Co je
hlavním důvodem přílivu imigrantů do Evropy? Je to EU samotná!
5.3. 2018
, Ing. Jaroslav Tichý
Je třeba
si uvědomit, že hlavním důvodem přílivu migrantů do Evropy není vůbec
nedodržování Schengenské smlouvy ze strany Řecka a Itálie, jak se mylně domnívá
autor článku. Nebere totiž vůbec v úvahu tu skutečnost, že právě Evropská
unie je ta, která podepsala s členskými zeměmi EU Lisabonskou smlouvu,
Euro-Med a Agendu 2030, kterou sama plánuje masový přísun migrantů do Evropy
(56 mil. do r. 2050). Jde tedy o záměr vedení EU, proti němuž jsou příslušné
členské země EU v podstatě bezmocné. A nabízí se otázka, proč by měly
dodržovat Schengenskou smlouvu a k čemu tak smlouva vůbec je, když je to
právě vedení EU, které ji samo flagrantně porušuje. Když např. Frontex namísto
toho, aby chránil hranice Schengenu, taxíkaří a sváží migranty do Evropy. A
tato organizace není jediná, je to výnosný kšeft i pro tzv. neziskovky. To vše
za peníze evropských daňových poplatníků prostřednictvím Bruselu a z peněz
G. Sorose.
Ti, kteří
dnes navrhují urychlené vystoupení ČR z EU (a ANS k nim patří),
nemají nic proti volnému pohybu zboží a kapitálu (jak se snad obává autor
článku), dokonce nemají nic ani proti volnému pohybu služeb a osob. Ovšem
v rámci členských zemí EU a v rozsahu jejich obyvatel a nikoliv
v souvislosti se stěhováním obyvatel Blízkého a Středního východu, jakož i
(zatím jen) poloviny Afriky do Evropy. Jenže možnost volného pohybu zboží,
služeb, kapitálu a osob poskytuje i ESVO (EFTA), a to bez povinnosti přispívat
do EU a bez možnosti být korumpován tzv. dotacemi představujícími část toho, co
ročně do EU odvedeme. Bez dalších omezujících pravidel, v jejichž důsledku
byla zdecimována česká ekonomika a ČR se stalo kolonií EU, zejména pak Německa.
Mimo jiné i proto navrhujeme jako ANS odchod ČR z EU.
Nemůžeme
být mimo schengenský prostor, avšak zůstat v EU, neboť pro nás platí
stejná pravidla, byť v praxi nefunkční. A především si uvědomme, že i naši
představitelé již dříve podepsali shora uvedené smlouvy a zavázali se
k akceptaci blíže neurčeného množství migrantů k nám. S tím nemá
Schengenská smlouva zhola nic společného. Představa autora, jak zůstaneme
v EU, avšak odstoupíme od Schengenské smlouvy a tím problémy
s migrací (ale i mnohé další v souvislosti e EU) vyřešíme, je stejně
nesmyslná jako představa některých jiných lidí u nás, jak budeme bránit naše
hranice před migranty, avšak zůstaneme v EU. Je to v zásadě
protimluv, ačkoliv takové Maďarsko obranu svých hranic provádí v praxi po
prvotních zcela negativních zkušenostech s migranty na svém vlastním
území. Také s tím má neskonalé problémy ze strany vedení EU. A je to jen
přechodné, nikoliv možné finální řešení problému.
Nic
neřešící návrh
Reaguji
tímto na článek p. Pavla Dudra ze dne 1.3.t.r. pod názvem „Je třeba odstoupit od Schengenské smlouvy. Není
dodržována“. Tak tedy:
Máme-li
řešit problém, je třeba především řešit jeho příčinu a pak teprve následek.
Budeme-li se totiž pokoušet řešit jen následek, zatímco příčinu ponecháme
z jakéhokoliv důvodu bez povšimnutí, je to nekonečná a nikam nevedoucí
práce. Následek se nám bude totiž setrvale vracet.
Za
pravdu je zapotřebí dát slovům Jana Koukala z r. 2016, které autor ve svém
článku sám cituje. A to, že „to není nijaká „zmýlená“ německé politiky, to je
cílený projekt, který má dostat nějaké poměrně výrazné množství jiných lidí (…)
do toho německého prostoru, má vytvořit nový německý národ, jak o tom hovoří
prezident Gauck, anebo premiérka Merkelová. Je to prostě tendence rozbít
národní státy, národní povědomí… „. P. Koukal se zde ale přitom mýlí ve 2
věcech, a to:
- nejde
jen o to dostat migranty do německého prostoru, nýbrž do celého prostoru EU
(postupující islamizace zemí jako je Francie, Belgie, Dánsko a zejména Švédsko
či Rakousko to jednoznačně potvrzují), pokud ovšem p. Koukal nemá tím německým
prostorem na mysli celou Evropu);
- nejde o
projekt pí Merkelové či prezidenta Gaucka, to jsou jen vykonavatelé (spolu
s vedením EU). Ptejme se na to, kdo jsou jejich loutkovodiči a skuteční
autoři tohoto projektu.
Není ani
zřejmé, jak si autor představuje v naší situaci, že budeme chránit naše
hranice. Jednak nepostřehl, že je v rámci EU stále více prosazována
tendence jednotlivé členské země EU „rozpustit“ v jediné „euroříši“
(veškeré záměry k tomu směřují – viz nedávná konference v Mnichově a
návrhy na jediný rozpočet, jednotné velení armádám členských zemí, jednotná
zahraniční politika atd.), jednak je nefunkční jeho představa, že migranti se
nutně musí přesunovat k nám jen přes hraniční přechody, které navrhuje
hlídat. Otázkou ovšem je, jak ty naše hranice vůbec chránit, a to jak po
stránce technické, tak i personální (větší část naší minimalizované armády je
buď na misích v zahraničí, nebo byla předána pod velení Bundeswehru.
Policie sama na to nestačí, hasiči mají svých starostí a práce nad hlavu a
myslivci si nebyli schopni nedávno poradit ani s odstřelem nakažených
divočáků na Zlínsku. A hlavně, v bránění našich hranic nám bude bránit samo
vedení EU.
Tvrzení
evropského komisaře pro vnitřní záležitosti, občanství a migraci Avramopoulose,
který prohlašuje, že vnější hranice rozhodně hlídány nebudou : „Nemůžeme a
nikdy nebudeme moci zastavit migraci“, pouze celou situaci dokresluje. No, když
vedení EU plánuje navážení migrantů do Evropy, samo ho dokonce pomáhá
organizovat, spolufinancuje ho z peněz evropských daňových poplatníků a
nyní dokonce připravuje nábor a legalizaci migrantů již v jejich
mateřských zemích a chce jim organizovat prostřednictvím neziskovek zajišťovat
i přepravu do Evropy (viz připravovaná smlouva Dublin IV.), nelze od vedení EU
skutečně čekat, že zastaví migraci, když ani nechce. Když se samo snaží o pravý
opak. O tom kromě již výše citovaných uzavřených smluv svědčí i další smlouvy,
jejichž podpis má proběhnout v tomto roce. Jde především o:
- smlouvu
Dublin IV., která má být podepisována mezi vedením EU a jednotlivými členskými
zeměmi EU a
- smlouvu
Globální kompakt k migraci, kterou zamýšlí podepsat Rada EU s OSN za
celou EU (a to i bez souhlasu členských zemí EU.
K oběma
zmíněným smlouvám jen ve stručnosti uvádím:
1/
Podmínky připravované smlouvy Dublin IV spočívají v hlavních bodech
v tom, že:
·
tato
smlouva omezí zodpovědnost prvních států za migranty a přenese ji na jiné státy
EU, tedy i na ČR;
·
k
tomuto účelu zřizuje trvalý alokační mechanismus, který má fungovat permanentně
a rozdělovat rovnoměrně migranty do všech členských zemí EU, a to i nad rámec
dosud stanovených kvót, tedy i do ČR;
·
umožní
rozložit narůstající počty migrantů legálně rozdělovat mezi všechny členské
země EU, včetně těch, které na hranicích Schengenu svá území nemají. Tito
migranti budou tak přednostně přerozdělování do čtyř zemí (V4), které zatím
přijaly nejméně migrantů. Jednou z přednostních destinací pro migranty se tak
stane i ČR;
·
obsahuje
i tzv. reformu evropského azylového práva s tím, že cílem je zajistit ochranu
migrantů již v regionu jejich původu. Migranti budou tak zlegalizováni ještě
před odjezdem z domovské země. Jejich přepravu do Evropy budou zajišťovat
neziskovky.
To
znamená, že členské země (a tedy i ČR) budou muset přijímat trvale migranty,
které jim bude přidělovat evropská agentura pro azyl nebo platit miliardové
pokuty (EUR 250 tis./1 migranta v případě jejich odmítnutí).
Podle
dalších navrhovaných smluvních dokumentů má dojít ke sjednocení sociální
politiky a dávek v rámci EU s cílem zabránit dalšímu přesunu migrantů ze země,
do níž byli přerozděleni. Měsíční příspěvek na 1 migranta přitom činí v Německu
EUR 700,-, tj. cca 21.000 Kč. Dojde tak k obrovskému jednostrannému a ničím
nezdůvodněnému zvýhodňováni migrantů oproti českým občanům a nejvíce seniorům,
kteří si na důchod platili celý život. Rozdíly budou doslova propastné. Sobotka
těsně před skončením své funkce takový závazek za ČR již podepsal.
2/ Podle
další připravované smlouvy (Globální kompakt k migraci), která má být
podepsána na podzim 2018 mezi OSN a vedením EU (a to i bez souhlasu členských
zemí EU), a to ve vazbě na podpis smlouvy Dublin IV. má dojít k(e):
·
vzniku
práv občanů třetích zemí na migraci v kategorii občanských práv;
·
tomu,
že členské země se tím vzdají úplně kontroly svých vlastních hranic, přičemž
organizování migrace by tak mělo přejít z rukou orgánů jednotlivých států na
Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a na neziskovky a
·
tomu,
že podpisem této smlouvy Evropskou komisí by se tato smlouva měla stát závaznou
pro všechny členské země EU a její případné neplnění má být vymahatelné a
sankcionovatelné Evropským soudním dvorem.
Z uvedených
skutečností je tedy zřejmé, že:
a/
odstoupení pouze od Schengenské smlouvy v dnešní době, kdy schengenský
prostor díky postupu vedení EU již fakticky neexistuje, nic neřeší, neboť jsme
zavázáni dalšími smlouvami (viz dále);
b/ jsme
svědky toho, že se postupně začíná realizovat postup, k němuž se předchozí
představitelé členských zemí vůči vedení EU (někdy i pod nátlakem) zavázali
(Lisabonská smlouva, Euro-Med, Agenda 2030 atd.;
c/ je tedy
nezbytně nutné vůči vedení EU:
-
odmítnout podpis smlouvy Dublin IV.;
- vyjádřit
nesouhlas s tím, aby si Evropská komise uzurpovala právo podepisovat
smlouvu Globální kompakt k migraci (či jakoukoliv jinou smlouvu) za ČR a
dále
d/
odstoupit od smlouvy Globální kompakt tak, jak to již učinil prezident Trump
ale též Dánsko a Švýcarsko a podle nejnovějších zpráv i Maďarsko (nesouhlas
s takovým postupem týkajícím se této smlouvy vyjádřilo již i Polsko).
V situaci,
kdy se mění EU téměř před očima a kdy mění podle libovůle svého vedení i
podmínky svého fungování a rozhodování, je nesmyslné očekávat, že lze
v Bruselu vyjednat nějaké výjimky. Opak je pravdou, o čemž svědčí i
postupné přesouvání projednávání a hlasování o tak důležitých otázkách či smlouvách
(jako je Dublin IV.) z kategorie vyžadující souhlas všech 28 členských
zemí do kategorie, kde se rozhoduje podle prosté většiny hlasů a kde budeme
vždy přehlasováni velkými zeměmi, jako je Německo a Francie. Samozřejmě
demokraticky, jak jinak.
Jak snad
již všichni (či téměř všichni) vědí, EU se nás navíc snaží zastrašit:
-
výhrůžkami, že v případě dalšího odmítání migrantů (či snad dokonce
uvedených smluv) nám přestane vyplácet dotace. (
- naším
vyloučením z EU (
Nelze
nevidět, že vedení EU namísto řešení připomínek či nesouhlasu některých
členských zemí s jeho dosavadním postupem odmítá jednat o změnách. Sází
pouze na sílu, vydírání a vyhrožování. A ta situace se bude jen zhoršovat. Může
někdo rozumně vysvětlit, proč bychom měli v tomto spolku dále setrvávat či
proč chceme mermomocí zhasínat v Bruselu jako poslední?
Zabývejme
se nicméně praktičtějšími otázkami, co vše získáme vystoupením z EU, kdy
vstupem do EFTA (má smlouvu o obchodní spolupráci s EU) si volný pohyb
zboží, služeb, kapitálu i osob v rámci evropských zemí zachováme (ač pohyb
osob bude třeba s ohledem na současnou situaci s migranty
v Evropě upřesnit). Odpadnou nám tak příspěvky do EU, odpadnou nám i
dotace (a zlepší se tak korupční prostředí u nás), budeme moci zrušit většinu různých
nesmyslných omezení, zvýšit zdanění cizích firem vč. zavedení sektorových daní
a tak snížit narůstající odliv zisku a úroků z práce našich lidí do
zahraničí a začít si lámat hlavu nad tím, jak takto získané peníze účelně
použít. Budeme moci obnovit naši potravinovou soběstačnost, zahájit opět vývoz
zemědělských přebytků do zahraničí. Budeme moci přejít od montoven na výrobu
produktů s vyšší přidanou hodnotou, které si budeme opět prodávat sami.
S cílem zachovat zisk u nás. Budeme moci opět se začít stavět ekonomicky
(a do jisté míry i politicky) opět na vlastní nohy. Těch změn je tolik, že
nikoliv náhodou hovoříme jako ANS v našem programu o systémové změně. Tu
si stejně další vývoj v okolním světě a tedy i u nás vyžádá. Je pouze
otázkou, zda ho budeme předvídat a půjdeme mu v ústrety či zda budeme
čekat, až nám k tomu někdo dá pokyn.
Za to
období našeho „pobytu“ v EU jsme totiž ztratili nejen zájem o nějakou vizi
týkající se našeho státu, jeho perspektiv a prosazování českých národních
zájmů, nýbrž jsme se naučili automaticky přebírat kdejaký nesmysl, pokud přišel
z Bruselu. Odtud ale žádný „nový vítr“ nečekejme. Ten bude foukat odjinud,
a to nejen k nám, ale i do té západní Evropy, kam se někteří méně
zorientovaní lidé u nás stále ještě tlačí, ačkoliv nás tam za rovnocenné
neberou a ani nebrali. Ačkoliv ta je určena k přetvoření na evropský
islámský chálifát.
Usilujme
spolu s dalšími zeměmi V4+ o vytvoření nové Evropy postavené na
křesťanských základech, na vzájemně výhodné spolupráci, na suverenitě
jednotlivých členských zemí.
Budeme-li
jednat rychle, snad se ještě stačíme připravit na přicházející průmyslovou
revoluci 4.0 a to jak z hlediska potřebných nových investic do robotizace,
tak i tvorby prostředků do zdrojů pro vyplácení minimálního garantovaného
měsíčního příjmu všem lidem, kteří tak přijdou o práci.
A pozor!
Je záměrně nepravdivé tvrzení některých lidí, že zahraniční firmy po našem
odchodu z EU z leknutí od nás utečou (kde jinde by podobnou možnost
vysokého zisku z práce obyvatel příslušné země, tj. našich lidí získali).
K tomu odchodu přesto postupně dojde, avšak z důvodu nahrazování
lidské práce roboty. A zahraniční firmy ji začnou nahrazovat především tam, kde
ji mají nejdražší. Tedy doma. Roboty přitom budou lacinější, než laciná
pracovní síla v ČR. Nebudou stávkovat, nebude s nimi taková starost
jako s lidmi. Nebudou se z nich platit příspěvky na zdravotní a
sociální pojištění apod.
Až nás
zahraniční firmy nebudou potřebovat, odejdou z výrobního sektoru od nás
samy. (podobně, jak se to již děje v USA v rámci Trumpova hesla
„America first!“, kdy se velké americké firmy vracejí s podnikáním a
zdaňováním ze světa domů). Důvod k jejich podnikání ve výrobní činnosti v ČR
(až na výjimky) tedy pomine.
A do
sektorů, kde proudí prakticky bezplatný či nepřiměřený zisk (vodárny, bankovní
sektor, obchodní řetězce apod.) a které působí současně jako vysavač peněz
z českého trhu, je třeba zavést sektorové daně, případně ještě k tomu
strukturované daně podle výše zisku Bude to nezbytné pro schopnost českého
státu vypořádat se s nutností vyplácet občanům u nás minimální garantovaný
příjem. Jiné zdroje tento stát již ani nemá, o všechny ostatní se totiž již
v předstihu sám připravil.
Jde o
proces, na který je třeba se řádně začít připravovat. Průmyslová revoluce 4.0
totiž nepočká, až si vyřešíme tak „důležité záležitosti“, jako je Čapí hnízdo,
ne/odvolávání T. Okamury z funkce místopředsedy sněmovny či ne/jmenování
nepohodlných osob pro část poslaneckého spektra do čela některých výborů ve
sněmovně. Pojďme mu tedy sami v ústrety. Učiníme-li to včas, můžeme
z toho v dalším období v porovnání s dalšími zeměmi západní
Evropy ještě profitovat.