Dokončení osvobozování Československa v roce 1945

Československo zaujímalo v závěrečném období druhé světové války ve střední Evropě neobyčejně důležitý prostor, a to jak z hlediska vojensko-strategického, tak i politicko-ekonomického. Toho si bylo dobře vědomo velení všech tehdejších bojujících stran. I pro Sovětskou armádu bylo osvobození Československa velice důležitým úkolem, kromě jiného i proto, že toto území, obývané bratrskými slovanskými národy, bylo přirozenou součástí jejích operačních plánů. Proces osvobozování Československa byl zahájen v říjnu 1944 v průběhu Karpatsko- dukelské operace a pokračovat od počátku r. 1945 velice obtížným útokem sovětských a československých vojsk v hornatém území Slovenska.

Do konce dubna a začátku května 1945 sovětská vojska osvobodila asi polovinu Československa. Fronta probíhala zhruba středem Moravy a zatímco Ostrava a Brno již byly osvobozeny, Němcům se podařilo udržet ještě ve svých rukou důležitý prostor Olomouce, a tím vytvářet poměrně vážnou překážku pro další sovětský postup na západ. Přitom severně od našeho území již sovětská vojska pronikla hluboko do Německa a dobyla Berlín, na jihu se zmocnila Vídně a dále postupovala na západ. Fronta v prostoru českých zemí tak vytvářela veliký výběžek na východ.

Tím se vytvořily na počátku května velice výhodné možnosti k osvobození západní části republiky, a to mohutnou obkličovací operací. Bylo možno využít silných sovětských vojsk, zvláště tankových, uvolněných po pádu Berlína, a to k mohutnému úderu ze severu od Drážďan na Prahu a z jihovýchodu od Brna na Prahu. A tak koncem dubna, ještě v průběhu berlínské operace, vznikla základní představa o pražské operaci tří sovětských frontů. Hlavní silou měl být 1. ukrajinský front maršála I. S. Koněva. Jeho úkolem bylo útočit na směru Drážďany - Praha, osvobodit hlavní město Československa a odříznout nepříteli ústupové cesty na zapad. Z jihovýchodu pak měl zasadit silný úder 2. ukrajinský front maršála R. J. Malinovského od Brna na Prahu, a tím uzavřít obkličovací kruh kolem německých vojsk v našich zemích. Z východu měl vést útok 4. ukrajinský front generála A. J. Jeremenka na směru Olomouc - Praha a pomoci tak likvidovat obklíčená německá vojska. V souladu s tím vydalo vrchní velení Sovětské armády ve dnech 1. a 2. května všem jmenovaným fontům příslušné operační směrnice. Za zmínku stojí, že v rámci 1. ukrajinského frontu se připravovala k útoku podél východního břehu Labe 2. polská armáda, " v rámci 2. ukrajinského frontu bojovala 1. a 4. rumunská armáda a v rámci 4. ukrajinského frontu 1. československý armádní sbor. Počítalo se s tím, že pražská operace bude zahájena 7. května na směrech hlavních úderů 1. a 2. ukrajinského frontu, ostatní armády měly přejít do útoku 8. května. Plánovalo se, že operace bude trvat 6 až 8 dní.

Pokud se týká německého velení, snažil se Hitlerův nástupce admirál K. Donitz v této závěrečné fázi války dostat pod anglo-americkou okupaci co nejvíce německého území a zároveň zachránit v anglo-americkém zajetí co nejvíce německých vojsk. Naproti tomu proti Sovětské armádě byl rozhodnut vystupňovat válku až do krajnosti a v žádném případě před sovětskými vojsky nekapitulovat. A právě takový úkol mělo plnit silné, milionové uskupení německých vojsk v prostoru Čech a Moravy, což byly největší síly, jimiž německé velení na začátku května ještě mohlo disponovat.

Doc. PhDr. Václav Melichar, DrSc. - Nezapomenutelný květen 1945, str. 275-276

z knihy – Cesta ke svobodě, kolektiv autorů, Orego, 2005, ISBN 80-86741-35-4