Čím byly SS?

Emil Hruška

I.

Patří nejen k symbolům nacistické Německé říše, ale k její podstatě, k jejímu charakteru jako agresivní a zločinecké mocnosti. Byly hlavním nástrojem teroru útlaku, masového vyhlazování jak Židů, tak příslušníků jiných národností v okupovaných zemích. A jejich znaky, lebka se zkříženými hnáty a bleskům podobné „Sig-runy“ v černém poli, jsou trvalou výstrahou i strach budícím znamením SS (Schutzstaffeln), čili Ochranné oddíly nacistické strany NSDAP, byly elitní organizací Německé říše, sdružující fanatiky, přísahající věrnost Adolfu Hitlerovi až do své smrti.

SS bývají spojovány v první řadě s Heinrichem Himmlerem. Ten však nebyl ani prvním šéfem SS. Ani posledním Historicky poslední SS-Reichsführer se jmenoval Karl Hanke.

V rozsudku Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku z roku 1946 ohledně Ochranných oddílů mimo jiné stálo: „Organizace SS měly velký podíl na páchání válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Protože kontrolovaly organizace policie, zejména bezpečnostní policie a SD, měly SS podíl na všech zločinech, které byly vylíčeny v oné části rozsudku, která se vztahuje na gestapo a SD. Jiné oddíly SS se stejnou měrou podílely na plánování těchto zločinů. Je dokázáno, že střílení neozbrojených válečných zajatců bylo obvyklým zjevem u některých divizí zbraní SS. Od roku 1934 byly SS odpovědny za střežení koncentračních táborů a za jejich správu.

Předložené důkazy neponechávají žádné pochyby o tom, že soustavná surovost při zacházení s vězni koncentračních táborů byla důsledkem všeobecné politiky SS, podle které si postižení, jako rasově méněcenní, zasluhovali jen opovržlivé zacházení. Jdou důkazy o tom, že Himmler si přál, aby, pokud to dovoloval osobní stav příslušníků SS, se měnilo zasazení strážních praporů v řadě různých táborů tak, aby se všichni příslušníci SS seznámili s metodami, jak zacházet s rasově ,méněcennými*.

SS měly zvlášť významnou úlohu při pronásledování židů. Deportace židů z okupovaných území byla prováděna podle pokynů SS. Také vyhlazování židů se provádělo podle směrnic ústředních orgánů SS. Fakticky to bylo provedeno svazky SS. Úderné skupiny převzaly hromadné vyvražďování židů. Na tom měly podíl též policejní jednotky SS. Není možno označit žádnou jednotku SS, která by se nezúčastnila této zločinecké činnosti Všeobecné SS se aktivně zúčastnily pronásledování židů a bylo jich používáno k doplňování stráží koncentračních táborů. Jednotky zbraní SS se přímo zúčastnily vraždění válečných zajatců a zvěrstev na okupovaných územích.

Tribunál dospívá k závěru, že tato zločinná činnost byla natolik všeobecně známá, aby bylo ospravedlněno prohlášení, že SS byly zločinnou organizací tak, jak bude níže vyloženo. Jsou důkazy o tom, že byly podniknuty pokusy uchovat v tajnosti jednotlivé fáze této činnosti, avšak zločinný program vcelku byl tak rozšířen a zahrnoval v sobě vraždy tak obrovských rozměrů, že zločinná činnost organizace musela být všeobecně známa. Nejen to, je třeba prohlásit, že zločinná činnost SS zcela logicky vyplývá ze zásad, na kterých byla tato organizace vybudována.

Bylo učiněno vše, aby byla z SS vytvořena vysoce ukázněná organizace, v níž by byl výkvět nacionálních socialistů. Himmler vyložil své hledisko, které spočívalo v tom, že úkolem SS bylo navždy ztělesňovat kmenové jádro rasové elity s tím cílem, aby se z Evropy stal germánský kontinent. SS byly uděleny instrukce, že je jejich posláním napomáhat nacistické vládě při ovládnutí Evropy a při likvidaci všech nižších ras. Z této mystické a fanatické víry v převahu nordických Němců vzniklo vědomé opovrhování jinými rasami a dokonce nenávist proti nim, což vedlo k takové zločinné činnosti, jak bylo vylíčeno výše, a což bylo považováno nejen za samozřejmý jev, nýbrž bylo dokonce předmětem hrdosti.

V četných řečech, které pronesl v roce 1943, vyjádřil Himmler svou hrdost nad způsobilostí SS provádět tyto zločiny. Nabádal své podřízené, aby byli „houževnatými a nemilosrdnými“; když mluvil o zastřelení „tisíců význačných Poláků“, děkoval příslušníkům SS za prokázanou pomoc a bezcitnost, kterou osvědčili při pohledu na stovky a tisíce mrtvol svých obětí. Do nebe vynášel nemilosrdné vyhlazování židovské rasy a označil na jiném místě tento postup za „odvšivovací proces“.

Takže závěr Mezinárodního vojenského tribunálu týkající se SS nemohl být jiný, než tento: „Tribunál prohlašuje za zločinnou podle ustanovení Statutu (Mezinárodního vojenského tribunálu - pozn. aut.) skupinu, která se skládá z osob, jež byly oficiálně přijaty za členy SS, pokud do této organizace vstoupily nebo v ní zůstaly, ač věděly, že se této organizace používá k páchání činů, které jsou označovány za zločinné podle čl. 6 Statutu Tribunálu, anebo pokud se jako příslušníci této organizace osobně zúčastnily páchání takových zločinů, vyjma však osob, které byly povolány do této organizace státem tak, že neměly právo volby, jakož i osob, které nespáchaly podobné zločiny.“

Ochranné oddíly NSDAP, tedy SS, založil Adolf Hitler 4. dubna 1925 jako svou osobní stráž a elitní gardu. Od sjezdu NSDAP, který se konal následujícího roku, byly SS podřízeny SA, tedy Útočným oddílům (Sturmabteilung). Ty byly paravojenskou bojovou organizací NSDAP s kořeny v roce 1920 a jako tzv. pořádkové síly měly zásluhu na vzestupu NSDAP ve 20. letech a počátkem let třicátých. Koncem ledna 1933, kdy došlo ke jmenování Hitlera říšským kancléřem, měly SA více než 400 000 členů a jejich počet se dále zvyšoval: v polovině roku to byly téměř tři miliony. Ovšem po tzv. noci dlouhých nožů, kdy bylo od 30. června do 2. července 1934 fyzicky zlikvidováno (příslušníky SS) prakticky celé vedení SA, význam SA stále klesal, až se z nich stala pouhá organizace předvojenské přípravy a štafáží při nacistických slavnostech. SS, ačkoliv z SA vlastně vzešly a Útočné oddíly byly svého času hlavním rezervoárem členů SS, svého předchůdce zcela, pokud šlo o význam, eliminovaly.

Haló noviny, 14.3.2018, str. 11, 13, část I.

Z knihy Aktéři, kulisy a propadliště války a okupace, kterou vydalo nakladatelství Futura a kterou si můžete koupit za 60 Kč.