Současná předvolební kampaň do Evropského parlamentu nabývá na obrátkách. Kolem sebe vidíme ve městech i podél cest opět řadu víceméně nesmyslných návěští anobrž billboardů.

Současná předvolební kampaň do Evropského parlamentu nabývá na obrátkách. Kolem sebe vidíme ve městech i podél cest opět řadu víceméně nesmyslných návěští anobrž billboardů.

Zvláště ODS, TOP 09 a KDU-ČSL vynikají ve formalismu a bezduchosti svých lákadel pro voliče. Jaký smysl má plakát na téma "jsme středem Evropy, chceme být slyšet??" Nebo návěští na téma "spojenci pro Evropu"?? Bezduché prázdné fráze.

Volič nemůže očekávat, že Europarlament tyto volby změní tak, aby vyřešily evropskou krizi, která počala především vnucením Lisabonské smlouvy národům a zemím Evropy.

Volič nemůže očekávat ani žádné reformy, které prostě a jednoduše vládnoucí Eurokomise, která se neohlíží na svůj parlament, by měla provádět, zejména, aby řešila migrační okupaci kontinentu.

Takže otázka pro voliče zní : Má vůbec smysl jít k volbám?

Může to znít na první pohled protismyslně, ale odpověď zní - Ano, má to smysl.

Proč? Protože stále více se v Evropě formuje lidová národní fronta takových opozičních stran, které při převaze v Europarlamentu mohou vytvořit konstruktivní opozici proti současné eurobyrokratické mašinerii. V europarlamentu pak mohou vyvíjet stále větší tlak na ukončení "katastrojky Evropy", kterou vyrábějí současní bruselští eurokrati jako na Fordově výrobním páse. Voliči by se neměli nechat neustále ohlupovat tvrzeními o jakési "jedinečné úloze Evropské unie", a o jejím spasitelství pro národy Evropy "na věčné časy a nikdy jinak".

Ti, kdož to hlásají, se pak nemohou divit kritikům, konstatujícím, že to tu už jednou bylo, a nazývajícím Unii "Eurosajuzem", i když je tato charakteristika nesprávná. Spíše je výstižnější charakteristika starého italského lišáka Berlusconiho, jenž Unii nazval výstižně "Quattro Reich" - "Čtvrtou říší". Náš "protektorátní status" vůči Unii, a koloniální výprodej republiky toto konstatování pouze potvrzuje.

U nás podle mne jsou volitelné strany jako je SPD - a kacířsky řečeno i komunisté (pro levicové voliče jediná volba, přes všechny chyby stávajíci partaje. Už slyším nevlídné mručení karatelů a politických korektníků...). Hnutí ANO, které je "široce rozkročeno" a má v současnosti -zdá se -, největší voličský ohlas a elektorát, zatím úspěšně lavíruje. Nabaluje voliče jako sněhová koule,a může též dopadnout tímto efektem...

Podle mne nevolitelné strany jako KDU-ČSL, TOP 09, STAN, bohužel i metastázující ODS, a z pomyslné (ne)levice pak ztrouchnivělá ČSSD, která se již dávno zpronevěřila svým voličům od doby totální zrady v církevních restitucích - a mohli bychom pokračovat i dále - jsou ve stádiu programové i faktické nemohoucnosti, vlastně v politické katalepsii. Kromě skalního elektorátu množiny zájemců, kterým tyto partaje slouží, nemají širšímu voličstvu co nabídnout, kromě vágních slibů, zahalujících jejich lokajské služby zahraničním korporacím a současnému euroestablishmentu, tj panující třídě. Jejich taktika a strategie se omezuje na slogan "Slibem nezarmoutíš".

Takže k volbám ano - ke stranám výběrově, podle střízlivého odhadu jejich možností, a metodické skepse k velkohubým tirádám. Naletět ve volbách lze snadno a rychle. Napravovat volební úlet pak může znamenat katastrofu nejen pro voliče,ale i pro republiku.

Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno