, a co našim lidem hrozí. Je třeba provádět osvětu a začít lidi mobilizovat k obraně proti tomu, co se na ně připravuje. Na podzim se připravuje v Praze převrat v duchu kyjevského Majdanu, a tak je třeba také připravovat lidový odpor proti těmto nedemokratickým pokusům, které jsou zaměřeny proti ministryni Benešové, premiéru Babišovi a prezidentovi Zemanovi.
Vy tušíte v listopadu u nás obdobu Majdanu, která vedla na Ukrajině ke změně vlády?
V současné době se formují síly, které si přejí změnu vlády, ale v podstatě se jedná o »sametovou« formu státního převratu. Nepředpokládám krvavý průběh jako na Ukrajině. Československo také nebylo zničeno »humanitárním bombardováním« jako Jugoslávie, ale přesto zmizelo z mapy Evropy. Všichni jsme svědky bezprecedentních útoků na premiéra a prezidenta. Jsou organizovány protesty, které mají podle plánu vyústit v listopadu v český Majdan. Milion chvilek pro demokracii je organizován těmi silami, které chtějí dolikvidovat naši státnost. V parlamentu sedí pan Petr Fiala a je v čele »demokratického« bloku, který dělá všechno pro to, aby padla demokraticky zvolená vláda. S panem Fialou jsem seděl v roce 1991 v lavici na kurzu politologie a vím, že už tehdy jezdil stále do Bavorska, kde byl školen v tom »správném« světovém názoru. Jeho zářivá kariéra není jistě náhodná. Má dokončit, co začal pan premiér Nečas, který jel na státní návštěvu do Mnichova, místo do Berlína.
Jako pedagog jste získal zkušenosti i na základním školství. Jaká je současná školní mládež, co se týče morálky, úcty k dějinám, k českému jazyku apod.?
V minulém roce jsem pořádal konferenci ke 100. výročí Československa v Luhačovicích. Cílem bylo dát impuls našemu druhému národnímu obrození, ukázat i naší mladé generaci, jaké jsou hodnoty, za které naši předci bojovali a na jakých ideách vznikla ČSR. Chtěl jsem zjistit ze své vlastní zkušenosti, jaké jsou vlastně poměry na našich základních školách. Vybral jsem si základní školu ve svém rodišti, Znojmě, na které jsem hrdý, a také proto, že blízko mám své trvalé bydliště. Do školy jsem nastoupil s nadšením sobě vlastním 12. listopadu minulého roku. Ani v těch nejděsivějších snech jsem si nebyl schopen představit tu úděsnou realitu, v jaké se naše školství nachází.
Co jste zažil?
Viděl jsem katastrofální nedostatky ve znalostech. Děti na druhém stupni nebyly schopny pořádně číst a nebyly schopny dát dohromady kloudnou větu. Byl jsem svědkem apatie, nezájmu, neustálého vyrušování v hodině. Z jejich strany byla naprostá neúcta k autoritě. Děti byly jako utržené ze řetězu. Naposledy jsem byl svědkem podobné situaci na začátku 90. let na vojně v Mikulově. Byla to naprostá anarchie, chaos a rozvrat. Učitelé ve Znojmě byli slovně, a dokonce fyzicky napadáni. Dozvěděl jsem se neskutečné věci, byl jsem svědkem, že hodiny ve škole přebíraly aktivistky z neziskovek a ještě více přilévaly oleje do ohně tím, že děti si mohly dělat, co chtěly. Tento morální rozvrat byl podporován vedením školy, které se snažilo dát maximální prostor těmto aktivistkám, a později jsem zjistil, že všechny morálně a charakterově pevné osobnosti byly ze školy vyhazovány, naopak oblíbenci vedení školy byli preferováni a bylo jim povoleno úplně všechno. Nemuseli chodit na dozory, nechodili včas do hodin a všemožně si věci ulehčovali.
Bojoval jsem proti tomuto chaosu a ve velmi krátké době se dostavily výsledky. Začal jsem cítit, že se proti mně něco chystá. Byla to jakási intuitivní předtucha. Děti neměly úctu k nikomu a k ničemu, ale přesto jsem hovořil o tom, že situaci ve škole je možné pozitivně řešit a nastolit řád. Ve sborovně jsem začal otevřeně vyjadřovat své zděšení z poměrů ve škole, zároveň jsem se netajil svým vlasteneckým přesvědčením a podporou prezidenta Zemana. To jsem neměl dělat. Přišel úder, s jakým jsem se ve svém dosavadním životě zatím nesetkal.
Co následovalo?
Paní zástupkyně školy mi přišla 9. 1. 2019 na hospitaci do sedmé třídy. Byla to hodina slohu z českého jazyka. Tématem byl konspekt na článek o mistru Janu Husovi. Chtěl jsem lépe demonstrovat tuto významnou osobnost našich národních dějin, a proto jsem v hodině použil ukázku z filmu Jan Hus. Jednalo se o pětiminutovou ukázku, která se týkala Husova kázání v Betlémské kapli. Byl jsem přesvědčen o tom, že vše bylo v pořádku. Napsal jsem si pozitivní zpětnou vazbu na oficiální dokument, který jsem dostal od zástupkyně. V ředitelně jsem se dozvěděl, že všechno bylo špatně. Prý se v mém pojetí nejednalo o český jazyk, ale o dějepis, a použil jsem naprosto nevhodnou ukázku, kterou jsem údajně chtěl »zabít čas«. Projevil jsem prý naprostou pedagogickou nekompetentnost, nebyl jsem schopen zvládnout spolupráci s asistentkou. Namítl jsem, že tam nebyla. Byl jsem přerušen a vzápětí paní zástupkyně roztrhala moji zpětnou vazbu a prohlásila, že za čtrnáct dní přijde znovu, a pokud to nebude podle jejích představ, tak »bude stále trhat«.
Ještě to odpoledne jsem byl šikanován další kolegyní, která neoprávněně vtrhla do jiné mé hodiny a kontrolovala dětem sešity. Šikana se stala všudypřítomnou. Netrvalo dlouho a já se z toho 21. ledna nervově zhroutil. Začal jsem se pochopitelně bránit, napsal jsem celkově deset stížností. Ve škole byly tři inspekce. Celkem bylo za školní rok zlikvidováno třináct zaměstnanců školy. Teror na škole byl nepředstavitelný a všem zaměstnancům bylo přísně zakázáno se mnou hovořit. Lidem bylo neustále vyhrožováno, že dopadnou jako já. Byl jsem vyhozen, po příchodu inspekce práce jsem byl důrazně vyzván, abych vrátil klíče od školy. Nechce si mi ani říkat, že k ničemu nevedla má komunikace se starostou, pochopil jsem, že paní ředitelka je pod jeho speciální ochranou.
Přitom před rokem byl zlikvidován ředitelkou tamní skvělý pan ředitel, který vedl školu v klidu a míru 18 let a měl tři roky do důchodu. Po jeho likvidaci začala doba teroru a zároveň anarchie. Teprve od 1. července se celá moje kauza začala medializovat.
Pojďme od této vaší hořké osobní zkušenosti k »slavné« poznámce ve výroční zprávě BIS za rok 2017 ohledně údajného sovětského výkladu moderních dějin u nás. Co jste tomu říkal?
Znepokojení BIS je něco neuvěřitelného. Podle mého názoru jsou učebnice naprosto v pořádku. Naopak děsivá je celá ta výroční zpráva BIS. Měli by se starat o naši národní bezpečnost a nevměšovat se nekompetentně do věcí, kterým nerozumí.
Největším problémem našeho školství jsou lidé ve vedení škol jako na zmiňované základní škole ve Znojmě a masakrování kvalitních učitelů tak, jak jsem toho byl svědkem. Kvalitní učitelé se nedovolají spravedlnosti.
Za námi je 75. výročí zahájení Slovenského národního povstání, v říjnu nás čeká stejné výročí Dukelské operace. Jaká bude skladba politiků?
Vlastenečtí politici se těchto akcí zúčastňují (jsou-li pozváni). Na Slovensku jsem se svým kamarádem absolvoval pochod k 70. výročí Karpatsko-dukelské operace. Ve Svidníku působil skvělý primátor pan Holodňák, který jezdil do Hroznatína u příležitosti výročí Svobodova narození. (V komunálních volbách v roce 2018 nebyl již primátorem zvolen – pozn. aut.) Vždycky jsem s ním rád hovořil o tom, jak rozvíjejí tradici osvobození tohoto regionu našimi a sovětskými vojáky. Ve Svidníku jsem našel sochu Ludvíka Svobody v nadživotní velikosti a jeho jméno v názvech školy, nemocnice, ulice. Vzpomínka na Svobodu je stále živá a s láskou místní obyvatelé vzpomínají a přijíždějí každý rok také do Hroznatína. Ludvík Svoboda se těší větší úctě na Slovensku než u nás, a to je smutné. Vynasnažím se, abych jako předseda SLS v Kraji Vysočina toto změnil.
Při příležitosti oslavy SNP v minulém roce byl vypískán již bývalý prezident Kiska, který se »proslavil« svými protinárodními projevy a také odmítáním tradice SNP.
V posledních senátních volbách v roce 2018 jste se ucházel o senátní post za Brno-město, avšak nevyšlo to. Co bylo podstatou vaší senátní kampaně?
V minulém roce jsem chtěl velký obrat a chápal jsem to symbolicky v duchu 100. výročí ČSR. Uvědomoval jsem si, že největší problémy jsou v našem školství. Proto můj volební program do Senátu byl vlastenecký, zaměřený na vlasteneckou a brannou výchovu v našich školách. Bylo to celé v duchu našeho druhého národního obrození, které mi leží na srdci. Budování národního státu, který bude vystupovat v duchu společné politiky Visegrádu. Vystupoval jsem veřejně, dělal přednášky a především jsem sám se svým hloučkem věrných stoupenců, kteří mi pomáhali nosit letáky přímo lidem všude, kde se dalo, a do poštovních schránek. Osobně jsem takto rozdal desítky tisíc letáků. Celkem se mezi lidi dostalo téměř 70 000 letáků.
Věděl jsem, že rektor Masarykovy univerzity pan Bek, který se nakonec stal senátorem, je mediálně známý a má podporu čtyř etablovaných stran. Já jsem byl nezávislý kandidát stejně jako on, ale moje strana byla Alternativa pro Česko, která mi nijak nepomáhala. Byl to asymetrický boj, který byl předem rozhodnut tím obrovským rozdílem logistiky, peněz a médií. Pochopitelně tam byla také velká profesionalita jeho týmu. Můj tým byl idealistický, nadšený, ale já jsem se za pochodu musel spoustu věcí učit. Byl jsem nezkušený, ale přesto si myslím, že to byla skvělá zkušenost.
Role médií je klíčová. Já sice umím dělat přednášky, projevy, diskuse, myslím, že díky tomu, co jsem celý život dělal v armádě, jsem skvěle připraven, ale musí se o mně vědět. Paradoxně můj nejotřesnější životní zážitek ze ZŠ vzbudil mediální odezvu a já konečně mohu dělat naplno osvětovou práci na Znojemsku, aby všichni lidé věděli, kdo je kdo. Kdo je starosta Groic, který chce v příštím roce kandidovat do Senátu a dělá stejnou politiku jako panové Hamáček a Petříček, kteří jsou příslušníky naší páté kolony, jež dělá vše pro to, aby sudetští Němci a globalisté dosáhli svých cílů. Je to protilidová a protinárodní politika, která začala před 30 lety listopadovým převratem.
V minulém roce ztělesňoval tuto politiku docent Bek. V příštím roce na Znojemsku ji vidím v panu starostovi Groicovi. Je třeba zmobilizovat všechny vlastence na Znojemsku, aby tento politik nezvítězil. V minulém roce se ani jeden vlastenecký kandidát do Senátu nedostal. Věřím, že na Znojemsku se podaří všechny vlastence sjednotit a zvítězit. Není jiná cesta než mobilizovat všechny lidi v pohraničí proti prolomení Benešových dekretů, které by v konečném důsledku znamenalo zničení našeho státu.
Po Mnichovu jsme se vzdali kvůli kapitulaci prezidenta Beneše. Již nikdy nesmíme kapitulovat, ale musíme bojovat za naši vlast. Nesmíme si ji nechat ukrást domácími kolaboranty a zrádci, kteří jsou v žoldu landsmanšaftu a globalistů.
Monika HOŘENÍ
Haló noviny