Corbynova Labour Party  nastoupila dlouhou cestu

Sobotní konference britské Labour Party, Alternativní modely vlastnictví (Alternative Models of Ownership, 10. února) ukázala, kam až strana došla od roku 2015, kdy si zvolila do čela Jeremyho Corbyna.

Válečný zločinec a politická mrtvola Anthony Blair (pro ty, kteří snad nevědí: v letech 1994-2007 předák Labour Party, britský premiér 1997-2007; pozn. překl.) se musí obracet ve svém zlatem lemovaném sarkofágu, když strana nejen že upustila od jeho privatizačního dogmatu, ale dokonce pořádá shromáždění a diskuse o tom, jak vytáhnout britskou ekonomiku z dnešní stagnující kapitalistické bažiny.

Bylo by vážnou chybou myslet si, že je vše růžové. Ale londýnská debata, na níž promluvily stranické špičky, byla ještě před několika roky nemyslitelná.

Tyto debaty neprobíhají v uslzeném idealismu, ale v duchu odvážné ekonomické reality. Systém, jenž skomírá od bankovního krachu z let 2007-8, dokáže produkovat jen více bídy a utrpení. Pro většinu lidí v této zemi nefungoval už před 20 roky, a veškerá skutečná i možná přetvářka už vyprchala.

Je zvlášť povzbudivé, že stínový kancléř John McDonnell se zaměřil na rozsáhlejší demokratickou kontrolu, větší a hlubší, než jaká byla ve státem vlastněném průmyslu v loňském roce.

Ojedinělá znárodnění nestačí; musí k nim docházet v rozsáhlejším programu průmyslové demokratizace, jinak budou zranitelná až do úplného rozbití, jehož jsme byli v Británii svědky v posledních 40 letech.

Větší kontrola veřejnosti a zaměstnanců nad službami, o něž se opírají a jež poskytují, je zásadní, a toto zapojení by pomohlo vytvořit úroveň odporu vůči nevyhnutelnému kapitalistickému protiútoku.

Nicméně, i když jsou problémy se způsobem znárodňování, jak je uskutečňovala poválečná labouristická vláda, provést je nevyhnutelné tímto způsobem zachránit velkoobchod.

Naše základní veřejné služby - zdravotnictví, školy, různá obslužnost, doprava, dokonce i sociální služby, vězeňství a policie, jsou v tak hrozném stavu, roztříštěné, otupené a rozprodané, že se stát do toho musí vložit a okamžitě konat.

V NHS (Národní zdravotní služba; pozn. překl.), byly dost špatné reformy „vnitřního trhu“, provedené před 30 roky, ale teď jsou osekané všechny služby, vydány napospas supům jako je Richard Branson (podnikatel, známý např. z nahrávající firmy Virgin, vlastník cca 400 firem; pozn. překl.), kteří je mají jen jako daňový únik.

Nemělo by se psát o ideálních formách léčení - jakkoli jsou jistě do budoucna životaschopné - když pacient umírá na stole. 

Ale, jak říká McDonnell, naše služby musí být vloženy do našich rukou tak, aby už nikdy nebylo možné nám je vzít. Nicméně to není jen věc toho, jakým způsobem jsou organizace strukturované a kontrolované. I ten nejdemokratičtější a nejpokrokovější orgán je stále značně ohrožený, když musí fungovat v rámci omezení monopoly ovládaného „svobodného“ trhu v kapitalistickém systému.

Opatření k prosazení družstevních, obecních a dalších forem společenského podnikání a společného vlastnictví ukážou alternativu vůči surovému a zbídačujícímu kapitalismu, ale tyto lákavé vyhlídky musí být uchopeny a neseny dále.

Je to velká práce, a my se s ní musíme vypořádat s jistotou, že kapitalisté budou této přeměně naší společnosti vzdorovat v každém kroku, jenž by je postavil před ztrátu její kontroly.

Jako vždycky, naděje je živitelkou pokroku a strach je vězením, do něhož se sami zavíráte.

The Morning Star 11. 2. 2018 (překlad Vladimír Sedláček)

Přišlo e-poštou