Tak je to tu po strašných letech opět. Tentokrát definitivně. Ústavní soud ukázal prstem, jako Gladstone  1880 o starém Rakousku, na paní protektorátní restituentku a pravil - obrazně řečeno - "Tady madam Dietrichsteinová neudělala dobře". Copak to opět jednou Ústavní soud učinil ve prospěch republiky a dekretálního práva, že musí býti chválen? Prostě a jednoduše odmítl ústavní stížnost paní protektorátní restituentky. Ústavní soud jednoznačně potvrdil, že právní řád republiky nesnese obcházení presidentských dekretů vynálezem protektorátních restituentů - tzv. určovacími žalobami na konfiskovaný majetek Němců, Uhrů, kolaborantů a zrádců po osvobození státu. Madam Olga de las Mercedes Teresa Margarita von Dietrichstein nebyla ani první,kdo použil určovací žalobu na vrácený obrovského majetku státu a samosprávy odhady činí až 50 miliard! Byl to především její argentinský předchůdce U.F.Kinsky (neplést se ždárskými Kinskými, loajálními k ČSR!), který se domáhal ostudnými 157 žalobami majetků v hodnotě srovnatelné s církevními restitucemi - a rovněž neuspěl, za což mu posmrtně Strassburg udělil finanční náplast. A stát činil teprve, až Kinsky "dotekl na Staroměstské náměstí" a žádal Národní galerii. 

Stát v těchto protektorátních restitucích vždy nechal vše dojít až ke katastrofám, a teprve pak jako v Kocourkově začal věci řešit. Teprve až počal U.F.Kinsky brát hajným střechy nad hlavou a sahat na národní majetek, pak stát se počal probírat z dogmatického spánku a pozdě, leč přece, věci počal řešit.

Potom to byli i Salmové-Reifferscheidtové, kdo užil advokátského vynálezu určovací žaloby - a opět neuspěli. I když - na rozdíl od zmiňovaných kauz - měli počáteční výhru v neuvěřitelném rozsudku Obvodního soudu pro Prahu, tuším 7, který definoval  nesmysl o "neplatnosti říšské přihlášky Fragebogen od samého počátku", což musel napravovat odvolací Městský soud v Praze. A soudy následné.

Již od počátku sporu madam Dietrichsteinové jsme my legionáři a odbojáři upozorňovali na nemožnost jejího požadavku obrovských majetků na jižní Moravě a v Mikulově. Sám jsem tak učinil již roku 2007 v článku otištěném v Národním Osvobození č.4 na str.2 "Abeceda revanše a podvodu", kde jsem na tyto restituce, včetně této, ukázal. 

Štěstí pro stát od samého počátku spočívalo v naprosto odlišném postoji samosprávy kraje k nárokům madam Mercedes Detrichsteinové. Kraj se jednoznačně správně postavil proti a hájil pozici republiky před soudem. A uspěl hned na počátku. Již okresní soud s osvíceným předsedou senátu JUDr. Přemyslem Klasem rozhodl, že požadavky rodu Dietrichsteinů jsou v příkrém rozporu s dekretálním právem republiky. Toto vše jsem konstatoval ve stati, opět zveřejněné v Národním Osvobození č.18 roku 2010, str.3, nazvané "Otazníky nad Dietrichsteiny". Ovšem také jsem upozornil na úskalí tohoto procesu - na obrovské prodlevy, které nastanou neustálým odvoláváním se žalobce k vyšším instancím. A stalo se. A rovněž nemohlo být dosaženo jiného výsledku, než porážky madam Dietrichsteinové. Proč?

Restituentka opakovala  mantry o zásluhách otce na rozvoji Mikulovska a o mytickém "uzavření bran zámku před Hitlerem". Byla to  sice pěkná ukázka dobového folklóru, leč - jak se ukázalo - nepoužitelná v soudním řízení. Již tenkrát někteří nejmenovaní právníci jízlivě poukazovali na fakt, že "člen SdP , tudíž nacista, by po uzavření bran zámku před Hitlerem nedožil poledne". Ironie proti folklóru, není-liž pravda? Leč k vážné podstatě věci.

Madam ve sporu argumentovala též "protinacistickým smýšlením otce" .To přivedlo pana soudce k otazníkům nad případem. Sám proti tomuto tvrzení postavil neprůstřelný argument o členství pana otce žalobkyně v Henleinpartei a následně v NSDAP. Jak mohl být člen Henleinpartei "antinacista"??

Exkurs: Vysvětlení pro neznalé dějin  II.republiky a okupace - SdP se na slučovacích sjezdech po obsazení ČSR Hitlerem sloučila s NSDAP. Členové dostali privilegované říšské arijské občanství podle norimberských rasových zákonů, jež je naprostou překážkou jakýchkoli restitucí. V Brně se toto sloučení stalo v ohavném Německém domě, jsou k dispozici i historické fotografie ze sjezdu. Takže člen SdP se stal legitimním nacistou, po příslušných prověrkách.

Co dodat? Především, že astronomické délky těchto restitučních sporů ohrožují nejen právní pořádek státu a podrývají  tzv. určovacími žalobami protektorátníků dekretální právo, beztak neustále po desetiletí napadané zahraničními nepřáteli, Posselty všech typů, a jejich domácí pátou kolonou, příkladně pánů Hermanů, knížat a  jiných.( Již jen z tohoto hlediska je neomluvitelné vyznamenání Hermana předsedou ČSBS!) Tyto soudy ponechávají právem konfiskovaný majetek státu a samospráv blokačním restitučním paragrafy v zanedbání - a co hůře, ponechávají po desetiletí v právní nejistotě tisíce zaměstnanců na restitučně napadaných pozemcích. Je to svého druhu morální, i snad právní zločin, na občanech republiky, že se zahraničním příchozím umožňují vůbec  takové spory.

Jak k tomu přijdou občané, kteří BONA FIDE nabyli od státu pozemky či majetky, aby náhle po desetiletích přicházeli o právoplatně nabyté hodnoty a případně bez náhrad byli existenčně poškozováni?? Což se děje právě dnes. Základ tohoto bezpráví lze spatřovat v samotné novele pozemkového restitučního zákona, prosazovaného s takovou vehemencí zejména našimi lidovci! 

Původní restituční zákon nepřekračoval hranici roku 1948, novela vše změnila s tím, že protáhla nároky restituentů až do roku 1945. Proti dekretům, proti Pařížské reparační smlouvě, proti všem!  Dekrety, pánové odpůrci, nikomu nic nekradly ! Dekrety určily, kdo je nepřítel státu, kdo je zrádce,  a kdo kolaborant  - a takovým, stejně jako Pařížská reparační smlouva, konfiskovaly majetek.Toto prosazení bude především na lidové straně ležet jako balvan politické viny, dokud nepřizná svůj "omyl" a nepůjde do veřejné politické Canossy. Lidová strana v té věci sama popřela svého otce, Msgre Šrámka, člena londýnské Benešovy vlády, jenž spolupodepisoval dnes tak  nepřáteli proklínané dekrety presidenta a Nár.Shromáždění, ratihabované po válce. A je to jejich problém, nikoli problém pisatele těchto řádek. O ostatních stranách, které to s lidovci prosadily, netřeba ztrácet slov, nebyli to přece manifestní křesťané, není-liž pravda?

Sám Ústavní soud ve svém předchozím rozhodnutí o přednosti dekretálního řízení před tzv. určovacími žalobami z 1.listopadu 2005, konstatoval drtivou většinou pléna, nemožnost obcházení dekretálního práva jakýmikoli žalobami. Samozřejmě proti tomu podala vášnivý odpor ústavní soudkyně madam Wagnerová. Nicméně toto rozhodnutí Ústavního soudu je stále platné. Co dál? Půjde madam Dietrichsteinová do Strassburgu stěžovat si na Českou republiku jako předtím U.F.Kinsky? Rozhodnutí ústavního soudu, jak známo, neposkytuje možnost jiného odvolání nebo dovolání. 

Zakopaný pes věci je ovšem někde jinde.

V orgánech státu, nikoli v justici. Justice soudí to, co jí orgány nebo žalobci dodají. Nic jiného. A zde je problém pana státu. Pan stát se v řadě případů s "péčí řádného hospodáře", jak zní regule, nepostaral o ochranu veškeré dokumentace související s restitucemi protektorátníků. Opak byl pravdou např. v kauzách Salm-Schoellerová, Walderode, Colloredo-Mansfeld a jinde. Stát si už za socialismu nechal vykrádat protektorátní dokumentaci a archivy, a polistopadový stát to trpěl dál!  Pan president Havel blábolil fráze o "ochraně státu a temných strukturách", - a zloději se činili ve prospěch různých protektorátníků.

Stát prostě a jednoduše NEOCHRÁNIL řadu dokumentů a dokonce i cenných reálií ( V kauze Salm například prapor  kriegerkameraden v zámku a album nacistů spolku NSRKB v odhadní hodnotě cca 410 tisíc korun, nebo protokolní knihy v hodnotě cca 340ti tisíc korun, dále neochránil protokol vyšetřování samotného knížete ze záři 1945, v kauze Walderode postrádáme dokumenty o wehrmachtu a Abwehrstelle Praha, apod.). To se to pak žaluje, to se to pak protahují soudy na úkor státu a veřejnosti!

Dále některé dokumenty byly sušeny v zásuvkách jiných orgánů než ministerstva vnitra, jak se ukázalo např. v případě tzv. protokolu 5ti komisařů Rájce o knížeti Salmovi, nebo  Resoluce závodních rad o tomtéž knížeti. Zde by si ouředníci měli sypat popel na hlavy a trhat svá žíněná roucha snad dennodenně po řadu let. Blokovat dokumenty se podobá trestným činům nadržování a klamání úřadů...A vydávat čs. občanství úředně k restitucím pověřenými osobami, sem patří rovněž. Tento Augiášův bordel pak způsobuje, že soudy tonou nejen v justičních omylech , ale vydávají někdy i rozsudky v příkrém rozporu s dobovými reáliemi. Kdo toto napraví, je u Hospodina.

My ,kdož jsme odhalili takové neřády, pak máme jen jedinou možnost jako voliči. Nevolit takové strany, na nichž lpí ódium kolektivní viny za takový chlév. Neuznávat výmysly a omlouvání, že za to "mohou jedinci, ne partaje". Opak je pravdou. Napřed partaje s generální linii "co bylo ukradeno",a pak teprve jedinci. Ano, bylo ukradeno! Nám občanům, naší republice bylo ukradeno v případech navrácení majetků protektorátníkům!  A tak taky budeme volit v následujících eurovolbách. Partaje ať si tento náš postoj přičtou ke svým účtům.

Jiří Jaroš Nickelli, revizor ČSOL Brno I