Čím byly SS?

Emil Hruška

II.

Stáli v čele SS

Prvním velitelem SS, označovaným za jejich „otce“, se stal v dubnu 1925 Julius Schreck (1898-1936), původně herec. Schreckovi se v čele SS nedařilo, nejen kvůli tomu, že na to prostě neměl. Do nové organizace se promítaly konkurenční boje mezi nacistickými předáky, podpora ze strany SA byla nedostatečná, vznikaly dokonce jiné samozvané oddíly SS, odmítající Schreckovi poslušnost V roce 1926 vystřídal Schrecka v čele SS Joseph Berchtold (1897-1962), který jako první dostal od Hitlera titul „říšský vůdce SS“ (SS-Reichsführer). Jeho základní charakteristika? Malý, ale rvavý! Berchtold disponoval vyšším vzděláním, studoval národohospodářství a působil jako novinář. Podařilo se mu výrazně rozšířit početní stav SS a také jejich vliv v rámci NSDAP; v době stranického sjezdu, v tom roce konaného, měl SS už na 1000 členů. Leč Berchtold byl nespokojen s tím, že jeho činnosti se nedostává většího prostoru a v roce 1927 z čela SS odstoupil. Třetím vůdcem SS se pak stal Erhard Heiden.

Erhard Heiden (1901-1933), platící za muže zcela oddaného Hitlerovi, v čele SS také příliš dlouho nepobyl: dobrovolně odstoupil nebo byl donucen se funkce šéfa SS vzdát v roce 1929. Pozadí jeho odchodu z čela této organizace totiž nikdy nebylo jasné. Hitler se svého času vyjádřil, že Heiden jej požádal o uvolnění z funkce „z rodinných a ekonomických důvodů“, a že důvodem nejsou „pomluvy sociálně-demokratického tisku“ ohledně Heidenových pochybných obchodů s jistým židovským dodavatelem Po svém odchodu z čela SS působil Heiden aktivně v SA.

Když se Heiden stal v roce 1927 říšským vůdcem SS, jmenoval svým

zástupcem mladého ambiciózního Heinricha Himmlera (1900-1945), který tuto funkci vykonával vedle funkce zástupce říšského vedoucího propagandy NSDAP. Tento „dvojitý zástupce“ bude stoupat v nacistické hierarchii rychle, cílevědomě a bezohledně: ostatně bude to právě on, kdo v dubnu 1933 nechá Heidena zatknout a následně zavraždit Tělo v pořadí třetího vůdce SS bude objeveno náhodou až v září 1933.

Heinrich Himmler, čtvrtý SS-Reichsführer, vtiskne SS jejich charakteristickou podobu, získá pro ně obrovský vliv a s nimi jako organizačním základem vybuduje ,^tát ve státu“, jehož symboly budou od roku 1930 dva stříbrné blesky (Sig-runy) a lebka se zkříženými hnáty. A personifikovaným symbolem SS se stane sám Himmler. Rok 1930 byl mezníkem ve vývoji SS, neboť Hitler souhlasil s Himmlerovým návrhem, aby SS vedle své původně určené činnosti vykonávaly vnitřní stranickou „policejní službu“.

Dosud však byly SS stále v podřízenosti SA a obě organizace si byly personálně a organizačně velmi blízké; jak už jsme uvedli, z SA se rekrutovala většina členů SS. Tehdejší šéf štábu SA Ernst Röhm omezil v roce 1931 početní sílu SS na 10 procent síly SA, což ale neznamenalo redukci, ale plánovaný růst, neboť počet SA velmi rychle rostl. Jak Himmler tak vedení SA vyvíjelo nátlak na jednotky SA, aby účinněji podporovaly výstavbu oddílů SS, což vedlo k prvním konfliktům mezi SA a SS, neboť SS měly zájem jen o kvalitnější personál.

SA se od počátku 30. let stávaly pro Hitlera stále vážnějším mocenskopolitickým problémem. Někteří předáci SA, byť zasloužilí nacisté, akcentovali sociální stránku nacistického programu a usilovali o větší nezávislost na vedení NSDAP. V roce 1930 došlo dokonce k tomu, že oddíly berlínských SA obsadily místní stranickou centrálu. Berlínský šéf NSDAP Joseph Goebbels požádal o pomoc jednotky SS. Ty rebely zpacifikovaly a Hitler tehdy ocenil loajalitu SS slovy „Esesmane, tvou ctí je věrnost!“ (SS-Mann, Deine Ehre heisst Treuef). Pohotový Himmler tak měl motto pro své smrtihlavy: Mou ctí je věrnost (Meine Ehre heisst Treue), které se od roku 1931 objevovalo na přezkách opasků, dýkách a jiných předmětech světa SS.

Onoho roku Himmler také započal s výstavbou zpravodajské služby SS, která dostala název Bezpečnostní služba (Sicherheitsdienst - SD). SD měla razantně prohloubit poslání SS jako vnitrostranické policie; jejím vybudováním a poté vedením byl pověřen Reinhard Heydrich.

Poté, co nacisté převzali počátkem roku 1933 v Německu moc, měly SS přes 52 000 členů, koncem toho roku to bylo už více než 209 000. Rozhodujícím pro další vzestup SS ve strukturách politické a státní moci bylo potlačení moci SA. Příležitost pro to poskytl Hitlerův souhlas s odstraněním rebelujících a stále více nepohodlných předáků SA v čele s Ernstem Röhmem, jakkoli se jednalo o tzv. staré nacistické bojovníky.

Pod záminkou potlačení „Röhmova puče“ bylo za „noci dlouhých nožů“ od 30. června do 2. července 1934 jednotkami SS postříleno na 200 čelných esamanů včetně Röhma (a také jiných politických odpůrců). Dne 20. července pak Hitler nařídil oddělení SS jako zcela samostatné organizace od SA.. Následně byl Himmler podřízen výlučně Hitlerovi a mohl započít s razantním budováním svého „černého světa“.

V roce 1934 přikročil Himmler k budování části SS jako kasernovaných jednotek; ty tvořily základ budoucích Zbraní SS (Waffen-SS). Ty rychle nabývaly na síle a významu, a to jak v souvislosti s válečnými přípravami, tak postupným přebíráním kontroly nad veškerým nacistickým bezpečnostním a represivním aparátem Himmler se stal šéfem veškeré německé policie, podléhala mu správa koncentračních táborů a vytvořením paramilitárních jednotek také narušil branným monopol armády. Za druhé světové války se Zbraně SS staly důležitým vojenským faktorem; v červnu 1944 v nich vykonávalo službu téměř 600 000 členů SS.

Heinrich Himmler sice vybudoval obrovský mocenský a represivní aparát podléhající pouze jemu (a samozřejmě Hitlerovi), ale nestál v jeho čele až do konce Německé říše. Nebyl tedy posledním říšským vůdcem SS. Když se Hitler ke konci války dozvěděl o pokusech Himmlera vyjednával za jeho zády s Američany, zbavil jej všech funkcí a ve své politické závěti z 29. dubna 1945 jmenoval říšským vůdcem SS Karla Hankeho. (Dodejme, že Himmler byl zadržen Brity 21. května 1945 v uniformě poddůstojníka; poté, co 23. května spáchal sebevraždu pozřením jedu, zakopal jistý britský seržant jeho ostatky kdesi na Lüneburských vřesovištích.)

Haló noviny, 14.3.2018, str. 11, 13, část II.

Z knihy Aktéři, kulisy a propadliště války a okupace, kterou vydalo nakladatelství Futura a kterou si můžete koupit za 60 Kč.