Dostupnost studia pro ně je reálná. To je velké plus. Když z jedné rodiny studují na vysoké škole dva či dokonce tři, je to velká zátěž pro rodiče. Někde utáhnou na vysoké škole jen jedno dítě, jinde se zadlužují, aby svým ratolestem studium umožnili.

Po studiích by jistě velká většina vysokoškoláků a část středoškoláků osamostatnila, ale narazí na problém. Nejsou malé startovací byty za dostupné ceny! A tak někdo hned poukáže na rodinnou solidaritu. Ta samozřejmě ve velké většině případů existuje. Ale jak jsou na tom rodiče finančně? Často sami splácejí různé úvěry, takže na byt pro svého syna či dceru, mohou poskytnou jen omezenou částku. Ta na bydlení nestačí.

A tak značné procento mladých lidí se nemůže osamostatnit, založit rodiny a žít normálním životem. Mnozí léta žijí dále s rodiči. To vše má i společenské důsledky. Bědujeme, že se rodí málo dětí. Ale jak můžeme zvýšit natalitu v takovýchto podmínkách? To snad ani nejde. Nemůžeme přece požadovat, aby mladá matka žila dále u svých rodičů a otec jakbysmet. To není normální život! To je naopak silný faktor, který porodnost silně snižuje.

I proto zastáváme stanovisko, že startovací bydlení pro mladé lidi není jen a jen jejich problémem, ale že má celospolečenský charakter. Výstavba státních a obecních bytů je naléhavou nutností. O bytovém problémů se mluví již léta. A málo se pro jeho řešení dělá.

A tady je i možnost pro „Milion chvilek pro demokracii“ něco kloudného prosazovat. Ne jen neustále útočit na premiéra a prezidenta republiky, ale požadovat, aby vláda konečně začala, a čím dříve, tím lépe, s výstavbou bytů. Objeví se tento požadavek na demonstracích, které „chvilkaři“ pořádají? Pokud nikoliv, pak je jasné, že jim jde o něco jiného než mladým lidem. A ti by se pak neměli akcí „Milionu chvilek“ dále zúčastňovat. Nový subjekt, který by nebydlící mohli vytvořit, by jim mohl účinně pomoci k dostupnému bydlení.

J. Kovář