Dokonalá demokracie

Prof. J. Keller

Jak stoupenci, tak odpůrci vstupu ČSSD do Babišovy vlády mají nepochybně dostatek argumentů k tomu, aby jejich klání vedlo k remíze. V tom případě budeme počátkem léta 2018 zhruba tam, kde jsme byli po volbách vloni na podzim.

Mezi všemi argumenty, které jsou v průběhu vzrušujícího přešlapování na místě vznášeny, je bezpochyby nejpovedenější ten o škodlivosti odchodu do opozice. Z opozice prý již nebude pro ČSSD návratu. Tento argument zpochybňuje všechno, co dosud víme o demokracii. K její podstatě patří přece přechod stran z vládních pozic do opozice a pak zase zpět. Rytmus tohoto pohybu neurčují zákulisní hráči a kliky uvnitř stranických aparátů, ale vůle voličů vyjádřená ve svobodných volbách.

Ať člověk počítá, jak počítá, voliči vloni na podzim nevyjádřili touhu, aby ČSSD obsadila v příští vládě pět ministerských křesel. Fakt, že na to strana momentálně nemá, je vidět i z toho, že kandidáty do těchto funkcí vytahuje jako králíky z klobouku. Jedno překvapení větší než druhé. Přitom stoupenci i odpůrci vlády s Babišem naříkají, že jim jeho ANO minule ukradlo program a všechny dosažené úspěchy. Došlo k tomu v situaci, kdy ministři ČSSD ve vládě převládali a byli mezi nimi i staří političtí harcovníci. Jak to chce ČSSD navléknout, aby jejím novým ministrům neprovedl Babiš stejný kousek? Je si už dopředu stoprocentně jistá, že jim nebude mít co ukrást? A jak vůbec chápou demokracii lidé, kteří jsou přesvědčeni, že jejich strana v žádném případě nemůže jít do opozice, zatímco jiné strany v žádném případě nesmějí jít do vlády? Včetně těch, které získaly větší důvěru voličů než samotná sociální demokracie. Pokud by tomu tak mělo být, měli bychom dát do Ústavy seznam stran, které mají za každých okolností nárok vládnout, a vedle toho výčet stran, jejichž místo je v trvalé opozici, a to bez ohledu na jakési výsledky voleb. Pak by byla naše demokracie už konečně dokonalá.