Demokratická unie střední Evropy

Myšlenka na vytvoření Demokratické unie střední Evropy se zrodila již před uzavřením příměří, kterým 11. listopadu 1918 skončila v Evropě první světová válka.

„Ve Spojených státech se na ní intenzivně pracovalo asi od dubna 1918, jistě s Wilsonovým souhlasem, a pravděpodobně na základě jeho dispozic. Garantem této politiky byl univerzitní profesor z Oberlin Colege ve státě Ohio Herbert A.Miller, pod jehož patronátem se vedla první jednání se středočeskými politiky. Američtí Poláci a s nimi spojení evropští politici byli vstřícní, avšak vůdce české emigrace, profesor Tomáš Garrigue Masaryk, který v té době pobýval v USA, se původně na tuto iniciativu díval zdrženlivě. Americká administrativa se však začala k němu chovat chladně, a tak asi v září 1918 změnil svůj postoj. Na velké pracovní schůzce Čechů, Slováků, Finů, Italů, Jihoslovanů, Poláků, Rumunů a Ukrajinců se rozhodlo o názvu „Demokratická unie střední Evropy“ (Democratic Midlle European Union) a také o základních programových prohlášeních“.

„Souhlas s rozpadem Rakouska-Uherska vyhlásil Wilson 18. Října a během rekordních pěti dnů byla připravena konference o novém uspořádání střední a východní Evropy. Konference byla třídenní, jednala v Domě nezávislosti ve Filadelfii a připravila dva základní dokumenty: Prohlášení společných cílů nezávislých středoevropských národů (text zřejmě vznikl v prostředí amerických organizátorů) a Souhrn zásad Středoevropské unie, které napsal Masaryk. Text Prohlášení přečetl Masaryk na filadelfském náměstí 26. října 1918.“          

„Dne 1. listopadu 1918 napsal Masaryk první oficiální dokument, dopis prezidentovi Wilsonovi jako odpověď na jeho pozdravný telegram. Tentýž den však obsadily ukrajinské jednotky Lvov a začal polsko-ukrajinský vojenský konflikt. Jakmile tato zpráva došla do USA (stalo se tak 9. listopadu), Paderewski oznámil Masarykovi, že Poláci z Unie vystupují. Masaryk tak připravovanou kancelář v Paříži pro mírová jednání ani neotevřel.Sen byl u konce, skončil dříve, než pořádně začal.“                                                              (Mgr. Miroslav Jeřábek: „Za silnou Střední Evropu“, 2008)

Úsilí o uskutečnění „snu“, směřujícího k integraci střední Evropy, pokračovalo v různé formě až do druhé světové války. Namátkou lze uvést „Malou dohodu“ (1919-1939), „Hnutí za Středoevropskou hospodářskou integraci“ ve dvacátých letech 20.století, Briandův plán „Evropské federální unie“ (1929-1930), hospodářské plány průmyslníků Hanse Tugendhata a Fritze Jellineka z let 1930-1932, plán Německo-Rakouské celní unie a Dieuovův plán (1931-1932), a další.

Česká republika je od roku 2004 členem Evropské unie, vzniklé v roce 1993 na základě Smlouvy o Evropské unii, známější jako Maastrichtská smlouva, nahradila tak Evropské společenství a je jeho nástupkyní.                                                                              

Evropská unie je založena na Smlouvě o Evropské unii a na Smlouvě o fungování Evropské unie, které uzavřely členské státy a kterými na Unii přenesly některé své pravomoci za účelem dosažení společných cílů. Podle čl. 3 Smlouvy o EU je cílem Unie podporovat mír, své hodnoty a blahobyt obyvatel. Unie zejména poskytuje svým občanům prostor svobody, bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic, ve kterém je zaručen volný pohyb osob. Vytváří vnitřní trh a usiluje o udržitelný rozvoj Evropy, založený na vyváženém hospodářském růstu a vysoce konkurenceschopném sociálně tržním hospodářství a ochraně životního prostředí. Podporuje vědecký a technický pokrok a bojuje proti sociálnímu vyloučení. Mezi cíle dále patří podpora hospodářské, sociální a územní soudržnosti a solidarity mezi členskými státy. Unie vytváří hospodářskou a měnovou unii, jejíž měnou je euro. Ve svých vztazích s okolním světem Unie zastává a podporuje své hodnoty a zájmy a přispívá k ochraně vlastních občanů. Dle smlouvy přispívá k míru, bezpečnosti, udržitelnému rozvoji planety, volnému a spravedlivému obchodování, vymýcení chudoby, ochraně lidských práv a k dodržování a rozvoji mezinárodního práva.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Evropsk%C3%A1_unie

Tolik „představy“ o EU… Jaká je ale současná realita EU ?

Výstižně o ní hovořil Václav Klaus 22.dubna 2018 ve svém vystoupení na konferenci v bavorském Freilassingu. https://www.klaus.cz/clanky/4260

Jeho slova „Mluví se i o demokratickém deficitu dnešní EU. Její protagonisté a ideologové to však jako negativum nevidí, z jejich pohledu je to naopak obrovská výhoda. Umožňuje jim to uskutečňovat své nedemokratické plány bez ohledu na názory občanů evropských zemí. Evropský démos, lid v politickém slova smyslu, nejen nepotřebují, ale ani nechtějí. Ten by jim jejich plány znemožňoval. A protože politický lid existuje jen v národních státech, jsou „staré“ evropské státy hlavním předmětem ataku dnešních evropských progresivistů. Proto se ze všech sil snaží tyto státy maximálně oslabit.                                 

 Má-li mít někdy v budoucnu Evropská unie jakýkoli smysl, musí provést nikoli malé změny, ale radikální obrat. V německé terminologii eine radikale Wende, v české sametovou revoluci.“ je žádoucí, obrazně, „vytesat do kamene“.

Obávám se, že v případě dvou posledních vět Václav Klaus schopnosti EU „přeceňuje“…         O potřebnosti reforem už veřejně mluví představitelé Německa, Francie, Itálie, i dalších států. I náš premiér Andrej Babiš rád o nich hovoří před návštěvou Bruselu…                              

Každý z nich má o „reformě EU“ svou představu, nebere v úvahu geopolitické změny, které ve světě probíhají a výsledek je nasnadě – postupný a nezadržitelný rozpad EU, tak podobný rozpadu RVHP…

V současnosti si lze zřejmě obtížně představit, kdy a jak k rozpadu EU dojde… Bude rozpad EU ve všech jeho členských státech „sametový“ nebo „bolestný“? Bude či nebude provázen pádem současných politických reprezentací, sociálními nepokoji, pádem měn, zavíráním firem, hromadnou nezaměstnaností, nedostatkem energií, potravin a jiných komodit, apod.? Jaký „postoj“ k rozpadu EU zaujmou státy mimo EU – zejména Čína, Rusko, USA, ale i další?

Ve světě, v současnosti zmítaném řadou válek a nepokojů, vzájemnou nenávistí, změnami klimatu, nemocemi, hladem, migrací, apod., postihujícími stamiliony až miliardy jeho obyvatel, je zřejmě možné skutečně vše…

Myšlenka T.G.Masaryka na postupné vytvoření „Demokratické unie střední Evropy“, založené na jeho mravních zásadách, se stává v současnosti opět aktuální. Na změny, které nás dříve či později očekávají, musíme být připraveni…

Ludvík Smýkal