Dar tzv. sudetských Němců Vůdci za osvobození od tyranie Čechů

Pouhé tři kilometry od městečka Kašperské Hory se vypíná na kopci (886 metrů nadmořské výšky) hrad Kašperk. Může se pyšnit, že byl založen roku 1356 českým králem a císařem Karlem IV. Je nejvýše položeným hradem v republice, spolu s Radyní, nedaleko Plzně, byl strážným hradem. Nejde mi ale o informační stať pro turisty. Hrad totiž sehrál docela zajímavou úlohu v nedávné historii.

Před mnichovskými událostmi, již od poloviny třicátých let, patřili zdejší Němci k velmi horlivým henleinovcům. Bylo to bezesporu jedno z jeho velmi aktivních "hnízd odporu“. Pořádali průvody, vyřvávali jejich hesla a vůbec dávali českým obyvatelům najevo, kdo tu je a v budoucnu bude ještě větším pánem. Jak se postupně situace zhoršovala, docházelo i k napadání dětí, když s učitelkou byly na vycházce, hrubostí a výhružek přibývalo. Zdejší muzeum má o tom mnoho dokumentů. ve svých sbírkách.
Když jednotky wehrmachtu následkem potupného diktátu v Mnichově obsadily Kašperské Hory, čekal je jásot a mohutné oslavy. Místní henleinovci, městská rada i duchovní nevěděli, jak se co nejvíce zavděčit, že skončila "tyranie Čechů". Neví se už přesně v jaké hlavě se zrodil - tehdy geniální dle nich, z dneška komický - nápad, nabídnout jako dar milovanému „Vůdci" hrad Kašperk. Ano, městská rada toto rozhodnutí přijala brzo po obsazení, čili v horlivosti určitě dala mnohým jiným místům „flek". Pokud jde o dar samotný, netřeba to příliš komentovat.

Kdokoliv navštíví zdejší museum, sám zhlédne, jak se s nabídkou vypořádali. Uvidí dvoudvéřovou dýhovanou skříňku. Na její čelní straně je velikými číslicemi vyznačen letopočet 1938, uvnitř intarsie znázorňuje znak Kašperských Hor. V této schránce byla uložena darovací listina. Ta se nedochovala, což je pochopitelné, mířila přece do Berlína k „fýrerovi ". Zachovala se o této mimořádné události ovšem zpráva, článek například v Rheinische Landeszaitung z 25. listopadu 1938. Text zní : „Městská rada sudetoněmeckého města Kašperské Hory se usnesla, aby jejich hrad byl darován Vůdci a říšskému kancléři Adolfu Hitlerovi jako projev vyjádření díků za osvobození z cizí nadvlády. V nejbližších dnech navštíví starosta městečka kancelář Vůdce. A tam darovací listinu předá“. V článku se dále píše, že hrad Kašperk je od 14. století spojen s dějinami české země a odráží i osudy zdejších obyvatel od doby panování císaře Karla IV.

Hitler ale byl patrně dobrý počtář, i když v té době prožíval velkou euforii z toho, jak se mu vše daří. Samozřejmě díky i politice západních mocností. Tento ztřeštěný, lokajský nápad jeho soukmenovců nemohl uspět. V podstatě mu byla věnována ruina, nešlo přece o podobnost s Hlubokou, či Orlíkem. Z hlediska nutných nákladů na úpravy a na údržbu byl dar velmi lehkým.

Plánovaný úder proti levicově orientovaným Němcům byl však neprodlený. Hned na počátku po obsazení českého pohraničí bylo zatčeno přes 20.000 obyvatel, z nichž 8 tisíc putovalo do koncentračních táborů. I v uvedeném třídění se postupovalo systematicky. Pocítili to například i v nedalekých Hartmanicích. Horliví henleinovci udávali spoluobčany a tak gestapo mělo od samého počátku velmi ulehčenou práci. A jak čas míjel, další radosti navštěvovali „osvobozené“ sudeťáky – odvoz kostelních zvonů, rukování na frontu, první padlí „na poli cti a slávy“ za fýrera a říši.

Myslím si, že případ darování hradu je poučný i pro nás. I my jsme dělali po válce různé chyby. Mlčeli jsme i tehdy, když jsme se měli ozvat. Ovšem mlčíme i dnes. Od rozkrádání našeho národního majetku v malém, přes tzv. privatizaci, holandské dražby, šíření korupce, politický marasmus až po drastické snižování životní úrovně celých sociálních skupin, o něž se zasloužila především nečasovsko-schwarzenbergsko- kalouskovská vláda, jen potichu žbrbláme, zatímco bychom měli hodně a hodně křičet a říci všem zlodějům a politickým hochštaplerům již dost!

Z archivních materiálů připravil Josef Sedlák, Plzeň