Dopis krajanům

Můj dědeček, Josef Protschka, byl vyhnán krátce po válce ze své sudetoněmecké vlasti do Bavorska. Přišel do Dingolfingu se svou matkou a dvěma sourozenci, dvěma kufry, které jim bylo dovoleno vzít s sebou, zbytek tam musel zůstat. Dnes mohu jen spekulovat o hrůze, která ho potkala před příchodem do Bavorska.

Sdílel osud s mnoha jeho krajany, kteří po ztracené válce, útěku a vyhnání udělali jednu věc: vyhrnuli si rukávy a budovali vlast. Protože všechno v jeho nové vlasti bylo v troskách. Klidné město Dingolfing bylo v květnu 1945 zničeno těžkými boji, na konci války zde sotva  byla rodina, která neztratila přinejmenším jednoho příbuzného. Takže starousedlíci, vyhnanci, navrátilci, všichni Němci, kteří se mohli ještě držet na nohou, odklízeli trosky a města, spolkovou zemi a Německo znovu postavili. Dnes žijeme v prosperitě, kterou tato generace vytvořila pro nás po nepředstavitelném utrpení. Břemeno, které příliš často považujeme za samozřejmost.

Politika ve Spolkové republice nevěnovala už v šedesátých letech vyhnaným správnou účast. Většina z nich také nechtěla. Rychle se zapojit, nezpůsobovat žádné potíže a rychle zpracovat ztrátu domova, to byl plán. Zpočátku byli jako početná voličská skupina poměrně respektováni, později ale bylo na jejich křivdy rychle zapomenuto, a jen pár zásadových politiků, jako paní Steinbachová, připomínali nespravedlnosti, které utrpěli.

Nejpozději po obratu bylo jasné, že paměť německého východu byla v parlamentu a v úřadech nepříjemnou, nechtěnou, minulostí. Minulost byla v učebnicích a atlasech příliš snadno obětována, a tiše to procházelo.

Minulost však nepominula. Touha po zemi otců, na druhé straně Odry a Nisy, žije dál. Ne nadarmo nabízejí turistické společnosti pro starší osoby mnoho autobusových zájezdů, které se pohybují v oblasti nízkonákladových, na „starý německý východ“. Tam pak sedí šedovlasý, tichý hrdina rekonstrukce, a když vidí kopce a pole východního Pruska, Slezska, nebo Krkonoš, zvlhnou mu oči a myslí na uplynulé časy.

Pro mě, jako poslance, znamená práce pro spolky vyhnanců a pro německé menšiny ve východní Evropě, více, než jen pokus dát posledním vyhnancům hlas. Domníváme se, že dlouhodobý řád míru a důstojnosti v Evropě může být založen pouze na vzájemném uznávání. Památky na německý východ, zachování jeho dědictví -  zejména spolu se současnými obyvateli - a podpora zbývajících německých etnických skupin v zahraničí, je nedílnou součástí takového řádu důstojnosti a míru.

Stephan Protschka je mluvčím vysídlenců v AfD, stephan.protschka@bundestag.de

Sudetenpost, 3.5.2018, str. 5

Pro České národní listy kráceně a volně přeložil P. Rejf