Zdivočelá média, dokonce i MF Dnes, vytrubují oslavné fanfáry nad údajnou výhrou restituentky dr. Kammenlanderové v kauze protektorátních majitelů panství na Turnovsku. Krajský soud v Hradci, který ignoroval okresní soud v Liberci a potvrdil okresní soud v Jablonci nad Nisou, nyní rozhodl ve prospěch zesnulého dr. Walderode, že byl údajně čs.občanem, neboť dostal občanství již roku 1947. Soud se nezabýval ani faktem, že toto "občanství"dle některých nabyté podvodem dvou úředníků, nikdy nenabylo právní moci, podle experta prof.JUDr. Václava Pavlíčka, CSc., a naprosto ignoroval vlastnoruční podpis dr.Karla Walderode, kterým se nejen přihlásil k říšskoněmeckému občanství, ale současně i k příslušnosti k Henleinpartei. Obludné "vysvětlení" k tomuto faktu, že prý manžel žalobkyně "jako Němec chránil svou osobu" zůstane navždy temnou skvrnou na štítě české justice. Takto by totiž mohli dostat občanství a nabýt majetky i všichni ti, kterým dekretální právo státu tyto věci doposud upřely.
S kauzou se ovšem budou muset vypořádat dle faktů a nikoli výkladů další soudy a nakonec i střechový orgán justice - Ústavní soud. Pokud by ten přistoupil na tento kontroversní výklad, došlo by k průlomu nejen ústavního dekretu č.33/1945 Sbírky,
ale i dekretů dalších, zejména dekretů 12, 100 a 108. Z jakých důvodů?
Jablonecký i hradecký soud totiž naprosto pominuly - na rozdíl od soudu libereckého - fakt přiznání se dr.Walderode v říšské přihlášce Fragebogen k příslušnosti v Sudetoněmecké Henleinpartei. A to bylo podle dekretálního práva republiky zásadní provinění proti čsl.státu. Tak to konstatovala ve svém rozsudku Okresního soudu v Liberci roku 2005 soudkyně JUDr. Jiřina Tauchamnnová.
Druhým proviněním dr.Walderodeho podle dekretálního práva byla služba ve wehrmachtu, podle některých u pancérového regimentu v městě Neuruppin v roce 1942-43. I podle vojenského práva ČSR taková služba se hodnotila jako služba v cizím vojsku a navíc ve vojsku, s ním byl čs.stát v nepřátelství od roku 1938 podle vyhlášeného válečného stavu dr.Benešem v Londýně.
Bylo hrubou nedbalostí státu po roce 1945, že dr. Walderode nebyl stíhán polním prokurátorem za vojenskou vlastizradu a velezradu, což údajně násobila i jeho činnost tlumočníka pro pražský Abwehr. Toto vše jsou skutečnosti, které soud nikterak dosud nevyvrátil jako nepodložené dohady. I psaní MF Dnes (tuším článek pana Oppelta) o tom že prý se "dohady o jeho členství v NSDAP nepotvrdily" zavádějí čtenáře na zcestí, protože se nejednalo původně o NSDAP, nýbrž o příslušnost k SdP - Henleinpartei, jež se sloučila s NSDAP po okupaci ČSR. Je to zkrátka dezinformace pro masy nevědoucích čtenářů. Tím více pak vyniká nesmysl pana knížete o tom, že prý se "Walderode zasloužil o čs. stát".( Sputnik 19.6.2019). Čímpak? Tím, že ukryl dle některých na zámku archiv nikoli legionářů, ale Abwehru??
Soudy by neměly stavět na folklórních blábolech a na tvrzeních nedůvěryhodných svědků, ale na podpisech. Samy soudy tvrdí, že podpisy jsou projevy osobnostní vůle dotčených, což prokázaly jiné kauzy. Tak v daném případě jsou podpisy hned troje.
Za první je to podpis dr.Walderode na říšské přihlášce Fragebogen,kde se současně dotyčný přihlašuje k sudetoněmectví ve straně SdP.
Za druhé je to jeho podpis návštěvy u válečného zločince Norimberského soudu, reichsprotektora von Neuratha z 4. července 1939. Návštěvní knihu reichsprotektora nalezl doc.Benda v archivech U.S.A. - nejde o žádný "bolševický dokument"! Výňatky jsou publikovány v jeho obrovské práci o restitucích, vydané v letech 2010 a 2013.
Za třetí v téže knize jsou podpisy rodičů dr. Des Fours-Walderode u Neuratha z 10. října 1939. Takže již v prvním roce okupace Walderodové jako i jiná německá šlechta docházeli k reischsprotektorovi, který plánoval germanisaci protektorátu, strpěl popravy českých studentů a vlastenců v Kobylisích a strpěl nebo se i podílel na uvěznění mnoha vlastenců v koncentračních táborech Sachsenhausen, Dachau a jinde.
I tyto docházky Walderodů k válečnému zločinci Neurathovi,odsouzenému Norimberským soudem, nevyvratitelně svědčí o kolaboraci s reichem. Vyvrátit je nelze. Je naprosto frustrující, jak hradecký soud toto vše smetl pod koberec svých výkladů. Doufejme,že Ústavní soud zarazí toto neuvěřitelné třeštění obecných soudů, jejich čest podle nás, příslušníku legionářské obce, zachránil jen liberecký soud a osvícená soudkyně JUDr.Tauchmannová. V příloze přináším fotokopie podpisů dr.Walderodeho a rodičů
Prameny: Kunetka J., CUI BONO RESTITUCE II, Praha 2007,str. 60-79.
Benda J.,Restituce majetku bývalých šlechtických rodů po roce 1989, II.vydání, Tuláček, Praha 2013, str. 784-785.
Stehlík P.,Skandální pozadí velkých restitučních kauz šlechty, Brno 2003, str.73-76.
Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno I.