Co nám „náš milý krajan, přítel a spojenec,“ B. Posselt řekl?

„Nebyla to žádná spontánní pomsta, byla to chladnokrevně plánovaná etnická čistka,“ řekl Bernd Posselt o poválečném vyhnání sudetských Němců z Československa. Drsné pojmenování odůvodnil ročním i delším časovým odstupem od konce války, s nímž Československo Němce vyhánělo. Podle Posselta to jasně svědčí o tom, že nešlo o akt pomsty pod vlivem rozjitřených emocí, ale právě o zmíněnou „čistku“.

Jaká je skutečnost?

Nelze B. Posseltovi však upřít snahu a vytrvalost. Již léta tzv. sudetoněmecký landsmanšaft (SL), v jehož čele stojí tento pán snad již dvacet let, přední landsmani a dokonce i někteří němečtí ústavní činitelé hudou stále stejnou. Češi vyhnali a ještě před tím okradli německé obyvatelstvo. Sudeti i jejich němečtí příznivci již dlouhodobě usilují o to, abychom to vše viděli jako akce výhradně československo-„sudeto“německé bez jakýchkoliv mezinárodních a dějinných souvislostí. A tak mluví o pomstě, o vyhánění, o etnických čistkách. Podle nich jsme se dopustili zločinů nejen válečných, ale i proti lidskosti a dokonce i genocidních. I jeden sjezd SL se konal pod heslem, že vyhnání je genocida. Před několika lety i rakouský landsmanšaft zasedal pod slovy o genocidě „sudetských Němců“.

Že jde o nepravdy, v tom horším případě o lži, je jasné. O přesídlení německého obyvatelstva rozhodli spojenci na Postupimské konferenci. O tom, jak bude probíhat, v jakém čase a za jakých podmínek, určovala Spojenecká kontrolní rada. Ta dokonce vypracovala harmonogram přesídlení německého obyvatelstva nejen z Československa. Je proto z hlediska těchto faktů úsměvné, pokud by to nebylo spíše k pláči, když pan Posselt argumentuje, že vyhánění probíhalo déle než rok, a proto nemohlo jít o akt pomsty, ale právě o etnickou čistku.

Všem rozumbradům, i vůdčímu duchu SL, panu B. Posseltovi doporučují, aby si prostudovali, samozřejmě především závěry Krymské a Postupimské konference i text Pařížské reparační úmluvy, a poté pak sáhli k méně náročným dokumentům jako je např. „Usnesení Spojenecké kontrolní rady v Berlíně z 20. listopadu 1945“ (SKR), které obsahuje rozdělení přesídlovaného německého obyvatelstva do jednotlivých okupačních pásem. Transporty Němců jsou rozděleny i v čase. Usnesení SKR předpokládalo, že poslední transport bude uskutečněn v červenci 1946. Čas však předpoklady SKR opravil. Poslední vlaky s přesídlenci od nás odjely někdy v říjnu 1946. Pokud pan Posselt uvedené nastuduje, nebude muset již nikdy hloubat nad tím, zda jsme se Němcům mstili nebo je etnicky čistili.

Tito experti, podobní panu Posseltovi, také nebudou moci říci, že jsme německé obyvatelstvo před přesídlením okradli. Již z materiálů Krymské konference se dozví o zásadě, která spojenci byla přijata. Německo bude povinno zaplatit škody, které agresí jiným státům vznikly. O tom mluvila jednoznačně i Pařížská reparační úmluva, která stanovila výši německých reparací a její rozdělení na jednotlivé signatární státy, mezi nimiž bylo i Československo. Všichni signatáři byli povinni zkonfiskovat německý majetek tak, aby se nedostal zpět do německých rukou. Platilo též, že hodnotu německého konfiskovaného majetku státy odpočítají ze svého ze svého reparačního účtu. Pro Československo byla výjimka. My jsme nemuseli hodnotu konfiskovaného majetku odečítat ze svého reparačního účtu. To když nastudují nejen landsmani, jejich němečtí příznivci a nebudou se dále tvářit jako když o ničem nevědí, tak zjistí, že jim na protičeské útoky nezbyla munice,

Ale musíme se zamyslet ještě nad tím, co dělají naši ústavní činitelé, když slyší, čtou o takovýchto hrubě lživých protičeských útocích? Zatím snad vůbec nic. Naši někteří diplomaté jsou pravidelnými hosty sjezdů SL. Oni první by měli ještě na sjezdu proti tomu protestovat nebo demonstrativně odejít. A to se neděje. Co dělá naše vláda, když se o všem dozví. I mnozí z nás jí o tom píší. Nic, nebo téměř nic. A tady jsme u kořene věci. Pokud k lživým protičeským útokům bude mlčet tak, jak dosud mlčí čeští germanofilové a sudetomilové, a naše média budou poskytovat prostor pro přepisování dějin podle „sudetoněmeckého“ vidění, pak široká veřejnost po určitém čase bude považovat lež za pravdu a pravdu za lež. Zvláště když někteří vládní činitelé přebírají z části „sudetoněmeckou“ terminologii a některá programová ustanovení SL.

Vlastenecké subjekty k takové praxi nejen nesmí mlčet, ale musí na vládě ČR požadovat, aby diplomatickou cestou protestovala a žádala nápravu a vyvození důsledků proti notorickým protičeským štváčům. Všichni členové vlády slibují věrnost České republice. O jejich věrnosti republice občas slyšíme, ale skutky nevidíme. A právě ty chceme vidět!

Abychom si již všichni přestali dělat jakékoliv iluze o tzv.. sudetoněmeckém landsmanšaftu, připomeňme si několik vět paní dr. Evy Hahnové, která pracovala řadu let v jedné „sudetoněmecké“ instituci. Můžeme tedy říci, že ví, o čem mluví. Proto berme její slova s plnou vážností.

„Henleinova strana poté, co se přežila, se opětně v poválečném západním Německu etablovala, a dodneška sudetoněmecký landsmanšaft (SL) drží její kontinuitu. K této rekonstitucionalizaci došlo vinou politické situace. Do roku 1948 byly sudetoněmecké a jakékoli jiné aktivity, navazující na nacistickou éru, okupačními orgány striktně potírány. Po stažení železné opony se však Velká Británie a USA rozhodly podporovat revizionistické požadavky proti svým bývalým spojencům a v rámci toho se dostalo i podpory SL. Podpora pak trvala i po vzniku Spolkové republiky Německo, a to jak finanční, tak politická. To vedlo k tomu, že se SL nikdo nepokusil zreformovat. Dnes vymírají nositelé původních henleinovských idejí, ale přicházejí nové generace. Dokud bude SL existovat, najdou si ty ideje nové nositele. Toto je třeba učinit předmětem česko-německé diskuse!...“ (PhDr. Eva Hahnová, historička dlouhodobě již působící ve SRN, v diskusi na konferenci „Odsun Němců – 65 let poté“, která se konala v listopadu 2011 v Ústí nad Labem.)

Kdy začneme diskutovat o tom, že „sudetoněmecký landsmanšaft“ udržuje kontinuitu henleinismu? Kdy začneme diskutovat o tom, co všechno musíme udělat, aby tomu tak nebylo, a aby konečně zmizel henleinismus definitivně v propadlišti dějin?

Dr. O. Tuleškov