Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.

Konec války přerušil vyučování na naší škole z různých důvodů. Moji spolužáci např. byli odveleni z domovského Hradce na Moravu, aby jižně od Brna kopali zákopy. Pak přišly zprávy o 5.květnu v Praze, o tom, jak probíhá povstání,v dalších dnech jak pokračuje. 9.května jsme nadšeně vítali projíždějící Rudoarmějce, kteří spěchali Praze na pomoc. A ten den pro nás válka skončila a my se radovali ze dne vítězství. Bylo to 9. května.

Po 9. květnu se žáci postupně vraceli z různých míst válečného nasazení do tříd. Na slavnostní zahájení bylo pak svoláno žákovské shromáždění do tělocvičny. Před tím, než jsme se měli všichni sejít, přišel za mnou do naší třídy řečtinář a přinesl mi báseň, kterou ve sborovně opsal z denního tisku. Opsal ji tuší a ornamentálním písmem a donesl mi ji, abych ji na slavnostním shromáždění k zahájení vyučování v osvobozené vlasti přednesla. Byla to báseň Josefa Hory:

Dni světlý, v němž se vyplnilo,

O čem jsme snili po šest let,

dni, k němuž rostlo vaše dílo

a do něhož se měnil svět,

jsi tu. A Čechy proměněné

zas tvar svůj mají v šíř i v dál.

Vytesán pevně do kamene

náš povzdech zákonem se stal.

Dni světlý. Osvoboditelé,

dělníci teplých přístřeší!

Zas rudá krev nám proudí v těle,

zas jsme, Staline, Beneši!