Čína po špičkách směřuje k masivní odvetě v obchodní válce

11.4.2018 VSa

Čína je hlavním bankéřem Spojených států a Čína by mohla snížit v rámci obchodního sporu nákupy amerických dluhopisů, což by mohlo mít ničivé důsledky. Chystá se Peking hrát tuto kartu?

William Pesek píše pro Asia Times, že snížení nákupu, nebo náhlý prodej amerických dluhopisů by mohl být pro globální ekonomiku zničující.

Ze všech těch ekonomických výhrůžek, které se nyní objevují, ta nejděsivější přišla od čínského velvyslance v USA. A to už samo o sobě říká mnohé vzhledem k celním „závodům ve zbrojení“, které se odehrávají mezi Washingtonem a Pekingem.

Nejprve prezident Trump vynesl částku 50 mld. dolarů, Čína dorovnala a Trump pak pohrozil uvalit cla na dalších 100 mld. zboží. Ale to je jen takový rámus ve srovnání s tím, co řekl čínský velvyslanec Cchuej Tchien-kchaj: Peking, hlavní americký bankéř, by mohl uvažovat o tom, že bude kupovat méně amerických dluhopisů.

Cla zabolí, ano. Když se dvě největší obchodní síly pustí do protekcionistického „oko za oko“, pak to pro celou globální ekonomiku dopadne špatně. Ale hrozba čínského velvyslance, to je něco ještě mnohem většího.

Je potřeba se trošku vrátit, aby bylo jasné, proč tomu tak je.

V roce 1997 měl tehdejší japonský premiér nudný projev o ekonomické spolupráci, ale jen do chvíle, kdy řekl, že Tokio by mohlo začít prodávat americké dluhopisy, pokud Washington nesníží volatilitu kurzu dolaru vůči jenu. Navíc dodal, že i mnohokrát v minulosti měli Japonci chuť prodat velké množství amerických dluhopisů.

Vzápětí se objevila interpretace, že nejde o vyhrožování americkým vyjednavačům, ale škoda už byla napáchána. Obchodníci se zděsili, že by politika mohla zničit trhy.

Vždyť dolar, to je základní pilíř světové ekonomiky, varování japonského premiéra se nakonec nenaplnilo a jeho „varovný výstřel“ byl zapomenut.

Téma se znovu objevilo v srpnu 2011, protože Peking byl nešťastný z Obamovy vstřícnosti vůči Tchaj-wanu. Hledaly se cesty, jak „upoutat“ Washington, včetně rozsáhlé držby dolarových aktiv Pekingem. Tehdy státní Peoples‘ Daily uveřejnil titulek „Je na čase, aby Čína použila svou finanční zbraň a dala USA lekci“.

Nestalo se to. Prodej dolarů by býval ohrozil globální růst tak, že by to poškodilo i Čínu samotnou. Kromě toho, že by Peking utrpěl ztrátu 1,2 bilionu u amerických dluhopisů, vedlo by to také k nárůstu výnosů, což by zase ohrozilo americké spotřebitele, které Čína potřebuje.

Je třeba podoktnout, že v určitém smyslu slova jsou Čína i Japonsko v pasti. Jakákoliv transparentní snaha přejít od dolaru dejme tomu ke zlatu, by vyvolala na trzích paniku. V roce 2009 tehdejší čínský premiér Wen Ťia-pao vyjádřil obavu, že masivní stimul vytvářený USA může zničit hodnotu dluhopisů držených Pekingem.

Wen Ťia-pao řekl, že Čína dala USA obrovské půjčky, a že se bojí o bezpečnost svých aktiv. Vyzval tehdy USA, aby splnily slovo, zůstaly důvěryhodnou zemí a zajistily bezpečnost čínských aktiv.

Po osmi letech nemohli být Wenovi nástupci moc nadšeni, když viděli, jak Trump nechává schvalovat daňové škrty ve výši 1,5 bilionu dolarů, které americká ekonomika nepotřebuje. Trump a jeho strana prostě berou za dané, že Peking a Tokio budou svědomitě kumulovat další a další dolarové dluhy a financovat tak fiskální podporu Washingtonu.

Obavy Pekingu mají svou váhu. V roce 2011 to byl Standard and Poor’s, kdo snížil rating USA a vzal jim status AAA. Americká bilance se od té doby vyvíjí exponenciálně a nyní Trumpova obchodní válka může odradit asijské bankéře.

Jak čínský velvyslanec uvedl, tým kolem prezidenta Si zvažuje všechny možnosti. Zatímco Trump dělá se cly to nejhorší, co může, představa, že Si vytáhne „dolarový špunt“, je skutečně děsivá.

Trump by si měl pamatovat, končí Pesek, že i když spravuje největší ekonomiku světa, Si drží její vlastnické listiny.

http://casopisargument.cz/2018/04/11/cina-po-spickach-smeruje-k-masivni-odvete-v-obchodni-valce/